Všeobecná ustanovení

(1) Bolestné posuzují lékaři zdravotnických zařízení a lékaři povolaní nebo přibraní k tomu podle příslušných předpisů nebo se souhlasem příslušných orgánů. Posudek lékařů, oprávněných podávat posudek za zdravotnické zařízení, je posudkem těchto zařízení (posudkem ústavu).

(2) Bolestné, které je součástí nároku na náhradu škody za pracovní úrazy podle zákona č. 58/1956 Sb. (dále jen „věci zákona č. 58/1958 Sb.”), posuzují pro účely mimosoudního projednání náhrady škody lékaři ústavů národního zdraví, popř. jiných zdravotnických zařízení, a to

(3) Zdravotnická zařízení, jež se podílela na léčení zraněného, jsou povinna dát lékaři ústavu národního zdraví nebo jinému lékaři, oprávněnému podat posudek, k dispozici potřebnou zdravotnickou dokumentaci a poskytnout mu potřebná vysvětlení.

(1) Bolestné je odůvodněno pouze v případech, kdy bolest vzniká jako důsledek změn v organismu vyvolaných škodnou událostí.

(2) Základem pro spravedlivé hodnocení výše bolesti a tudíž i přiměřenosti bolestného jsou okolnosti typické pro všechna zranění téhož druhu; k jiným okolnostem, které se týkají pouze poškozené osoby nebo pouze posuzovaného případu zranění, se přihlédne způsobem stanoveným v tabulce, která tvoří přílohu této vyhlášky. Nepřihlíží se k újmám na výdělku, i když vznikají v důsledku bolesti, a ke snížení životního uplatnění; tyto újmy jsou předmětem jiných složek náhrady škody.

(3) V rámci bolestného lékař nehodnotí

a) dílenský lékař, jde-li o zranění zaměstnance závodu, pro který je zřízeno závodní zdravotnické zařízení nebo ustanoven lékař s úkoly dílenského lékaře, s výjimkou případů, kdy zaměstnanec byl předán do péče obvodního lékaře;

b) obvodní lékař, byl-li zaměstnanec předán do jeho péče, anebo jestliže převážně zaměstnance léčil;

c) lékař nemocnice nebo jiného lůžkového zařízení, pokud je v nich v době podávání posudku poškozený ještě léčen anebo pokud byl léčen jenom v těchto zařízeních.

a) jednoduché duševní reakce na postižení organismu, které vznikají úrazem a jsou přechodného rázu (patří sem toliko reakce afektogenního charakteru, např. zármutek nad vlastním úrazem nebo úrazem jiné osoby, strach, úlek, obavy, děsivé sny); naproti tomu se hodnotí jako bolest útrapy, které mají příčinu v organické poruše nervového ústrojí,

b) tak krátkodobé změny v organismu, že je nelze léčit, popř. ani objektivně zjistit,

c) takové změny v organismu, které jsou nezměnitelné a nejsou již léčitelné,

d) budoucí (následnou) bolest a bolest vzniklou z trvalých změn.