(1) Nárok na bezplatnou péči podlé předchozích ustanovení vzniká, je-li potřeba dána v době zaměstnání nebo za trvání jiných podmínek zakládajících nárok. U studentů a ostatních osob uvedených v § 4 písm. e) trvá nárok na bezplatnou péči i po absolvování školy po dobu, která je v jednotlivých oborech stanovena pro vykonání závěrečné zkoušky nebo pro vypracování písemné diplomní práce, nejdéle však do 1 roku po absolvování školy.

(2) Vznikla-li potřeba ambulantní nebo ústavní péče po skončení zaměstnání nebo po zániku jiných podmínek zakládajících nárok, avšak ještě v ochranné lhůtě, poskytuje se rovněž bezplatně. Ochranná lhůta pro nárok na bezplatnou péči činí 6 týdnů od zániku uvedených podmínek. U žen, jejichž zaměstnání nebo jiná podmínka zakládající nárok zanikla v době těhotenství, činí ochranná lhůta vždy 6 měsíců.

(3) Osobám, ukončivším službu v ozbrojených silách, se poskytuje bezplatná ambulantní a ústavní péče, i když na ni neměly nárok před nástupem této služby, vznikla-li potřeba této péče v době služby v ozbrojených silách nebo v šestitýdenní ochranné lhůtě po skončení služby.

(4) Byl-li nárok na bezplatnou péči uplatněn ve lhůtách uvedených v předchozích odstavcích, poskytuje se tato péče nadále bezplatně, pokud její potřeba trvá, nejdéle však po dobu 1 roku od skončení zaměstnání nebo zániku jiných podmínek zakládajících nárok; jestliže se oprávněné osobě i po této době poskytuje nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění, náleží jí bezplatná péče až do skončení výplaty těchto dávek. Nárok na poskytování bezplatné péče podle tohoto řádu zaniká též vznikem nároku na bezplatnou péči podle jiných předpisů, zvláště podle předpisů o nemocenské péči v ozbrojených silách.