Podmínky provozu motorových vozidel s pohonem na plyn nebo páru

Část I
Provoz motorových vozidel s pohonem na zkapalněný plyn

Část II
Provoz motorových vozidel s pohonem na generátorový plyn

Část III
Provoz motorových vozidel s pohonem na stlačený plyn (methan, zemní plyn, svítiplyn)

Část IV
Provoz motorových vozidel s parním pohonem

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ

(2) Průkaz o povolení, jehož vzor stanoví ministerstvo dopravy, musí mít řidič motorového vozidla při provozu při sobě a prokázat se jím na požádání dopravním orgánům a při odběru plynu; bez předložení průkazu není odběr plynu přípustný.

(1) Používání zkapalněného plynu k pohonu motorových vozidel je přípustné jen se souhlasem výkonného orgánu okresního národního výboru.

c) pro pohon osobních automobilů ostatních, je-li to v obecném zájmu,

b) pro pohon osobních automobilů socialistického sektoru,

a) pro pohon nákladních automobilů do 1 t nosnosti,

Souhlas nemůže být udělen pro pohon osobních automobilů určených k dopravnímu podnikání (autodrožek).
(3) Souhlas podle odstavce 1 může být udělen jen

d) budou-li splněny podmínky uvedené v § 2.

34. Za účelem snazšího rozjezdu u některých motorů je množné stisknout tlačítko redukčního ventilu, avšak jen zcela krátce, ježto dlouhé stisknutí způsobuje vytažení membrány a netěsnost redukčních ventilů, i když je motor v klidu. Nepřetržité ucházení plynu způsobuje omrznutí redukčního ventilu. Jede-li se delší dobu na benzín, doporučuje se sejmout hadici ke karburátoru, aby membrána redukčního ventilu nebyla zbytečně v činnosti.

b) ohřátím regulátoru buď horkou vodou nebo mokrými, popřípadě suchými ohřátými hadry, pytli s horkým pískem apod. Otevřeného plamene nesmí být nikdy použito.

a) uzavřením uzavíracího ventilu a po kratší době normálním roztáčením motoru se zbylou pohonnou látkou v redukčním ventilu a odpařovači,

41. Před odstavením vozidla do garáže musí být jak lahvové, tak uzavírací ventily uzavřeny.

42. S lahvemi se musí opatrně zacházet a nesmí být vystaveny přímému účinku tepla.

43. Láhve nesmějí být uskladňovány v průjezdech, v průchodech a na místech, kde by mohly být povaleny.

44. Jakýkoliv zásah do armatury láhve je zakázán; Při převzetí uživatelem buďtež láhve řádně prohlédnuty a zjištěné závady pozastaveny. Láhve musí být vyměňovány jen venku, nikoli v uzavřených místnostech (garážích, dílnách apod.).

45. Budiž dbáno též opatrnosti před působením plynu v tekutém stavu, aby se zamezilo jeho doteku s pokožkou těla a tím omrzlinám a těžko hojitelným ranám. Také oči nutno před plynem chránit.

5. Montáž lahví na vozidle musí být provedena tak spolehlivě a pevně, aby kroucení rámu vozidla nemělo na láhve, ani na jejich upevnění vliv a aby bylo zabráněno poškozování ventilu nebo lahví.

6. Láhve musí být upevněny pomocí držáku s upínacími pásy a dřevěnými nebo jinými měkkými podložkami.

7. Přípustné je umístění lahví v poloze vodorovné, kolmo k podélné ose vozidla, s ventilem ku pravé straně na přední stěně ložného prostoru. Láhve mohou být umístěný buď nad sebou, nebo pod ložnou plochou, popřípadě ve směru podélné osy za sebou po levé i pravé straně vozidla s ventilem směřujícím dozadu. Láhve musí být umístěny tak, aby jejich osa měla spád k ventilu, a to 40—50 mm měřeno v závěsech láhve, které musí být od sebe vzdáleny aspoň 800 mm. Přitom musí být láhve kryty proti přímému tepelnému záření ochrannou barvou, obalem apod. Umístění láhve ve voze nesmí nadměrně měnit polohu těžiště vozu. Váha láhve má být rozdělena do stran a pokud možno i na nápravy.

8. Rovněž je přípustné umístění lahví v poloze svislé po levé i pravé straně ložného prostoru u přední stěny, nebo mezi budkou řidiče a ložným prostorem, nebo — u osobních automobilů — vodorovně na zadní vnější stěně vozidla. Láhve postavené svisle musí mít ventil umístěný dole a musí být podloženy plstí nebo koží. Při tomto umístění se u převislých karosérií podstatně zvýší zatížení zadní nápravy, takže je nutno snížit dovolené zatížení vozidla. U vozidel s uzavřenou karosérií lze láhve umístit buď svisle, při čemž ventil prochází podlahou a vyčnívá pod ní, nebo lze je umístit příčně nebo podélně uvnitř karosérie, avšak ventil láhve musí směřovat, do otvoru na vnější straně karosérie. Umístění lahví v přední části karosérie před řidičem není dovoleno.

9. Láhve nesmějí přečnívat boční obrysy vozidla a při montáži pod ložnou plochou musí být nejnižší místo držáku láhve včetně potrubí nejméně 30 cm nad vozovkou.

1. Přestavba musí být provedena jen v odborném závodě, který určí povolující orgán.

10. Jsou-li láhve svoji polohou dostatečně chráněny, není třeba zvláštní ochrany proti nárazům. Není-li však chráněn ventil láhve nejbližším blatníkem proti úderům vržených předmětů, kamenů apod., musí být tento ventil chráněn přiměřeným krytem, avšak tak, aby kryt nebránil rychlému uzavření ventilu pří požáru. Leží-li láhve pod vstupními dveřmi, musí být chráněny a umístěny tak, aby jich nebylo možno používat jako stupátek. Ventily u lahví umístěných vpředu nebo vzadu vozidla nesmí být vystaveny bezprostřednímu nebezpečí nárazu a musí být chráněny proti zablácení.

11. Láhve musí být umístěny v takové vzdálenosti, aby byly chráněny proti sálavému teplu výfukových plynů, nebo musí být chráněny ochranným obalem apod. Láhve, které nejsou svoji polohou na voze dostatečně chráněny před přímými účinky tepla slunečních paprsků, musí být vhodně zakryty plechem, plachtovinou apod.

12. Vodorovně umístěnou láhev nutno natočit tak, aby ponorná trubice ventilu, kterou vychází z láhve kapalina, směřovala svisle dolů.

13. Pro potrubí musí být použito ocelových trubek beze švů, zkoušených na tlak 25 kg/cm², které musí být spojovány mezi sebou zvláštními spojkami, např. značky Ermeto. Potrubí musí být vedeno jen v chráněných místech podvozku a připevněno objímkami ve vzdálenosti nejméně 100 cm od sebe. Ve vedení musí být na vhodných místech upraveny dilatační smyčky. V místech, kde je kmitání podvozku velmi značné, smí být místo smyček použito jen pancéřové hadice. Volný konec potrubí až k první objímce nesmí být delší než 40 cm. Ve vysokotlakém potrubí je přípustná největší délka 60 cm pancéřových hadic; jejích konce musí být zajištěny dvěma objímkami. Konce trubek, na něž je hadice nasunuta, musí být od sebe vzdáleny aspoň 10 cm. Objímky nesmí být na duši, nýbrž na pancéřování hadice.

14. Potrubí musí být vedeno nejméně 10 cm od výfukového potrubí a 15 cm od tlumiče výfuku a nejméně 60 cm od vyústění výfuku. Od zdrojů vysokého napětí musí být trubky vzdáleny alespoň 10 cm. Nízkotlaká gumová hadice má být aspoň 15 cm od výfukového potrubí a její konce musí být zajištěny dvěma objímkami.

15. Uzavírací ventily musí být naprosto těsné. Přívod ke každému ventilu musí být samostatný, odvod ze skupiny ventilů musí být společný. Ventily nesmí být umístěny v budce pro řidiče, musí však být z tohoto místa ovladatelné.

16. Přívod od ventilu k předehřívači musí mít aspoň jednu spirálovou smyčku (kruh) o průměru 12 cm, má-li trubka průměr 8 mm a smyčku o průměru 15 cm, má-li trubka průměr 10 mm. Uspořádání smyček musí být takové, aby bylo dosaženo měkkého pérování a aby bylo zamezeno ostrým ohybům potrubí. Spojení redukčního ventilu s předehřívačem gumovou hadicí je zakázáno. Předehřívač musí být umístěn tak, aby výfukové plyny z posledního válce proudily přímo do předehřívače. Na spodní straně předehřívače budiž na nejnižším místě vyvrtána dírka, opatřená trubkou o vnějším průměru 6 mm a o vnitřním 4 mm, která vede pod motor a slouží k odtékání sražené vodní páry a k zamezení vniknutí výfukových plynů do prostorů karosérie. Odvod předehřívače do redukčního ventilu musí být opatřen spirálou (kruhem) o stejných rozměrech jako přívod od ventilu. Je dovoleno používat předehřívače umístěného v horním vodním okruhu, není-li brzděn průtok chladící vody.

17. Redukční ventil musí být namontován blízko karburátoru tak, aby vzdálenost mezi ním a karburátorem nebyla větší než 50 cm. Redukční ventil musí být dobře přístupný a namontovaný na těch částech vozidla, které se nechvějí (např. na motoru). Po zastavení motoru nesmí z redukčního ventilu unikat plyn.

18. Je-li při zařízení montován odpařovač, možno jej upevnit vhodným způsobem na výfukové potrubí. Přívodní trubice musí být napojena na odpadovou trubku, vycházející ze spodní strany redukčního ventilu. Tato přívodní trubice musí ústit pokud možno do spodní části odpařovače, který musí být níže než redukční ventil. Odvodní trubice z odpařovače musí vycházet z vyššího místa odpařovače ke kolénku na pravé straně horní polovice redukčního ventilu nebo přímo do hlavního přívodního potrubí a aparatury. Je třeba dbát toho, aby nenastala záměna těchto trubic, čímž by byl odpařovač vyřazen z provozu.

19. Skříň zpětného ventilu se vsuvkou je nejcitlivější částí celé aparatury. Musí být naprosto přesně montována. Vsuvku nutno umístit do nejužšího průměru difuzoru, kolmo na jeho podélnou osu a směrem na střed. Volnoběžné kolénko se montuje do hrdla sacího potrubí za škrticí klapku.

2. Přestavba je možná jen u vozidel technicky k ní způsobilých a vhodných; po přestavbě musí být způsobilost vozidel k provozu schválena.

20. Před uvedením zařízení pro pohon zkapalněným plynem do provozu musí být celé potrubí profouknuto stlačeným vzduchem; zařízení na původní pohon nesmí být odstraněno. Plovák karburátoru je třeba vyjmout a řádně uložit. Mezi palivové čerpadlo a karburátor je nutno zamontovat uzavírací kohout. Stav vozidla musí připouštět kdykoliv používat jeho původního pohonu.

21. Motor musí být v náležitém pořádku, nesmí se přehřívat víc než při použití obvyklých paliv. Výfukové potrubí musí být těsné a u elektrického zařízení musí být vyloučeno jakékoliv vnější jiskření.

22. Plyn nesmí nikde unikat (jeho směs se vzduchem je výbušná). Je zakázáno osvětlovat zařízení tekutého plynu otevřeným plamenem a v jeho blízkosti kouřit a používat zápalek, zapalovačů apod.

23. Před uvedením vozidla do provozu musí být odstraněny všechny netěsnosti. Netěsná místa se poznají podle zápachu, syčení a ojíněného potrubí. Zkoušení potrubí je přípustné výhradně mýdlovou vodou nebo podobným prostředkem tvořícím pěnu, nikdy otevřeným plamenem.

24. Těsnost zařízení budiž při provozu stále kontrolována.

25. Láhve buďtež vyměňovány pouze na volném prostranství a pokládány do sedel jen s uzavřeným lahvovým ventilem a při vypnutém motoru.

26. Není-li motor v chodu, musí být uzavírací ventil u řidiče vždy uzavřen.

27. Lahvový ventil budiž za provozu otevřen úplné (až na doraz).

28. Na pojistce lahvového ventilu nesmí být nic měněno.

29. U vozidel, kde jsou nejčastěji montovány dvě nebo více lahví, musí být v případě, že v provozu je pouze jedna láhev a ostatní jsou odpojeny, připojeny lahvové přípojky na zaslepovací šrouby upevněné buď na držáku nebo na nejbližším místě podvozku (levý závit). Volně se pohybující konce lahvových přípojek, je-li motor v provozu, jsou nebezpečné, protože plyn může unikat pod vůz a způsobit nebezpečí exploze, nehledíc ke ztrátě uniklé pohonné látky.

3. Pro zkapalněný plyn smí být použito jen ocelových lahví s červeným nátěrem, vyzkoušených a opatřených razítkem zkušebního místa a značkou. Štítek láhve musí obsahovat tyto údaje: jméno majitele, značku výrobce, číslo láhve, označení plynu, váhu prázdné láhve, váhu náplně, použitý zkušební tlak v kg/cm² a data zkoušek.

30. Při provozu vozidla smí být odebírán plyn pouze z jedné láhve a proto musí být otevřena pouze ta láhev, ze které je přiváděn zkapalněný plyn. Ventily u ostatních lahví, jakož i příslušné uzavírací ventily musí být vždy uzavřeny. Láhve, u kterých nejsou k lahvovým ventilům připojeny přípojky, musí mít ventily chráněny ochrannými kloboučky.

31. Uzavírací ventil budiž při otevírání pootočen pouze o ¾ závitu. Nebuď otevírán úplně (až na doraz), ježto membrána se příliš namáhá, ventil se mnohde dříve opotřebuje a netěsní.

32. Před přepnutím motoru z vyprázdněné láhve na plnou nutno nejdříve uzavřít jak lahvový, tak i příslušný uzavírací ventil vyprázdněné láhve. Při výměně vyprázdněných lahví buďtež uzavřeny veškeré ventily i lahví ostatních.

33. Při delších přestávkách provozu a po skončení jízdy buďtež všechny ventily (lahvové i uzavírací) uzavřeny.

35. Náhodné omrznutí redukčního ventilu je přípustné odstranit takto:

36. Opravy potrubí i celého zařízení nesmějí být prováděny, je-li zařízení pod tlakem a potrubí naplněno pohonnou látkou.

37. Při opravách vozidel musí být veškeré ventily uzavřeny a láhve chráněny před tepelnými zdroji. Letovací a řezací práce smějí být prováděny jen s největší opatrností; láhve s plynem musí být vždy předem sňaty a uloženy v bezpečné vzdálenosti.

38. Montážních ručních lamp smí být použito, jen jsou-li uzavřeny a utěsněny skleněným zvonem a ochranným košem.

39. Vozidla musí být garážována v místnostech, které lze dobře větrat a nesmějí být uchovávána v garážích, jejichž podlahy jsou pod úrovni terénu nebo v garážích podzemních (unikající plyn, který, je těžší vzduchu, by se mohl hromadit u podlahy; nebo v montážních jamách a utvořit výbušnou směs). Před uvedením vozidla do provozu budiž garáž nejprve řádně provětrána.

4. Proti stoupnutí přetlaku musí být láhev zajištěna pojistkou podle „Předpisů a technických pravidel pro kovové tlakové nádoby k dopravě plynů“ vydaných Ústavem technického dozoru.

40. Láhve se zkapalněným plynem mohou být uloženy pouze venku nebo v místnostech, které jsou od garážních místností odděleny a mají řádné spodní větrání. Uzavírací ventily lahví musí být řádně uzavřeny a vyústění ventilů musí být zajištěno uzavírací matkou.

(1) Dozor na zachování předpisů uvedených v § 2 vykonávají dopravní inspektoráty.

(2) Vedle dozoru při provozu podléhají vozidla s pohonem na zkapalněný plyn nejméně jednou za rok pravidelné technické prohlídce, kterou provádí dopravní inspektorát; držitel vozidla je povinen vozidlo přistavit k prohlídce v určenou dobu a vyčištěné.

(3) Pro provádění zkoušek platí příslušná ustanovení. „Předpisů a technických pravidel pro kovové tlakové nádoby k dopravě plynů“ vydaných Ústavem technického dozoru.

(1) Pohon zkapalněným plynem osobních automobilů soukromých osob je přípustný — bylo-li pro ně uděleno povolení a jsou-li splněny podmínky § 2 této přílohy — jen je-li jejich provoz v obecném zájmu.

(2) U nákladních automobilů socialistického sektoru zůstávají v platnosti dosud udělená povolení.

(3) Je-li držiteli vozidla uloženo, aby přestal užívat zkapalněného plynu k pohonu motorového vozidla, může mu být též uloženo, aby prodal zařízení závodům, které určí příslušný výkonný orgán okresního národního výboru.

20. Při každé přestávce v jízdě musí řidič stále kontrolovat těsnost celého zařízení, a to nejen těsnost potrubí, nýbrž i těsnost plášťů generátoru a všech čističů. Zejména musí dbát toho, aby plyn neunikal do řidičské budky a do prostoru karosérie určené k přepravě osob.

1. Zařízení k pohonu generátorovým plynem musí být upevněna tak, aby se nemohla uvolnit a aby jejich provozem nebyl nadměrně obtěžován nebo ohrožován řídíc ani osoby a věci vozidlem přepravované.

10. Trouba odvádějící plyn z vyvíječe musí být vedena tak, aby mezi ní a vyvíječem nebo mezi ní a stěnami karosérie nemohly uváznout dřevěné špalíky odpadlé při plnění generátoru.

11. Potrubí odvádějící plyn od vyvíječe k motoru musí být vedeno nejkratší cestou bez zbytečných oblouků. Pokud jsou oblouky nutné, musí být provedeny s velkým poloměrem zakřivení.

12. Světlý průměr potrubí musí být pokud možno stálý, přechody na jiný světlý průměr musí být provedeny nenáhle. Je-li potrubí vedeno pod podlahou karosérie, zejména tehdy, jsou-li v ní přepravovány osoby, nebo pod podlahou řidičské budky, musí být tato podlaha zvlášť dokonale utěsněna, aby bylo zamezeno každé vnikání plynu do vnitřku karosérie. V potrubí vedeném pod budkou řidiče nebo pod karosérií, v níž jsou přepravovány osoby, nesmí být žádných svařovaných míst.

13. Nemá-li potrubí dostatečný spád, musí být ve svém nejnižším místě opatřeno k vypouštění kondensátů otvorem, který lze těsně uzavřít.

14. V místech, kde by vedení plynu mohlo být poškozeno chvěním vozidla při jízdě nebo nárazy vzniklými při jízdě, musí být kovové potrubí přerušeno a nahrazeno pružnými spojkami (gumovými hadicemi staženými ocelovými pásky); těchto pružných spojek nesmí však být použito v části potrubí mezi vyvíječem a odlučovačem.

15. Všechny sváry v potrubí musí být provedeny tak, aby bylo úplně zamezeno jejich povolení a rozevření. V části potrubí mezi vyvíječem a odlučovačem nesmí být potrubí svářeno, nýbrž musí být použito ke spojení přírub s vhodným těsněním. Tyto nesmějí být k potrubí ani přiváženy, ani přiletovány. Části potrubí, které by se mohly při jízdě značně pohybovat, musí být k vozidlu pevně přichyceny.

16. Čističe, odlučovače a chladiče plynu vložené do potrubí musí být umístěny na půstech dobře přístupných a tak vysoko nad vozovkou, aby nemohly být při jízdě poškozeny odletujícími předměty (kameny apod.). Jejich víka musí být provedena týmž způsobem jako víko vyvíječe.

17. Je-li chladič generátorového plynu umístěn před vodním chladičem motoru, musí být mezí oběma chladiči ponechána mezera, umožňující zakrývání obou chladičů v době zimní. Chladič plynu může sedět na podélných nosnících rámu motorového vozidla, nesmí však být k těmto nosníkům přivařen; spoj smí být proveden toliko přišroubováním s podloženými gumovými proužky.

18. Spoje mezi odlučovačem a chladičem musí být co nejkratší a musí mít přiměřený spád.

19. Větrák musí být umístěn tak, aby byl dostatečně chráněn před znečištěním a deštěm. Jeho výfuková trouba musí být skloněna dolů nebo musí vyúsťovat vodorovným směrem. Její hrdlo (vyústění) nesmí přesahovat obrys vozidla, ani směřovat na chodník pro chodce, nýbrž vždy musí být namířeno do vozovky. Vozidla, u nichž této podmínce není možno vyhovět, musí zastavovat tak daleko od chodníku, aby při uvádění vyvíječe v činnost nemohl dosáhnout vyšlehnuvší plamen na chodník.

2. Montáž generátorové soupravy musí být provedena tak spolehlivě a pevně, aby kroucení rámu nemělo vliv na upevnění vyvíječe, potrubí a ostatního příslušenství.

21. Okraje vík vyvíječe a čističů musí být udržovány naprosto čisté tak, aby jejich těsnění bylo zabezpečeno. Víka vyvíječe a čističů smějí být otevírána jen tehdy, je-li motor v chodu. Je zakázáno naklánět se nad otevřený vyvíječ a čistič.

22. Uzavřené karosérie vozidel poháněných generátorovým plynem a zvláště jejich řidičské budky musí být zařízeny tak, aby mohly být dobře větrány.

23. Čištění roštů a vypouštění kapaliny z čističů nebo chladičů smí být prováděno jen v místech, kde nemůže dojít k poškození vozovky, kde její znečištění není na závadu nebo kde nemůže vzniknout požár.

24. Vozidla poháněná generátorovým plynem nesmějí být uváděna do chodu v uzavřené garáži.

25. Vozidla poháněná generátorovým plynem smějí být uchovávána jen v dobře větraných místnostech. V hromadných garážích musí být ponechána mezi vozidly poháněnými benzínem a vozidly poháněnými generátorovým plynem mezera alespoň 1 m široká. Je zakázáno uchovávat vozidla poháněná generátorovým plynem v garážích podzemních. V garážích, v nichž jsou postavena vozidla poháněná generátorovým plynem, nesmějí být uchovávány žádné hořlavé předměty.

3. Vyvíječ musí být umístěn tak, aby nebránil řidiči v rozhledu, nezakrýval pohled na ukazatele směru a nevyčníval z obrysu vozidla. U nákladních automobilů smí být jeho vestavěním ložná plocha zmenšena co nejmenší měrou. Je-li vyvíječ umístěn na boční straně vozu, musí být na pravé straně ve směru jízdy.

4. Dno vyvíječe musí být při plném zatížení vozidla vzdáleno aspoň 40 cm od povrchu vozovky. Je-li vyvíječ umístěn blízko podélných nosníků rámu motorového vozidla, musí být mezi ním a těmito nosníky ponechána mezera aspoň 20 mm veliká.

5. Je-li vyvíječ připevněn blízko stěny řidičské budky nebo stěny karosérie, nesmí být mezera mezi ním a touto stěnou menší než 15 cm. Stěny karosérie a řidičské budky musí být v tomto případě ještě pobity do výši 500 mm plechem silným 1 mm podloženým 5 mm silnou vrstvou osinku.

6. Vyvíječ může zasahovat též částečně do budky řidiče; toto umístění nesmí však bránit v užívání obou dveří budky. V tomto případě musí být kryt proveden v celé šíři řidičské budky, a to jako stěna složená ze dvou vrstev plechu, vzdálených od sebe alespoň 15 cm, z nichž vnější vrstva je z plechu alespoň 2,5 mm silného a vnitřní z plechu silného 1 mm. Vnější vrstva nesmí být přerušena žádnými otvory ani švy. Její spojení s podlahou a střechou řidičské budky musí být provedeno vzduchotěsně.

7. Od ložné plochy, sloužící k přepravě nákladů, musí být vyvíječ oddělen pevně připevněným krytem zhotoveným z plechu silného alespoň 2,5 mm, sahajícím nejméně 500 mm nad podlahu ložné plochy.

8. U nákladních automobilů se zavřenou karosérií musí tento kryt sahat až ke střeše. U vozidel s otevřenou karosérií, opatřených plachtou, musí být kryt proveden až k hornímu okraji vyvíječe. Plachta musí být upevněna tak, aby se během jízdy nedostala s vyvíječem do styku.

9. Víko vyvíječe musí být usazeno tak, aby řádně těsnilo a musí být přitlačováno do sedla perem nebo pákovým zařízením. Totéž platí i o víku ostatních otvorů ve vyvíječi a o víku čističe.

(1) Používání stlačeného plynu (methanu, zemního plynu, svítiplynu) k pohonu motorových vozidel je přípustné jen se souhlasem výkonného orgánu okresního národního výboru.

(2) Průkaz o povolení, jehož vzor stanoví ministerstvo dopravy, musí mít řidič vozidla při provozu při sobě a prokázat se jím na požádání dopravním orgánům a při odběru plynu; bez předložení průkazu o povolení není odběr plynu přípustný.

a) pro pohon nákladních automobilů do 1 t nosnosti,

(3) Povolení podle odstavce 1 může být uděleno jen

b) jsou-li splněny podmínky stanovené v § 8.

1. Přestavba na pohon stlačeným plynem smí být provedena jen v odborném závodě, který určí příslušný národní výbor.

a) ventily i spoje denně prohlížet a co nejčastěji zkoušet na těsnost mýdlovou vodou; tato zkouška nesmí být nikdy prováděna otevřeným ohněm,

b) nesmí kouřit při prohlídce potrubí a zařízení.

c) po jízdě, před postavením vozidla do garáže musí se přesvědčit o tom, že všechny ventily jsou řádně uzavřeny a že těsní.

3. Pro stlačený plyn musí být použito jen lahví vyzkoušených podle „Předpisů a technických pravidel pro kovové tlakové nádoby k dopravě plynů“ vydaných Ústavem technického dozoru. Plnicí přetlak nesmí překročit nejvyšší dovolený plnicí přetlak vyražený na láhvi.

4. Láhve nesmějí být umístěny v kabině řidiče, nýbrž jen na vnější straně vozidla a vždy výše než je jeho světlá výška tak, aby byly bezpečně chráněny před nečistotou a poškozením.

5. Láhve musí být upevněny takovým způsobem, aby se nemohly otřesem vozidla uvolnit.

6. Leží-li láhve na pevné části karosérie (např. střeše) musí být podloženy vhodnými podložkami, nejlépe dřevěnými. Též připevňovací třmeny nebo objímky nesmějí přiléhat kovovou plochou přímo k povrchu láhve, nýbrž musí být opatřeny pružnými podložkami.

7. Jsou-li láhve položeny napříč vozidla, nesmějí přesahovat jeho boční obrysy. Láhve mohou být vezeny též na přívěsech. V tomto případě musí být postaráno o vhodné spojení s motorovým vozidlem, vylučující přetržení hadice nebo netěsnost spojek.

8. Láhve musí být natřeny světle šedou barvou a červeným proužkem na hrdle o šířce 10 cm. Láhve vystavené přímému ozáření sluncem musí být zastíněny nebo natřeny bílou barvou.

9. Poloha lahví musí být volena tak, aby jejich výrobní čísla byla dobře viditelná.

10. Vedení plynu mezi lahvemi a hlavním uzavíracím ventilem musí být provedeno z ocelových, bezešvých, za studena tažených trubek, zkoušených tlakem 1,5krát vyšším, než je nejvyšší tlak plynu, který bude trubkami procházet. Potrubí musí být vedeno po vnější pravé straně vozidla. Spoje musí být provedeny vhodným plasticky utěsněným šroubením.

11. K zachování potřebné pružnosti při otřesech a deformacích karosérie nebo vozidla musí být trubky stočeny na vhodných místech (zejména mezi jednotlivými lahvemi) do jednoho nebo více kruhů o průměru nejméně 10 cm.

12. Přístup k trubkám a zejména ke spojům musí být snadný. Potrubí musí být pevně připojeno k chassis (rámu) nebo ke karosérii příchytkami. Vzdálenost mezi dvěma příchytkami nesmí být větší než 80 cm. Je zakázáno vést trubky v bezprostřední blízkosti výfukové trouby.

13. Tam, kde trubka prochází stěnou karosérie, budiž dbáno toho, aby se neprodřela. Otvor musí být dostatečně velký nebo aspoň vyložen měkkou vložkou. Potrubí se připojí k lahvím bud’ prostřednictvím uzavíracího ventilu láhve (jsou-li láhve tímto ventilem uzavřeny) nebo spojem T.

14. Všechny láhve na voze spolu s potrubím musí být opatřeny aspoň jedním (hlavním) uzavíracím ventilem, který musí být umístěn mimo prostor určený k dopravě osob tak, aby jej mohl řidič dobře ovládat. Je-li uzavírací ventil namontován pod krytem motoru, musí být jeho uzavírací kolečko opatřeno prodlouženou hřídelkou a umístěno tak, aby na ně mohl řidič pohodlně rukou dosáhnout.

15. Hlavní uzavírací ventil musí dokonale těsnit. Řidič je povinen i během provozu se častěji přesvědčit, je-li této podmínce úplně vyhověno. Připevnění ventilu musí být provedeno velmi pevně, aby potrubí netrpělo.

16. Při plnění lahví musí být hlavní uzavírací ventil uzavřen.

17. Manometr může být umístěn mimo řidičskou budku nebo přímo v ní. V krajním případě musí být dbáno toho, aby manometr netrpěl vlivy povětrnostními a aby řidič mohl jeho údaje vždy vidět, a to i v zimě při námraze. V druhém případě musí být ciferník manometru zasklen nerozbitným sklem a opatřen drátěným košem. Mimo to musí být v tomto případě manometr opatřen trubkou, která vede od jeho zadní stěny pod vůz tak, aby plyn mohl při náhodném prasknutí spirály snadno unikat z vozu a nehromadil se v řidičské budce. Řidič je povinen údaje manometru pozorně sledovat.

18. Plnicí ventil budiž umístěn vždy na pravé straně vozidla tak, aby byl snadno přístupný. Spojení mezi ním a lahvemi smí být provedeno jen ocelovými bezešvými trubkami, pro jejichž položení platí ustanovení č. 9—12.

19. Redukční ventil musí být řádně upevněn. Jeho činnost, jakož i těsnost spojů smí otřesy vozidla trpět jen měrou co nejmenší. Spojení mezi hlavním uzavíracím ventilem a ventilem redukčním, jakož i spojení mezi redukčním ventilem a karburátorem může být provedeno z gumových, dobře vyztužených (pancéřových) trubek.

2. Přestavba je přípustná jen u vozidel technicky způsobilých a vhodných; po přestavbě musí být technická způsobilost k provozu schválena.

20. Do vedení mezi redukčním ventilem a karburátorem musí být vložen ventil zpětných nárazů.

21. U vozidel poháněných stlačeným plynem je řidič povinen dbát zvláštní opatrnosti, zejména

22. Vozidla poháněná stlačeným plynem musí být uchována jen v garážích, které lze dobře větrat. Používání podzemních garáží je přísně zakázáno. Přibližovat se k vozidlům poháněným stlačeným plynem s otevřeným ohněm není dovoleno.

23. Na lahvích nesmí držitel vozidla provádět o své újmě žádné úpravy. Utrpí-li láhev při provozu motorového vozidla náraz nebo je-li poškozena, je držitel vozidla povinen předvést vozidlo k prohlídce dopravnímu inspektorátu, který rozhodne, má-li být láhev vyřazena nebo mimořádně přezkoušena.

24. Držitel vozidla je povinen dát občas zjistit stav šroubení plnicího ventilu a plnicí hadice; zjištěné závady musí ihned odstranit.

25. Plnění lahví je dovoleno pouze na přetlak 200 kg/cm² při 15 °C teploty plynu. Při nižších teplotách je nutno plnit na přiměřené nižší tlaky; při mrazu do —10 °C na 190 kg/cm², při mrazu do —20 °C na 180 kg/cm², při mrazu do —30 °C na 170 kg/cm².

26. Plnit láhve u vozidel určených pro přepravu osob, pokud tato vozidla ještě užívají tohoto druhu pohonu, jest přípustno pouze při neobsazeném vozidle.

27. Jsou-li motorová vozidla poháněna nestlačeným svítiplynem, musí být tento plyn přepravován na vozidle ve vacích z těsné, zvlášť připravené látky, která zaručuje za všech okolností, že plyn nebude unikat. Ochranný obal přes tento vak musí být proveden tak, aby látka se neprodřela. Plyn musí být zbaven vlhkosti do té míry, aby se zmrzlá voda neusazovala na vnitřní stěně obalu.

(1) Pro provádění zkoušek platí předpisy uvedené v § 3 odst. 3 této přílohy. Výsledek přezkoušení musí být vyznačen v povolení (§ 7 odst. 2 této přílohy).

(2) Zkoušení lahví přímo na vozidlech není dovoleno.

(3) Dozor na ustanovení § 8 této přílohy vykonávají dopravní inspektoráty.

(4) Vedle dozoru při provozu podléhají vozidla s pohonem na stlačený plyn pravidelné technické prohlídce nejméně jednou za rok, kterou provádí dopravní inspektorát; držitel vozidla je povinen vozidlo přistavit k prohlídce v určitou dobu a vyčištěné.

(1) Pro používání pohonu stlačeným plynem u osobních automobilů, jimž bylo uděleno povolení, platí obdobně ustanovení § 4 této přílohy; dosavadní povolení udělená pro pohon nákladních automobilů socialistického sektoru zůstávají v platnosti.

(2) Používat stlačeného plynu k pohonu autobusů a autodrožek není přípustné.

6. Při plnění vodní nádrže čerpadlem během jízdy z přírodních zdrojů (potoků, řek apod.), nutno dbát, aby sací koš se nedotýkal dna; používat lze jen čisté a měkké vody bez minerálních látek. Tvrdou vodu nutno předem změkčit sodou nebo jiným vhodným prostředkem. V zimních obdobích nutno nechat řádně odkapat sací hadice, aby voda v nich nezamrzla. Sací koš se musí často čistit.

1. Parní kotle musí vyhovovat a být přezkoušeny podle příslušných ustanovení „Předpisů a technických pravidel pro parní generátory“ vydaných Ústavem technického dozoru. Ohniště musí být umístěno níže, než je podlaha karosérie, aby za všech okolností bylo zabráněno vypadávání oharků a vyšlehnutí plamene. Je-li kotel umístěn v blízkosti karosérie, musí být izolován.

10. Po jízdě nebo při dlouho trvajícím stání vozidla musí být kohouty, ukazatele stavu vody uzavřeny aby se zabránilo prasknutí skla.

11. Odstranění ohně z roštu před odstavením vozidla je kotli škodlivé a smí se provést jen v nejkrajnějších případech, a to při prasknutí plamence nebo vodní trubky.

12. Nejméně jednou týdně se musí před odstavením vozidla odstranit usazené saze a popel s vnitřních stěn plamence a vodních trubek, a to profouknutím parou a pročistit u ukazatele stavu vody průchozí otvory příslušných kohoutů a hlav.

13. Nejméně jednou týdně musí být kotel po vychladnutí důkladně vymyt a vystříkán silným proudem vody, aby se odstranilo usazené bahno, jakož i rozpuštěné minerální látky tvořící kotelní kámen.

14. Jednou za půl roku, při používání méně vhodné vody a silném provozu i častěji, musí být důkladně vyčištěny vnitřní stěny kotelního pláště a trubek po vychladnutí od usazeného bahna i kotelního kamene pomocí drátěných kartáčů, tupých kladiv a speciálního čisticího nářadí.

15. Těsnost všech spojů (svárů, nýtových švů i spojů sešroubovaných) musí být stále kontrolována; netěsnosti se musí odstranit v nejkratší době. Zvláště pozorně musí být odstraněny poruchy u pojišťovacích ventilů (poškození ventilových per nebo dosedacích ploch ventilových kuželů).

2. Stav vody v kotli musí být udržován na předepsané výši; zvláště před zatápěním je nutno kontrolovat její stav, pojistný ventil a stav celé armatury kotle.

3. Hlavní uzavírací ventil musí být otevřen tak dlouho až odvodňovacím ventilem začne unikat pára, která zároveň předehřívá parní stroj.

4. Při stoupajícím tlaku páry je nutno se přesvědčit, zda všechny šrouby přírub a ucpávek jsou řádné přitaženy. Mimo to je nutno se přesvědčit o správné funkci injektoru.

5. K zamezení škodlivých vibrací kotle nutno přikládat palivo na rošt rovnoměrně a ve slabších vrstvách.

7. Je nutno používat vhodného paliva o dokonalé spalitelnosti (málo popelu, škváry a kouře) a dokonale suchého.

8. Filtry ejektoru a vodního čerpadla musí být čištěny nejméně jednou týdně.

9. Bezpečnostní tavící zátka zašroubovaná v plamenci, která se v případě mimořádně nízkého stavu vody roztaví, musí být často kontrolována.

(2) Ustanovení platná pro nákladní automobily se vztahují na motorová vozidla zvlášť zařízená pro dopravu nákladů, a to i na vozidla dodávková o dovoleném zatížení do 900 kg a s podvozkem osobních automobilů. Ustanovení platná pro přívěsy se vztahují i na přívěsné vozíky motocyklů.

(1) Ustanovení platná pro osobní automobily se vztahují na motorová vozidla, která jsou zvlášť zařízena pro dopravu nejvýše 8 osob mimo řidiče a na motorová vozidla zařízená pro dopravu osob i nákladů (station — wagon); na motorová vozidla zařízená pro dopravu více než 8 osob mimo řidiče se vztahují ustanovení platná pro autobusy.

(5) Ustanovení platná pro motorová vozidla se vztahují také na pracovní stroje, které se mohou vlastní motorickou silou pohybovat po silnici (motorové pluhy, pojízdné drtiče štěrku, silniční válce apod.), i když jejich rychlost nepřesahuje 15 km za hodinu (§ 5).

(6) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na zvláštní motorová vozidla ozbrojených sborů, která určí příslušná ministerstva.

(4) Na motorové vozíky pro invalidy se vztahují ustanovení o automobilech jen, jde-li o motorové vozidlo tří- nebo čtyřkolové o nejvyšší pohotovostní váze 300 kg a o rychlosti nepřesahující 45 km/hod., jež je určeno a stavěno výhradně pro potřebu osob postižených nemocí nebo tělesnou vadou.

(3) Na motorové tříkolky se vztahují ustanovení o automobilech; jde-li však o motorové tříkolky, které vykazují podstatné znaky motocyklů (řízení řídítky a motocyklový rám, na němž je umístěno sedlo řidiče), vztahují se na ně ustanovení platná pro motocykly s přívěsným vozíkem.

(2) Ustanovení platná pro motorová vozidla se nevztahují na jízdní kola s pomocným motorem o nejvyšším obsahu válců 50 cm³ (u typu Sachsonette 60 cm³) za předpokladu, že jejich konstrukce zachovává všechny normální znaky jízdních kol, a na jiná vozidla poháněná motorem o obsahu válců nejvýše 50 cm³, je-li jejich pohotovostní váha menší než 50 kg (např. mopedy).

(1) Na městská kolejová vozidla se vztahují ustanovení této vyhlášky o ukazatelích směru a o zpětném zrcátku, platná pro motorová vozidla. Ustanovení vyhlášky o koncových a brzdových světlech, platná pro motorová vozidla, se vztahují na městská kolejová vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. lednu 1956.

(1) Přívěs je silniční vozidlo pro přepravu osob nebo nákladů, které nemá vlastní zdroj pohonu a připojuje se za motorové vozidlo.

(2) Návěs je nesamostatné silniční vozidlo pro přepravu osob nebo nákladů, které nemá vlastní zdroj pohonu a jehož přední část je upravena k nasazení na tažné motorové vozidlo, na které se přenáší i podstatná část celkové váhy návěsu.

(3) Vlastní vahou vozidla se rozumí váha vozidla bez vybavení a pracovního (účelového) výstroje a bez nákladu a obsluhy, avšak včetně váhy provozních hmot.

(4) Pohotovostní vahou vozidla se rozumí vlastní váha vozidla včetně váhy vybavení a pracovního (účelového) výstroje; u traktorů včetně zátěže.

(5) Užitečným zatížením vozidla se rozumí přípustná váha nákladu nebo dopravovaných osob: u osobních vozidel včetně váhy řidiče. U traktorů a tažných vozů pro návěsy užitečné zatížení nepřichází v úvahu.

(6) Dovoleným zatížením vozidla se rozumí váha vybavení a pracovního (účelového) výstroje a užitečné zatížení; u nákladních a speciálních automobilů, autobusů a přívěsů mimo to též váha obsluhy. U tažných vozů pro návěsy se dovoleným zatížením vozidla rozumí váha vybavení a pracovního (účelového) výstroje, přípustné zatížení nosné desky a váha obsluhy.

(7) Celkovou vahou vozidla se rozumí pohotovostní váha a užitečné zatížení a u nákladních a speciálních automobilů, autobusů a přívěsů mimo to též váha obsluhy. U tažných vozů pro návěsy se celkovou vahou vozidla rozumí pohotovostní váha, přípustné zatížení nosné desky a váha obsluhy.