(2) Lhůta pro zánik práva na náhradu škody počíná

a) u práva, jehož uplatnění je podmíněno jeho uvedením v zápise o převzetí prací, dnem následujícím po sestavení zápisu;

b) u práva na náhradu škody vzešlé z vady – aniž jde o případ uvedený pod písm. a) – dnem následujícím po sestavení předepsaného zápisu, v němž jsou vady uvedeny, nebo po odeslání reklamace, a nestalo-li se tak, uplynutím lhůty pro zjištění, popřípadě reklamaci vad plnění;

c) v ostatních případech dnem, kdy se poškozená organizace dověděla o škodě a škůdci.