(1) Správní orgán může si pro své rozhodnutí učinit úsudek i o předběžných otázkách, o nichž by náleželo rozhodnout jinému správnímu orgánu nebo soudu, nestanoví-li zákon výslovně, že určitou otázku musí řešit soud nebo jiný orgán a že nemůže být v jiném řízení řešena ani jako otázka předběžná (na př. neplatnost manželství).

(2) Správní orgán může však řízení přerušit až do rozhodnutí předběžné otázky příslušným správním orgánem nebo soudem, jestliže řízení o této otázce je u příslušného orgánu nebo soudu již zahájeno nebo se mezi řízením zahájí; řízení přerušit musí, nesmí-li předběžnou otázku řešit sám.

(3) Byla-li předběžná otázka ohledně téhož účastníka nebo mezi týmiž účastníky již rozhodnuta příslušným orgánem nebo soudem, je správní orgán tímto rozhodnutím vázán.