Doprava sanitními vozy; úhrada nákladů dopravy
Oddíl XI
Doprava sanitními vozy; úhrada nákladů dopravy

(1) Převoz sanitním vozem se poskytuje, vyžaduje-li podle potvrzení ošetřujícího lékaře stav nemocného, aby nemocný byl dopraven tímto způsobem do zdravotnického zařízení (včetně lázeňského zařízení) nebo nazpět do místa pobytu v době onemocnění; ředitel zdravotnického zařízení může ve zvlášť odůvodněných případech povolit při zpáteční cestě převoz do jiného místa.

(2) Převoz osoby stižené přenosnou nemocí nebo podezřelé z takového onemocnění se provádí zvláštním vozem pro převoz nemocných přenosnými nemocemi.

(3) Převoz do zdravotnického zařízení obstarává ústav národního zdraví (popř. hygienicko-epidemiologická stanice), v jehož obvodu je nemocný v době potřeby převozu. Je-li třeba dalšího převozu do jiného zařízení nebo odvozu ze zdravotnického zařízení nazpět, obstarává jej zpravidla zařízení, ve kterém byl nemocný ošetřován. Při dálkových převozech, jež povoluje ředitel ústavu, je však třeba za pomoci dispečerské služby podle možnosti sloučit za účelem náležitého využití vozu dopravu více nemocných, zvláště při zpáteční cestě. Za odborné léčebné ústavy, které nemají vlastní sanitní vozy, obstarávají potřebné převozy zpravidla okresní ústavy národního zdraví (popř. hygienicko-epidemiologické stanice), v jejichž obvodu jsou odborné léčebné ústavy.

(4) Doprava podle odstavců 1 až 4 se poskytuje bezplatně, pokud nemocný má nárok na bezplatnou péči podle ustanovení §§ 3 až 11; ostatním osobám se poskytuje za úhradu podle § 12.

(1) Pokud osoby uvedené v §§ 3 až 11 mají nárok na bezplatnou péči, hradí se jim po předložení dokladů náklady dopravy do zdravotnického zařízení a nazpět, je-li použití dopravního prostředku nutné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného nebo ke vzdálenosti a nelze-li zajistit dopravu podle § 56.

(2) Stát hradí nutné náklady dopravy osobním vlakem, popř. jiným veřejným dopravním prostředkem podle nejnižší vozové třídy a nejkratším směrem, s vyloučením zařízení sloužících místní dopravě, a zpravidla jen při vzdálenosti přes 5 km jedním směrem. Náklady dopravy rychlíkem se hradí jen při vzdálenosti nad 100 km, jinak pouze tehdy, je-li nutnost použití rychlíku pro nebezpečí z prodlení ověřena ošetřujícím lékařem nebo umožňuje-li použití rychlíku návrat téhož dne. Požívá-li nemocný slevy jízdného nebo jízdní výhody, náleží mu náhrada nákladů jen do výše tohoto sníženého jízdného.

(3) Náklady dopravy autem nebo jiným neveřejným dopravním prostředkem ve výši platných sazeb se hradí, byl-li takový převoz předepsán ošetřujícím lékařem nebo dodatečně uznán za nutný vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného a k nemožnosti použití jiného prostředku.

(4) Náhrada nákladů dopravy průvodcům nemocných se poskytuje při dopravě dětí ve věku do 15 let; u starších nemocných se tato náhrada poskytuje tehdy, je-li nutnost potřeby průvodce vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného ověřená lékařem.

(5) Náklady dopravy hradí zpravidla okresní ústav národního zdraví příslušný podle místa pobytu nemocného; byl-li nemocný pozván nebo odeslán na vyšetření nebo léčení závodním lékařem, hradí náklady ústav národního zdraví, pro který tento lékař pracuje. Předvolalo-li si jiné zdravotnické zařízení nemocného z vlastního podnětu, je povinno hradit mu náklady dopravy. Je-li to účelnější, mohou orgány státní zdravotní správy pověřit poskytováním úhrady i jiná zdravotnická zařízení, zejména odborné léčebné ústavy.

(6) Vedoucí příslušného zařízení může povolit úhradu nákladů dopravy, i když na ni není nárok podle ustanovení tohoto oddílu, svědčí-li pro to zvláštní důvody sociální.

(1) Náklady dopravy do zařízení poskytujících obvodní služby a zpět se nehradí.

(2) Náklady dopravy z venkovských obvodů do okresních zdravotnických středisek (poliklinik) a náklady dopravy do středisek (poliklinik) krajských a fakultních a zpět se hradí, byl-li nemocný do těchto zařízení pozván na vyšetření nebo ošetření nebo odeslán: to platí rovněž, byl-li nemocný pozván k odbornému vyšetření pro účely posudkové s výjimkou pozvání před orgány posudkové služby sociálního zabezpečení, kdy se poskytuje úhrada podle zvláštních předpisů. Náklady dopravy při ambulantní lázeňské péči se nehradí.

(3) Také při nutné návštěvě prodejny (služebny) ortopedických potřeb za účelem opatření léčebné nebo ortopedické pomůcky a při nutné návštěvě speciální dílny za účelem zhotovení nebo vyzkoušení individuální oční protézy, popř. jiných ortopedických pomůcek se poskytuje náhrada nákladů dopravy.

(4) Při ústavní péči, kromě ozdravenské a lázeňské péče o dospělé, hradí stát náklady dopravy z místa pobytu do příslušného ústavu a zpět do místa pobytu v době onemocnění. Tyto náklady nehradí, jde-li o svévolné přerušení léčení, o propuštění z důvodu porušování domácího řádu nebo o dočasné propuštění z ústavu na žádost nemocného, nebo jestliže nemocný, který je neschopen práce, přerušil cestu z vlastního podnětu. Náklady přepravy dětí vyslaných do ozdravoven (se slevou jízdného podle tarifu k železničnímu přepravnímu řádu) nesou rodiče.

(5) Úhradu nákladů na dopravu při ústavní lázeňské péči o dospělé a nákladů na dopravu do nočních sanatorií upravují zvláštní předpisy.

(1) Byl-li nemocný, který má nárok na bezplatnou péči, vyslán nebo povolán k ambulantnímu vyšetření nebo ošetření, popřípadě za účelem zhotovení nebo vyzkoušení ortopedické pomůcky podle § 58 odst. 3, a musil-li přenocovat mimo své bydliště, protože vzhledem k určené době vyšetření nebo ošetření, popř. zhotovení nebo vyzkoušení ortopedické pomůcky musil nastoupit cestu již předchozího dne nebo protože nemohl ještě téhož dne vykonat zpáteční cestu anebo protože mu bylo stanoveno vyšetření nebo ošetření ještě na další den, poskytne mu zařízení, které jej vyslalo nebo povolalo, nocležné v částce Kčs 10,— a při prokázaných nutných vyšších nákladech až do výše Kčs 20,—.

(2) Byl-li nemocný povolán k ambulantnímu vyšetření pro účely posudkové do obce mimo své bydliště nebo pravidelné pracoviště, poskytne mu zařízení, které jej povolalo, denní stravné v částce
Kčs 5,— trvala-li cesta od 6—10 hodin,
Kčs 8,— trvala-li cesta nad 10—14 hodin,
Kčs 14,— trvala-li cesta nad 14 hodin.

(3) Průvodcům nemocných (odstavce 1 a 2) přísluší za podmínek stanovených v § 57 odst. 4 nocležné, popř. stravné, a to ve stejném rozsahu jako nemocným.

(4) Náhradu ušlého výdělku z důvodů poskytování preventivní a léčebné péče zdravotnická zařízení neposkytují.¹)

(5) Nárok na nocležné, popř. stravné nelze uplatnit po jednom roce od vyšetření nebo ošetření.