(1) Bolestné je odůvodněno pouze v případech, kdy bolest vzniká jako důsledek změn v organismu vyvolaných škodnou událostí.

(2) Základem pro spravedlivé hodnocení výše bolesti a tudíž i přiměřenosti bolestného jsou okolnosti typické pro všechna zranění téhož druhu; k jiným okolnostem, které se týkají pouze poškozené osoby nebo pouze posuzovaného případu zranění, se přihlédne způsobem stanoveným v tabulce, která tvoří přílohu této vyhlášky. Nepřihlíží se k újmám na výdělku, i když vznikají v důsledku bolesti, a ke snížení životního uplatnění; tyto újmy jsou předmětem jiných složek náhrady škody.

(3) V rámci bolestného lékař nehodnotí

a) jednoduché duševní reakce na postižení organismu, které vznikají úrazem a jsou přechodného rázu (patří sem toliko reakce afektogenního charakteru, např. zármutek nad vlastním úrazem nebo úrazem jiné osoby, strach, úlek, obavy, děsivé sny); naproti tomu se hodnotí jako bolest útrapy, které mají příčinu v organické poruše nervového ústrojí,

b) tak krátkodobé změny v organismu, že je nelze léčit, popř. ani objektivně zjistit,

c) takové změny v organismu, které jsou nezměnitelné a nejsou již léčitelné,

d) budoucí (následnou) bolest a bolest vzniklou z trvalých změn.