Bezpečnost a kázeň v silničním provozu.

(1) V blízkosti železničních přejezdů jsou uživatelé silnice povinni počínat si obzvláště opatrně, aby svým jednáním neohrozili sebe nebo jiné a nerušili železniční a silniční provoz. Jsou povinni dbát železničních výstražných znamení, návěstí a polohy závor a musí se včas přesvědčit, že nehrozí nebezpečí.

(2) Neni dovoleno vstupovat nebo vjíždět na železniční přejezd,

a) jakmile na přejezdu zazní zvukové výstražné znamení nebo se již sklánějí závory,

b) je-li dáváno znamení „Stůj!” červeným světlem světelného zařízení na přejezdu nebo osobou střežící přejezd červeným nebo žlutým praporkem anebo červeným světlem, jímž pohybuje v kruhu,

c) jestliže je slyšet pískání nebo jiné znamení přijíždějícího vlaku nebo jiného železničního vozidla anebo je-li je již vidět.

(3) Každý, kdo je za okolností uvedených v odstavci 2 v prostoru mezi výstražnými kříži nebo mezi závorami, musí jej okamžitě opustit.

(4) Není dovoleno vjíždět na železniční přejezd, není-li na druhé straně dosti místa k projetí. Vozidla smějí přejíždět přes přejezd oběma směry jen v jednom proudu.

(5) Řidiči motorových vozidel pro hromadnou dopravu osob a řidiči vozidel vezoucích výbušné nebo hořlavé látky, musí zastavit před každým železničním přejezdem, a to v takové vzdálenosti, z níž je rozhled na železniční trať. To platí i pro městská kolejová vozidla. Před přejížděním vleček vozidla nezastavují. Vlečky jsou označeny dopravní značkou a tabulkou s nápisem „Vlečka”.

(6) Řidiči ostatních motorových vozidel jsou povinni od vzdálenosti 30 m před železničním přejezdem a při jeho přejíždění jet mírnou rychlostí. To platí i pro řidiče vozidel uvedených v odstavci 5 při přejíždění vleček.

(7) Řidiči motorových vozidel nesmějí při přejíždění železničního přejezdu měnit rychlostní stupeň ani jet bez zařazeného rychlostního stupně ani vypínat spojku.

(1) Snadno zápalné, výbušné nebo jinak nebezpečné náklady lze dopravovat jen v technicky naprosto bezzávadných vozidlech vybavených protipožárním zařízením a zneškodňujícími prostředky. Používat vozidel s generátorovým nebo parním pohonem pro přepravu nebezpečných nákladů je zakázáno.

(2) Vozidla přepravující zápalné látky musí mít po stranách a vzadu nápis „Nebezpečí ohně”. Při dopravě výbušného nebo jiného nebezpečného nákladu musí být vozidlo opatřeno nápisem „Nebezpečný náklad”. Nápisy třeba provést černým písmem na bílém podkladě písmeny vysokými 20 cm.

(3) K řízení vozidel dopravujících nebezpečné náklady smějí být připuštěni jen zkušení řidiči, pokud možno dobře obeznámení s cestou.

(4) Přepravovaný náklad musí být tak zajištěn, aby za jízdy nehrozilo nebezpečí ohně nebo výbuchu. Sedět na nákladu a dopravovat ve vozidle jiné osoby než ty, které náklad doprovázejí, je zakázáno.

(5) Motorová vozidla přepravující výbušiny mohou jet jen takovou rychlostí, která nezpůsobuje silné nárazy a otřesy.

(6) Řidič jedoucí s nebezpečným nákladem nesmí mít u sebe snadno zápalné látky, prudce vozidlo rozjíždět nebo brzdit, nesmí jezdit s vypnutou spojkou a vzdalovat se od vozidla. Všem osobám jedoucím ve voze s nebezpečným nákladem je zakázáno kouřit.

(7) Nebezpečný náklad musí doprovázet osoba, která dobře zná vlastnosti nákladu a dovede s ním zacházet.

(8) Pro dopravu zápalných, výbušných nebo jinak nebezpečných nákladů vozidly ozbrojených sborů platí zvláštní předpisy.

(1) Při doplňování pohonných hmot zařadí se motorová vozidla u čerpacích stanic do proudu ve směru jízdy tak, aby nepřekážela mimojedoucím vozidlům. Od vozidla, které čerpá pohonné hmoty, musí následující vozidlo zastavit ve vzdálenosti nejméně 3 m. Další vozidla zachovávají vzdálenost nejméně 1 m.

(2) Při doplňování pohonných hmot musí být motor v klidu a zapalování vypnuto. Řidičům není dovoleno u čerpacích stanic vzdalovat se od vozidla.

(3) V okruhu 15 m od čerpací stanice je zakázáno kouřit, seřizovat a rozebírat motor a provádět jeho opravy.

(4) Vozidlům ozbrojených sborů, požární ochrany a záchranné služby přísluší právo přednostního zásobování.

(1) Překážky na silnici, které brání plynulému provozu nebo ohrožují jeho bezpečnost, musí být neprodleně odstraněny. O odstranění překážky je povinen se postarat především ten, kdo ji způsobil. Neučiní-li tak nebo není-li s to tak učinit, nebo byla-li překážka na silnici způsobena bez lidského přičinění, odstraní překážku orgány silniční správy. Je-li znám ten, kdo překážku způsobil, provedou odstranění překážky na jeho náklad. Překážkou provozu může také být opuštěné vozidlo, na př. na místě, kde je zákaz stání nebo vozidlo neosvětlené. Překážkou na silnici se nerozumí stav silnice.

(2) Překážky, které vznikly v souvislosti s nehodou v silničním provozu, při níž došlo k usmrcení, těžké újmě na zdraví nebo k velké věcné škodě, smějí být odstraněny jen se souhlasem orgánů ministerstva vnitra.

(3) Není-li možno překážku silničního provozu neprodleně odstranit, je třeba ji označit tak, aby ji ostatní uživatelé silnice včas zpozorovali, na př. za dne červeným praporkem rozměrů 20 cmX20 cm, za snížené viditelnosti červeným výstražným světlem, není-li překážka osvětlena odjinud. Povinnost označit překážku mají osoby uvedené v odstavci 1, které jsou také povinny ohlásit překážku provozu orgánům silniční správy nebo příslušnému výkonnému orgánu místního národního výboru.

(4) Jsou-li na silnici prováděny opravné práce, které vyžadují úplného nebo částečného uzavření silnice, je třeba takovou překážku provozu označit červenobílými zábranami a za snížené viditelnosti také červeným světlem a červenými odrazovými skly. Na provádění opravných prací, které nevyžadují ani častečného uzavření silnice, stačí upozornit značkou „Práce na silnici” nebo červeným praporkem, za snížené viditelnosti červeným světlem. Označení je povinen provést ten, kdo práce provádí; odpovědným je vedoucí prací.

(5) Pro určité účely, při nichž musí být použito také vozovky, jako na př. při měření, může krajský dopravní inspektorát povolit, aby k zajištění bezpečnosti pracovníků bylo používáno přenosných dopravních značek. Orgány silniční správy smějí používat přenosných dopravních značek bez tohoto povolení.

(1) Došlo-li v silničním provozu k nehodě, je každý, kdo měl na ní účast, povinen postarat se podle možnosti o to, aby následky nehody byly omezeny na nejmenší míru. Zejména musí okamžitě zastavit, poskytnout pomoc postiženým osobám a na jejich požádání prokázat svoji totožnost občanským průkazem, a jde-li o řidiče motorového nebo městského kolejového vozidla, též řidičským průkazem.

(2) Nelze-li přivolat okamžitou pomoc nebo vyžaduje-li to povaha zranění nebo žádá-li o to zraněná osoba, je řidič vozidla, který měl na nehodě účast, povinen dopravit zraněného do nejbližšího zdravotnického zařízení a prokázat tam svoji totožnost.

(3) Došlo-li při nehodě k usmrcení, těžké újmě na zdraví nebo k velké věcné škodě, jsou účastníci nehody povinni setrvat na místě až do příchodu orgánů ministerstva vnitra a nesmějí učinit žádná opatření, která by byla na újmu řádného úředního vyšetření nehody, zejména nesmí hýbat vozidly, jež měla na nehodě účast. Účastníci nehody se mohou vzdálit teprve se souhlasem orgánů ministerstva vnitra; to se netýká dopravy těžce zraněných osob do zdravotnického zařízení a ohlášení nehody.

(4) Každou dopravní nehodu, při níž došlo k újmě na zdraví nebo k věcné škodě nikoliv nepatrné, jsou účastníci povinni hlásit nejbližšímu orgánu ministerstva vnitra nebo výkonnému orgánu místního národního výboru. Těmže orgánům je třeba současně oznámit každou škodu, jež byla při nehodě způsobena na silnici nebo na jiném veřejném zařízení.

(5) Došlo-li k dopravní nehodě, na níž mělo účast vozidlo, které dávalo zvláštní výstražné znamení (§ 30), bude podle rozsahu nehody provedeno ihned orgánem ministerstva vnitra náležité opatření k objasnění a zjištění její příčiny. Je-li vozidlo schopné provozu a nedošlo-li ke zranění jeho osádky nebo nejeví-li řidič tohoto vozidla známky podnapilosti, zjistí orgán ministerstva vnitra potřebné údaje a vozidlu umožní splnění zvláštního úkolu.

(6) Došlo-li při nehodě, na níž mělo účast vozidlo uvedené v odstavci 5, k usmrcení, těžké újmě na zdraví nebo k velké věcné škodě, postupuje se obdobně podle odstavce 3. Osobám, které plní zvláštní naléhavé úkoly a nejsou zraněny, umožní orgán ministerstva vnitra splnění úkolů po zjištění jejich totožnosti a dalších potřebných údajů.

(1) Uživatelé silnice nesmějí ji poškozovat, znečišťovat nebo opotřebovávat nad obvyklou míru, zejména při opravách nebo obsluze vozidla nebo při dopravě, nakládání a skládání nákladu. Je zakázáno používat zařízení nebo činit taková opatření, která jsou s to poškodit nebo opotřebit silnici nad obvyklou míru, na př. při brzdění, při užívání ostruh na kolech traktorů nebo při užívání vozidel hnaných pásy bez předepsaných technických opatření.

(2) Koně a jiná zvířata smějí být opatřená podkovami s ostrými ozuby nebo ostrozubými hmatci, jen je-li na silnici náledí.

(3) Sněhové řetězy musí být při užívání tak napjaty, aby netloukly do vozovky. Smí jich být použito jen u vozidel s pryžovými obručemi a jen v době, kdy jízda s nimi je bezpečnější.

(4) Používat saní nebo vláčet na silnici kmeny anebo jiné předměty, jimiž by mohla být poškozena, je dovoleno, jen je-li silnice pokryta dostatečně silnou sněhovou nebo ledovou vrstvou.

(5) Uživatelé silnice nesmějí rozjíždět nebo jinak porušovat hromádky udržovacích hmot, seškrabaného bláta a prachu a smeteného písku na krajnicích.

(1) Těm, kteří nedbají pravidel silničního provozu, neuposlechnou pokynů dopravních orgánů nebo nedbají pokynů vyjádřených dopravními značkami nebo zařízeními, může být dopravními orgány — bez újmy trestních opatření — uloženo, aby se na vlastní útraty zúčastnili povinného školení o pravidlech silničního provozu.

(2) Povinné školení provádí Svaz pro spolupráci s armádou pod dohledem a za řízení ministerstva vnitra nebo orgánů jím k tomu pověřených.

(3) Doba školení nesmí být delší než 3 hodiny. Pokud povinné školení má být prováděno mimo místo pobytu osoby k němu povolané, nesmí být místo školení vzdáleno více než 5 km.

a) pořádání závodů, soutěží a jiných podobných podniků na silnici,

b) doprava zvláště těžkých nebo rozměrných předmětů a užívání vozidel, jejichž rozměry a váha přesahují stanovenou míru,

c) pořádání shromáždění, průvodů a jiných podobných podniků na silnici,

(1) K užívání silnic k provozu nad obvyklou míru je třeba povolení. Takovým užíváním je zejména:

e) skládání jakýchkoliv věcí na silnici, nemají-li být neprodleně odstraněny,

f) pořádání podniků, umisťování věcí a zařízení (na př. hospodářských, kulturních, zábavních, skladů, prodejen, užívání tlampačů) v přímém okolí silnice, jestliže by jejich provozem nebo umístěním, po případě provozním ruchem jím vyvolaným mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost silničního provozu.

d) umisťování zařízení nebo předmětů na silnici, jako prodejních, zábavních a jiných podobných zařízení (na př. reklam),

(2) Povolení k zvláštnímu užívání silnice lze odvolat nebo jeho platnost vázat na splnění podmínek, které mohou být stanoveny i dodatečně.

(3) V případech uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) uděluje povolení okresní dopravní inspektorát, nepřesahuje-li zvláštní užívání silnice jeho obvod, jinak krajský dopravní inspektorát, příslušný podle místa, kde užívání silnice začíná, a to nejde-li o silnici I. až III. třídy, vždy v součinnosti s příslušnými výkonnými orgány národních výborů, jinak též v součinnosti s národními podniky silničními a přesahuje-li užívání obvod kraje, v součinnosti s ministerstvem dopravy; půjde-li o dopravu zvláště těžkých nebo rozměrných předmětů přes železniční přejezd, vždy též v součinnosti s orgány železnic. Ve zvláště závažných případech uvedených v odstavci 1 písm. a) může povolení udělit hlavní dopravní inspektorát v součinností s ministerstvem dopravy.

(4) V případech uvedených v odstavci 1 písm. c) až f) uděluje povolení s hlediska dopravně-bezpečnostního okresní dopravní inspektorát, a to nejde-li o silnici I. až III. třídy, vždy v součinnosti s příslušným výkonným orgánem místního národního výboru, jinak v součinnosti s příslušným výkonným orgánem okresního národního výboru a s národním podnikem silničním.

(5) V žádosti o povolení podle odstavce 1 písm. a) musí být uveden zejména účel, doba a návrh trasy s výchozím a cílovým místem závodu, soutěže a pod.

e) vyznačení (náčrt) vozidla (soupravy) s umístěním nákladu a jeho rozměry.

(6) V žádosti o povolení podle odstavce 1 písm. b) musí být zejména uvedeno:

a) účel dopravy a její rozsah (zda se bude opakovat, kdy a pod.),

b) návrh přepravní trasy,

c) druh, typ a po případě státní poznávací značky vozidel, jichž má být použito,

d) údaje vzdáleností a tlaku náprav, rozvoru náprav, rozměrů obručí a nejmenšího poloměru otáčení vnějších kol vozidla,

(7) V povolení může být nařízen zejména směr, způsob a doba povolení dopravy, doprovod, rychlost jízdy a opatření k zajištění ostatního provozu, vozovky, mostů nebo železničních přejezdů. Povolení musí mít řidič u sebe.