49/1956 Sb.

Vyhláška státní mzdové komise o mzdových a některých pracovních podmínkách osob zaměstnaných v domácnosti.

Aktuální znění platné od 1956-04-01 · 2 znění v historii →

§ 1

Rozsah platnosti.
(1) Osobou zaměstnanou v domácnosti ve smyslu této vyhlášky je každá osoba, která jako zaměstnanec vykonává v domácnosti zaměstnavatele domácí práce nebo služby.
(2) Vyhláška se nevztahuje na zaměstnance, jejichž pracovní a mzdové podmínky jsou upraveny zvláštními předpisy, zejména se nevztahuje na
a) zaměstnance, pro něž platí vyhláška č. 377/1951 Ú. l. I,
b) domovníky a osoby, pro něž platí vyhláška č. 630/1949 Ú. l. I.

§ 2

Odměna za práci.
(1) Za každou odpracovanou hodinu přísluší osobě zaměstnané v domácnosti (dále jen „zaměstnanec“) odměna, která činí
a)u pomocnice v domácnosti, která samostatně nevaří2,18 Kčs,
b)u pomocnice v domácnosti, která samostatně vaří, u opatrovnice dětí nebo ošetřovatelky nemocných anebo pomocnice v domácnosti, která převážně pečuje o děti2,40 Kčs,
c)u hospodyně, t. j. osoby, která obstarává samostatně, po případě s pomocí jiných zaměstnanců domácnost podle disposic zaměstnavatele nebo člena jeho rodiny, avšak bez jejich pracovní součinnosti2,64 Kčs,
d)u uklizečky2,18 Kčs.

Při úklidu po malování se mzdový hodinový tarif 2,18 Kčs zvyšuje o 50 %.
(2) Mzdové hodinové tarify uvedené v předchozím odstavci mohou být se zřetelem k zvláštní obtížnosti práce a kvalifikaci zaměstnance úmluvou stran zvýšeny až o 10 %, a jde-li o zaměstnance, na jejichž výběr jsou kladeny zvláštní požadavky či od kterých jsou vyžadovány mimořádné kvalifikační předpoklady (na př. znalost cizího jazyka), až o 20 %.
(3) Pro odměňování zaměstnanců, kteří v domácnosti vykonávají jiné práce nebo služby, než které jsou uvedeny v odstavci 1, se použije mzdových úprav platných pro obdobné práce nebo služby vykonávané v příslušných odvětvích národního hospodářství.
(4) O náhradě výdělku za dny pracovního klidu stanovené zákonem č. 93/1951 Sb. a o odměně za práci v těchto dnech platí ustanovení vyhlášky č. 77/1954 Ú. l.

§ 3

Pracovní doba.
Rozdělení pracovní doby v rámci platných zákonných předpisů je ponecháno dohodě zaměstnavatele se zaměstnancem. Zaměstnanci však musí být ponechán jeden volný den v týdnu nebo dvě volná odpoledne včetně večera.

§ 4

Byt a strava.
(1) Zaměstnanci, který bydlí v domácnosti zaměstnavatele, u něhož rodinné poměry a velikost bytu nebrání oddělenému ubytování, se poskytne samostatná obytná místnost, která musí odpovídat zdravotním požadavkům a musí být zevnitř i zvnějšku uzavíratelná.
(2) Zaměstnanci, který se stravuje v domácnosti zaměstnavatele, musí být poskytnuta dobrá, vydatná a chutná strava, odpovídající stravě připravované v domácnosti.
(3) Zaměstnanec je povinen zaplatit zaměstnavateli náhradu ve výši sazeb, jimiž se oceňují naturální požitky pro účely národního pojištění za poskytnuté ubytování a stravu.*)

§ 5

Zrušují se všechny dosavadní předpisy o úpravě pracovních a mzdových podmínek zaměstnanců v domácnosti; zejména se zrušují vyhlášky č. 587/1941 Ú. l. a 642/1945 Ú. l. I.

§ 6

Tato vyhláška nabývá účinnosti dne 1. dubna 1956.