(1) Stát poskytuje bezplatnou ambulantní i ústavní péči

(2) Osoby uvedené v odstavci 1 č. 1 až 3 mají nárok na bezplatnou péči, vykonávají-li práci na území Československé republiky; tento nárok se jim, jakož i jejich rodinným příslušníkům zachovává, i když přechodně vykonávají práci mimo toto území (zejména jsou-li vyslány do zahraničí na krátkodobé pracovní cesty, na vědecké, umělecké nebo kulturní zájezdy, na vysoké nebo odborné školy a na vědeckou aspiranturu). Nárok na bezplatnou péči mají i českoslovenští občané pracující trvale v cizině jako zaměstnanci československých zastupitelských úřadů, podniků zahraničního obchodu, podniků dopravních a jiných československých orgánů nebo organizací, o kterých to stanoví ministerstvo zdravotnictví, jakož i rodinní příslušníci a zaměstnanci těchto osob, pokud jsou též československými občany. Jinak se poskytování preventivní a léčebné péče při pobytu v cizině řídí ustanoveními §§ 60 až 62.

1. zaměstnancům, učňům, domáckým dělníkům a jiným osobám postaveným z hlediska poskytování bezplatné péče na roveň zaměstnancům (§ 4),

2. členům výrobních družstev,

3. členům jednotných zemědělských družstev, která uzavřela smlouvu o nemocenském pojištění, v rozsahu a za podmínek stanovených smlouvou,¹)

4. důchodcům v rozsahu určenem předpisy o zabezpečení nepracujících důchodců²) a důchodcům podle zákona č. 33/1957 Sb., o sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil, jakož i žadatelům, kterým byla přiznána záloha na důchod,

5. rodinným příslušníkům (§ 6) osob uvedených pod č. 1 až 4, jakož i rodinným příslušníkům účastníků nemocenské péče v ozbrojených silách, i když tito účastníci neměli před nástupem služby v ozbrojených silách nárok na bezplatnou ambulantní a ústavní péči.