267/1956 Sb. — Vyhláška ministerstva dopravy o sazbách za přepravu v nákladní automobilové dopravě a o náhradách za skladování a zasilatelské výkony.

ČÁST 1

§ 1

Rozsah platnosti.

(1) Ustanoveni této vyhlášky platí

a) pro stanovení přepravného za přepravu nákladů nákladními, dodávkovými a speciálními automobily, traktory, speciálními podvozky a přívěsy, je-li doprava

1. provozována jako dopravní podnikání,

2. uložena podle předpisů o řízení silniční nákladní dopravy nebo podle jiných předpisů o úpravě podnikáni v silniční dopravě,*)

3. provedena pro cizí potřebu;**)

b) pro stanovení náhrad za zvláštní výkony motorovými vozidly,

c) pro stanovení náhrad za jiné výkony prováděné v souvislosti s přepravou nákladů nebo nezávisle na přepravě národními podniky Československá státní automobilová doprava (dále jen „ČSAD”), a to za

1. skladování,

2. přemisťování.

3. balení,

4. ostatní výkony zasilatelské.

(2) V případech uvedených v odstavci 1 písm. a) č. 2 a 3 se vztahují ustanovení této vyhlášky, platná pro dopravní podniky, oprávněné k dopravnímu podnikání (dále jen „dopravní podnik”), na držitele vozidla.

(3) Ustanovení této vyhlášky platí i pro stanovení přepravného za přepravu nákladů pro vlastní potřebu, pokud se podle zvláštních předpisů hospodářské výsledky této přepravy vykazují samostatně

(4) Při společném provozováni dopravy automobilové s dopravou jiného druhu — železniční, vodní, leteckou nebo poštovní — podle jednotných přepravních podmínek (sdružená přeprava), platí pro automobilovou přepravu ustanovení této vyhlášky, pokud nejsou pro sdruženou přepravu stanoveny zvláštní sazby a podmínky pro jejich použití.

(5) Pro přepravu přes hranice státu platí táto vyhláška jen pokud nejsou sazby přepravného a podmínky pro jejich použití stanoveny zvláštní úmluvou.

(6) Ustanovení této vyhlášky neplatí pro

a) stanovení náhrad za strojové zemědělské práce prováděné strojními a traktorovými stanicemi podle vyhlášky č. 114/1952 Ú. l. ve znění vyhlášky č. 96/1953 Ú. l., s výjimkou ustanovení oddílů H ceníku I a II přílohy k této vyhlášce,

b) stanovení náhrad za pronájem silničních motorových vozidel,***)

c) stanovení náhrad za přibližování a vyvážení dříví podle ustanovení §§ 1 až 10 vyhlášky č. 3397/1948 Ú. l. I, o sazbách za odvoz dříví z lesa,

d) pro přepravu kusových zásilek v okrskové přepravě (vyhláška č. 266/1956 Ú. l., kterou se vydává přepravní řád pro železniční a automobilovou přepravu kusových zásilek).

ČÁST 2

Oddíl 1

§ 2

Objednávka přepravy; odvolání objednávky přepravy.

(1) Přeprava nákladů a jiné výkony v nákladní automobilové dopravě se provádějí na podkladě objednávky (§ 8 vyhlášky č. 198/1953 Ú. l., kterou se vydává automobilový přepravní řád, dále jen „APŘ“).

(2) Objednávka odvozu zásilek přepravených železnicí nebo určených k přepravě železnicí (§ 8 odst. 2 APŘ) musí být učiněna

a) pro odvoz, který má být proveden po 19. hodině téhož dne nebo do 12 hodin příštího dne, nejpozději

1. do 17 hodin, jde-li o přepravce, kteří nemají vlastní dopravní prostředky pro přepravu nákladů po silnici,

2. do 14 hodin, jde-li o ostatní přepravce,

b) nejpozději do 8 hodin pro odvoz, který má být proveden po 12. hodině do 19 hodin téhož dne.

(3) Pro objednávky přeprav podle hospodářských smluv platí lhůty ujednané v těchto smlouvách, při čemž pro objednávky přeprav ve styku se železnicí platí lhůta 3 hodiny a to
Dopravní podniky nebudou bezdůvodně odmítat sjednání hospodářských smluv s uvedenou lhůtou objednávky v případech podle písmen a) a b)

a) pro přepravce, kteří nemají vlastní dopravní prostředky pro přepravu nákladů po silnici,

b) pro přepravce, kteří nemohou tuto přepravu zajistit vlastními dopravními prostředky pro přepravu nákladů po silnici.

(4) U přeprav ve styku se železnicí, převedených do veřejné dopravy*) platí lhůty a podmínky sjednané v příslušných dohodách o převodech.

(5) Nemůže-li dopravní podnik provést objednanou přepravu, je povinen oznámit to objednateli nejpozději
Neučiní-li tak, je povinen nahradit objednateli výdaje, které mu vznikly tím, že nadarmo učinil přípravy pro podej zásilky k přepravě, nejvýše však 25 % předběžně vypočítaného dovozného.

a) do 17 hodin nejblíže předcházejícího pracovního dne, mělo-li být s přepravců započato podle objednávky ve 12 hodin nebo dříve,

b) do 8 hodin téhož dne, v němž mělo být podle objednávky s přepravou započato po 12. hodině.

(6) Objednatel je povinen, odvolá-li objednávku přepravy, oznámit to dopravnímu podniku nejméně 24 hodin, u přeprav na vzdálenost přes 40 km 48 hodin, u stěhování a přeprav speciálních 72 hodin před dobou sjednané přepravy. Neučiní-li tak, je povinen uhradit dopravnímu podniku výdaje, které mu vznikly tím, že nadarmo učinil přípravy k provedení objednané přepravy a zvláštní přirážku, a to

a) byla-li objednávka přepravy odvolána v kratší lhůtě, než je stanovena, avšak ještě před vyjetím vozidla, je objednatel povinen uhradit výdaje skutečně vzniklé přípravou sjednané přepravy, a přirážku stanovenou v položce 651, přílohy I **) nejvýše však 25 % předběžně vypočítaného dovozného:

b) byla-li objednávka přepravy odvolána po vyjetí vozidla ze stanoviště nebo způsobil-li přepravce, že přeprava nebyla provedena a že s vozidlem byla provedena jen jízda bez nákladu (marná jízda), je přepravce (objednatel) povinen uhradit

1. náhradu za marnou jízdu za celou vzdálenost ujetou bez nákladu (§ 15 odst. 3),

2. náhradu za ztrátu času zaměstnanců dopravního podniku (§ 16),

3. náhradu za zdržení vozidla a zaměstnanců (§ 14),

4. případné hotové výdaje a

5. přirážku podle položky 651.

(7) Pro odvolání přeprav ve styku se železnicí platí lhůty sjednané mezi dopravním podnikem a přepravcem; při odvolání přepravy se v těchto případech nepočítá ani přirážka podle položky 651, ani zvýšení podle položky 603.

§ 3

Druhy zásilek.

(1) Přeprava nákladů se provádí jako přeprava vozových nebo kusových zásilek.

(2) Zásilka určená k přepravě jen nákladní automobilovou dopravou se považuje za vozovou

a) přesahuje-li její skutečná váha u nákladů 1. nebo 2. tarifní třídy (§ 6) 1500 kg a u nákladů 3. nebo 4. tarifní třídy 800 kg,

b) bez zřetele k její váze

1. jestliže její přeprava vyžaduje pro svou povahu nebo z příkazu přepravce samostatnou jízdu vozidla jakékoli nosnosti, po případě je-li jí plně využit ložný prostor použitého vozidla, nebo

2. je-li na více místech postupně nakládaná nebo vykládaná,

3. žádá-li přepravce, aby zásilka byla přepravena ve Lhůtě (kratší než jsou stanovené lhůty objednací nebo dodací), která vyžaduje zvláštní jízdu vozidla.

(3) Zásilka určená k přepravě jen nákladní automobilovou dopravou, pokud neodpovídá ustanovení odstavce 2, se považuje za kusovou.

(4) Podkladem pro výpočet úhrad za přepravu jsou údaje zapsané v přepravním dokladu. O vedení přepravního dokladu platí ustanovení APŘ a vyhláška č. 190/1953 Ú. l., o povinném vedení záznamů o výkonech nákladní automobilové dopravy.

§ 4

Druhy sazeb.

(1) Pro výpočet dovozného se stanoví,

a) jde-li o vozové zásilky,

1. základní vozové sazby (§ 10),

2. snížené vozové sazby (§ 10),

3. zvláštní vozové sazby (§ 11),

4. výjimečné vozové sazby (§ 29),

5. sazby za stěhování (§ 22),

6. časové sazby (§ 30),

7. sazby za přepravu dodávkovými vozidly nebo lehkými nákladními vozidly o nosnosti do 1500 kg (§ 28);

b) jde-li o kusové zásilky, kusové sazby (§ 36).

(2) Je-li tak zvlášť stanoveno, počítá se vedle dovozného úhrada za zvláštní výkony spojené s přepravou (náhrady, příplatky, přirážky) nebo se poskytují slevy a prémie. V případech zvlášť stanovených platí dopravní podnik náhrady (§ 33).

(3) Souhrn dovozného, ostatních úhrad a hotových výdajů, které dopravní podnik vynaložil z příkazu nebo v zájmu přepravce, po odečtení slev, prémií a náhrad (§ 33) tvoří přepravné.

(4) Pro výpočet přepravného za přepravy provedené s použitím speciálních vozidel nebo speciálních podvozků platí dále ustanovení §§ 25 a 26.

§ 5

Plánování přepravy.
Je-li zavedeno čtvrtletní nebo měsíční plánování přepravy, může ministerstvo dopravy v dohodě se státním úřadem plánovacím a ministerstvem financí rozšířit platnost základních vozových sazeb na všechny přepravy těch druhů nákladů, které přepravce nezahrnul do přepravního plánu, ač byl povinen jejích přepravu plánovat.

Oddíl 2

§ 6

Vozové sazby, přepravní vzdálenost, druhy nákladů.

(1) Sazby dovozného u vozových sazeb se stanoví za každých 100 kg váhy nákladu nebo nosnosti vozidla podle

a) přepravní vzdálenosti (odstavec 2),

b) druhu nákladu (odstavce 6 a 7).

(2) Za přepravní vzdálenost se považuje vzdálenost nejkratším směrem po nejhospodárnější cestě se zřetelem k povaze nákladu, druhu vozidla a příkazu přepravce, a to

a) u zásilek na jednom místě nakládaných a na jednom místě vykládaných mezi místem naložení a místem složení.

b) u ostatních zásilek mezi místem, kde byla na vozidlo naložena první část zásilky a místem, kde bylo vozidlo úplně vyloženo (kde byla složena poslední část zásilky v průběhu přepravy postupně nakládané, po případě postupně vykládané), zaokrouhlená nahoru na nejblíže vyšší vzdálenost uvedenou v tabulkách sazeb.

(3) Přepravní vzdálenost se určí

a) podle kilometrovníku vydaného nebo schváleného ministerstvem dopravy,

b) nebyl-li vydán,
podle údajů o silničních vzdálenostech, a

c) nebylo-li je možno zjistit,
podle údajů tachografu (tachometru).

(4) U přeprav opakovaných za zásadně stejných podmínek se může předem zjistit přepravní vzdálenost (odstavec 2) a stanovit zápisem o přepravní vzdálenosti, který potvrdí dopravní podnik i přepravce.

(5) Ministerstvo dopravy může pro stanovení přepravních vzdáleností vydat, po případě schválit kilometrovník, který může obsahovat ustanovení o způsobu použití vzdáleností v něm uvedených pro výpočet dovozného.

(6) Podle možnosti využití nosnosti a ložného prostoru vozidla nákladem jsou náklady roztříděny do čtyř tarifních tříd v tarifním roztřídění nákladů (část 2 přílohy III), a to podle zásad uvedených v části 1 přílohy III.

(7) Není-li náklad v příloze III uveden, stanoví se tarifní třída podle druhu nákladu, jemuž se využitím vozidla náklad nejvíce přibližuje; pro náklady různých tarifních tříd, které jsou přepravovány společně pro téhož přepravce týmž vozidlem, se stanoví tarifní třída podle nákladu, který v nich vahou převládá nebo při téže váze vyžaduje většího ložného prostoru; v případě pochybnosti se postupuje podle zásad uvedených v části 1 přílohy III.

§ 7

Zjišťování váhy nákladu nebo počtu kusů.

(1) Váhu nákladu udává přepravce (vyhláška č. 190/1953 Ú. l.). Kdy zjišťuje váhu, po případě počet kusů dopravní podnik, stanoví APŘ.

(2) Váha nákladů se zjišťuje

a) vážením celého nákladu,

b) výpočtem, je-li množství nákladu udáno počtem jednotlivých shodných kusů nebo počtem měrných jednotek (m³, plnometrů, prostorových metrů, litrů, hektolitrů a pod.) a váha jednoho kusu (měrné jednotky) byla zjištěna vážením nebo je známa, jinak

c) přepočtem podle měrných vah uvedených v části 3 přílohy III.

(3) Váha nákladu se zjišťuje na náklad přepravce

a) jestliže o to požádal,

b) neuvedl-li potřebné údaje,

c) udal-li váhu nebo jiné potřebné údaje zřejmě nesprávně, a váha zjištěná vážením se liší o více než 10 % od váhy odpovídající údajům přepravce.

(4) O náhradách nákladů spojených se zjišťováním váhy, po případě počtu kusů, platí ustanovení § 17.

§ 8

Váha nákladu.

(1) Dovozné při použití vozových sazeb se počítá za skutečnou váhu nákladu, s výjimkou případů uvedených v odstavcích 3 až 8.

(2) Pro výpočet dovozného se váha zaokrouhluje na nejblíže vyšších 100 kg.

(3) Nejméně se dovozné počítá za tyto váhy:

u nákladů tarifní třídy	za váhu v kg	u nákladů tarifní třídy	za váhu v kg
1	2000	3	1200
2	1600	4	800.

(4) Za přepravu nákladů tarifních tříd 2 až 4 se dovozně počítá nejvýše za tyto váhy:

při přepravě vozidlem o nosnosti do tun	u nákladů tarifní třídy
	2	3	4
	za kg
2	1800	1400	1000
2,5	2200	1700	1200
3	2600	2000	1400
3,5	3000	2300	1600
4	3400	2600	1800
4,5	3700	2800	1900
5	4000	3000	2000
na každou další započatou tunu nosnosti více o	800	600	400

(5) Jestliže přepravce nevyužil nosnosti vozidla proto, že nedodal k přepravě náklad ve váze podle objednávky, počítá se dovozné za váhu uvedenou v objednávce, nejméně však za váhy, uvedené v odstavci 3. Nosnost vozidla se pokládá za využitou vahou nákladů tarifních tříd 2. až 4., dosahuje-li jejich váha vah uvedených v odstavci 4. Objednal-li přepravce přistavení vozidla určité nosnosti, považuje se tato nosnost za váhu uvedenou v objednávce.

(6) Dovozné se nepočítá za skutečnou váhu nákladu, nýbrž za váhu, která odpovídá nosnosti vozidla (§ 9 odst. 2) — váha ložná — jestliže

a) váha nákladu, kterou přepravce (odesilatel) neudal, nebyla podle ustanovení § 7 zjištěna,

b) přepravce žádá k provedení přepravy přistavení vozidla ve lhůtě kratší, než je stanovena pro objednávku přepravy a dopravní podnik přistaví se souhlasem přepravce vozidlo vyšší nosnosti, než je k provedení přepravy třeba, s výjimkou přeprav ve styku se železnicí,

c) není využita nosnost vozidla proto, že z příkazu přepravce nelze současně přepravovat další náklad,

d) není využita nosnost vozidla proto, že nelze k přepravovanému nákladu pro jeho povahu nebo rozměry přiložit další náklad,

e) se dovozné počítá podlé zvláštních vozových sazeb (§ 11).

(7) Dovozné se v případech uvedených v odstavci 6 počítá za váhu odpovídající nosnosti vozidla (váhu ložnou), a to u všech druhů nákladů podle sazeb tarifní třídy 1.

(8) Je-li náklad přepravován na více míst nebo z více míst, počítá se dovozné za nejvyšší váhu, která byla v průběhu přepravy na vozidle naložena.

(9) Důvody, které opravňují dopravní podnik k počítání dovozného za zaokrouhlenou vyšší váhu, než je uvedena v dodacím listě, pokud nejde o případy podle odstavce 3 a odstavce 6 písm. e), vyznačí dopravní podnik ve vyúčtování přepravného.

§ 9

Druh a nosnost vozidla.

(1) Dopravní podnik má přistavovat k provedení přepravy vozidlo, které odpovídá váze a druhu nákladu, jehož přeprava byla objednána. Nemohl-li dopravní podnik přistavit takové vozidlo a nosnost a ložný prostor přistaveného vozidla zůstaly nevyužity, může dopravní podnik počítat přepravné jen za skutečnou váhu nákladu, nejméně však za váhu uvedenou v objednávce přepravy (§ 8 odst. 1 až 5). Použije-li dopravní podnik k provedení přepravy místo nákladního vozidla výjimečně vozidla speciálního nebo speciálního podvozku, ač druh nákladu to nevyžadoval a přepravce o to výslovně nežádal, smí být přepravné počítáno jen podle ustanovení platných pro vozidlo, které odpovídá váze a druhu nákladu.

(2) Pro výpočet dovozného, pro něž se bere za základ nosnost vozidla, je rozhodující nosnost vozidla uvedená v technickém průkazu, zaokrouhlená na nejblíže vyšších 100 kg.

(3) Při přepravě nákladů traktorem s jedním přívěsným vozem se počítá dovozné a ostatní náhrady tak, jako by byla přeprava provedena nákladním automobilem téže nosnosti, jakou má použitý přívěsný vůz. Při přepravě nákladů prováděné nákladním automobilem nebo traktorem s přívěsnými vozy pro téhož přepravce se pro stanovení přepravného nosnost všech použitých vozidel sčítá. Má-li traktor vlastní ložný prostor, připočítává se nosnost tohoto prostoru k nosnosti přívěsného vozu, pokud ložný prostor traktoru je způsobilý pro přepravu objednaného nákladu.

§ 10

Základní vozové sazby a snížené vozové sazby.

(1) Pro výpočet dovozného platí, pokud není stanoveno jinak, základní vozové sazby uvedené v položce 101.

(2) Pro výpočet dovozného za přepravy provedené pro přepravce socialistického sektoru platí, pokud není stanoveno jinak snížené vozové sazby, uvedené v položce 102.

§ 11

Zvláštní vozové sazby.

(1) Pro přepravy hromadných druhů nákladů, které mohou být vyloženy sklápěčkou nebo jiným zařízením umožňujícím stejně rychlé vyložení se stanoví na přepravní vzdálenosti do 50 km zvláštní vozové sazby uvedené v položce 103, platné pro všechny přepravce. Zvláštních vozových sazeb se použije u přeprav hromadných druhů nákladů uvedených v prvé větě, provede-li se naložení a vyložení takovým zařízením, které umožňuje provést tyto práce ve lhůtách stanovených pro úplnou mechanisaci.

(2) Nemůže-li dopravní podnik dát k disposici sklápěčku, ač by jí mohlo být použito, platí zvláštní vozové sazby, obstará-li vyložení přepravce sám; pro vyložení platí lhůty stanovené pro ruční vykládání bez urovnání. Dopravní podnik může sám za stanovenou náhradu obstarat vyložení nákladu, nemůže-li dát k disposici sklápěčku, dovozné však i v tomto případě počítá podle zvláštních vozových sazeb.

(3) Zvláštních vozových sazeb nelze použít u přeprav, při nichž se náklad na vozidlo na více místech postupně nakládá nebo s něho na více místech postupně vykládá.

(4) Dovozné podle zvláštních vozových sazeb se počítá vždy za ložnou váhu použitého vozidla (§ 9 odst. 2).

(5) Náhrada za vyložení sklápěčkou se při výpočtu dovozného podle zvláštních vozových sazeb nepočítá. Ustanovení § 18 APŘ o pomoci přepravce při vykládání (na př. otevírání a zavírání bočnic), nemá-li dopravní podnik potřebné pracovní síly, zůstává nedotčeno.

(6) Pokud nejde o případy uvedené v odstavci 2, platí pro nakládání a vykládání provedené přepravcem ve všech případech lhůty stanovené pro úplnou mechanisaci (§ 13).

§ 12

Slevy dovozného.

(1) Provede-li dopravní podnik na podkladě objednávky přepravu nákladů téhož přepravce v obou směrech, poskytne z dovozného (za přepravu tam i zpět) slevu 20 %, a to i když se dovozné při přepravě v obou směrech počítá za jednu celkovou přepravní vzdálenost. Za náklad téhož přepravce se považují náklady, za jejichž přepravu tento přepravce uhrazuje přepravné.

(2) Sleva se poskytne.
Do vzdálenosti ujeté bez nákladu podle písmene a) se započítává ze vzdálenosti ujeté ze stanoviště vozidla na místo nakládání a z místa vykládání zpět na stanoviště jen vzdálenost převyšující 5 km.

a) jestliže vzdálenost ujetá bez nákladu při přepravách v obou směrech nepřevýší 10 % celkové vzdálenosti ujeté s nákladem, a

b) je-li nosnost vozidla (§ 9 odst. 1) v obou směrech využita skutečnou vahou nákladu (§ 8 odst. 1 až 4 a 8, § 21, § 22, odst. 5) v průměru více než na 75 % při tom se váhy nákladů tarifních tříd 2 až 4 upravují tak, aby vyjádřily i zvýšené prostorové využití vozidel. Proto se skutečné váhy nákladů

tarifní třídy	násobí součinitelem
2	1,25
3	1,66
4	2,50

(3) Provede-li se přeprava nákladu, který dal přepravce k disposici organisaci určené k vytěžování jízd bez nákladu (dále jen „vytěžovací služba”) pro příležitostné vytížení nebo dotížení vozidla, poskytne se z dovozného podle základních vozových sazeb nebo snížených vozových sazeb sleva ve výši 20 %. Sleva se poskytne jen z dovozného za přepravu nákladu odevzdaného k příležitostnému vytížení (dotížení) vozidla, t. j. jen za přepravu v jednom směru. K počtu kilometrů ujetých bez nákladu a k využití vozidla se nepřihlíží. Skutečnost, že jde o příležitostné vytížení, potvrdí vytěžovací služba v přepravním dokladu.

(4) Umožní-li přepravci tím, že přizpůsobí své přepravní nároky nebo dají k disposici své náklady, aby vytěžovací službou (dopravním podnikem) mohlo být organisováno provádění přeprav tak, že se hospodárně využije vozidla omezením jízd bez nákladu podle předem stanoveného uspořádání přeprav (podle grafikonu cykličnosti a pod.), poskytne se z dovozného za všechny přepravy na takový přepravní systém zapojené sleva. Sleva se poskytne jestliže celkový počet kilometrů ujetých bez nákladu při všech přepravách činí z celkového počtu všech kilometrů ujetých s nákladem

a) nejvýše 10 %, a to ve výši

1. 20 % z dovozného podle základních nebo snížených vozových sazeb, po případě sazeb za stěhování

2. 10 % z dovozného podle zvláštních vozových sazeb;

b) více než 10 % nejvýše však 20 %, a to ve výši

1. 10 % z dovozného podle základních nebo snížených vozových sazeb, po případě sazeb za stěhování

2. 5 % z dovozného podle zvláštních vozových sazeb.

(5) Ministerstvo dopravy může v dohodě s příslušnými ústředními úřady povolit

a) zvýšení stanovených slev až o 10 % a to zejména při organisovaném převodu přeprav na krátké vzdálenosti ze železnice na silnici, přepraví-li se při každé jízdě aspoň 7 tun nákladu,

b) zvýšení nejvýše přípustného počtu kilometrů bez nákladu, rozhodného pro poskytnutí slevy až o dalších 10 %, bude-li to účelné, aby se dosáhlo zvýšení možnosti organisovat obousměrové vytěžování vozidel u přeprav na vzdálenosti do 50 km, a v souladu s tím stanovit výši slevy.

(6) Je-li provedena přeprava čerstvého ovoce nebo čerstvé zeleniny, druůbeže nebo mléka na přepravní vzdálenost přes 100 km vozidly o nosnosti 4 tuny a vyšší, počítá se za každých 100 kg a každý 1 km nad 100 km sazba snížená, stanovená v položkách 101 a 102.

(7) Snížené dovozné podle odstavce 6 se počítá do doby, kterou určí ministerstvo dopravy v dohodě se státním úřadem plánovacím a ministerstvy financí, potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků a vnitřního obchodu.

(8) Jsou-li splněny podmínky pro současné poskytnutí slevy podle odstavců 1, 3 a 4 nebo snížené sazby podle odstavce 6, poskytuje se vždy jen jedna sleva, a to nejvyšší.

§ 13

Nakládání, vykládání nebo překládání; náhrady a lhůty.

(1) Nakládání nebo vykládání se provádí

a) ručně s urovnáním, je-li nutné pro bezpečnost nákladu nebo hospodárné využití prostoru vozidla,

b) ručně bez urovnání,

c) polomechanicky, t. j. zařízením, při němž zaměstnanci provádějí část práce s nákladem ručně (pásový dopravník a pod.), nebo ruční sklápěčkou,

d) mechanicky (strojně), kdy zaměstnanci nevykonávají s nákladem žádnou ruční práci, s výjimkou jeho rozhrnutí.

(2) Se zřetelem k ovladatelnosti nákladu (jeho povaze, způsobu balení a obtížnosti práce) jsou druhy nákladů roztříděny do pěti skupin (I—V) v roztřídění nákladů. Náklady v roztřídění nákladů neuvedené se zařazují do skupiny toho nákladu, který mu svým obalem a povahou nejvíce odpovídá. Je-li při jedné jízdě přepravován pro téhož přepravce náklad zařazený do různých skupin a váha jednotlivých skupin je známa, použije se pro výpočet náhrad sazby té skupiny, do níž zařazený náklad vahou převládá, při stejné váze sazby odpovídající druhu nákladu zařazenému do vyšší skupiny. V pochybnostech se v obou případech použije sazby III. skupiny.

(3) Provádí-li dopravní podnik sám nakládání (vykládání) ručně nebo s použitím vlastního mechanisačního zařízení, počítá za tuto práci náhradu.

(4) Způsob výpočtu náhrady se stanoví podle toho, jde-li o

a) jednoduché nakládání (vykládání),

b) ztížené nakládání (vykládání).

(5) Za ztížené se považuje nakládání (vykládání)

a) všech druhů nákladů prováděné ručně
vzdálenost se měří od středu ložné plochy vozidla do středu plochy, kterou náklad mimo vozidlo zaujímá;

1. bez urovnání na vzdálenost přes 3 m od vozidla, nebo musí-li se náklad vyhazovat do větší výšky než 1,70 m,

2. s urovnáním na vzdálenost přes 15 m od vozidla, nebo

3. provádí-li se nakládání (vykládání) za podmínek mimořádně ztížených (předměty vyžadující zvláštní opatrnosti, drobné jednotlivě nakládané nebo ukládané předměty a pod.), kdy době nakládání (vykládání) není úměrná váze nákladu (stanoveným lhůtám);

b) kusů těžších než 200 kg u nevalivých předmětů nebo těžších než 300 kg u valivých předmětů, pokud nejde o

1. kulatinu a výřezy,

2. vykládání pouhým shozením s vozidla nebo spouštěním po líhách nebo podobné nakloněné ploše,

3. nakládání (vykládání) provedené v úrovni podlahy vozidla

aa) valivých předmětů jakékoli váhy,

bb) nevalivých předmětů o váze pod 500 kg,

cc) nevalivých předmětů jakékoli váhy, použije-li na u nich skladištního vozíku (rudlu), ručního vozíku nebo podobných pomůcek;

c) spojené s kvalitativní nebo kvantitativní přejímkou, braním vzorků, zkouškou jakosti, po případě s jinými nezbytnými nebo nařízenými výkony souvisejícími s přepravou, správně dojde-li tím k prodloužení nakládky (vykládky), pokud nebyla za takovéto výkony sjednána paušální náhrada podle § 32.

(6) Náhrada za nakládání (vykládání) se počítá ve všech případech za celkovou skutečnou váhu zaokrouhlenou nahoru na 100 kg, je-li známa jinak za váhu, za niž se počítá dovozné. Sazby stanoví položky 412 až 414. Při výpočtu dovozného podle zvláštních vozových sazeb platí o náhradách za vyložení sklápěčkou ustanovení § 11 odst. 5.

(7) Provedou-li ruční nakládání (vykládání) zaměstnanci dopravního podniku společně se zaměstnanci přepravce, snižují se stanovené sazby o

a) ¼, bylo-li zaměstnanců dopravního podniku více než zaměstnanců přepravce,

b) ½, byl-li počet zaměstnanců dopravního podniku i přepravce stejný,

c) ¾, bylo-li zaměstnanců dopravního podniku méně než zaměstnanců přepravce.

(8) Provádí-li se nakládání (vykládání) vlastním mechanisačním zařízením dopravního podniku, které na žádost dopravního podniku obsluhují zaměstnanci přepravce, snižují se stanovené sazby

a) o ¼, jde-li o úplnou mechanisaci,

b) jde-li o částečnou mechanisaci,

1. o ½, provádějí-li obsluhu jen zaměstnanci přepravce,

2. o ¼, provádějí-li obsluhu zaměstnanci dopravního podniku společně se zaměstnanci přepravce.

(9) Provádí-li se nakládání (vykládání) vlastním mechanisačním zařízením přepravce, které na žádost přepravce obsluhují zaměstnanci dopravního podniku, snižují se pro výpočet náhrady stanovené sazby

a) o ¾, jde-li o úplnou mechanisaci,

b) jde-li o částečnou mechanisaci,

1. o ½, provádějí-li obsluhu jen zaměstnanci dopravního podniku.

2. o ¾, provádějí-li obsluhu zaměstnanci dopravního podniku společně se zaměstnanci přepravce.

(10) Při ztíženém nakládání (vykládání), které provádí dopravní podnik sám nebo větším počtem zaměstnanců než přepravce, počítá místo náhrad podle odstavců 6 nebo 7 za celkovou dobu ztíženého nakládání (vykládání) náhradu podle časových sazeb stanovených v příloze I, část 3, a to za vozidlo (se řidičem) i za vlastní zaměstnance. Za vozidlo (se řidičem) počítá sazbu sníženou o 50 %.

(11) Má-li přepravce při počítání náhrad za ztížené nakládání (vykládání) podle ustanovení odstavce 10 zatížit své odběratele nebo dodavatele podílem připadajícím na ztížené nakládání (vykládání), považuje se za podíl připadající na jednoduché nakládání (vykládání) ¼ celkové částky počítané za dobu ztíženého nakládání (vykládání).

(12) Nakládá-li nebo vykládá-li řidič dopravního podniku — pokud to příslušné předpisy připouštějí — započítává se do počtu jeho zaměstnanců.

(13) O mechanisační zařízení dopravního podniku jde tehdy, hradí-li dopravní podnik provozní náklady tohoto zařízení. V ostatních případech jde o mechanisační zařízení přepravce.

(14) Za naložení, (vyložení) které provede přepravce sám ručně nebo s použitím vlastního mechanisačního zařízení ve stanovených lhůtách (odstavec 15), nepočítá dopravní podnik žádnou náhradu. Provede-li dopravní podnik na žádost přepravce rozhrnutí nákladu na vozidle, počítá náhradu stanovenou v položce 608.

(15) Pro nakládání (vykládání), které provádí přepravce sám, po případě větším nebo stejným počtem svých zaměstnanců (pracuje-li společně s dopravním podnikem), platí lhůty stanovené podle skupin nosností vozidel a způsobu nakládání (vykládání) uvedené v položce 421; tyto lhůty však neplatí, jde-li o úplné mechanisační zařízení dopravního podniku, bez zřetele, kým je obsluhováno.

(16) Provede-li přepravce naložení (vyložení)

a) za delší dobu, je doba, o kterou byly stanovené lhůty překročeny (dále jen „překročení lhůt”), podkladem pro počítání náhrady za zdržení,

b) za kratší dobu, je doba, o kterou bylo nakládání (vykládání) kratší než stanovené lhůty (dále jen „zkrácení lhůt”), podkladem pro poskytnutí prémie.

(17) Podkladem pro výpočet překročení nebo zkrácení lhůt je rozdíl mezi úhrnem všech dob nakládání (vykládání) a stanovených lhůt při všech výkonech provedených ve směně týmž vozidlem pro téhož přepravce. Za výslednou dobu zkrácení se poskytuje prémie, a to za každých uplynulých 15 minut zkrácení lhůt sazbami, které stanoví položka 331. O náhradách za zdržení vzniklé při překročení lhůt platí ustanovení § 14.

(18) Překládání ze silničního vozidla na silniční vozidlo vyžádané nebo zaviněné přepravcem se vždy považuje za nakládání. V ostatních případech se druh práce posuzuje se zřetelem k silničnímu vozidlu.

§ 14

Zdržení; náhrady za zdržení.

(1) Za zdržení vozidla se pokládá
Doba čekání vozidla zaviněného dopravním podnikem (na př. pro odstraňování poruch vozidla, pracovní přestávky zaměstnanců dopravního podniku) nebo doba čekání vzniklého neodvratitelnou náhodou (na př. zdržení před železničním přejezdem, při živelních poruchách), jde k tíži dopravního podniku a nesmí se do doby zdržení vozidla podle předchozích ustanovení započítávat.

a) čekání na místě a v době dohodnuté s přepravcem k převzetí nebo dodání zásilky (pro nepřipravení zásilky, nepřítomnost odpovědných zaměstnanců, současné nahromadění vozidel, pokud nebylo zaviněno dopravním podnikem a pod.),

b) doba, po kterou trvalo přezkoušení obsahu zásilky,

1. nesouhlasí-li její obsah s údaji, které uvedl přepravce, pokud by údaje uvedené přepravcem měly za následek počítání nižšího přepravného než podle skutečně zjištěných údajů,

2. provedené orgány státní správy nebo z jejich příkazu nebo z příkazu přepravce, pokud nejde o případy odpovídající ustanovení § 13 odst. 5 písm. c),

c) doba, po kterou trvala úprava obalu zásilky, nebyla-li zaviněna dopravním podnikem,

d) doba, po kterou trvalo přeložení nákladu, zavinil-li přepravce, že náklad naložený na vozidlo přistavené podle objednávky musel být před ukončením přepravy přeložen na jiné vozidlo,

e) doba, po kterou trvalo celní, veterinární a pod., odbavení zásilky,

f) doba jiných zdržení způsobených přepravcem, na př. celková doba zdržení spojená s vážením zásilky, které se provádí na náklad přepravce (§ 17, odst. 3),

g) doba překročení lhůt podle § 13 odst. 15.

(2) Za každých uplynulých 15 minut zdržení vozidla počítá dopravní podnik náhradu, jejíž sazby stanoví položka 321. Zdržení vzniklé z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. a) až f) musí být doloženo „Zápisem o zdržení” podle části 3 přílohy A k vyhlášce č. 190/1953 Ú. l., o povinném vedení záznamů o výkonech v nákladní automobilové dopravě.

(3) Podkladem pro výpočet náhrady za zdržení je doba zdržení při všech výkonech provedených ve směně pro téhož přepravce týmž vozidlem, která je součtem

a) celkové doby zdržení podle odstavce 1 písm. a) až f) a

b) celkové doby překročení lhůt snížené o celkovou dobu zkrácení lhůt.

(4) Je-li celková doba nakládání (vykládání) kratší než stanovené lhůty, poskytuje se za rozdíl prémie (§ 13 odst. 17); od doby zdržení podle odstavce 1 písm. a) až f) se doba zkrácení lhůt neodečítá.

(5) Vedle náhrady za zdržení za vozidlo, která zahrnuje í náhradu za řidiče, se počítá náhrada za zdržení zaměstnanců dopravního podniku, přepravcem vyžádaných nebo k provedení přepravy nezbytných. Sazby stanoví položka 322.

(6) Provádějí-li zaměstnanci dopravního podniku pro přepravce výkony v době, za kterou se za ně počítá náhrada za zdržení, uhražuje tato náhrada i výkony těchto zaměstnanců.

(7) Za stání naložených přívěsných vozů bez motorového tažného vozidla, pokud nebylo způsobeno dopravním podnikem, se nepočítá zdržné, nýbrž stojné, jehož výši stanoví položka 323. Podkladem pro výpočet stojného je zaokrouhlená skutečná doba stání. Skutečná doba do 30 minut (včetně) se zaokrouhluje sestupně, přes 30 minut vzestupně na celou hodinu.

§ 15

Jízdy bez nákladu.

(1) Náhrada za jízdy bez nákladu se počítá, byla-li jízda bez nákladu provedena na příkaz nebo v zájmu přepravce, a to jen v těchto případech
náhrada se v těchto případech počítá za součet kilometrů ujetých bez nákladu, snížený o 25 km za každou jednotlivou přepravu (obrat); u přeprav na vzdálenosti do 25 km se odpočítává jen počet kilometrů, který odpovídá přepravní vzdálenosti.
U plánovaných přeprav (podle hospodářských smluv) může být vzdálenost ujetá bez nákladu počítána jen z nejbližší provozovny dopravního závodu, na nějž se hospodářská smlouva vztahuje, pokud přeprava nebyla objednána u provozovny jiného závodu.

a) převyšuje-li u přeprav, počítaných podle vozových sazeb — pokud nejde o případy uvedené pod písmenem b) — celková vzdálenost ujetá bez nákladu pro téhož přepravce v téže směně (i vícedenní) celkovou vzdálenost ujetou s nákladem o více než 5 km; náhrada se počítá za rozdíl mezi celkovým počtem kilometrů ujetých bez nákladu a celkovým počtem kilometrů ujetých s nákladem snížený o 5 km;

b) u přeprav provedených

1. speciálními vozidly (§ 25) s výjimkou speciálních vozidel stěhovacích,

2. speciálními podvozky (§ 26),

3. automobily nebo přívěsy oplenovými,

4. výjimečně též ostatními vozidly, žádá-li přepravce, nebo je-li úředním příkazem nařízeno okamžité provedení přepravy bez zřetele ke lhůtám stanoveným pro objednávku přepravy;

(2) Náhrada za jízdy bez nákladu se dále počítá za všechny kilometry ujeté bez nákladu

a) u vozidel objednaných k provedení výkonů na místě (§§ 30, 37) s výjimkou traktorů bez přívěsů,

b) u marných jízd (§ 2 odst. 6 písm. b).

(3) Výši náhrady za jízdy bez nákladu stanoví položka 602, a to u marných jízd sazbou zvýšenou (položka 603); pro traktory bez přívěsu platí ustanovení § 30 odst. 6.

(4) Při počítání dovozného podle sazeb časových nesmějí být náhrady za jízdy bez nákladu počítány.

§ 16

Náhrady za spolujízdu zaměstnanců dopravního podniku při přepravě a za řidiče.

(1) Za ztrátu času zaměstnanců dopravního podniku během jízdy, potřebných k provedení přepravy, se počítá náhrada

a) podle sazeb stanovených položkou 601 za jeden kilometr, počítá-li se dovozné podle vozových sazeb (položky 101 až 103), a to

1. za celkový počet kilometrů, které zaměstnanec skutečně ujel s nákladem a

2. za počet kilometrů, které zaměstnanec skutečně ujel při jízdě bez nákladu, za niž může dopravní podnik počítat náhrady za jízdy bez nákladu (§ 15);

b) časovou sazbou podle § 31, počítá-li se dovozné podlá časových sazeb (§ 30).

(2) Za řidiče lze počítat zvláštní náhrady jen bylo-li z příkazu nebo v zájmu přepravce použito většího počtu řidičů, než je třeba k provedení přepravy ve stanovených dodacích lhůtách.

§ 17

Náhrady za různé vedlejší výkony v souvislosti s přepravou.

(1) Provádí-li nebo obstarává-li dopravní podnik v souvislosti s objednanou přepravou vedlejší výkony, pokud jejich provedení nebylo zaviněno dopravním podnikem, a to
počítá za ně náhradu.

a) vyhotovení většího počtu přepravních dokladů po případě jejich opisů než je podle příslušných předpisů povinen vyhotovit,

b) jiné výkony,

(2) Za výkony podle odstavce 1 písm. a) počítá dopravní podnik náhradu stanovenou položkami 610 a 611.

(3) Při zjišťování váhy nákladu (odstavec 1 písm. b)), provádí-li se na náklad přepravce (§ 7 odst. 2), se vzdálenost ujetá k místu vážení a z místa vážení započítává do přepravní vzdálenosti (§ 6 odst. 2) a zdržení v souvislosti s vážením se započítává do doby zdržení vozidla. Vedle náhrady za zdržení počítá dopravní podnik jen hotové výdaje s vážením spojené. Obdobně se postupuje při zjištění váhy vozidla; náklady za jízdu bez nákladu s vážením spojenou se počítají podle § 15 odst. 2 písm. a).

(4) Provádí-li dopravní podnik při přepravě jiné výkony jako úpravu obalu zásilky, zjišťování obsahu zásilky nebo počtu kusů a pod., započítává se trvání těchto výkonů do doby zdržení vozidla, pokud nejde o ztížené nakládání (vykládání) podle § 13 odst. 5 písm. c).

(5) Za dobu účasti zaměstnanců dopravního podniku při výkonech podle odstavců 3 a 4 se počítá náhrada za zdržení (položka 322).

(6) Za vyčištění vozidla, které bylo zaviněním přepravců mimořádně znečištěno nebo za provedení desinfekce nutná vzhledem k přepravenému nákladu, se počítá přepravci náhrada podle položek 606 a 607; dá-li tyto výkony dopravní podnik provést jinému podniku, počítá přepravci náhradu nákladů s tím spojených.

§ 18

Průvodci, nakladači, vykladači.

(1) Je-li zvláštní povahou nákladu odůvodněn jeho doprovod při přepravě průvodcem, přepravuje se při jízdě s nákladem jeden průvodce zdarma, za další průvodce, jakož i za jízdu všech průvodců, při níž se přepravuje náklad, který nedoprovázejí, se počítá náhrada.

(2) Průvodce je povinen dbát o náklad a provádět potřební opatření proti možným škodám.

(3) Za průvodce nákladu se nepokládají osoby použité přepravcem k naložení nebo vyložení vozových zásilek; tyto osoby se přepravují bezplatně, pokud jejich počet nepřesahuje

a) u vozidel o nosnosti do 5 tun	3 osoby,
b) u vozidel o nosnosti nad 5 tun do 8 tun	4 osoby,
c) u vozidel o nosnosti nad 8 tun	5 osob,

počítajíc v to průvodce nákladu. Nakladačem může být jen osoba, způsobilá k manipulaci se zásilkami.

(4) Přepravuje-li se na vozidle více než jeden průvodce, po případě více osob než je uvedeno v odstavci 3, počítá se za jejich přepravu náhrada, kterou stanoví položka 601, a to za celkový skutečný počet kilometrů jízdy s nákladem í bez nákladu, během níž byli přepravováni. Nejvýše přípustný počet přepravovaných osob se řídí předpisy o provozu na silnicích. Nakladači se přepravují, pokud místo stačí, v kabině řidiče, jinak v prostoru určeném pro náklad, a to jen na tažném vozidle.

§ 19

Příplatky.

(1) Za jízdu loženým vozidlem provedenou u jedné přepravy na vzdálenost přes 25 m v mimořádně ztížených provozních poměrech (rozmoklý nebo rozježděný terén, sypký písek, mokrý jíl nebo mokrá zemina, rozmoklé nebo rozježděné polní nebo lesní cesty), počítá dopravní podnik terenní příplatek stanovený položkou 614 za každých 1000 kg váhy, která je podkladem výpočtu dovozného a za započatých 500 m vzdálenosti v terénu ujeté.

(2) Příplatek podle odstavce 1 se smí u opakovaných přeprav počítat jen za úseky, které byly dohodou mezi dopravním podnikem a přepravcem předem stanoveny a jen pokud trvají mimořádně ztížené provozní poměry. Ministerstvo dopravy může v dohodě s příslušnými ministerstvy stanovit podrobnější podmínky pro posouzení mimořádně ztížených provozních poměrů.

(3) Provádí-li se pro téhož přepravce přeprava, při níž se z jeho příkazu nebo v jeho zájmu zastavuje a manipuluje s nákladem na více místech, počítá se příplatek, který stanoví položka 613. Podkladem pro výpočet příplatku je součet zastavení na všech místech nakládání a všech místech vykládání, snížený o zastavení na výchozím a konečném místě jízdy s nákladem. Příplatek se nepočítá, provádí-li dopravní podnik ztížené nakládání, za něž počítá za vozidlo a zaměstnance náhradu podle časových sazeb podle ustanovení § 13 odst. 5.

(4) Za přepravu předmětů zvlášť cenných, jako drahých kovů, drahokamů, drahých kožešin, uměleckých předmětů a starožitností a pod., počítá dopravní podnik k dovoznému příplatek stanovený položkou 609 podle ceny předmětu. Cenu musí udat (§ 8 odst. 3 APŘ) u vozové zásilky objednatel, u kusové zásilky odesilatel.

§ 20

Přeprava nákladů cizími přívěsy a přeprava nakládacích pomůcek.

(1) Za přepravu nákladů na přívěsných vozech dodaných přepravcem smí dopravní podnik počítat jen 70 % dovozného za váhu nákladu naloženého na přívěsném voze. Zapůjčí-li přepravce dopravnímu podniku přívěsný vůz k podepření dlouhých nákladů, smí dopravní podnik počítat za váhu nákladu, převyšující nosnost motorového vozidla (§ 9 odst. 2) jen 70 % dovozného. Za přepravu nákladů na přívěsných vozech dopravního podniku, provedenou tažným vozidlem přepravce, smí dopravní podnik počítat 30 % dovozného za váhu nákladu naloženého na přívěsném voze.

(2) Za pomůcky dodané přepravcem, které umožňují nebo usnadňují mechanisaci nakládání (vykládání) vozidla, jako kladky, kladkostroje, zvedáky, klece na přepravu cihel a pod. (nikoliv však obaly), se dovozné nepočítá, jsou-li přepravovány při zpětné jízdě v souvislosti s přepravou nákladů, u nichž jich bylo použito, nevyžaduje-li jejich přeprava zvláštní jízdy vozidla a nepřekročí-Ii jejich váha 10 % ložné váhy použitého vozidla. Jinak se za tyto přepravy počítá dovozné.

§ 21

Zvláštní druhy přeprav.

(1) Použije-li se vozidla na podkladě objednávky k takovým přepravám, při nichž je nezbytnou součástí přepravy zdržení vozidla proto, že vozidla, po případě zařízení přepravce na něm naloženého se používá jako pojízdné prodejny, dílny, laboratoře, skladu, knihovny, chladírny a pod., počítá se

a) dovozné za přepravní vzdálenost odpovídající celkovému počtu kilometrů ujetých s nákladem podle sazeb položky 101 nebo 102, a to za ložnou váhu podle sazeb tarifní třídy 1,

b) náhrada za jízdy bez nákladu podle ustanovení § 15 odst. 1 písm. b),

c) za dobu použití vozidla jako pojízdné prodejny, k účelům výstavním a pod., sníženou o skutečnou dobu jízdy, se počítá náhrada podle sazeb časových (položka 311); trvá-li použití vozidla déle než 24 hodin, odečítá se kromě skutečné doby jízdy za každých 24 hodin 8 hodin na odpočinek;

d) náhrada za účast zaměstnanců dopravního podniku při přepravě, a to

1. za spolujízdu podle § 16 odst. 1,

2. za dobu uvedenou pod písm. c) podle časových sazeb stanovených položkou 324.

(2) Provede-li se na podkladě objednávky přeprava divadelních rekvisit, hudebních nástrojů, sportovních potřeb nebo podobných druhů nákladů na místo kulturního, sportovního nebo jiného pořadu, kde podle ujednání vozidlo po dobu pořadu čeká a po jeho skončeni přepraví náklad zpět, považuje se doba čekání na místě pořadu od příjezdu až do odjezdu za pohotovost vozidla a počítá se za ni náhrada podle § 34. Ostatní ustanovení o výpočtu přepravného zůstávají nedotčena.

(3) Jsou-li splněny podmínky § 12, poskytne se z dovozného podle odstavců 1 nebo 2 sleva.

(4) Provede-li se přeprava pojízdných zařízení přepravce vlečením motorovým vozidlem dopravního podniku, pokud nejde o přepravu podle § 20 odst. 1 nebo § 26 odst. 7, počítají se náhrady podle toho, jde-li
náhrada je stanovena položkou 605 za každou tunu váhy vlečeného prostředku a každý kilometr vzdálenosti; o počítání náhrad za jízdy bez nákladu platí přiměřeně ustanovení § 15.

a) o vlečení motorovým vozidlem, na němž se přepravuje náklad, za jehož přepravu se počítá dovozné (vlečení při přepravě).

b) vlečení motorovým vozidlem prázdným nebo zatíženým přítěží (vlečení zvláštní jízdou);

(5) O použití vozidel k účelům alegorickým, reklamním, k odstraňování sněhu a pod. platí ustanovení části třetí (§ 37).

Oddíl 3

§ 22

Výpočet dovozného.

(1) Ustanovení tohoto oddílu se vztahuje na přepravu nábytku bytového, kancelářského, podnikového a podobného zařízení bez příslušenství nebo s příslušenstvím (zásob paliva, potravin, prádla, šatů, kancelářských strojů, spisového materiálu a pod. — stěhování), provedenou speciálními vozidly stěhovacími nebo nákladními automobily.

(2) Podkladem výpočtu dovozného při přepravě speciálními stěhovacími vozidly je ložný prostor skutečně nákladem využitý, vyjádřený v metrech délky skříňové karoserie speciálního stěhovacího vozidla. Délka skříňové karoserie se zjišťuje na vnější podélné straně; případný ložný prostor nad kabinou řidiče se připočítává jednou třetinou délky (hloubky) tohoto prostoru. Takto zjištěná délka musí být vyznačena v pravém dolním rohu obou podélných stran skříně karoserie. Započatý 0,5 m se zaokrouhluje na celý 0,5 m, překročený 0,5 m se zaokrouhluje na celý metr jak při stanovení délky vozidla, tak při výpočtu dovozného.

(3) Ustanovení platná pro speciální stěhovací vozidla se vztahují i na přepravu nábytkovými vozy (speciální stěhovací vozidla bez motoru) taženými motorovými vozidly, po případě zvířecími potahy.

(4) Dovozné za přepravu nákladů uvedených v odstavci 1 provedenou speciálními stěhovacími vozidly se počítá podle sazeb za stěhování (položka 511) odstupňovaných podle přepravních vzdáleností (§ 6 odst. 2). Nejméně se dovozné počítá za 2 m délky speciálního stěhovacího vozidla.

(5) Dovozné za přepravu nákladů uvedených v odstavci 1 provedenou nákladními vozidly se počítá za ložnou váhu (§ 8 odst. 6) vozidla, odpovídajícího ustanovení § 9 odst. 1 sazbou tarifní třídy 1 položek 101 nebo 102; o přepravní vzdálenosti platí ustanovení § 6 odst. 2. Nejméně se dovozné počítá za 2 tuny.

(6) Jsou-li splněny podmínky stanovené v § 12, poskytne se sleva. Pro posouzení míry využití je rozhodné

a) u speciálních stěhovacích vozidel skutečné využití vozidla v metrech,

b) u nákladních vozidel využití vahou, za kterou se počítá dovozné.

§ 23

Náhrady a příplatky.

(1) Za nakládání nebo vykládání provedené dopravním podnikem se počítají náhrady stanovené položkou 521. Náhrady za nakládání nebo vykládání jsou stanoveny podle nosnosti nákladního vozidla nebo délky stěhovacího vozu; smějí být počítány jen za nosnost nákladního vozidla, odpovídající objednané přepravě nebo jen za délku stěhovacího vozidla, odpovídající jeho skutečnému využití. Nejméně se počítá za 2 tuny nosnosti nebo 2 m délky. Provádějí-li nakládání nebo vykládání společně zaměstnanci dopravního podniku s přepravcem, snižují se stanovené náhrady podle ustanovení § 13 odst. 7; řidič, pokud spolupracuje, se započítává do počtu zaměstnanců dopravního podniku,

(2) Provádí-li se přenášení nábytku nebo zařízení po úzkém točitém nebo strmém schodišti, oknem nebo přes frekventovanou ulici a pod., vynáší-li se uhlí ze sklepa, případně s pytlováním nebo je-li nutno náklad přenášet na větší vzdálenost než 25 m od vozidla nebo k vozidlu — délka schodiště se do této vzdálenosti nezapočítává — (ztížené stěhování nebo přemisťování), počítá se k sazbě za tyto výkony zvláštní příplatek, jehož výše je stanovena v položkách 531, 532 a 534.

(3) Je-li při stěhování nebo přemisťování použito výtahu k dopravě všech stěhovacích svršků, počítá se sazba pro první poschodí.

(4) Při stěhování těžkých předmětů se počítají příplatky podle položky 533.

(5) Náhrady za ztrátu času zaměstnanců dopravního podniku (závozníků) po dolu jízdy při přepravě speciálním stěhovacím vozidlem jsou zahrnuty v sazbách za stěhování, stanovených položkou 511. U přeprav nákladními vozidly, u nichž se dovozné počítá podle sazeb položek 101 nebo 102, platí pro počítání náhrady za spolujízdu ustanovení § 16 odst. 1.

(6) O náhradách za jízdy bez nákladu platí ustanovení § 15.

(7) Provádí-li nakládání (vykládání) při přepravě nákladními vozidly přepravce sám, počítá se za celou dobu nakládání (vykládání) za vozidlo náhrada podle časových sazeb (položka 311) snížených o 50 %.

(8) Ustanovení § 13 odst. 15 o lhůtách pro nakládání (vykládání) přepravcem jakož i o náhradách za jejich překročení nebo prémiích za jejich zkrácení se na přepravy podle tohoto oddílu nevztahují. Náhrada za zdržení se počítá jen v případech uvedených v § 14 odst. 1 písm. a) až f).

(9) Přepraví-li se, pokud stačí místo v kabině řidiče, při stěhování speciálními stěhovacími vozidly i průvodci, přepravují se nejvýše 3 osoby bezplatně a další za náhradu stanovenou položkou 601. Nejvýše přípustný počet přepravovaných osob se řídí předpisy o provozu na silnicích.

(10) Za zprostředkování pojištění u Státní pojišťovny se počítá náhrada stanovená položkou 529.

(11) O počítání náhrad nebo příplatků za jiné zvláštní výkony platí přiměřeně ustanovení oddílu 2.

§ 24

Stěhování s použitím železnice.

(1) Stěhování s použitím železnice se provádí

a) nábytkovým vozem naloženým na železniční vůz,

b) přeložením stěhovaných svršků do železničního vozu.

(2) Při stěhování nábytkovým vozem naloženým na železniční vůz se počítá

a) za výkony v místě odeslání nebo určení

1. přepravné podle podmínek a sazeb platných pro stěhování jen po silnici, v místě odeslání bez náhrad a příplatků za vyložení a v místě určení bez náhrad a příplatků za naložení,

2. náhrady za naložení loženého nábytkového vozu na železniční vůz a za jeho složení se železničního vozu (lowrová manipulace), které stanoví položka 523.

3. náhrada za zapůjčení nábytkového vozu k přepravě stěhovaných svršků po železnici a za zpětnou přepravu prázdného nábytkového vozu po železnici, kterou stanoví položka 524.

4. náhrada za jízdu samotného tažného vozna, nutnou pro odtažení loženého nebo prázdného nábytkového vozu, stanovená položkou 528;

b) za přepravu po železnici přepravné, které počítala železnice za přepravu loženého nábytkového vozu.

(3) Za zdržení nábytkového vozu při přepravě po železnici v místě určení přes 3 dny (den příchodu a den odchodu se započítává) se počítá náhrada stanovená položkou 525.

(4) Při stěhování s přeložením stěhovaných svršků do železničního vozu a ze železničního vozu se počítá

a) za výkony v místě odeslání nebo určení přepravné podle sazeb a ustanovení platných pro stěhování (přepravu) jen po silnici; za překládání do železničního vozu nebo z něho se počítají jen náhrady platné pro naložení z přízemí bez dalších příplatků;

b) za přepravu po železnici přepravné, které počítala železnice.

Oddíl 4

§ 25

Přepravy speciálními vozidly.

(1) Při přepravě nákladů provedené na žádost přepravce nebo proto, že druh nákladu nebo způsob provádění přepravy to vyžaduje, zvlášť zařízenými (speciálními) vozidly
platí pro výpočet přepravného podmínky a sazby stanovené v oddíle 2, při čemž se dovozné a náhrady za jízdy bez nákladu zvýší o procento stanovené položkou 604.

a) stěhovacími, s výjimkou stěhování (oddíl 3),

b) chladírenskými,

c) cisternovými (kotlákovými, tankovými),

d) na nichž je uložena cisterna dodaná dopravním podnikem,

e) dopravním podnikem vybavenými schránami na přepravu živé drůbeže a zvířat.

(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje 1 na přepravu vozidly zařízenými na přepravu dlouhých nákladů (oplenovými); dovozné ani náhrady za jízdy bez nákladu se však nezvyšují.

(3) Za přepravu nákladů vozidly, na nichž byla uložena cisterna dodaná přepravcem, se dovozné počítá vždy za váhu plné cisterny (včetně váhy cisterny). Za přepravu prázdné cisterny se počítají náhrady podle nezvýšených sazeb za jízdy bez nákladu podle ustanovení platných pro speciální vozidla (§ 15 odst. 1 písm. b); počet kilometrů ujetých prázdným vozidlem se stanoviště na místo naložení cisterny a z místa složení cisterny zpět se připočítává k počtu kilometrů ujetých s prázdnou cisternou. Přepravuje-li se současně s prázdnou cisternou jiný náklad, počítá se za jeho přepravu zvlášť přepravné podle ustanovení platných pro přepravu vozových, po případě kusových zásilek (oddíl 2 nebo 10).

(4) Vozidla pro určitý druh přepravy zvlášť zařízená, v předchozích odstavcích neuvedená, se považují za speciální, jen souhlasí-li s tím přepravce. Při výpočtu přepravného se postupuje podle ustanovení platných pro speciální vozidla, jimž se svou konstrukcí nebo určením nejvíce přibližují.

§ 26

Přeprava speciálními podvozky.

(1) Dovozné podvozky, jako cullemavery, trallery, podvalníky, hlubinovými vozy a pod., se počítá podle vozových sazeb (položky 101 nebo 102), za přepravní vzdálenost (§ 6) a skutečnou váhu nákladu, a to podle sazeb tarifní třídy 1; nejméně se dovozné počítá
Jsou-li splněny podmínky § 30, může se pro výpočet dovozného použít sazeb časových, které stanoví položka 313.

a) je-li náklad přepravován na jednom speciálním podvozku o nosnosti

od 15 do 30 tun	za 15 tun
nad 30 do 50 tun	za 20 tun
nad 50 tun	za 25 tun

b) je-li náklad přepravován na dvou speciálních podvozcích o jejich celkové nosnosti

od 15 do 29,9 tun	za 15 tun
od 30 do 50 tun	za 25 tun
nad 50 tun	za 30 tun

c) je-li náklad přepracován na jednom nebo dvou speciálních podvozcích o celkové nosnosti pod 15 tun, za váhu ložnou (§ 8 odst. 6).

(2) Vozové sazby se zvyšují o 20 %, je-li nutné při přepravě nákladů, při níž se dovozné počítá nejvýše za 20 tun, použít (kromě jednoho tažného) ještě dalšího motorového vozidla.

(3) Při výpočtu dovozného podle vozových sazeb (položka 101 nebo 102) se za vozidlo (soupravu včetně řidičů) za celkovou dobu nakládání a vykládání, sníženou o 2 hodiny, počítá náhrada podle časových sazeb (položka 313) snížených o 50 %. Za zaměstnance dopravního podniku se za nakládání (vykládání) počítá náhrada podle ustanovení položky 411.

(4) Za dobu zdržení zaviněného přepravcem (§ 14 odst. 1 písm. a až f) se počítá náhrada za zdržení (položka 321 a 322).

(5) Náhrady za jízdy bez nákladu se počítají zvlášť podle ustanovení § 15 odst. 1 písm. b), a to zvlášť pro tažné vozidlo a pro podvozky.

(6) Za použití obvyklých pomůcek pro nakládání nebo vykládání, jako líh, válců, podkladů, heverů, nesmějí být počítány žádné zvláštní náhrady (nájemné, náhrady za opotřebení a pod.). Za použití motorového navijáku, jímž je vybaveno vozidlo provádějící přepravu, se počítají náhrady stanovené položkou 612. Bylo-li zvlášť přistaveno k provedení pomocných prací vozidlo vybavené navijákem, počítají se za toto vozidlo náhrady podle ustanovení §§ 15 a 30.

(7) Za přepravu nákladů na speciálních podvozcích dodaných přepravcem počítá dopravní podnik dovozné podle předchozích ustanovení, snížené o 50 %.

(8) Pokud není v předchozích odstavcích výslovně uvedeno jinak, platí pro výpočet přepravného přiměřeně ustanovení oddílu 2.

Oddíl 5

§ 27

Rozsah platnosti.

(1) Ustanovení tohoto oddílu se vztahuje na přepravy provedené z příkazu přepravce nebo s jeho souhlasem.

a) vozidly o nosnosti do 2000 kg opatrnými úředně zkoušenými taxametry (dále jen „nákladní autotaxi“),

b) dodávkovými vozidly nebo nákladními vozidly o nosností do 1500 kg, výjimečně, bylo-li tak mezi dopravním podnikem a přepravcem dohodnuto, i nákladními vozidly o nosnosti nad 1500 kg do 2000 kg (dále jen „lehká nákladní vozidla“).

§ 28

Výpočet přepravného.

(1) Za přepravu provedenou vozidly uvedenými v § 27 se počítá

a) dovozné sazbou stanovenou za 1 kilometr přepravní vzdálenosti,

b) náhrada za celkovou dobu zdržení vozidla a zaměstnanců pokud zdržení nebylo zaviněno dopravním podnikem nebo neodvratitelnou náhodou a za výkony zaměstnanců dopravního podniku v této době (nakládání, vykládání a pod.), sazbu stanovenou za minutu, jde-li o nákladní autotaxi a za 15 minut, jde-li o lehká nákladní vozidla.

c) náhrada za spolujízdu zaměstnanců dopravního podniku sazbou stanovenou za 1 kilometr přepravní vzdálenosti,

d) základní sazba, jen jde-li o přepravy nákladními autotaxi,

e) příplatek za urychlené provedení přepravy, jen jde-li, o přepravy lehkými nákladními vozidly, žádá-li přepravce, aby se přeprava provedla téhož dne, kdy ji objednal, pokud nejde o výkony na podkladě hospodářských smluv nebo jiných ujednání.

(2) Za přepravní vzdálenost se považuje
Neurčil-li přepravce směr, kterým se má jízda provést, smí se do přepravní vzdálenosti započítat jen jízda nejkratším směrem, kterým vozidlo může jet, a to ze stanoviště nejbližšího místu nakládání u všech přeprav a u meziměstských přeprav také zpět na stanoviště nejbližší místu vykládání.

a) jde-li o přepravy provedené v obvodu obce, kde je domovské stanoviště vozidla (dále jen „místní přepravy") vzdálenost ujetá ze stanoviště vozidla na místo, kde byla přepravovaná zásilka vyložena, po případě na místo, kde byl řidič zpraven o odřeknutí přepravy,

b) jde-li o přepravy do míst nebo z míst mimo obvod obce, kde je domovské stanoviště vozidla (dále jen „meziměstské přepravy“), vzdálenost ujetá ze stanoviště vozidla zpět na toto stanoviště.

(3) Skutečně ujetá vzdálenost se zaokrouhluje nahoru na celý kilometr. Celková skutečná doba zdržení se zaokrouhluje na celou jednotku, za níž je stanovena sazba.

(4) Odřekne-li přepravce objednanou přepravu po odjezdu vozidla ze stanoviště, počítá dopravní podnik vedle dovozného, po případě dalších náhrad, ještě přirážku.

(5) Sazby dovozného náhrad a přirážky stanoví položky 201 až 205.

Oddíl 6

§ 29

Výjimečné sazby; podmínky použití.

(1) Za podmínek, které stanoví APŘ, může dopravní podnik výjimečně na žádost přepravce přistavit vozidlo k plnění jeho přepravních úkolů, při čemž organisaci a způsob provádění přepravních úkolů řídí přepravce podle zvláštní dohody s dopravním podnikem.

(2) Přistaví-li dopravní podnik vozidlo podle odstavce 1, počítá za dobu použití vozidla počínající okamžikem odjezdu vozidla ze stanoviště a končící okamžikem jeho návratu na stanoviště, náhradu podle podmínek a sazeb, které stanoví položka 104a.

(3) Vedle náhrady podle odstavce 2 se počítá za každý ujetý kilometr paušální náhrada podle sazeb, které stanoví položka 104 a.

(4) Přistaví-li si dopravní podnik na žádost přepravce sklápěčku, zvyšují se náhrady podle odstavců 2 a 3 o procento, které stanoví položka 104 b.

(5) Dá-li výjimečně dopravní podnik přepravci také závozníka, počítá náhradu, kterou stanoví položka 104 c.

(6) V dohodě o přistavení vozidla k disposici přepravce mohou být mezi dopravním podnikem a přepravcem stanoveny minimální výkony, které má přepravce v době použití vozidlem provést a minimální náhrady podle odstavce 3, které bude dopravní podnik počítat, jestliže přepravce způsobí, že stanovené minimální výkony nebudou provedeny.

Oddíl 7

§ 30

Použití časových sazeb za výkony vozidel.

(1) V mimořádných případech, kdy vzhledem k provozním poměrům nebo povaze prováděných výkonů není doba trvání výkonů úměrná provedeným výkonům, může dopravní podnik použít časových sazeb stanovených v příloze I část 3, oddíl 1, a to

a) k výpočtu dovozného

1. jde-li o přepravní výkony, při nichž průměrná rychlost jízdy vozidla (bez doby nakládání a vykládání a jiných zdržení) nepřevýší 10 km za hodinu; uplatní-li přepravce námitky proti použití časových sazeb rozhodne o nich příslušný výkonný orgán okresního národního výboru,

2. při přepravě výlučně uvnitř závodu;

b) k výpočtu náhrad za výkony vozidel

1. při provádění vyprošťovacích, pomocných a podobných prací na místě vozidlem jakéhokoli druhu,

2. v jiných případech zvlášť stanovených.

(2) Dovozné, po případě náhrada, se počítá podle sazeb stanovených za 30 minut (půlhodinu) trvání výkonu podle skupin nosnosti vozidel včetně přívěsů (§ 9 odst. 2 a 3); časové sazby obsahují úhradu veškerých nákladů spojených s provedením přepravního výkonu včetně nákladů na řidiče, všech zdržení vozidla a řidiče a všech jízd bez nákladu.

(3) Každá započatá půlhodina se počítá za celou půlhodinu; činí-li doba trvání výkonu, který trvá déle než 2 hodiny, v poslední půlhodině nejvýše 10 minut, dovozné ani náhrady se za těchto 10 minut nepočítají.

(4) Sazeb časových se použije
O náhradách za jízdu vozidla k provedení prací na místě podle písmeny a) platí ustanovení § 15 odst. 2.

a) u vozidel provádějících vyprošťovací práce a podobné výkony na místě, za dobu výkonu, který počíná okamžikem příjezdu na místo pracovního výkonu a končí okamžikem odjezdu z tohoto místa.

b) u ostatních vozidel za dobu výkonu, který počíná okamžikem odjezdu vozidla ze stanoviště k provedení objednané přepravy a končí okamžikem jeho návratu na stanoviště.

(5) Doba zdržení způsobeného dopravním podnikem nebo doba po kterou je vozidlo vyřazeno z provádění přepravy odstraňováním poruchy na vozidle nebo neodvratitelnou náhodou, se do doby výkonu nezapočítává.

(6) Použije-li se traktoru bez přívěsů, počítá se dovozné podle sazeb časových (položky 311, 312) za dobu výkonu podle odstavce 4 písm. b).

§ 31

Použití časových sazeb za výkony zaměstnanců.

(1) Za výkony zaměstnanců dopravního podniku se k výpočtu náhrad použije časových sazeb stanovených položkou 324

a) u přeprav, u nichž se dovozné počítá podle časových sazeb (§ 30),

b) při ztíženém nakládání (vykládání) (§ 13),

c) při přemisťování (§ 41),

d) při balení (§ 42).

e) za výkony technického zaměstnance, nutného k zajištění přepravy (odhad váhy, prozkoumání přepravní tratě, bezpečnostní dozor a pod.).

f) za šetření provedené na žádost přepravce, při němž nebyla zjištěna ztráta nebo poškození zásilky,

g) v jiných případech zvlášť stanovených.

(2) Náhrada se počítá, jde-li o případy podle odstavce 1

a) písm. a), za dobu trvání přepravy,

b) písm. b), za dobu trvání ztíženého nakládání (vykládání),

c) písm. c) až e), za dobu počínající odchodem ze stanoviště a končící návratem na stanoviště,

d) písm. f) a g), za skutečnou dobu trvání výkonu.

(3) O zaokrouhlení doby výkonu platí ustanovení § 30 odst. 3.

Oddíl 8

§ 32

Podmínky paušálního přepravného.

(1) U přeprav, které se opakují za zásadně stejných podmínek, může být pro zjednodušení výpočtu přepravného mezi dopravním podnikem a přepravcem dohodnuto počítání paušálního přepravného. Základ pro výpočet paušálního přepravného tvoří

a) střední přepravní vzdálenost, kterou je úhrn jednotlivých přepravních vzdáleností při všech obratech, dělený počtem obratů,

b) váha (množství) nákladu přepravená celkem, po případě průměrná váha (množství) přepravená při jednom obratu,

c) náhrady nebo příplatky za výkony zaměstnanců dopravního podniku,

d) jiné okolnosti, které ovlivňují výši přepravného (slevy, prémie, terénní příplatky a pod.).

(2) Paušální přepravné může být stanoveno za jednotku váhy (množství) nebo za jeden obrat nebo za celkové množství, které se má přepravit. Dohoda o paušálním přepravném musí obsahovat rozbor jeho výpočtu.

(3) Bude-li to při zachování průměrné úrovně přepravného pro zjednodušení jeho výpočtu a zjišťování potřebných údajů účelné, zejména u různých rozvozů a svozů, po případě u střídajících se různých druhů přeprav pro téhož přepravce ve směně, prováděných malotonážními vozidly, může být mezi dopravním podnikem a přepravcem dohodnuto použití ustanovení oddílu 5 pro malotonážní vozidla až do nosnosti do 2000 kg.

(4) Obdobné podle ustanovení odstavce 1 mohou být mezi dopravním podnikem a přepravcem dohodnuty paušální náhrady za pomocné výkony jako braní vzorků, zkoušky jakosti, přijímání objednávek zboží a pod. Podkladem pro stanovení paušální náhrady je skutečná střední doba trvání výkonu a časová sazba, a to za výkony zaměstnanců nesnížená a za vozidlo (se řidičem) snížená o 50 %.

(5) Ministerstvo dopravy může stanovit nebo schválit paušální přepravné jako závazné pro určité přepravy nebo skupiny přepravců, jsou-li splněny podmínky odstavce 1; jde-li o přepravy místního významu pro různé přepravce, může schválit paušální přepravné výkonný orgán příslušného krajského národního výboru, který schválené sazby uveřejní vývěskou v místech, jichž se týkají.

(6) Náhrady za zdržení vozidla, které vzniknou pro nahromadění vozidel nezaviněné dopravním podnikem nebo proto, že nebyl připraven náklad nebo nebyli přítomni zaměstnanci přepravce, nelze do paušálních sazeb zahrnovat,

(7) Ministerstvo dopravy může v dohodě s příslušnými ústředními úřady stanovit další podmínky používání a výpočtu paušálního přepravného.

Oddíl 9

§ 33

Náhrady za opožděné přistavení vozidla; přirážky.

(1) Nemůže-li dopravní podnik přistavit vozidlo (započít s přepravou) v ujednané lhůtě, je povinen o tom zpravit přepravce, nebylo-li jinak ujednáno, aspoň jednu hodinu předem; neučiní-li tak, zaplatí přepravci náhradu, kterou stanoví položka č. 653. Způsob a místo podání zprávy se stanoví se zřetelem k možnosti jejího uskutečnění dohodou mezí dopravním podnikem a přepravcem, a to v hospodářské smlouvě, po případě v objednávce přepravy. Za podání zprávy se považuje i marný pokus o její podání; hotové výlohy při marném pokusu hradí přepravce.

(2) Nesouhlasí-li při přezkoušení obsah zásilky s údaji, které uvedl přepravce, pokud by přepravně počítané podle údajů přepravce bylo nižší než přepravné odpovídající zjištěnému obsahu, počítá dopravní podnik vedle výloh s přezkoumáním spojených (§ 14 odst. 1 písm. b)) a přepravného odpovídajícího zjištěnému obsahu, ještě přirážku, kterou stanoví položka 652.

§ 34

Pohotovost vozidla a zaměstnanců.

(1) Ponechává-li dopravní podnik na podkladě objednávky přepravce, po případě z příkazu orgánů státní správy vozidlo (se řidičem) v pohotovosti, počítá za celkovou skutečnou dobu pohotovosti vozidla v době
Sazby stanoví položky 511 až 314.

a) od 6 do 20 hod. náhradu podle časových sazeb,

b) od 20 do 6 hod. v pracovních dnech a v kterékoli době v neděli nebo ostatních dnech pracovního klidu náhradu podle časových sazeb snížených o 50 %.

(2) Za celkovou skutečnou dobu pohotovosti závozníků (nakladačů a pod.) se počítá ve všech případech náhrada podle časových sazeb (nesnížených) stanovených položkou 324.

(3) Pro očekávanou potřebu vozidla, po případě zaměstnanců v době podle odstavce 1 písm. b), může být mezi dopravním podnikem a přepravcem namísto pohotovosti ujednáno, že dopravní podnik přistaví vozidlo, po případě zaměstnance po ohlášení potřeby, za úhradu nákladů spojených s obstaráním řidiče nebo zaměstnanců.

§ 35

Přepravné; přeplatky a nedoplatky; hotové výdaje.

(1) Každý příplatek, náhrada nebo přirážka, jsou-li stanoveny procentem z dovozného, se počítají samostatně, a to z dovozného, které není sníženo o slevy, ani zvýšeno o přirážky, po případě z dovozného počítaného podle ustanovení § 12 odst. 6.

(2) U dovozného nebo náhrad se ke zlomkům haléře nepřihlíží. Celkové přepravné se zaokrouhluje na nejblíže vyšších 10 h.

(3) Přepravné je povinen uhradit přepravce, a to buď podle obecných předpisů o placení dopravním organisacím nebo způsobem, který byl v rámci těchto předpisů zvlášť smluven, anebo před započetím přepravy hotově. Za placení v hotovosti se považuje i složení zálohy ve výši předběžně vypočteného přepravného před započetím přepravy; na zaplacenou částku vydá dopravní podnik potvrzení.

(4) Přeplatky a nedoplatky vzniklé nesprávným užitím sazeb, chybou při výpočtu přepravného, přirážek k dovoznému nebo chybou při účtování hotových výdajů nebo prémií, musí být vráceny nebo doplaceny, jestliže přeplatek nebo nedoplatek dosahuje u jednoho přepravního dokladu u vozových zásilek nejméně Kčs 5—, u kusových zásilek Kčs 2,—.

(5) Přeplatky a nedoplatky, které jednotlivě nedosahují výše uvedené v odstavci 4, mohou být požadovány jen v tom případě, jestliže jejich souhrnná výše za dobu jednoho měsíce činí u jednoho přepravce nejméně 30 Kčs.

(6) Dopravní podnik je oprávněn počítat k tíži přepravce ve skutečné výši bez jakékoliv přirážky všechny částky, které při přepravě prokazatelně vydal z příkazu přepravce nebo v jeho zájmu (na př. placené veřejné dávky a poplatky, meziměstské telefonické hovory, pojistné proti poškození nebo ztrátě byl-li náklad pojištěn na příkaz přepravce.

(7) Daně nesmějí být k sazbám nebo přepravnému připočítávány.

(8) Náhrady cestovních výloh (diety) zaměstnanců dopravního podniku se nepovažují za hotové výlohy vynaložené dopravním podnikem v zájmu přepravce a nesmějí být přepravcům počítány.

Oddíl 10

§ 36

Výpočet přepravného za kusové zásilky.

(1) Dovozné za přepravu kusových zásilek (§ 3 odst. 3) provedenou na žádost přepravce jen nákladní automobilovou dopravou se počítá sazbou odstupňovanou podle přepravních vzdáleností (odstavec 2) za skutečnou váhu zásilky, zaokrouhlenou u zásilek o váze
Sazby dovozného stanoví položka 911 přílohy II.

a) do 25 kg na 25 kg,

b) nad 25 kg do 50 kg na 50 kg,

c) nad 50 kg na nejblíže vyšších 100 kg, při čemž se k 10 kg převyšujícím 100 kg nepřihlíží.

(2) Přepravní vzdáleností je vzdálenost odpovídající ustanovení tarifu okrskové přepravy. Přepravní vzdálenost může být zjištěna též v kilometrech; v tom případě se pro výpočet dovozného považuje vzdálenost do 5 km za místní tarifní pásmo a vzdálenost do 10 km za jedno tarifní pásmo tarifu okrskové přepravy.

(3) Za přepravu jednotlivých kusů nábytku
se počítá dovozné vždy podle sazeb platných pro neskladné druhy nákladů (položka 911b). Vedle dovozného se počítají ještě příplatky stanovené v příloze II (za těžké kusy o váze nad 100 kg, za přenášení na vzdálenost přes 15 m od vozidla a za zajištění zásilky).

a) jehož skutečná váha nepřevýší 800 kg,

b) zaujímá-li méně než 2 běžné m délky speciálního stěhovacího vozidla,

c) nebyla-li přeprava provedena zvláštní jízdou vozidla na výslovný příkaz přepravce nebo proto, že byl plně využit ložný prostor vozidla,

(4) Pokud není v předcházejících odstavcích, po případě v příloze II výslovně uvedeno jinak, platí pro výpočet přepravného za přepravu kusových zásilek jen nákladní automobilovou dopravu sazby a podmínky jejich použití stanovené tarifem okrskové přepravy.

(5) Ustanovení § 32 o počítání paušálního přepravného platí přiměřeně i pro přepravu kusových zásilek.

ČÁST 3

§ 37

Náhrady za zvláštní výkony motorovými vozidly.

(1) Použije-li dopravní podnik motorových vozidel k zvláštním výkonům (rozhrnování sněhu, vyprošťování, pomocné a podobné výkony na místě, přemisťování autojeřábem, výpomoc při polních pracích, alegorické nebo reklamní vozy a pod.), počítá tyto náhrady:

a) za rozhrnování sněhu podle výjimečných sazeb, které stanoví položka 104; doba, po kterou bylo vozidlo objednateli k disposici se počítá od odjezdu ze stanoviště do návratu na stanoviště; ustanovení o minimální náhradě v tomto případě neplatí;

b) za výkony na místě

1. za dobu výkonu od příjezdu na místo výkonu do odjezdu z místa výkonu podle časových sazeb (položky 311, 312 nebo 314);

2. za jízdu ze stanoviště a zpět podle sazeb položky 602 za všechny ujeté kilometry;

c) za výkony autojeřábu podle sazby položek 721 až 724; za jízdu autojeřábu ze stanoviště na místo výkonu a zpět podle sazeb položky 602 za všechny ujeté kilometry; za nosnost vozidla se u autojeřábu považuje nosnost jeřábu;

d) v ostatních případech podle čajových sazeb (položky 311, 312) za celou dobu trvání výkonu, a to od odjezdu vozidla ze stanoviště do jeho návratu zpět na stanoviště; převýší-li skutečná rychlost jízdy vozidla v průměru 10 km za hodinu, je možno pro výpočet dovozného použít vozových sazeb položek 101 nebo 102, a to za ložnou váhu použitého vozidla (§ 8 odst. 6 a 7).

ČÁST 4

§ 38

Druhy výkonů bez použití motorových vozidel.
ČSAD provádí nebo obstarává v souvislosti s přepravou nákladů nebo nezávisle na přepravě tyto výkony bez použití motorových vozidel:

a) skladování,

b) přemisťování,

c) balení,

d) ostatní zasilatelské výkony (celní odbavení, pojišťování, zprostředkování doprav, jiného druhu atd.).

§ 39

Podmínky skladování.

(1) Skladováním se rozumí uložení nákladů, výrobků, stěhovacích svršků nebo jiných předmětů převzatých do úschovy, ve vlastních nebo najatých skladištích, prostorách krytých, polokrytých nebo otevřených.

(2) Z uskladnění jsou vyloučeny předměty vyloučené z přepravy, živá zvířata a předměty, podléhající rychlé zkáze. K uskladnění jsou podmínečně připuštěny nebezpečné předměty (§ 8 odst. 2 APŘ). Jsou-li bez vědomí ČSAD uskladněny předměty vyloučené nebo podmínečně připuštěné, aniž byly splněny příslušné podmínky, odpovídá ukladatel za veškeré škody tím způsobené; ČSAD je oprávněn takové předměty ze skladiště odstranit, a to na účet a nebezpečí skladatele.

(3) ČSAD není povinen zkoumat, zda u uskladněného zboží nebo předmětů byly splněny náležitosti podle hospodářských, daňových, celních nebo jiných předpisů. Za škody vzniklé nesplněním těchto předpisů odpovídá ukladatel.

(4) Předměty se přejímají k uskladnění podle seznamu odevzdaného ukladatelem nebo podle údajů obsažených v přepravních nebo jiných průvodních dokladech. Za nesprávné nebo nedostatečné údaje při odevzdání předmětů k uskladnění odpovídá ukladatel. Není-li seznam ani přepravní doklad, je pro uskladnění rozhodující soupis vystavený ČSAD. U cenných předmětů se postupuje obdobně podle § 19 odst. 4.

(5) Na uskladněné předměty vydá ČSAD ukladateli skladní list, který musí obsahovat veškeré údaje o druhu, váze, množství a obalu uskladněných předmětů a podrobné skladištní podmínky.

(6) Ukladatel je oprávněn se souhlasem uskladňovatele manipulovat s uskladněnými předměty (přebalovat, brát vzorky a pod.) za náhradu výdajů ČSAD s tím spojených. Ukladatel odpovídá za škody, které by vznikly těmito manipulacemi ve skladišti nebo na ostatním uskladněném zboží.

(7) O obalu a stavu předmětů, o odpovědnosti z uskladnění, o výši náhrady a o zjišťování ztráty nebo poškození platí přiměřeně ustanovení automobilového přepravního řádu. Nároky za ztrátu, úbytek nebo poškození předmětů při uskladnění musí ukladatel uplatnit ihned při vyskladnění nebo doručení předmětů. Zevně neznatelné závady musí ukladatel oznámit ČSAD doporučeným dopisem ihned po jejich zjištění.

§ 40

Náhrady za skladování.

(1) Za skladování předmětů se počítá náhrada (skladné), jejíž výše je stanovena v části 8 přílohy I (tarif zasilatelských náhrad — dále jen. »TZN«) se zřetelem k povaze předmětů a způsobu jejich balení, a to buď za každých 100 kg skutečné váhy nebo za 1 m² skladovací plochy. Sazby jsou stanoveny za každý započatý týden (7 dní), do něhož se den uskladnění a vyskladnění započítává.

(2) Skladné se počítá za váhu, jde-li o předměty, jejichž váha je známa nebo zjistitelná a které lze bez nebezpečí poškození vrstvit. U předmětů, které tyto vlastnosti nemají, jsou neobvykle rozměrně nebo jejichž vrstvení si ukladatel zakázal, se počítá skladné podle plochy, kterou ve skladišti zaujímají.

(3) Skladné podle plochy se počítá také v tom případě, byla-li skladištní plocha podle dohody vyhrazena zákazníkovi pro jeho použití, a to bez ohledu, dojde-li k jejímu skutečnému použití či nikoliv.

(4) Náhrady za skladování podle předchozích odstavců jsou stanoveny v TZN odstupňovaně podle druhu skladovacích prostor, váhy skladovaných předmětů a doby uskladnění. Náhrady za skladování v krytých skladovacích prostorách mohou být počítány i za uskladnění ve speciálním stěhovacím vozidle, pokud nepřichází v úvahu počítání náhrad podle § 14 odst. 7.

(5) Pro počítání skladného se váha předmětů zaokrouhluje na nejblíže vyšších 100 kg a skladištní plocha na nejblíže vyšší čtvereční metr.

(6) Za práce spojené s uskladněním nebo vyskladněním se počítá za každých započatých 100 kg předmětů náhrada stanovená položkou 414 pro příslušný způsob nakládání. U nákladů uvedených v § 22 odst. 1 se počítá náhrada podle položky 521, a to jen pro nejbližší vzdálenost (u stěhovacích svršků pro přízemí). Kromě této náhrady smějí být počítány jen příplatky za těžké kusy o váze jednotlivého; kusu nad 500 kg, a to stejně, jak je uvedeno v prvé větě.

(7) Za zjištění váhy nebo počtu kusů uskladněných předmětů, za označení jednotlivých kusů, za soupis předmětů a za jiné mimořádné výkony se počítá náhrada podle TZN.

(8) Skladné a vedlejší náhrady souvisící s uskladněním předmětů je povinen uhradit ukladatel, a to buď v hotovosti předem nebo způsobem, který byl zvláště smluven, po případě podle ustanovení o úhradě přepravného.

§ 41

Náhrady za přemisťování.

(1) Přemisťováním se rozumí přenášení jakýchkoliv předmětů z jednoho místa na jiné místo, pokud při tomto výkonu není použito motorového nebo jiného vozidla. Za vozidlo se nepovažuje ruční vozík.

(2) Za přemisťování nábytku a podobného zařízení (§ 22 odst. 1) se počítají náhrady za nakládání podle položky 521, snížené o 10 %, byl-li předem v dohodě s přepravcem zjištěn odpovědným zaměstnancem ČSAD prostor (počet metrů), jaký by přemisťované zařízení zaujímalo, kdyby náklad byl přepravován ve stěhovacím vozidle. Příplatky za ztížené přemisťování (§ 23) se nesnižují. Nebyl-li potřebný prostor, jak je uvedeno v prvé větě, předem zjištěn, počítají se za přemisťování náhrady podle sazeb stanovených v části 3 přílohy I za celou dobu pracovního výkonu. V obou případech se počítají také náhrady podle § 31 odst. 2 písm. c).

(3) Za přemisťování jiného zboží s výjimkou pokladen a těžkých strojů se počítají náhrady podle sazeb stanovených v části 3 přílohy I (kromě náhrad podle § 31), a to

a) je-li pro druh prováděné práce stanovena obecně platná norma doby výkonu nebo byla-li takováto norma předem odpovědným zaměstnancem ČSAD za souhlasu objednatele stanovena, za takto stanovenou normovanou dobu;

b) nebyla-li normovaná doba podle písmene a) stanovena, za skutečnou pracovní dobu.

(4) Náhrady za přemisťování strojů a pokladen a podobných těžkých předmětů o váze jednoho kusu větší než 200 kg jsou stanoveny v položkách 711 až 716. Pro přemisťování na vozidlo nebo s vozidla, jímž se má provést přeprava, platí tyto sazby, jen jde-li o předměty o váze nejméně 1000 kg.

(5) Náhrada za přepravu pomůcek a mechanického zařízení nutného k přemisťování, se počítá zvlášť podle sazeb odpovídajících účelnému způsobu přepravy.

§ 42

Náhrady za balení.

(1) Za balení, po případě přebalování jakýchkoliv předmětů, prováděné ČSAD v jeho provozovnách nebo na místě určeném objednavatelem, se počítá náhrada obdobně podle § 41 odst. 3.

(2) Za zakoupení potřeb k balení hradí objednatel kromě hotových výloh za obstaraný materiál zvláštní příplatek, stanovený TZN. Za zapůjčení obalů a balicího materiálu se počítá náhrada, jejíž výši stanoví TZN.

§ 43

Náhrady za ostatní zasilatelské výkony.
Za ostatní zasilatelské výkony (celní odbavení, pojišťování, zprostředkování doprav jiného druhu a pod.) počítá ČSAD náhrady stanovené v TZN.

ČÁST 5

§ 44

Ministerstvo dopravy může v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a státním úřadem plánovacím doplňovat a měnit zařazení nákladů v roztřídění nákladů nebo rozšířit platnost ustanovení části čtvrté této vyhlášky i na jiné dopravní podniky, pokud získají oprávnění k činnosti v této části uvedené.

§ 45

Zrušuje se vyhláška č. 105/1954 Ú. l., o sazbách za přepravu v nákladní automobilové dopravě a o náhradách za skladování a zasilatelské výkony, ve znění vyhlášky č. 156/1955 Ú. l.

§ 46

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957.

k vyhlášce 267/1956 Ú. l.

ČÁST 1

a) za dobu, po kterou bylo vozidlo přepravci k disposici náhradu, která činí za každou hodinu od odjezdu vozidla ze stanoviště do jeho návratu na stanoviště a za každý kilometr v této době ujetý

za vozidlo o nosnosti do tun	za dobu použití		za každý ujetý km	za vozidlo o nosnosti do tun	za dobu použití		za každý ujetý km
za vozidlo o nosnosti do tun	za hodinu	nejméně za kalendářní den	za každý ujetý km	za vozidlo o nosnosti do tun	za hodinu	nejméně za kalendářní den	za každý ujetý km
2	17,50	140	2,—	6,5	44,50	356	3,80
2,5	20,50	164	2,20	7	47,50	380	4,—
3	23,50	188	2,40	7,5	50,50	404	4,20
3,5	26,50	212	2,60	8	53,00	428	4,40
4	29,50	236	2,80	8,5	56,50	452	4,60
4,5	32,50	260	8,—	9	59,50	476	4,80
5	35,50	284	3,20	9,5	62,50	500	3,—
5,5	38,50	308	3,40	10	65,50	524	5,20
6	41,50	332	3,60	za každých dalších 0,5 t nosnosti více o	3,—	24	0,20

Započatá hodina se považuje za celou hodinu, započatý kilometr se považuje za celý kilometr a započatých 0,5 t nosnosti se považuje za celých 0,5 t nosnosti.
Od doby použití se odpočítává prokazatelná doba oprav poruch vozidla. Minimální denní náhrada se nepočítá, nemohlo-li být vozidlo v kalendářním dnu použito aspoň 8 hodin pro odstraňování poruch nebo z příčin zaviněných dopravním podnikem nebo jde-li o výkony podle § 37 odst. 1 písm. a). Bylo-li vozidlo dáno přepravci k disposici na více dnů, při čemž se na stanoviště dopravního podniku nevrací, odpočítává se skutečná doba, po kterou nebylo vozidlo v provozu nebo v pohotovosti i s řidičem; ustanovení o minimální denní náhradě tím zůstává nedotčeno.

b) Přistaví-li dopravní podnik na žádost přepravce vozidlo opatřené sklápěcím zařízením, zvyšují se sazby podle položky 104 a)

1.	jde-li o ruční sklápěcí zařízení	o 25 %,
2.	jde-li o motorové sklápěcí zařízení	o 50 %.

c) Dá-li dopravní podnik k disposici i závozníka, počítá za celou dobu, po kterou byl přepravci k disposici, za každou

započatou hodinu	8,— Kčs,
nejméně za kalendářní den	65,— Kčs;

ustanovení položky 104 a) o počítání minimální denní náhrady platí přiměřeně.

ČÁST 2

ČÁST 3

Oddíl 1

c) za každé další motorové vozidlo 20% sazby položky 313 a) nebo 313 b).

Oddíl 2

a) Zdržné a stojné (§ 14).

321	Za	každých uplynulých 15 minut zdržení vozidla se počítá	Kčs
	a)	u speciálních podvozků (Cullemayery, trailery, hlubinové vozy, podvalníky — § 26) za
		1. jeden podvozek a jedno motorové vozidlo	30,—
		2. dva podvozky a jedno motorové vozidlo	45,—
		3. každé další motorové vozidlo 20 % sazby podle položky 321 a) 1 nebo 321 a) 2,
	b)	u vozidel speciálních
		1. vyprošťovacích a jeřábových všech nosností	18,—
		2. ostatních speciálních vyjma zařízených na přepravu dlouhých nákladů (oplenových)	15,—
	c)	ostatních vozidel o nosnosti
		1. do 10,5 tun	10,—
		2. nad 10,5 tun	12,—
322	Za každých uplynulých 15 minut zdržení zaměstnanců dopravního podniku (§ 14 odst. 5) se počítá za
	a)	řidiče	3,—
	b)	závozníka (nakladače)	2,40
323	Za jednu hodinu stání naloženého přívěsného vozidla bez tažného motorového vozidla se počítá stojné (§ 14 odst. 7)
	a)	u speciálních přívěsů (stěhovacích)	1,10
	b)	u ostatních přívěsů	1,—

b) Náhrady a příplatky za zaměstnance (§ 16).

324	Za jednu půlhodině výkonu zaměstnance dopravního podniku se počítá:
	a) za řidiče, vyjma jednoho řidiče k vozidlu	4,20
	b) za závozníka (nakladače, baliče)	3,75
	c) za technického zaměstnance	7,35
	d) za zaměstnance administrativy	5,90

Oddíl 3

ČÁST 4

Oddíl 1

Oddíl 2

ČÁST 5

Oddíl 1

Oddíl 2

Oddíl 3

ČÁST 6

A. Náhrady a příplatky.
Položka
601 Za 1 km jízdy (§ 16)

a)	řidiče	0,30
b)	závozníka (nakladače) dopravního podniku	0,25
c)	nakladače nebo průvodce dodaného přepravcem (za každý km jízdy)	0,15

Položka		Kčs
602	Za 1 km jízdy vozidla bez nákladu o nosnosti
	nad — do tun
	a) — 2,5	1,60
	b) 2,5 — 4,5	2,—
	c) 4,5 — 7,9	2,50
	d) 7,9 — 10,5	3,50
	e) 10,5	5,—
	f) speciálního podvozku	3,90
	g) tažného vozidla ke speciálnímu podvozku, a to nákladního automobilu za každou započatou tunu nosnosti nebo traktoru za každých započatých 10 koní tažné síly	0,35
603	Za 1 km marné jízdy vozidla se sazby položky
	a) 602 a) až 602 f) zvyšují o	2,—
	b) 602 g) zvyšují o	0,20
604	Dovozné a náhrady za jízdy bez nákladu při použití speciálních vozidel se zvyšují u vozidel
	a) stěhovacích (s výjimkou dovozného podle sazeb položky 511)	10 %
	b) cisternových (kotlákových) o	10 %
	c) s připevněnou cisternou dodanou dopravním podnikem o	5 %
	d) vybavených schránami dodanými dopravním podnikem pro přepravu zvířat o	5%
	e) chladírenských o	30 %
	g) zařízených na přepravu fekalií a pod o	15 %
	Zvýšení podle písmene g) uhražuje i náklady na vyčištění vozidla.
605	Za vlečení pojízdných a pod. zařízení přepravce se počítá za každý km a každou započatou tunu vlečeného předmětu, jde-li o
	a) vlečení příležitostné, při přepravě Za 1 km a celkovou váhu se počítá	0,50
	1. nejméně	1,60
	2. nejvíce	5,—
	b) vlečení zvláštní jízdou Za 1 km a celkovou váhu se počítá	0,75
	1. nejméně	3,50
	2. nejvíce	9,—
606	Za vyčištění mimořádně znečistěného vozidla
	a) stěhovacího	20,—
	b) ostatních	10,—
607	Za desinfekci vozidla	20,—
608	Za rozhrnutí nákladu vyžádané přepravcem	2,—
609	Za udanou cenu z každých 200 Kčs	0,40
610	Za vyhotovení náhradního přepravního dokladu za kus	2,—
611	Za pořízení dalšího průpisu přepravního dokladu	1,—
612	Za každou započatou hodinu použití motorového navijáku	2,—
613	Za zastavení vozidla (§ 19 odst. 3)
	a) stěhovacího	10,—
	b) ostatních, u vozových zásilek	1,—
	Nejvýše u jedné přepravy podle písmeny b)	30,—
614	Za jízdu loženého vozidla v terénu (§ 19 odst. 1 a 2) se počítá za započatých 1000 kg váhy nákladu (nosnosti vozidla) a započatých 500 m vzdálenosti, ujeté v terénu při jedné jízdě	0,50
	Příplatek se nepočítá, činí-li jízda v terénu nejvýše 25 m.

B. Přirážky; náhrady za opožděné přistavení vozidla.

651	Za odvolání objednávky nebo neuskutečnění přepravy
	a) do 40 km přepravní vzdálenosti	40,—
	b) přes 40 km přepravní vzdálenosti	60,—
652	Za nesprávný údaj obsahu zásilky, měl-li za následek počítání nižšího dovozného, pětinásobek rozdílu dovozného.
653	Přistaví-li dopravní podnik vozidlo později než bylo ujednáno, zaplatí přepravci náhradu, která činí
	a) jestliže přistaví vozidlo později o 30 minut	30,—
	b) za každou další uplynulou půlhodinu až do doby, kdy vozidlo přistaví nebo kdy zpraví přepravce o nemožnosti přistavení vozidla	10,—

Náhrada se neplatí, zpraví-li dopravní podnik přepravce o možnosti pozdějšího přistavení vozidla než v ujednané lhůtě, nejméně 1 hodinu před ujednanou dobou přistavení.

ČÁST 7

Oddíl 1

Oddíl 2

ČÁST 8

k vyhlášce č. 267/1956 Ú. l.
Sazby za přepravu kusových zásilek.

ČÁST 1

ČÁST 2

k vyhlášce č. 267/1956 Ú. l.
Tarifní roztřídění nákladů.

ČÁST 1

ČÁST 2

ČÁST 3

a) mezi ostatní listnaté tvrdé dřevo patří jilm, jasan, javor, habr, bříza, akát, ořech a ovocné stromy;

b) do skupiny syrová kulatina je zařazeno dřevo těžené v době od 1. X. do 30. III. a v této době expedované a dále každé dřevo přepravované do dvou měsíců po skácení;

c) do skupiny proschlé kulatiny je zařazeno dřevo těžené od 1. IV. do 30. IX. a přepravované dva měsíce po skácení;

d) do skupiny řezivo syrové patří řezivo o vlhkosti nad 35 %; anebo expedované do jednoho měsíce po výrobě ze syrové kulatiny,

e) do skupiny řezivo proschlé patří řezivo o vlhkosti 16 až 35 % anebo expedované ve dvou až šesti měsících po výrobě ze syrové kulatiny.

f) do skupiny řezivo suché patří řezivo o vlhkosti do 15 %, nebo expedované ve druhém až sedmém měsíci po výrobě nebo uměle sušené.