(1) Ztížení společenského uplatnění se odškodňuje, jestliže v organismu nastaly objektivně zjistitelné trvalé změny (anatomické nebo funkční), které mají nepříznivé důsledky pro běžné životní úkony poškozeného a pro uspokojení jeho obvyklých společenských potřeb. Náhrada za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřená povaze trvalých následků, a to v rozsahu, v jakém omezuje možnosti pracovníka uplatnit se v životě a ve společnosti.

(2) Náhradou za ztížení společenského uplatnění se nehodnotí:

a) poškození přechodného rázu, která vedou jen k dočasnému ztížení společenského uplatnění,

b) menší jizvy, drobné kosmetické vady a chorobné změny lehčího rázu, které nemohou vést k výraznějšímu omezení společenského uplatnění.