(1) Pohotovostní lékařská služba je organizována pouze pro účely první pomoci v době mimo provoz zdravotnických zařízení.¹) Tato služba není určena pro běžná ošetření nebo vyšetření, která lze vyžádat v době provozu zdravotnických zařízení.

(2) Pokud jsou ve velkých městech zřízeny kromě pohotovostní služby též stanice záchranné služby, lze si ve zvlášť závažných případech, kdy je bezprostředně ohrožen život, vyžádat pomoc lékaře této stanice.²)

(3) Zneužití pohotovostní nebo záchranné služby je lékař povinen hlásit řediteli ústavu národního zdraví, aby mohly být proti viníkům vyvozeny důsledky uvedené v § 72.

(4) Nelze-li včas dosáhnout příslušného lékaře nebo pohotovostní, popř. záchrannou službu, je nemocný oprávněn vyžádat si první pomoc od kteréhokoliv dosažitelného zdravotnického pracovníka, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen jeho život nebo zdraví.