(1) Správní orgán může uložit účastníkovi řízení, o němž je podle výsledku dosavadního řízení známo, že má listinu potřebnou k důkazu, aby ji předložil; totéž může uložit i jiné osobě, která má listinu potřebnou k důkazu.

(2) Předložení listiny nelze žádat nebo může být odepřeno z týchž důvodů, pro které svědek nesmí být vyslechnut nebo je oprávněn odepřít výpověď.

(3) Veřejné listiny, to jest listiny vydané československými státními orgány v mezích jejich působnosti a v předepsané formě nebo listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, podávají, pokud není dokázán opak, důkaz o pravdivosti toho, že nařízení nebo prohlášení v nich obsažené vydal jejich vystavitel, jakož i toho, co je v nich potvrzeno.