Bezplatnost péče a její přednostní poskytování
Oddíl II
Bezplatnost péče a její přednostní poskytování

(1) Stát poskytuje bezplatnou ambulantní i ústavní péči

(2) Osoby uvedené v odstavci 1 č. 1 až 3 mají nárok na bezplatnou péči, vykonávají-li práci na území Československé republiky; tento nárok se jim, jakož i jejich rodinným příslušníkům zachovává, i když přechodně vykonávají práci mimo toto území (zejména jsou-li vyslány do zahraničí na krátkodobé pracovní cesty, na vědecké, umělecké nebo kulturní zájezdy, na vysoké nebo odborné školy a na vědeckou aspiranturu). Nárok na bezplatnou péči mají i českoslovenští občané pracující trvale v cizině jako zaměstnanci československých zastupitelských úřadů, podniků zahraničního obchodu, podniků dopravních a jiných československých orgánů nebo organizací, o kterých to stanoví ministerstvo zdravotnictví, jakož i rodinní příslušníci a zaměstnanci těchto osob, pokud jsou též československými občany. Jinak se poskytování preventivní a léčebné péče při pobytu v cizině řídí ustanoveními §§ 60 až 62.

(1) Z hlediska bezplatného poskytování péče jsou zaměstnancům postaveni na roveň¹)

(2) Domáckým dělníkům, zaměstnancům přijatým na sezónní nebo kampaňové práce a pracovníkům na nepravidelnou výpomoc se poskytuje bezplatná péče jako zaměstnancům, splňují-li podmínky stanovené příslušnými předpisy pro vznik a trvání nároků z nemocenského pojištění.⁴)

(1) Vojákům, příslušníkům bezpečnostních sborů a žákům vojenských škol se v zařízeních státní zdravotní správy poskytuje kromě případů první pomoci bezplatná péče jen na vyžádání orgánů vojenské správy, popř. ministerstva vnitra. Ve kterých zařízeních a za jakých podmínek je tato péče poskytována, stanoví dohoda ministerstev zdravotnictví a národní obrany a dohoda ministerstev zdravotnictví a vnitra.¹)

(2) Železničním zaměstnancům se poskytuje v zařízeních státní zdravotní správy bezplatná péče s výjimkou služeb, pro jejichž poskytování jsou podle dohody ministerstev zdravotnictví a dopravy²) určena zdravotnická zařízení podléhající ministerstvu dopravy.

(3) Nárok na bezplatnou péči nemají

(1) Za rodinné příslušníky zaměstnanců a jiných osob postavených jim na roveň, členů výrobních družstev a důchodců se považují,

(2) Za rodinného příslušníka člena jednotného zemědělského družstva se považují, pokud nemají nárok na bezplatnou péči podle jiných ustanovení tohoto řádu,

(1) Ambulantní i ústavní péče se poskytuje bezplatně, i když na ni není nárok podle předchozích ustanovení,

(2) I osobám, které nemají nárok na bezplatnou péči, poskytují se bezplatně potřebné úkony preventivní, zvláště preventivní prohlídky, jichž je třeba vzhledem k jejich činnosti, životním podmínkám nebo z jiných důvodů.

(1) Nárok na bezplatnou péči podlé předchozích ustanovení vzniká, je-li potřeba dána v době zaměstnání nebo za trvání jiných podmínek zakládajících nárok. U studentů a ostatních osob uvedených v § 4 písm. e) trvá nárok na bezplatnou péči i po absolvování školy po dobu, která je v jednotlivých oborech stanovena pro vykonání závěrečné zkoušky nebo pro vypracování písemné diplomní práce, nejdéle však do 1 roku po absolvování školy.

(2) Vznikla-li potřeba ambulantní nebo ústavní péče po skončení zaměstnání nebo po zániku jiných podmínek zakládajících nárok, avšak ještě v ochranné lhůtě, poskytuje se rovněž bezplatně. Ochranná lhůta pro nárok na bezplatnou péči činí 6 týdnů od zániku uvedených podmínek. U žen, jejichž zaměstnání nebo jiná podmínka zakládající nárok zanikla v době těhotenství, činí ochranná lhůta vždy 6 měsíců.

(3) Osobám, ukončivším službu v ozbrojených silách, se poskytuje bezplatná ambulantní a ústavní péče, i když na ni neměly nárok před nástupem této služby, vznikla-li potřeba této péče v době služby v ozbrojených silách nebo v šestitýdenní ochranné lhůtě po skončení služby.

(4) Byl-li nárok na bezplatnou péči uplatněn ve lhůtách uvedených v předchozích odstavcích, poskytuje se tato péče nadále bezplatně, pokud její potřeba trvá, nejdéle však po dobu 1 roku od skončení zaměstnání nebo zániku jiných podmínek zakládajících nárok; jestliže se oprávněné osobě i po této době poskytuje nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění, náleží jí bezplatná péče až do skončení výplaty těchto dávek. Nárok na poskytování bezplatné péče podle tohoto řádu zaniká též vznikem nároku na bezplatnou péči podle jiných předpisů, zvláště podle předpisů o nemocenské péči v ozbrojených silách.

(1) Všem ženám se poskytuje bezplatně ambulantní a ústavní péče v souvislosti s porodem (§§ 38 a 39).

(2) Všem dětem ve věku do 15 roků se poskytuje bezplatně ambulantní a ústavní péče v plném rozsahu.

(1) Pokud preventivní a léčebná péče nemá být poskytnuta bezplatně, požaduje za ni zdravotnické zařízení, které ji poskytlo, úhradu podle sazeb stanovených na základě § 16 odst. 1 č. 2 zákona č. 103/1951 Sb. Tato úhrada je splatná ihned po poskytnutí péče, pokud není stanoveno jinak, a zařízení ji vybere zpravidla přímo. Úhrada se vyměřuje a vymáhá podle ustanovení § 78.

(2) Úhradu za ambulantní a ústavní péči je povinen zaplatit ten, komu byla péče poskytnuta (ošetřovaný). Pokud by ošetřovaný (jeho dědic) nemohl úhradu zaplatit, jsou povinni ji zaplatit za manžela druhý manžel a za nezletilé děti rodiče. U dědice, manžela a rodičů se řídí rozsah povinnosti k úhradě rozsahem jejich povinností podle občanského a rodinného práva.

(3) Jestliže žádná z povinných osob (odstavec 2) nemůže nést úhradu bez ohrožení vlastní výživy nebo výživy osob, vůči nimž má vyživovací povinnost, poskytne se preventivní a léčebná péče zcela nebo zčásti bezplatně.

(4) Nejde-li o případy uvedené v odstavci 3, může zdravotnické zařízení žádat, aby před poskytnutím péče složila povinná osoba přiměřenou zálohu; jestliže by však byl odložením péče ohrožen život nebo zdraví nemocného, nesmí být její poskytnutí vázáno na složení zálohy.

(5) Ustanovení o vyměřování a vymáhání úhrady se vztahují i na příplatky, jež se podle tohoto řádu výjimečně platí za péči poskytnutou osobám, kterým jinak náleží bezplatná ambulantní a ústavní péče. Rovněž se vztahují na příplatky za poskytnutou zdravotně výchovnou péči; v tomto případě jsou však osobami povinnými všichni, kdož mají vůči ošetřovanému podle obecných předpisů vyživovací povinnost.

(1) Nárok na bezplatnou péči se prokazuje hodnověrným dokladem (občanským průkazem, závodní průkazkou apod.), v němž je uveden pobyt a pracovní poměr nebo jiná skutečnost zakládající nárok. Nemůže-li žadatel prokázat nárok tímto způsobem, předloží řádně potvrzenou poukázku k lékaři na jednotném tiskopise státní zdravotní správy.

(2) Poukázky vydávají zaměstnavatelé, družstva, výkonné orgány místních národních výborů (u důchodců) a jiné orgány oprávněné potvrdit skutečnosti, které zakládají nárok; poukázky se vydávají na dobu 1 roku.

(3) Vystavovatel poukázky je povinen úplně a správně uvést všechny údaje předepsané na tiskopise poukázky. Náhrada škody, kterou by způsobil nesprávným vydáním poukázky, bude na něm požadována podle obecných předpisů.

(4) Platnost poukázky musí být prodloužena každého čtvrt roku orgánem, který ji vydal; jde-li o důchodce, prodlužuje se platnost poukázky po půl roce, a jde-li o domáckého dělníka, každý měsíc.

(5) Tiskopisy poukázek dodají vystavovatelům na požádání ústavy národního zdraví.

(1) Soustava zdravotní péče, její organizace, síť zařízení i způsob poskytování služeb se řídí zásadou přednostního zaměření zvláště na ochranu zdraví zaměstnanců, matek a dětí. Podle této zásady jsou též zřizována zdravotnická zařízení přímo na závodech a jsou budována speciální zařízení pro péči o matku a děti; na tyto skupiny osob jsou také přednostně zaměřena preventivní opatření.

(2) Při ošetřování a vyšetřování ve zdravotnických zařízeních se pořadí ošetřovaných osob určuje podle potřeb nerušeného provozu a účelné organizace práce v zařízeních. Přednostně se při tom poskytuje první pomoc.

1. zaměstnancům, učňům, domáckým dělníkům a jiným osobám postaveným z hlediska poskytování bezplatné péče na roveň zaměstnancům (§ 4),

2. členům výrobních družstev,

3. členům jednotných zemědělských družstev, která uzavřela smlouvu o nemocenském pojištění, v rozsahu a za podmínek stanovených smlouvou,¹)

4. důchodcům v rozsahu určenem předpisy o zabezpečení nepracujících důchodců²) a důchodcům podle zákona č. 33/1957 Sb., o sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil, jakož i žadatelům, kterým byla přiznána záloha na důchod,

5. rodinným příslušníkům (§ 6) osob uvedených pod č. 1 až 4, jakož i rodinným příslušníkům účastníků nemocenské péče v ozbrojených silách, i když tito účastníci neměli před nástupem služby v ozbrojených silách nárok na bezplatnou ambulantní a ústavní péči.

a) poslanci Národního shromáždění a Slovenské národní rady, členové vlády a sboru pověřenců, funkcionáři národních výborů, soudci lidových a krajských soudů a plně uvolnění funkcionáři dobrovolných organizací,

b) členové Československé akademie věd, Slovenské akademie věd a Československé akademie zemědělských věd,

c) spisovatelé, hudební skladatelé, výtvarní umělci, koncertní umělci, architekti, divadelní umělci, vědečtí badatelé, výkonní umělci a artisté, kteří byli za takové uznáni příslušnou vrcholnou organizací,

d) brigádníci, pokud jde o déle trvající placenou brigádnickou činnost,²)

e) studenti vysokých škol (včetně vyšších pedagogických škol), žáci odborných škol, pedagogických škol a výběrových postupných ročníků všeobecně vzdělávacích škol, účastníci inženýrských kursů, vědečtí aspiranti (s výjimkou externistů), nikoli však účastníci mimořádných způsobů studia (večerního, dálkového a externího studia),³)

f) účastníci internátních a obdobných školení a kursů pořádaných orgány státní správy, složkami Národní fronty, dobrovolnými organizacemi, vrcholnými zájmovými organizacemi a podniky socialistického sektoru,

g) advokáti — členové advokátních poraden,

h) chovanci dětských domovů, domovů pro mládež vyžadující zvláštní péče, výchoven dorostu a ústavů pro tělesně vadné děti a mládež a osoby umístěné v ošetřovacích ústavech a v ústavech sociální péče,

ch) odsouzení v nápravných zařízeních, kteří jsou zařazeni k výkonu prací.

a) osoby, které vykonávají pouze příležitostné zaměstnání podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců,³) leč by šlo o případy uvedené v § 7 odst. 1 písm. a),

b) zaměstnanci, kteří jsou činni v Československé republice pouze přechodně, a to pro zaměstnavatele, kteří nemají trvale v tuzemsku bydliště nebo závod,

c) důchodci, kteří se trvale zdržují v cizině, po dobu jejich pobytu mimo území Československé republiky, pokud mezinárodní úmluvy nestanoví jinak,

d) cizí státní příslušníci a jejich rodinní příslušníci, kteří jsou v Československé republice činni pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výsad a imunit, leč by šlo o případy uvedené v § 11.

a) pokud nemají nárok na bezplatnou péči podle jiných ustanovení tohoto řádu,

2. děti ve věku od 15 do 25 roků, jestliže se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopny k práci,

3. družka (druh), jestliže žije se zaměstnancem (družstevníkem, důchodcem) ve společné domácnosti aspoň tři měsíce,

1. manželka (manžel), jakož i bývalá manželka (manžel), jestliže zaměstnanec (družstevník, důchodce) má vůči ní vyživovací povinnost,^*)

b) pokud nemají nárok na bezplatnou péči podle jiných ustanovení tohoto řádu a jsou výživou převážně odkázáni na zaměstnance (družstevníka, důchodce),

2. rodiče, prarodiče, tchán a tchýně,

1. schovanci, vnuci a sourozenci ve věku od 15 do 25 roků, jestliže se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopni práce,

3. sestra nebo dcera, která vede ovdovělému nebo rozvedenému (rozloučenému) zaměstnanci (družstevníku, důchodci) domácnost, pokud v ní pečuje o jeho děti ve věku do 15 roků,

c) pokud nemají nárok na bezplatnou péči podle jiných ustanovení tohoto řádu, jsou výživou převážně odkázáni na zaměstnance (družstevníka, důchodce) a jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopni k práci nebo se jako osoby se změněnou pracovní schopností odborně připravují předepsaným výcvikem nebo školením pro vhodné povolání,
děti, schovanci, vnuci a sourozenci zaměstnance (družstevníka, důchodce) starší 25 roků.

a) manželka,

b) děti ve věku od 15 do 25 roků, pokud se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc pro tělesnou či duševní vadu trvale neschopné práce,

c) schovanci, vnuci a sourozenci za stejných podmínek jako děti, jsou-li výživou převážně odkázáni na družstevníka.

a) osobám, které vykonávají pouze příležitostné zaměstnání, pokud jde o pracovní úraz (nemoc z povolání),²)

b) brigádníkům, pokud jde o krátkodobou nebo bezplatnou brigádnickou činnost, jestliže nemoc nebo úraz vznikly v době této činnosti nebo v souvislosti s ní,³)

c) členům jednotných zemědělských družstev, jednotlivě hospodařícím rolníkům, spolupracujícím členům jejich rodin a jejich rodinným příslušníkům při pracovním úrazu (nemoci z povolání), který se přihodil při provozu zemědělského závodu, ať družstevního nebo vlastního,⁴)

d) členům národních výborů, soudcům z lidu, příslušníkům Lidových milicí, členům Pomocné stráže veřejné bezpečnosti, pomocníkům Pohraniční stráže, dobrovolným požárníkům, dobrovolným příslušníkům Civilní obrany, zdravotníkům Československého červeného kříže, dárcům krve, členům Horské služby, dobrovolným spolupracovníkům pečovatelské služby a osobám zúčastněným při odstraňování následků živelních pohrom a nehod a při ochraně proti ním, jakož i při jiné záslužné činnosti konané ve prospěch celku bez právního závazku, pokud jde o onemocnění nebo úraz souvisící s těmito činnostmi,

e) účastníkům organizované tělesné výchovy, účastníkům branné výchovy, členům Svazu pro spolupráci s armádou, jakož i osobám, vykonávajícím práci při organizované rehabilitační péči ve zdravotnických zařízeních a ústavech sociální péče, pokud jde o onemocnění nebo úraz souvisící s těmito činnostmi,

f) brancům, pokud potřebují péči před nástupem služby v ozbrojených silách.