Poškozený
Uplatnění nároku poškozeného
Zajištění nároku poškozeného

(1) Poškozený má právo žádat, aby v trestním řízení bylo rozhodnuto o jeho nároku na náhradu škody způsobené trestným činem, a činit návrhy. Toto právo poškozenému nepřísluší v řízení o trestných činech náležejících k příslušnosti krajského soudu (§ 13 odst. 1).

(3) Právo podle odstavce 1 poškozenému nepřísluší, jestliže nárok na náhradu škody uplatnil již v řízení ve věcech občanskoprávních.

(2) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.

§ 42

Zemře-li poškozený, přecházejí práva, která má v trestním řízení, na jeho právního nástupce.

§ 43

Zákonný zástupce poškozeného

Není-li poškozený svéprávný, vykonává jeho práva podle tohoto zákona jeho zákonný zástupce.

(2) O tom, že zajištění bylo nařízeno, se poškozený vyrozumí s poučením o ustanovení § 45.

(1) Je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody bude mařeno, může soud a v řízení přípravném prokurátor na návrh poškozeného zajistit movité věci obviněného, a to do pravděpodobné výše škody; zajištěné věci nutno sepsat a zpravidla uschovat u státního notářství nebo u soudu. K uspokojení tohoto nároku mohou být zajištěny též pohledávky obviněného, pokud nejde o odměnu za práci nebo o pohledávky plynoucí z nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení; dlužníku obviněného se přikáže, aby místo plnění obviněnému složil předmět plnění do úschovy státního notářství nebo soudu.

(3) Proti rozhodnutí, jímž bylo zajištění nařízeno, může obviněný podat stížnost.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se neužije v řízení o trestných činech náležejících k příslušnosti krajského soudu (§ 13 odst. 1).

(5) Návrh podle odstavce 1 není oprávněn učinit poškozený, který svůj nárok na náhradu škody uplatnil již v řízení ve věcech občanskoprávních.

d) stran věci, která byla omylem zajištěna, ač náleží jiné osobě než obviněnému.

(1) Zajištění musí být zrušeno

(2) Zajištění musí být omezeno, je-li zřejmo, že ho není třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno.

a) pomine-li důvod, pro který bylo nařízeno,

b) skončí-li trestní stíhání zastavením nebo rozsudkem zprošťujícím,

c) uplyne-li jeden měsíc od právní moci rozsudku, jímž byl obžalovaný uznán vinným, nebo