a) ručně s urovnáním, je-li nutné pro bezpečnost nákladu nebo hospodárné využití prostoru vozidla,

(1) Nakládání nebo vykládání se provádí

c) polomechanicky, t. j. zařízením, při němž zaměstnanci provádějí část práce s nákladem ručně (pásový dopravník a pod.), nebo ruční sklápěčkou,

b) ručně bez urovnání,

d) mechanicky (strojně), kdy zaměstnanci nevykonávají s nákladem žádnou ruční práci, s výjimkou jeho rozhrnutí.

(2) Se zřetelem k ovladatelnosti nákladu (jeho povaze, způsobu balení a obtížnosti práce) jsou druhy nákladů roztříděny do pěti skupin (I—V) v roztřídění nákladů. Náklady v roztřídění nákladů neuvedené se zařazují do skupiny toho nákladu, který mu svým obalem a povahou nejvíce odpovídá. Je-li při jedné jízdě přepravován pro téhož přepravce náklad zařazený do různých skupin a váha jednotlivých skupin je známa, použije se pro výpočet náhrad sazby té skupiny, do níž zařazený náklad vahou převládá, při stejné váze sazby odpovídající druhu nákladu zařazenému do vyšší skupiny. V pochybnostech se v obou případech použije sazby III. skupiny.

(3) Provádí-li dopravní podnik sám nakládání (vykládání) ručně nebo s použitím vlastního mechanisačního zařízení, počítá za tuto práci náhradu.

a) jednoduché nakládání (vykládání),

(4) Způsob výpočtu náhrady se stanoví podle toho, jde-li o

b) ztížené nakládání (vykládání).

b) kusů těžších než 200 kg u nevalivých předmětů nebo těžších než 300 kg u valivých předmětů, pokud nejde o

bb) nevalivých předmětů o váze pod 500 kg,

(5) Za ztížené se považuje nakládání (vykládání)

cc) nevalivých předmětů jakékoli váhy, použije-li na u nich skladištního vozíku (rudlu), ručního vozíku nebo podobných pomůcek;

a) všech druhů nákladů prováděné ručně
vzdálenost se měří od středu ložné plochy vozidla do středu plochy, kterou náklad mimo vozidlo zaujímá;

c) spojené s kvalitativní nebo kvantitativní přejímkou, braním vzorků, zkouškou jakosti, po případě s jinými nezbytnými nebo nařízenými výkony souvisejícími s přepravou, správně dojde-li tím k prodloužení nakládky (vykládky), pokud nebyla za takovéto výkony sjednána paušální náhrada podle § 32.

2. vykládání pouhým shozením s vozidla nebo spouštěním po líhách nebo podobné nakloněné ploše,

aa) valivých předmětů jakékoli váhy,

3. nakládání (vykládání) provedené v úrovni podlahy vozidla

1. kulatinu a výřezy,

3. provádí-li se nakládání (vykládání) za podmínek mimořádně ztížených (předměty vyžadující zvláštní opatrnosti, drobné jednotlivě nakládané nebo ukládané předměty a pod.), kdy době nakládání (vykládání) není úměrná váze nákladu (stanoveným lhůtám);

2. s urovnáním na vzdálenost přes 15 m od vozidla, nebo

1. bez urovnání na vzdálenost přes 3 m od vozidla, nebo musí-li se náklad vyhazovat do větší výšky než 1,70 m,

(6) Náhrada za nakládání (vykládání) se počítá ve všech případech za celkovou skutečnou váhu zaokrouhlenou nahoru na 100 kg, je-li známa jinak za váhu, za niž se počítá dovozné. Sazby stanoví položky 412 až 414. Při výpočtu dovozného podle zvláštních vozových sazeb platí o náhradách za vyložení sklápěčkou ustanovení § 11 odst. 5.

a) ¼, bylo-li zaměstnanců dopravního podniku více než zaměstnanců přepravce,

b) ½, byl-li počet zaměstnanců dopravního podniku i přepravce stejný,

c) ¾, bylo-li zaměstnanců dopravního podniku méně než zaměstnanců přepravce.

(7) Provedou-li ruční nakládání (vykládání) zaměstnanci dopravního podniku společně se zaměstnanci přepravce, snižují se stanovené sazby o

1. o ½, provádějí-li obsluhu jen zaměstnanci přepravce,

(8) Provádí-li se nakládání (vykládání) vlastním mechanisačním zařízením dopravního podniku, které na žádost dopravního podniku obsluhují zaměstnanci přepravce, snižují se stanovené sazby

a) o ¼, jde-li o úplnou mechanisaci,

b) jde-li o částečnou mechanisaci,

2. o ¼, provádějí-li obsluhu zaměstnanci dopravního podniku společně se zaměstnanci přepravce.

1. o ½, provádějí-li obsluhu jen zaměstnanci dopravního podniku.

a) o ¾, jde-li o úplnou mechanisaci,

b) jde-li o částečnou mechanisaci,

(9) Provádí-li se nakládání (vykládání) vlastním mechanisačním zařízením přepravce, které na žádost přepravce obsluhují zaměstnanci dopravního podniku, snižují se pro výpočet náhrady stanovené sazby

2. o ¾, provádějí-li obsluhu zaměstnanci dopravního podniku společně se zaměstnanci přepravce.

(10) Při ztíženém nakládání (vykládání), které provádí dopravní podnik sám nebo větším počtem zaměstnanců než přepravce, počítá místo náhrad podle odstavců 6 nebo 7 za celkovou dobu ztíženého nakládání (vykládání) náhradu podle časových sazeb stanovených v příloze I, část 3, a to za vozidlo (se řidičem) i za vlastní zaměstnance. Za vozidlo (se řidičem) počítá sazbu sníženou o 50 %.

(11) Má-li přepravce při počítání náhrad za ztížené nakládání (vykládání) podle ustanovení odstavce 10 zatížit své odběratele nebo dodavatele podílem připadajícím na ztížené nakládání (vykládání), považuje se za podíl připadající na jednoduché nakládání (vykládání) ¼ celkové částky počítané za dobu ztíženého nakládání (vykládání).

(12) Nakládá-li nebo vykládá-li řidič dopravního podniku — pokud to příslušné předpisy připouštějí — započítává se do počtu jeho zaměstnanců.

(13) O mechanisační zařízení dopravního podniku jde tehdy, hradí-li dopravní podnik provozní náklady tohoto zařízení. V ostatních případech jde o mechanisační zařízení přepravce.

(14) Za naložení, (vyložení) které provede přepravce sám ručně nebo s použitím vlastního mechanisačního zařízení ve stanovených lhůtách (odstavec 15), nepočítá dopravní podnik žádnou náhradu. Provede-li dopravní podnik na žádost přepravce rozhrnutí nákladu na vozidle, počítá náhradu stanovenou v položce 608.

(18) Překládání ze silničního vozidla na silniční vozidlo vyžádané nebo zaviněné přepravcem se vždy považuje za nakládání. V ostatních případech se druh práce posuzuje se zřetelem k silničnímu vozidlu.

(15) Pro nakládání (vykládání), které provádí přepravce sám, po případě větším nebo stejným počtem svých zaměstnanců (pracuje-li společně s dopravním podnikem), platí lhůty stanovené podle skupin nosností vozidel a způsobu nakládání (vykládání) uvedené v položce 421; tyto lhůty však neplatí, jde-li o úplné mechanisační zařízení dopravního podniku, bez zřetele, kým je obsluhováno.

a) za delší dobu, je doba, o kterou byly stanovené lhůty překročeny (dále jen „překročení lhůt”), podkladem pro počítání náhrady za zdržení,

b) za kratší dobu, je doba, o kterou bylo nakládání (vykládání) kratší než stanovené lhůty (dále jen „zkrácení lhůt”), podkladem pro poskytnutí prémie.

(17) Podkladem pro výpočet překročení nebo zkrácení lhůt je rozdíl mezi úhrnem všech dob nakládání (vykládání) a stanovených lhůt při všech výkonech provedených ve směně týmž vozidlem pro téhož přepravce. Za výslednou dobu zkrácení se poskytuje prémie, a to za každých uplynulých 15 minut zkrácení lhůt sazbami, které stanoví položka 331. O náhradách za zdržení vzniklé při překročení lhůt platí ustanovení § 14.

(16) Provede-li přepravce naložení (vyložení)