Přepravy vozových zásilek všeho druhu.

(1) Sazby dovozného u vozových sazeb se stanoví za každých 100 kg váhy nákladu nebo nosnosti vozidla podle

a) přepravní vzdálenosti (odstavec 2),

b) druhu nákladu (odstavce 6 a 7).

(2) Za přepravní vzdálenost se považuje vzdálenost nejkratším směrem po nejhospodárnější cestě se zřetelem k povaze nákladu, druhu vozidla a příkazu přepravce, a to

a) u zásilek na jednom místě nakládaných a na jednom místě vykládaných mezi místem naložení a místem složení.

b) u ostatních zásilek mezi místem, kde byla na vozidlo naložena první část zásilky a místem, kde bylo vozidlo úplně vyloženo (kde byla složena poslední část zásilky v průběhu přepravy postupně nakládané, po případě postupně vykládané), zaokrouhlená nahoru na nejblíže vyšší vzdálenost uvedenou v tabulkách sazeb.

(3) Přepravní vzdálenost se určí

podle údajů tachografu (tachometru).
c) nebylo-li je možno zjistit,

a) podle kilometrovníku vydaného nebo schváleného ministerstvem dopravy,

podle údajů o silničních vzdálenostech, a
b) nebyl-li vydán,

(4) U přeprav opakovaných za zásadně stejných podmínek se může předem zjistit přepravní vzdálenost (odstavec 2) a stanovit zápisem o přepravní vzdálenosti, který potvrdí dopravní podnik i přepravce.

(5) Ministerstvo dopravy může pro stanovení přepravních vzdáleností vydat, po případě schválit kilometrovník, který může obsahovat ustanovení o způsobu použití vzdáleností v něm uvedených pro výpočet dovozného.

(6) Podle možnosti využití nosnosti a ložného prostoru vozidla nákladem jsou náklady roztříděny do čtyř tarifních tříd v tarifním roztřídění nákladů (část 2 přílohy III), a to podle zásad uvedených v části 1 přílohy III.

(7) Není-li náklad v příloze III uveden, stanoví se tarifní třída podle druhu nákladu, jemuž se využitím vozidla náklad nejvíce přibližuje; pro náklady různých tarifních tříd, které jsou přepravovány společně pro téhož přepravce týmž vozidlem, se stanoví tarifní třída podle nákladu, který v nich vahou převládá nebo při téže váze vyžaduje většího ložného prostoru; v případě pochybnosti se postupuje podle zásad uvedených v části 1 přílohy III.

(1) Váhu nákladu udává přepravce (vyhláška č. 190/1953 Ú. l.). Kdy zjišťuje váhu, po případě počet kusů dopravní podnik, stanoví APŘ.

(2) Váha nákladů se zjišťuje

a) vážením celého nákladu,

b) výpočtem, je-li množství nákladu udáno počtem jednotlivých shodných kusů nebo počtem měrných jednotek (m³, plnometrů, prostorových metrů, litrů, hektolitrů a pod.) a váha jednoho kusu (měrné jednotky) byla zjištěna vážením nebo je známa, jinak

c) přepočtem podle měrných vah uvedených v části 3 přílohy III.

(3) Váha nákladu se zjišťuje na náklad přepravce

c) udal-li váhu nebo jiné potřebné údaje zřejmě nesprávně, a váha zjištěná vážením se liší o více než 10 % od váhy odpovídající údajům přepravce.

a) jestliže o to požádal,

b) neuvedl-li potřebné údaje,

(4) O náhradách nákladů spojených se zjišťováním váhy, po případě počtu kusů, platí ustanovení § 17.

(1) Dovozné při použití vozových sazeb se počítá za skutečnou váhu nákladu, s výjimkou případů uvedených v odstavcích 3 až 8.

(2) Pro výpočet dovozného se váha zaokrouhluje na nejblíže vyšších 100 kg.

u nákladů tarifní třídy	za váhu v kg	u nákladů tarifní třídy	za váhu v kg
1	2000	3	1200
2	1600	4	800.

(3) Nejméně se dovozné počítá za tyto váhy:

při přepravě vozidlem o nosnosti do tun	u nákladů tarifní třídy
	2	3	4
	za kg
2	1800	1400	1000
2,5	2200	1700	1200
3	2600	2000	1400
3,5	3000	2300	1600
4	3400	2600	1800
4,5	3700	2800	1900
5	4000	3000	2000
na každou další započatou tunu nosnosti více o	800	600	400

(4) Za přepravu nákladů tarifních tříd 2 až 4 se dovozně počítá nejvýše za tyto váhy:

(5) Jestliže přepravce nevyužil nosnosti vozidla proto, že nedodal k přepravě náklad ve váze podle objednávky, počítá se dovozné za váhu uvedenou v objednávce, nejméně však za váhy, uvedené v odstavci 3. Nosnost vozidla se pokládá za využitou vahou nákladů tarifních tříd 2. až 4., dosahuje-li jejich váha vah uvedených v odstavci 4. Objednal-li přepravce přistavení vozidla určité nosnosti, považuje se tato nosnost za váhu uvedenou v objednávce.

b) přepravce žádá k provedení přepravy přistavení vozidla ve lhůtě kratší, než je stanovena pro objednávku přepravy a dopravní podnik přistaví se souhlasem přepravce vozidlo vyšší nosnosti, než je k provedení přepravy třeba, s výjimkou přeprav ve styku se železnicí,

(6) Dovozné se nepočítá za skutečnou váhu nákladu, nýbrž za váhu, která odpovídá nosnosti vozidla (§ 9 odst. 2) — váha ložná — jestliže

c) není využita nosnost vozidla proto, že z příkazu přepravce nelze současně přepravovat další náklad,

a) váha nákladu, kterou přepravce (odesilatel) neudal, nebyla podle ustanovení § 7 zjištěna,

e) se dovozné počítá podlé zvláštních vozových sazeb (§ 11).

d) není využita nosnost vozidla proto, že nelze k přepravovanému nákladu pro jeho povahu nebo rozměry přiložit další náklad,

(7) Dovozné se v případech uvedených v odstavci 6 počítá za váhu odpovídající nosnosti vozidla (váhu ložnou), a to u všech druhů nákladů podle sazeb tarifní třídy 1.

(8) Je-li náklad přepravován na více míst nebo z více míst, počítá se dovozné za nejvyšší váhu, která byla v průběhu přepravy na vozidle naložena.

(9) Důvody, které opravňují dopravní podnik k počítání dovozného za zaokrouhlenou vyšší váhu, než je uvedena v dodacím listě, pokud nejde o případy podle odstavce 3 a odstavce 6 písm. e), vyznačí dopravní podnik ve vyúčtování přepravného.

(1) Dopravní podnik má přistavovat k provedení přepravy vozidlo, které odpovídá váze a druhu nákladu, jehož přeprava byla objednána. Nemohl-li dopravní podnik přistavit takové vozidlo a nosnost a ložný prostor přistaveného vozidla zůstaly nevyužity, může dopravní podnik počítat přepravné jen za skutečnou váhu nákladu, nejméně však za váhu uvedenou v objednávce přepravy (§ 8 odst. 1 až 5). Použije-li dopravní podnik k provedení přepravy místo nákladního vozidla výjimečně vozidla speciálního nebo speciálního podvozku, ač druh nákladu to nevyžadoval a přepravce o to výslovně nežádal, smí být přepravné počítáno jen podle ustanovení platných pro vozidlo, které odpovídá váze a druhu nákladu.

(2) Pro výpočet dovozného, pro něž se bere za základ nosnost vozidla, je rozhodující nosnost vozidla uvedená v technickém průkazu, zaokrouhlená na nejblíže vyšších 100 kg.

(3) Při přepravě nákladů traktorem s jedním přívěsným vozem se počítá dovozné a ostatní náhrady tak, jako by byla přeprava provedena nákladním automobilem téže nosnosti, jakou má použitý přívěsný vůz. Při přepravě nákladů prováděné nákladním automobilem nebo traktorem s přívěsnými vozy pro téhož přepravce se pro stanovení přepravného nosnost všech použitých vozidel sčítá. Má-li traktor vlastní ložný prostor, připočítává se nosnost tohoto prostoru k nosnosti přívěsného vozu, pokud ložný prostor traktoru je způsobilý pro přepravu objednaného nákladu.

(1) Pro výpočet dovozného platí, pokud není stanoveno jinak, základní vozové sazby uvedené v položce 101.

(2) Pro výpočet dovozného za přepravy provedené pro přepravce socialistického sektoru platí, pokud není stanoveno jinak snížené vozové sazby, uvedené v položce 102.

(1) Pro přepravy hromadných druhů nákladů, které mohou být vyloženy sklápěčkou nebo jiným zařízením umožňujícím stejně rychlé vyložení se stanoví na přepravní vzdálenosti do 50 km zvláštní vozové sazby uvedené v položce 103, platné pro všechny přepravce. Zvláštních vozových sazeb se použije u přeprav hromadných druhů nákladů uvedených v prvé větě, provede-li se naložení a vyložení takovým zařízením, které umožňuje provést tyto práce ve lhůtách stanovených pro úplnou mechanisaci.

(2) Nemůže-li dopravní podnik dát k disposici sklápěčku, ač by jí mohlo být použito, platí zvláštní vozové sazby, obstará-li vyložení přepravce sám; pro vyložení platí lhůty stanovené pro ruční vykládání bez urovnání. Dopravní podnik může sám za stanovenou náhradu obstarat vyložení nákladu, nemůže-li dát k disposici sklápěčku, dovozné však i v tomto případě počítá podle zvláštních vozových sazeb.

(3) Zvláštních vozových sazeb nelze použít u přeprav, při nichž se náklad na vozidlo na více místech postupně nakládá nebo s něho na více místech postupně vykládá.

(4) Dovozné podle zvláštních vozových sazeb se počítá vždy za ložnou váhu použitého vozidla (§ 9 odst. 2).

(5) Náhrada za vyložení sklápěčkou se při výpočtu dovozného podle zvláštních vozových sazeb nepočítá. Ustanovení § 18 APŘ o pomoci přepravce při vykládání (na př. otevírání a zavírání bočnic), nemá-li dopravní podnik potřebné pracovní síly, zůstává nedotčeno.

(6) Pokud nejde o případy uvedené v odstavci 2, platí pro nakládání a vykládání provedené přepravcem ve všech případech lhůty stanovené pro úplnou mechanisaci (§ 13).

(1) Provede-li dopravní podnik na podkladě objednávky přepravu nákladů téhož přepravce v obou směrech, poskytne z dovozného (za přepravu tam i zpět) slevu 20 %, a to i když se dovozné při přepravě v obou směrech počítá za jednu celkovou přepravní vzdálenost. Za náklad téhož přepravce se považují náklady, za jejichž přepravu tento přepravce uhrazuje přepravné.

b) je-li nosnost vozidla (§ 9 odst. 1) v obou směrech využita skutečnou vahou nákladu (§ 8 odst. 1 až 4 a 8, § 21, § 22, odst. 5) v průměru více než na 75 % při tom se váhy nákladů tarifních tříd 2 až 4 upravují tak, aby vyjádřily i zvýšené prostorové využití vozidel. Proto se skutečné váhy nákladů

tarifní třídy	násobí součinitelem
2	1,25
3	1,66
4	2,50

(2) Sleva se poskytne.
Do vzdálenosti ujeté bez nákladu podle písmene a) se započítává ze vzdálenosti ujeté ze stanoviště vozidla na místo nakládání a z místa vykládání zpět na stanoviště jen vzdálenost převyšující 5 km.

a) jestliže vzdálenost ujetá bez nákladu při přepravách v obou směrech nepřevýší 10 % celkové vzdálenosti ujeté s nákladem, a

(3) Provede-li se přeprava nákladu, který dal přepravce k disposici organisaci určené k vytěžování jízd bez nákladu (dále jen „vytěžovací služba”) pro příležitostné vytížení nebo dotížení vozidla, poskytne se z dovozného podle základních vozových sazeb nebo snížených vozových sazeb sleva ve výši 20 %. Sleva se poskytne jen z dovozného za přepravu nákladu odevzdaného k příležitostnému vytížení (dotížení) vozidla, t. j. jen za přepravu v jednom směru. K počtu kilometrů ujetých bez nákladu a k využití vozidla se nepřihlíží. Skutečnost, že jde o příležitostné vytížení, potvrdí vytěžovací služba v přepravním dokladu.

a) nejvýše 10 %, a to ve výši

1. 10 % z dovozného podle základních nebo snížených vozových sazeb, po případě sazeb za stěhování

2. 10 % z dovozného podle zvláštních vozových sazeb;

1. 20 % z dovozného podle základních nebo snížených vozových sazeb, po případě sazeb za stěhování

(4) Umožní-li přepravci tím, že přizpůsobí své přepravní nároky nebo dají k disposici své náklady, aby vytěžovací službou (dopravním podnikem) mohlo být organisováno provádění přeprav tak, že se hospodárně využije vozidla omezením jízd bez nákladu podle předem stanoveného uspořádání přeprav (podle grafikonu cykličnosti a pod.), poskytne se z dovozného za všechny přepravy na takový přepravní systém zapojené sleva. Sleva se poskytne jestliže celkový počet kilometrů ujetých bez nákladu při všech přepravách činí z celkového počtu všech kilometrů ujetých s nákladem

b) více než 10 % nejvýše však 20 %, a to ve výši

2. 5 % z dovozného podle zvláštních vozových sazeb.

a) zvýšení stanovených slev až o 10 % a to zejména při organisovaném převodu přeprav na krátké vzdálenosti ze železnice na silnici, přepraví-li se při každé jízdě aspoň 7 tun nákladu,

b) zvýšení nejvýše přípustného počtu kilometrů bez nákladu, rozhodného pro poskytnutí slevy až o dalších 10 %, bude-li to účelné, aby se dosáhlo zvýšení možnosti organisovat obousměrové vytěžování vozidel u přeprav na vzdálenosti do 50 km, a v souladu s tím stanovit výši slevy.

(5) Ministerstvo dopravy může v dohodě s příslušnými ústředními úřady povolit

(6) Je-li provedena přeprava čerstvého ovoce nebo čerstvé zeleniny, druůbeže nebo mléka na přepravní vzdálenost přes 100 km vozidly o nosnosti 4 tuny a vyšší, počítá se za každých 100 kg a každý 1 km nad 100 km sazba snížená, stanovená v položkách 101 a 102.

(7) Snížené dovozné podle odstavce 6 se počítá do doby, kterou určí ministerstvo dopravy v dohodě se státním úřadem plánovacím a ministerstvy financí, potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků a vnitřního obchodu.

(8) Jsou-li splněny podmínky pro současné poskytnutí slevy podle odstavců 1, 3 a 4 nebo snížené sazby podle odstavce 6, poskytuje se vždy jen jedna sleva, a to nejvyšší.

b) ručně bez urovnání,

c) polomechanicky, t. j. zařízením, při němž zaměstnanci provádějí část práce s nákladem ručně (pásový dopravník a pod.), nebo ruční sklápěčkou,

(1) Nakládání nebo vykládání se provádí

a) ručně s urovnáním, je-li nutné pro bezpečnost nákladu nebo hospodárné využití prostoru vozidla,

d) mechanicky (strojně), kdy zaměstnanci nevykonávají s nákladem žádnou ruční práci, s výjimkou jeho rozhrnutí.

(2) Se zřetelem k ovladatelnosti nákladu (jeho povaze, způsobu balení a obtížnosti práce) jsou druhy nákladů roztříděny do pěti skupin (I—V) v roztřídění nákladů. Náklady v roztřídění nákladů neuvedené se zařazují do skupiny toho nákladu, který mu svým obalem a povahou nejvíce odpovídá. Je-li při jedné jízdě přepravován pro téhož přepravce náklad zařazený do různých skupin a váha jednotlivých skupin je známa, použije se pro výpočet náhrad sazby té skupiny, do níž zařazený náklad vahou převládá, při stejné váze sazby odpovídající druhu nákladu zařazenému do vyšší skupiny. V pochybnostech se v obou případech použije sazby III. skupiny.

(3) Provádí-li dopravní podnik sám nakládání (vykládání) ručně nebo s použitím vlastního mechanisačního zařízení, počítá za tuto práci náhradu.

a) jednoduché nakládání (vykládání),

b) ztížené nakládání (vykládání).

(4) Způsob výpočtu náhrady se stanoví podle toho, jde-li o

cc) nevalivých předmětů jakékoli váhy, použije-li na u nich skladištního vozíku (rudlu), ručního vozíku nebo podobných pomůcek;

(5) Za ztížené se považuje nakládání (vykládání)

a) všech druhů nákladů prováděné ručně
vzdálenost se měří od středu ložné plochy vozidla do středu plochy, kterou náklad mimo vozidlo zaujímá;

b) kusů těžších než 200 kg u nevalivých předmětů nebo těžších než 300 kg u valivých předmětů, pokud nejde o

c) spojené s kvalitativní nebo kvantitativní přejímkou, braním vzorků, zkouškou jakosti, po případě s jinými nezbytnými nebo nařízenými výkony souvisejícími s přepravou, správně dojde-li tím k prodloužení nakládky (vykládky), pokud nebyla za takovéto výkony sjednána paušální náhrada podle § 32.

1. bez urovnání na vzdálenost přes 3 m od vozidla, nebo musí-li se náklad vyhazovat do větší výšky než 1,70 m,

2. s urovnáním na vzdálenost přes 15 m od vozidla, nebo

3. provádí-li se nakládání (vykládání) za podmínek mimořádně ztížených (předměty vyžadující zvláštní opatrnosti, drobné jednotlivě nakládané nebo ukládané předměty a pod.), kdy době nakládání (vykládání) není úměrná váze nákladu (stanoveným lhůtám);

1. kulatinu a výřezy,

2. vykládání pouhým shozením s vozidla nebo spouštěním po líhách nebo podobné nakloněné ploše,

3. nakládání (vykládání) provedené v úrovni podlahy vozidla

aa) valivých předmětů jakékoli váhy,

bb) nevalivých předmětů o váze pod 500 kg,

(6) Náhrada za nakládání (vykládání) se počítá ve všech případech za celkovou skutečnou váhu zaokrouhlenou nahoru na 100 kg, je-li známa jinak za váhu, za niž se počítá dovozné. Sazby stanoví položky 412 až 414. Při výpočtu dovozného podle zvláštních vozových sazeb platí o náhradách za vyložení sklápěčkou ustanovení § 11 odst. 5.

b) ½, byl-li počet zaměstnanců dopravního podniku i přepravce stejný,

(7) Provedou-li ruční nakládání (vykládání) zaměstnanci dopravního podniku společně se zaměstnanci přepravce, snižují se stanovené sazby o

c) ¾, bylo-li zaměstnanců dopravního podniku méně než zaměstnanců přepravce.

a) ¼, bylo-li zaměstnanců dopravního podniku více než zaměstnanců přepravce,

a) o ¼, jde-li o úplnou mechanisaci,

1. o ½, provádějí-li obsluhu jen zaměstnanci přepravce,

(8) Provádí-li se nakládání (vykládání) vlastním mechanisačním zařízením dopravního podniku, které na žádost dopravního podniku obsluhují zaměstnanci přepravce, snižují se stanovené sazby

b) jde-li o částečnou mechanisaci,

2. o ¼, provádějí-li obsluhu zaměstnanci dopravního podniku společně se zaměstnanci přepravce.

b) jde-li o částečnou mechanisaci,

1. o ½, provádějí-li obsluhu jen zaměstnanci dopravního podniku.

(9) Provádí-li se nakládání (vykládání) vlastním mechanisačním zařízením přepravce, které na žádost přepravce obsluhují zaměstnanci dopravního podniku, snižují se pro výpočet náhrady stanovené sazby

2. o ¾, provádějí-li obsluhu zaměstnanci dopravního podniku společně se zaměstnanci přepravce.

a) o ¾, jde-li o úplnou mechanisaci,

(10) Při ztíženém nakládání (vykládání), které provádí dopravní podnik sám nebo větším počtem zaměstnanců než přepravce, počítá místo náhrad podle odstavců 6 nebo 7 za celkovou dobu ztíženého nakládání (vykládání) náhradu podle časových sazeb stanovených v příloze I, část 3, a to za vozidlo (se řidičem) i za vlastní zaměstnance. Za vozidlo (se řidičem) počítá sazbu sníženou o 50 %.

(11) Má-li přepravce při počítání náhrad za ztížené nakládání (vykládání) podle ustanovení odstavce 10 zatížit své odběratele nebo dodavatele podílem připadajícím na ztížené nakládání (vykládání), považuje se za podíl připadající na jednoduché nakládání (vykládání) ¼ celkové částky počítané za dobu ztíženého nakládání (vykládání).

(12) Nakládá-li nebo vykládá-li řidič dopravního podniku — pokud to příslušné předpisy připouštějí — započítává se do počtu jeho zaměstnanců.

(13) O mechanisační zařízení dopravního podniku jde tehdy, hradí-li dopravní podnik provozní náklady tohoto zařízení. V ostatních případech jde o mechanisační zařízení přepravce.

(14) Za naložení, (vyložení) které provede přepravce sám ručně nebo s použitím vlastního mechanisačního zařízení ve stanovených lhůtách (odstavec 15), nepočítá dopravní podnik žádnou náhradu. Provede-li dopravní podnik na žádost přepravce rozhrnutí nákladu na vozidle, počítá náhradu stanovenou v položce 608.

(16) Provede-li přepravce naložení (vyložení)

b) za kratší dobu, je doba, o kterou bylo nakládání (vykládání) kratší než stanovené lhůty (dále jen „zkrácení lhůt”), podkladem pro poskytnutí prémie.

(17) Podkladem pro výpočet překročení nebo zkrácení lhůt je rozdíl mezi úhrnem všech dob nakládání (vykládání) a stanovených lhůt při všech výkonech provedených ve směně týmž vozidlem pro téhož přepravce. Za výslednou dobu zkrácení se poskytuje prémie, a to za každých uplynulých 15 minut zkrácení lhůt sazbami, které stanoví položka 331. O náhradách za zdržení vzniklé při překročení lhůt platí ustanovení § 14.

(18) Překládání ze silničního vozidla na silniční vozidlo vyžádané nebo zaviněné přepravcem se vždy považuje za nakládání. V ostatních případech se druh práce posuzuje se zřetelem k silničnímu vozidlu.

(15) Pro nakládání (vykládání), které provádí přepravce sám, po případě větším nebo stejným počtem svých zaměstnanců (pracuje-li společně s dopravním podnikem), platí lhůty stanovené podle skupin nosností vozidel a způsobu nakládání (vykládání) uvedené v položce 421; tyto lhůty však neplatí, jde-li o úplné mechanisační zařízení dopravního podniku, bez zřetele, kým je obsluhováno.

a) za delší dobu, je doba, o kterou byly stanovené lhůty překročeny (dále jen „překročení lhůt”), podkladem pro počítání náhrady za zdržení,

(1) Za zdržení vozidla se pokládá
Doba čekání vozidla zaviněného dopravním podnikem (na př. pro odstraňování poruch vozidla, pracovní přestávky zaměstnanců dopravního podniku) nebo doba čekání vzniklého neodvratitelnou náhodou (na př. zdržení před železničním přejezdem, při živelních poruchách), jde k tíži dopravního podniku a nesmí se do doby zdržení vozidla podle předchozích ustanovení započítávat.

2. provedené orgány státní správy nebo z jejich příkazu nebo z příkazu přepravce, pokud nejde o případy odpovídající ustanovení § 13 odst. 5 písm. c),

1. nesouhlasí-li její obsah s údaji, které uvedl přepravce, pokud by údaje uvedené přepravcem měly za následek počítání nižšího přepravného než podle skutečně zjištěných údajů,

a) čekání na místě a v době dohodnuté s přepravcem k převzetí nebo dodání zásilky (pro nepřipravení zásilky, nepřítomnost odpovědných zaměstnanců, současné nahromadění vozidel, pokud nebylo zaviněno dopravním podnikem a pod.),

b) doba, po kterou trvalo přezkoušení obsahu zásilky,

c) doba, po kterou trvala úprava obalu zásilky, nebyla-li zaviněna dopravním podnikem,

e) doba, po kterou trvalo celní, veterinární a pod., odbavení zásilky,

g) doba překročení lhůt podle § 13 odst. 15.

f) doba jiných zdržení způsobených přepravcem, na př. celková doba zdržení spojená s vážením zásilky, které se provádí na náklad přepravce (§ 17, odst. 3),

d) doba, po kterou trvalo přeložení nákladu, zavinil-li přepravce, že náklad naložený na vozidlo přistavené podle objednávky musel být před ukončením přepravy přeložen na jiné vozidlo,

(2) Za každých uplynulých 15 minut zdržení vozidla počítá dopravní podnik náhradu, jejíž sazby stanoví položka 321. Zdržení vzniklé z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. a) až f) musí být doloženo „Zápisem o zdržení” podle části 3 přílohy A k vyhlášce č. 190/1953 Ú. l., o povinném vedení záznamů o výkonech v nákladní automobilové dopravě.

a) celkové doby zdržení podle odstavce 1 písm. a) až f) a

(3) Podkladem pro výpočet náhrady za zdržení je doba zdržení při všech výkonech provedených ve směně pro téhož přepravce týmž vozidlem, která je součtem

b) celkové doby překročení lhůt snížené o celkovou dobu zkrácení lhůt.

(4) Je-li celková doba nakládání (vykládání) kratší než stanovené lhůty, poskytuje se za rozdíl prémie (§ 13 odst. 17); od doby zdržení podle odstavce 1 písm. a) až f) se doba zkrácení lhůt neodečítá.

(5) Vedle náhrady za zdržení za vozidlo, která zahrnuje í náhradu za řidiče, se počítá náhrada za zdržení zaměstnanců dopravního podniku, přepravcem vyžádaných nebo k provedení přepravy nezbytných. Sazby stanoví položka 322.

(6) Provádějí-li zaměstnanci dopravního podniku pro přepravce výkony v době, za kterou se za ně počítá náhrada za zdržení, uhražuje tato náhrada i výkony těchto zaměstnanců.

(7) Za stání naložených přívěsných vozů bez motorového tažného vozidla, pokud nebylo způsobeno dopravním podnikem, se nepočítá zdržné, nýbrž stojné, jehož výši stanoví položka 323. Podkladem pro výpočet stojného je zaokrouhlená skutečná doba stání. Skutečná doba do 30 minut (včetně) se zaokrouhluje sestupně, přes 30 minut vzestupně na celou hodinu.

4. výjimečně též ostatními vozidly, žádá-li přepravce, nebo je-li úředním příkazem nařízeno okamžité provedení přepravy bez zřetele ke lhůtám stanoveným pro objednávku přepravy;

1. speciálními vozidly (§ 25) s výjimkou speciálních vozidel stěhovacích,

2. speciálními podvozky (§ 26),

3. automobily nebo přívěsy oplenovými,

a) převyšuje-li u přeprav, počítaných podle vozových sazeb — pokud nejde o případy uvedené pod písmenem b) — celková vzdálenost ujetá bez nákladu pro téhož přepravce v téže směně (i vícedenní) celkovou vzdálenost ujetou s nákladem o více než 5 km; náhrada se počítá za rozdíl mezi celkovým počtem kilometrů ujetých bez nákladu a celkovým počtem kilometrů ujetých s nákladem snížený o 5 km;

b) u přeprav provedených

náhrada se v těchto případech počítá za součet kilometrů ujetých bez nákladu, snížený o 25 km za každou jednotlivou přepravu (obrat); u přeprav na vzdálenosti do 25 km se odpočítává jen počet kilometrů, který odpovídá přepravní vzdálenosti.
(1) Náhrada za jízdy bez nákladu se počítá, byla-li jízda bez nákladu provedena na příkaz nebo v zájmu přepravce, a to jen v těchto případech
U plánovaných přeprav (podle hospodářských smluv) může být vzdálenost ujetá bez nákladu počítána jen z nejbližší provozovny dopravního závodu, na nějž se hospodářská smlouva vztahuje, pokud přeprava nebyla objednána u provozovny jiného závodu.

(2) Náhrada za jízdy bez nákladu se dále počítá za všechny kilometry ujeté bez nákladu

a) u vozidel objednaných k provedení výkonů na místě (§§ 30, 37) s výjimkou traktorů bez přívěsů,

b) u marných jízd (§ 2 odst. 6 písm. b).

(3) Výši náhrady za jízdy bez nákladu stanoví položka 602, a to u marných jízd sazbou zvýšenou (položka 603); pro traktory bez přívěsu platí ustanovení § 30 odst. 6.

(4) Při počítání dovozného podle sazeb časových nesmějí být náhrady za jízdy bez nákladu počítány.

(1) Za ztrátu času zaměstnanců dopravního podniku během jízdy, potřebných k provedení přepravy, se počítá náhrada

2. za počet kilometrů, které zaměstnanec skutečně ujel při jízdě bez nákladu, za niž může dopravní podnik počítat náhrady za jízdy bez nákladu (§ 15);

1. za celkový počet kilometrů, které zaměstnanec skutečně ujel s nákladem a

b) časovou sazbou podle § 31, počítá-li se dovozné podlá časových sazeb (§ 30).

a) podle sazeb stanovených položkou 601 za jeden kilometr, počítá-li se dovozné podle vozových sazeb (položky 101 až 103), a to

(2) Za řidiče lze počítat zvláštní náhrady jen bylo-li z příkazu nebo v zájmu přepravce použito většího počtu řidičů, než je třeba k provedení přepravy ve stanovených dodacích lhůtách.

a) vyhotovení většího počtu přepravních dokladů po případě jejich opisů než je podle příslušných předpisů povinen vyhotovit,

b) jiné výkony,

(1) Provádí-li nebo obstarává-li dopravní podnik v souvislosti s objednanou přepravou vedlejší výkony, pokud jejich provedení nebylo zaviněno dopravním podnikem, a to
počítá za ně náhradu.

(2) Za výkony podle odstavce 1 písm. a) počítá dopravní podnik náhradu stanovenou položkami 610 a 611.

(3) Při zjišťování váhy nákladu (odstavec 1 písm. b)), provádí-li se na náklad přepravce (§ 7 odst. 2), se vzdálenost ujetá k místu vážení a z místa vážení započítává do přepravní vzdálenosti (§ 6 odst. 2) a zdržení v souvislosti s vážením se započítává do doby zdržení vozidla. Vedle náhrady za zdržení počítá dopravní podnik jen hotové výdaje s vážením spojené. Obdobně se postupuje při zjištění váhy vozidla; náklady za jízdu bez nákladu s vážením spojenou se počítají podle § 15 odst. 2 písm. a).

(4) Provádí-li dopravní podnik při přepravě jiné výkony jako úpravu obalu zásilky, zjišťování obsahu zásilky nebo počtu kusů a pod., započítává se trvání těchto výkonů do doby zdržení vozidla, pokud nejde o ztížené nakládání (vykládání) podle § 13 odst. 5 písm. c).

(5) Za dobu účasti zaměstnanců dopravního podniku při výkonech podle odstavců 3 a 4 se počítá náhrada za zdržení (položka 322).

(6) Za vyčištění vozidla, které bylo zaviněním přepravců mimořádně znečištěno nebo za provedení desinfekce nutná vzhledem k přepravenému nákladu, se počítá přepravci náhrada podle položek 606 a 607; dá-li tyto výkony dopravní podnik provést jinému podniku, počítá přepravci náhradu nákladů s tím spojených.

(1) Je-li zvláštní povahou nákladu odůvodněn jeho doprovod při přepravě průvodcem, přepravuje se při jízdě s nákladem jeden průvodce zdarma, za další průvodce, jakož i za jízdu všech průvodců, při níž se přepravuje náklad, který nedoprovázejí, se počítá náhrada.

(2) Průvodce je povinen dbát o náklad a provádět potřební opatření proti možným škodám.

a) u vozidel o nosnosti do 5 tun	3 osoby,
b) u vozidel o nosnosti nad 5 tun do 8 tun	4 osoby,
c) u vozidel o nosnosti nad 8 tun	5 osob,

počítajíc v to průvodce nákladu. Nakladačem může být jen osoba, způsobilá k manipulaci se zásilkami.
(3) Za průvodce nákladu se nepokládají osoby použité přepravcem k naložení nebo vyložení vozových zásilek; tyto osoby se přepravují bezplatně, pokud jejich počet nepřesahuje

(4) Přepravuje-li se na vozidle více než jeden průvodce, po případě více osob než je uvedeno v odstavci 3, počítá se za jejich přepravu náhrada, kterou stanoví položka 601, a to za celkový skutečný počet kilometrů jízdy s nákladem í bez nákladu, během níž byli přepravováni. Nejvýše přípustný počet přepravovaných osob se řídí předpisy o provozu na silnicích. Nakladači se přepravují, pokud místo stačí, v kabině řidiče, jinak v prostoru určeném pro náklad, a to jen na tažném vozidle.

(1) Za jízdu loženým vozidlem provedenou u jedné přepravy na vzdálenost přes 25 m v mimořádně ztížených provozních poměrech (rozmoklý nebo rozježděný terén, sypký písek, mokrý jíl nebo mokrá zemina, rozmoklé nebo rozježděné polní nebo lesní cesty), počítá dopravní podnik terenní příplatek stanovený položkou 614 za každých 1000 kg váhy, která je podkladem výpočtu dovozného a za započatých 500 m vzdálenosti v terénu ujeté.

(2) Příplatek podle odstavce 1 se smí u opakovaných přeprav počítat jen za úseky, které byly dohodou mezi dopravním podnikem a přepravcem předem stanoveny a jen pokud trvají mimořádně ztížené provozní poměry. Ministerstvo dopravy může v dohodě s příslušnými ministerstvy stanovit podrobnější podmínky pro posouzení mimořádně ztížených provozních poměrů.

(3) Provádí-li se pro téhož přepravce přeprava, při níž se z jeho příkazu nebo v jeho zájmu zastavuje a manipuluje s nákladem na více místech, počítá se příplatek, který stanoví položka 613. Podkladem pro výpočet příplatku je součet zastavení na všech místech nakládání a všech místech vykládání, snížený o zastavení na výchozím a konečném místě jízdy s nákladem. Příplatek se nepočítá, provádí-li dopravní podnik ztížené nakládání, za něž počítá za vozidlo a zaměstnance náhradu podle časových sazeb podle ustanovení § 13 odst. 5.

(4) Za přepravu předmětů zvlášť cenných, jako drahých kovů, drahokamů, drahých kožešin, uměleckých předmětů a starožitností a pod., počítá dopravní podnik k dovoznému příplatek stanovený položkou 609 podle ceny předmětu. Cenu musí udat (§ 8 odst. 3 APŘ) u vozové zásilky objednatel, u kusové zásilky odesilatel.

(2) Za pomůcky dodané přepravcem, které umožňují nebo usnadňují mechanisaci nakládání (vykládání) vozidla, jako kladky, kladkostroje, zvedáky, klece na přepravu cihel a pod. (nikoliv však obaly), se dovozné nepočítá, jsou-li přepravovány při zpětné jízdě v souvislosti s přepravou nákladů, u nichž jich bylo použito, nevyžaduje-li jejich přeprava zvláštní jízdy vozidla a nepřekročí-Ii jejich váha 10 % ložné váhy použitého vozidla. Jinak se za tyto přepravy počítá dovozné.

(1) Za přepravu nákladů na přívěsných vozech dodaných přepravcem smí dopravní podnik počítat jen 70 % dovozného za váhu nákladu naloženého na přívěsném voze. Zapůjčí-li přepravce dopravnímu podniku přívěsný vůz k podepření dlouhých nákladů, smí dopravní podnik počítat za váhu nákladu, převyšující nosnost motorového vozidla (§ 9 odst. 2) jen 70 % dovozného. Za přepravu nákladů na přívěsných vozech dopravního podniku, provedenou tažným vozidlem přepravce, smí dopravní podnik počítat 30 % dovozného za váhu nákladu naloženého na přívěsném voze.

2. za dobu uvedenou pod písm. c) podle časových sazeb stanovených položkou 324.

a) dovozné za přepravní vzdálenost odpovídající celkovému počtu kilometrů ujetých s nákladem podle sazeb položky 101 nebo 102, a to za ložnou váhu podle sazeb tarifní třídy 1,

(1) Použije-li se vozidla na podkladě objednávky k takovým přepravám, při nichž je nezbytnou součástí přepravy zdržení vozidla proto, že vozidla, po případě zařízení přepravce na něm naloženého se používá jako pojízdné prodejny, dílny, laboratoře, skladu, knihovny, chladírny a pod., počítá se

b) náhrada za jízdy bez nákladu podle ustanovení § 15 odst. 1 písm. b),

c) za dobu použití vozidla jako pojízdné prodejny, k účelům výstavním a pod., sníženou o skutečnou dobu jízdy, se počítá náhrada podle sazeb časových (položka 311); trvá-li použití vozidla déle než 24 hodin, odečítá se kromě skutečné doby jízdy za každých 24 hodin 8 hodin na odpočinek;

d) náhrada za účast zaměstnanců dopravního podniku při přepravě, a to

1. za spolujízdu podle § 16 odst. 1,

(2) Provede-li se na podkladě objednávky přeprava divadelních rekvisit, hudebních nástrojů, sportovních potřeb nebo podobných druhů nákladů na místo kulturního, sportovního nebo jiného pořadu, kde podle ujednání vozidlo po dobu pořadu čeká a po jeho skončeni přepraví náklad zpět, považuje se doba čekání na místě pořadu od příjezdu až do odjezdu za pohotovost vozidla a počítá se za ni náhrada podle § 34. Ostatní ustanovení o výpočtu přepravného zůstávají nedotčena.

(5) O použití vozidel k účelům alegorickým, reklamním, k odstraňování sněhu a pod. platí ustanovení části třetí (§ 37).

náhrada je stanovena položkou 605 za každou tunu váhy vlečeného prostředku a každý kilometr vzdálenosti; o počítání náhrad za jízdy bez nákladu platí přiměřeně ustanovení § 15.
(4) Provede-li se přeprava pojízdných zařízení přepravce vlečením motorovým vozidlem dopravního podniku, pokud nejde o přepravu podle § 20 odst. 1 nebo § 26 odst. 7, počítají se náhrady podle toho, jde-li

(3) Jsou-li splněny podmínky § 12, poskytne se z dovozného podle odstavců 1 nebo 2 sleva.

b) vlečení motorovým vozidlem prázdným nebo zatíženým přítěží (vlečení zvláštní jízdou);

a) o vlečení motorovým vozidlem, na němž se přepravuje náklad, za jehož přepravu se počítá dovozné (vlečení při přepravě).