(1) Lokomobila se nesmí používat dříve, dokud její parní kotel nebyl podroben zkouškám, předepsaným příslušnými předpisy.^*) Zkoušky provádějí dozorčí orgány Ústavu technického dozoru (dále jen „dozorčí orgán“).

(2) Lokomobilní parní kotel musí být opatřen předepsanou bezpečnostní armaturou (pojistné ventily — záklopky, manometr, vodoznak a zkušební kohouty); za její stav odpovídá zkoušený topič a provozovatel. Bezpečnostní armatura musí být dobře osvětlena a viditelna.

(3) Parní lokomobila musí mít na kotli štítek s těmito údaji: výrobce, výrobní číslo, rok výroby a nejvyšší dovolený přetlak v kg/cm² (atp.). Parní kotel musí mít dále revizní knihu (certifikát) a musí být přihlášen k dozoru u Ústavu technického dozoru.

(4) Pravidelné úřední vnitřní prohlídky kotle se provádějí jednou za tři roky. Zkoušky vodním tlakem se provádějí nejpozději jednou za 9 let. Dozorčí orgán má však právo nařídit tlakovou zkoušku, když se provedla podstatná změna v rekonstrukci kotle, popřípadě když se při opravě vyměnila více než dvacetina výhřevné plochy kotle. Dozorčí orgán nutno vyrozumět předem o každé větší opravě kotle. Výměna žárových trubek do průměru 100 mm není u trubkových kotlů důvodem k nové úřední zkoušce.

(5) Kotel je nutno pravidelně — podle potřeby — češtit od kotelního kamene a armaturu zabrušovat, popřípadě opravovat. Po odstavení kotle na delší dobu je nutno vyčistit topeniště, trubky a komoru pod komínem od sazí a popele a armaturu vyčistit, zabrousit, popřípadě opravit a konzervovat.

(6) Parní lokomobila má být nejméně jednou ročně, pokud možno v chodu, podrobena Ústavem technického dozoru zevní prohlídce, i když byla v témže roce vykonána vnitřní prohlídka nebo zkouška vodním tlakem.

(7) Parní lokomobila, která je mimo provoz déle než 2 roky, může být dána opět do provozu až po vnitřní prohlídce spojené se zkouškou vodním tlakem, o kterou je třeba požádat příslušný dozorčí orgán.

(8) Mění-li se stanoviště lokomobily, je vedoucí závodu povinen k umožnění prohlídek hlásit každoročně příslušnému dozorčímu orgánu, kde a jak dlouho bude lokomobila umístěna, pokud bude umístěna mimo závod.

(9) Výsledky zkoušek zapisuje dozorčí orgán do revizní knihy (certifikátu) kotle. Revizní kniha musí být uschována u provozovatele lokomobily.

(10) Lokomobila musí mít spolehlivé brzdy.

(11) Při přepravě lokomobily musí být oheň vyhrabán z kotle, pára vypuštěna, komín sklopen a závažový pojistný ventil zajištěn (zaklínován).

(12) Lokomobila musí být při provozu postavena nejméně 5 m od stodol, stohů, kůlen, skladišť apod., a to na jejich závětrné straně. Prostor kolem lokomobily v okruhu nejméně. 5 m musí být prostý slámy nebo jiného hořlavého materiálu; na poli musí být prostor zorán. Lokomobila musí stát při provozu vodorovně a její kola musí být dobře zaklínována, aby se při chodu stroje nemohla pohybovat. Je nutno ji postavit na pevnou půdu; není-li půda dosti pevná, musí být kola podložena, aby se nebořila.

(13) Komín lokomobily musí být opatřen lapačem jisker a topeniště dobře uzavíratelnými dvířky. Při zatápění v lokomobile nesmí se používat nafty, petroleje nebo jiné hořlaviny. Topič musí být opatrný při otvírání topných dvířek a přikládaní paliva a po skončení pracovního úkolu musí vždy uhasit oheň v topeništi.

(14) Lokomobily smějí obsluhovat jen topiči starší 18 let, mající průkaz způsobilosti k obsluze parních kotlů, který po úspěšné zkoušce vydává Ústav technického dozoru.

(17) Pro parní lokomobily platí bezpečnostní předpisy a technická pravidla pro parní generátory (kotle).

(15) Pokud je parní lokomobila v činnosti, nesmí se topič od ní vzdálit.

(16) Parní lokomobily, které pracují pod širým nebem, musí mít stanoviště topičovo kryto stříškou.