(1) Pokud preventivní a léčebná péče nemá být poskytnuta bezplatně, požaduje za ni zdravotnické zařízení, které ji poskytlo, úhradu podle sazeb stanovených na základě § 16 odst. 1 č. 2 zákona č. 103/1951 Sb. Tato úhrada je splatná ihned po poskytnutí péče, pokud není stanoveno jinak, a zařízení ji vybere zpravidla přímo. Úhrada se vyměřuje a vymáhá podle ustanovení § 78.

(2) Úhradu za ambulantní a ústavní péči je povinen zaplatit ten, komu byla péče poskytnuta (ošetřovaný). Pokud by ošetřovaný (jeho dědic) nemohl úhradu zaplatit, jsou povinni ji zaplatit za manžela druhý manžel a za nezletilé děti rodiče. U dědice, manžela a rodičů se řídí rozsah povinnosti k úhradě rozsahem jejich povinností podle občanského a rodinného práva.

(3) Jestliže žádná z povinných osob (odstavec 2) nemůže nést úhradu bez ohrožení vlastní výživy nebo výživy osob, vůči nimž má vyživovací povinnost, poskytne se preventivní a léčebná péče zcela nebo zčásti bezplatně.

(4) Nejde-li o případy uvedené v odstavci 3, může zdravotnické zařízení žádat, aby před poskytnutím péče složila povinná osoba přiměřenou zálohu; jestliže by však byl odložením péče ohrožen život nebo zdraví nemocného, nesmí být její poskytnutí vázáno na složení zálohy.

(5) Ustanovení o vyměřování a vymáhání úhrady se vztahují i na příplatky, jež se podle tohoto řádu výjimečně platí za péči poskytnutou osobám, kterým jinak náleží bezplatná ambulantní a ústavní péče. Rovněž se vztahují na příplatky za poskytnutou zdravotně výchovnou péči; v tomto případě jsou však osobami povinnými všichni, kdož mají vůči ošetřovanému podle obecných předpisů vyživovací povinnost.