Zjištění podkladu pro rozhodování
Dokazování.
(K § 20 správního řádu.)

(1) Svědek musí být před výslechem vyzván, aby vypovídal pravdivě a nic nezatajil, a musí být poučen o tom, kdy může výpověď odepřít a jaké jsou trestní následky nepravdivé výpovědi.

b) porušil státem výslovně uloženou nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti, pokud nebyl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má.

(2) Jako svědek nesmí být vyslýchán ten, kdo by výpovědí

a) prozradil státní tajemství;

(3) Svědek může odepřít výpověď, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, sourozenci nebo manželu, příbuzným manžela v pokolení přímém nebo jeho sourozencům anebo osobám, které žijí se svědkem ve společné domácnosti jako členové rodiny; poměru příbuzenskému se rovná poměr založený osvojením;

(1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k němuž je třeba odborných znalostí, vyžádá si správní orgán znalecký posudek.

(2) Ustanovení o podjatosti, o důvodech, pro které nelze vyslechnout svědka, a o jeho právu odepřít výpověď platí přiměřeně i pro znalce.

(1) Správní orgán může uložit účastníkovi řízení, o němž je podle výsledku dosavadního řízení známo, že má listinu potřebnou k důkazu, aby ji předložil; totéž může uložit i jiné osobě, která má listinu potřebnou k důkazu.

(2) Předložení listiny nelze žádat nebo může být odepřeno z týchž důvodů, pro které svědek nesmí být vyslechnut nebo je oprávněn odepřít výpověď.

(3) Veřejné listiny, to jest listiny vydané československými státními orgány v mezích jejich působnosti a v předepsané formě nebo listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, podávají, pokud není dokázán opak, důkaz o pravdivosti toho, že nařízení nebo prohlášení v nich obsažené vydal jejich vystavitel, jakož i toho, co je v nich potvrzeno.

(1) Čestné prohlášení musí obsahovat ujištění účastníka řízení na jeho čest, že obsah prohlášení odpovídá skutečnosti a že si je vědom trestních následků nepravdivého čestného prohlášení. Čestné prohlášení lze učinit písemně nebo ústně do protokolu.

(2) Ústní čestné prohlášení lze učinit buď u správního orgánu, který provádí řízení, nebo u výkonného orgánu místního národního výboru místa bydliště nebo pobytu účastníka, v cizině u československého zastupitelského úřadu.

(3) Pravost podpisu na písemném čestném prohlášení musí být ověřena výkonným orgánem národního výboru nebo státním notářstvím nebo lidovým soudem, v cizině československým zastupitelským úřadem.

(4) Účastník, který činí čestné prohlášení, musí být před sepsáním protokolu nebo před ověřením podpisu na písemném prohlášení poučen o trestních následcích nepravdivých údajů v prohlášení; v protokole nebo v ověřovací doložce se potvrdí, že se tak stalo.

(1) Správní orgán provede ústní jednání ve všech případech, kde je to podle povahy věci účelné; obešle k němu účastníky řízení (jejich zástupce), po případě další osoby, které mohou přispět k řádnému zjištění podkladu pro rozhodnutí.

(2) Má-li být při ústním jednání provedeno ohledání, koná se ústní jednání zpravidla na místě, kde má být provedeno ohledání.

(1) Správní orgán může si pro své rozhodnutí učinit úsudek i o předběžných otázkách, o nichž by náleželo rozhodnout jinému správnímu orgánu nebo soudu, nestanoví-li zákon výslovně, že určitou otázku musí řešit soud nebo jiný orgán a že nemůže být v jiném řízení řešena ani jako otázka předběžná (na př. neplatnost manželství).

(2) Správní orgán může však řízení přerušit až do rozhodnutí předběžné otázky příslušným správním orgánem nebo soudem, jestliže řízení o této otázce je u příslušného orgánu nebo soudu již zahájeno nebo se mezi řízením zahájí; řízení přerušit musí, nesmí-li předběžnou otázku řešit sám.

(3) Byla-li předběžná otázka ohledně téhož účastníka nebo mezi týmiž účastníky již rozhodnuta příslušným orgánem nebo soudem, je správní orgán tímto rozhodnutím vázán.