(1) Vojákům, příslušníkům bezpečnostních sborů a žákům vojenských škol se v zařízeních státní zdravotní správy poskytuje kromě případů první pomoci bezplatná péče jen na vyžádání orgánů vojenské správy, popř. ministerstva vnitra. Ve kterých zařízeních a za jakých podmínek je tato péče poskytována, stanoví dohoda ministerstev zdravotnictví a národní obrany a dohoda ministerstev zdravotnictví a vnitra.¹)

(2) Železničním zaměstnancům se poskytuje v zařízeních státní zdravotní správy bezplatná péče s výjimkou služeb, pro jejichž poskytování jsou podle dohody ministerstev zdravotnictví a dopravy²) určena zdravotnická zařízení podléhající ministerstvu dopravy.

(3) Nárok na bezplatnou péči nemají

a) osoby, které vykonávají pouze příležitostné zaměstnání podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců,³) leč by šlo o případy uvedené v § 7 odst. 1 písm. a),

b) zaměstnanci, kteří jsou činni v Československé republice pouze přechodně, a to pro zaměstnavatele, kteří nemají trvale v tuzemsku bydliště nebo závod,

c) důchodci, kteří se trvale zdržují v cizině, po dobu jejich pobytu mimo území Československé republiky, pokud mezinárodní úmluvy nestanoví jinak,

d) cizí státní příslušníci a jejich rodinní příslušníci, kteří jsou v Československé republice činni pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výsad a imunit, leč by šlo o případy uvedené v § 11.