(1) Přestoupil-li příslušník ozbrojených sil do důchodového pojištění osob samostatně hospodařících, posuzuje se doba, která se započítává příslušníku ozbrojených sil podle § 2 odst. 1 pro účely důchodového zabezpečení zaměstnanců, jako doba důchodového pojištění osob samostatně hospodařících.

(2) Získala-li osoba samostatně hospodařící (samostatně výdělečně činná), která byla bezprostředně před započetím samostatné výdělečné činnosti příslušníkem ozbrojených sil, po zhodnocení provedeném podle § 2 odst. 1 dobu potřebnou pro nárok na starobní (invalidní) důchod a nezanikl-li nárok na zhodnocení této doby již před přestupem přerušením zaměstnání (§ 7 zákona č. 55/1956 Sb.), posuzuje se její nárok na starobní (invalidní) důchod do dvou let od propuštění z vojenské služby podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců; přitom platí ustanovení § 2 odst. 7 obdobně.

(3) Za podklad, podle něhož se stanoví průměrný roční vyměřovací základ pro účely důchodového pojištění osob samostatně hospodařících, se považuje za dobu vojenské služby hrubý služební příjem příslušníka ozbrojených sil.