(1) Svědek musí být před výslechem vyzván, aby vypovídal pravdivě a nic nezatajil, a musí být poučen o tom, kdy může výpověď odepřít a jaké jsou trestní následky nepravdivé výpovědi.

(2) Jako svědek nesmí být vyslýchán ten, kdo by výpovědí

a) prozradil státní tajemství;

b) porušil státem výslovně uloženou nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti, pokud nebyl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má.

(3) Svědek může odepřít výpověď, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, sourozenci nebo manželu, příbuzným manžela v pokolení přímém nebo jeho sourozencům anebo osobám, které žijí se svědkem ve společné domácnosti jako členové rodiny; poměru příbuzenskému se rovná poměr založený osvojením;