(2) U převozních plavidel je ponorovým znakem pás o šířce 5 cm a délce 2 m, provedený světlou barvou (bílou nebo červenou). U převozních plavidel dřevěných se vyznačí tento ponorový znak dřevěnou latí; u převozních plavidel ocelových se vyznačí ponorový znak přivařeným železným úhelníkem nebo přímo nátěrem na vnějším boku plavidla. Spodní okraj ponorového znaku musí se krýt s vodoryskou největšího přípustného ponoru, která se vyznačí na dřevěných převozních plavidlech vypálením znaku kovovým čtyřhranným razidlem o rozměrech 5X5 cm obsahujícím písmena ČSR a NPP (největší přípustný ponor) a vypálením hrany vyznačující tuto vodorysku; kromě této značky vypálí se na vnitřní straně lodního boku, a to na místě dobře viditelném, údaj o nejvyšším přípustném zatížení plavidla (číslicemi a zkratkou „os” nebo „q” podle toho, k jakému účelu je plavidla používáno). U převozních plavidel ocelových se vodoryska největšího přípustného ponoru vyznačí vyražením 6 důlků vzdálených od sebe 1 cm a vyražením znaku obsahujícího označení orgánu plavební správy ve zkratkách; kromě toho se vyznačí razidlem obdobně jako u převozních plavidel dřevěných údaj o nejvyšším přípustném zatížení.

(3) Nad vodoryskou největšího přípustného ponoru plavidla musí vždy zůstat volný okraj nejméně 25 cm pod nejnižším bodem, nad nímž plavidlo již není vodotěsné. Při měření volného okraje se započítávají zvýšené okraje nad palubou (ochozem); v tomto případě nesmějí však plavidla nořit víc než 7,5 cm pod hranu paluby. Plavební správa může vsak předepsat menší nebo větší volný okraj se zřetelem na způsob stavby, použití nebo stav plavidla, jakož i s ohledem na vodní cestu.

(4) U úředně cejchovaných plavidel se musí spodní hrana ponorového znaku krýt s úředně vyznačenou vodoryskou největšího přípustného ponoru.

(5) Znaky volného okraje, které jsou provedeny na podkladě jiných předpisů, nahrazují ponorové znaky podle odstavce 1, pokud označují alespoň volný okraj jimi předepsaný.