Zánik práv

(1) Práva ze závazkových poměrů mezi organizacemi zanikají, nebyla-li uplatněna ve stanovené lhůtě u arbitráže nebo u soudu.

(3) Stanoví-li dosavadní předpisy u některého práva kratší lhůtu pro jeho zánik nebo kratší promlčecí lhůtu, zaniká právo, nebylo-li uplatněno v této kratší lhůtě.

(2) Tato lhůta činí, pokud v prováděcích předpisech není stanoveno něco jiného,

a) u práv z odpovědnosti za vady plnění tři měsíce,

b) u práv na majetkové sankce, s výjimkou majetkových sankcí za vady, šest měsíců,

c) u ostatních práv jedenapůl roku.

(3) U ostatních práv počíná lhůta pro jejich zánik, jakmile právo mohlo být vykonáno poprvé.

b) nedošlo-li k dohodě o odstranění vad, dnem následujícím po sestavení předepsaného zápisu, v němž jsou vady uvedeny, a není-li takovýto zápis předepsán, uplynutím lhůty stanovené pro oznámení stanoviska organizace, která plnila, k reklamaci organizace oprávněné; u zboží vyváženého dnem následujícím po dni, kdy podnik zahraničního obchodu odškodnil zahraniční odběratele nebo kdy zboží se vrátilo z ciziny;

a) došlo-li k dohodě o odstranění vad, uplynutím lhůty stanovené k tomu v dohodě;

c) u práva na majetkové sankce za vady, práva na odstoupení od smlouvy a u práva na slevu z ceny dnem uvedeným v písm. b);

d) u práva na náhradu nákladů na odstranění vad dnem následujícím po odstranění vad; toto právo však lze uplatnit nejdéle do jednohoapůl roku ode dne splnění;

e) u práva ze záruky dnem následujícím po uplynutí záruční doby.

a) u práva, jehož uplatnění je podmíněno jeho uvedením v zápise o převzetí prací, dnem následujícím po sestavení zápisu;

c) v ostatních případech dnem, kdy se poškozená organizace dověděla o škodě a škůdci.

b) u práva na náhradu škody vzešlé z vady – aniž jde o případ uvedený pod písm. a) – dnem následujícím po sestavení předepsaného zápisu, v němž jsou vady uvedeny, nebo po odeslání reklamace, a nestalo-li se tak, uplynutím lhůty pro zjištění, popřípadě reklamaci vad plnění;

(1) Lhůta pro zánik práv z odpovědnosti za vady plnění počíná:

(2) Lhůta pro zánik práva na náhradu škody počíná

b) dal-li příkaz k úhradě dlužník, dnem, kdy příkaz došel peněžnímu ústavu; lhůta běží dále ode dne, kdy věřitel dostal oznámení peněžního ústavu, že příkaz k úhradě byl odvolán.

(1) Lhůta pro zánik práva na zaplacení ceny za dodané výrobky, práce a výkony počíná dnem následujícím po splnění (částečném splnění); při uskladnění (§ 64 odst. 2) počíná tato lhůta dnem následujícím po uskladnění výrobků na náklad odběratele.

(2) Při úhradě peněžitých pohledávek v platebním a zúčtovacím styku lhůta pro zánik práva přestává běžet:

(3) Lhůta pro zánik práv peněžních ústavů z poskytnutých úvěrů a z převzatých záruk za úvěry neprobíhá dále, popřípadě ani nepočíná, jestliže účet dlužníka (ručitele), z něhož mají být tyto pohledávky uhrazeny, vede peněžní ústav, který je věřitelem, a na tomto účtě není dostatek prostředků použitelných pro jejich úhradu.

a) dal-li příkaz k úhradě věřitel, dnem, kdy jej věřitel odeslal příslušnému peněžnímu ústavu; vrátí-li peněžní ústav věřiteli jeho příkaz, lhůta běží dále ode dne, kdy jej věřitel dostal;