Péče o občany těžce poškozené na zdraví a o staré občany
Ústavní sociální péče
K § 76 až 79 zákona
Příspěvek na úhradu nákladů ústavní péče

(1) Občanům, kteří nemohou pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nebo pro věk uspokojovat své životní potřeby, jakož i občanům, kteří potřebují zvláštní pomoc k překonání mimořádně nepříznivých životních poměrů, národní výbory poskytují tyto služby sociálního zabezpečení:

a) pečovatelskou službu,

c) jinou věcnou pomoc,

b) stravování důchodců,

d) příspěvky,

e) mimořádné výhody pro občany trvale těžce poškozené na zdraví,

f) ústavní sociální péči.

(2) Služby sociálního zabezpečení uvedené v předchozím odstavci s výjimkou služby pod písm. e) se poskytují za úhradu skutečných nákladů; sociálně potřebným občanům se však poskytují zcela nebo zčásti ze státních prostředků. Za sociálně potřebného občana se považuje občan, jehož výživa není zabezpečena ani vlastními příjmy ani výživným, popřípadě příspěvkem na výživu od jiných osob.

(3) Občany, kteří potřebují služby, vyhledávají národní výbory zejména za pomoci společenských organizací, občanských výborů a dobrovolných spolupracovníků.

(4) Národní výbory poskytují potřebným občanům především věcnou pomoc; peněžité příspěvky poskytují jen tehdy, jestliže nelze odstranit nepříznivou sociální situaci potřebného občana věcnou pomocí.

(5) Ústavní sociální péče se poskytuje jen občanům, kteří jsou odkázáni plně na pomoc společnosti, především tělesně nebo duševně vadné mládeži, tělesně, smyslově nebo duševně vadným dospělým, trvale chorým občanům a starým osamělým občanům zejména s nízkými důchody.

(6) Národní výbory vytvářejí ve spolupráci s Revolučním odborovým hnutím a ostatními společenskými organizacemi podmínky, aby se též občané těžce poškození na zdraví a staří občané mohli podílet na kulturním a společenském životě pracujících.

(1) Pečovatelská služba spočívá v obstarávání donáškové služby, ve vykonávání nutných běžných prací spojených s udržováním domácnosti a v provádění jednoduchých ošetřovatelských úkonů, které nejsou vyhrazeny zdravotnickému pracovníku. Pečovatelská služba se poskytuje, jestliže potřebnou péči nemohou poskytovat rodinní příslušníci a nelze ji zajistit ani pomocí spoluobčanů.

(2) Pečovatelskou službu vykonávají jednak dobrovolní spolupracovníci pečovatelské služby, jednak pečovatelé z povolání. Dobrovolným spolupracovníkům pečovatelské služby může národní výbor vyplácet za výkon pečovatelské služby odměnu; výši odměny stanoví podle rozsahu a obtížnosti úkonů.

(1) Nevidomému může být poskytnut příspěvek na zakoupení pomůcky, kterou neposkytuje státní zdravotní správa zdarma a kterou nevidomý nezbytně potřebuje zpravidla k výkonu zaměstnání, pro přípravu k povolání nebo pro výkon soustavné veřejné činnosti; může mu být poskytnut též příspěvek na zakoupení vodicího psa. Nepotřebuje-li již nevidomý pomůcku nebo vodicího psa, je povinen nabídnout je ke koupi Svazu československých invalidů.

(2) Nevidomému, který pracuje nebo se připravuje pro povolání, lze poskytnout příspěvek na zvýšené výdaje, jež souvisí s jeho vadou, až do výše 200 Kčs měsíčně.

(3) Invalidovi s těžkými vadami nosného a pohybového ústrojí, a to především se ztrátou nebo ochrnutím dolních končetin, který potřebuje motorový vozík pro výkon povolání nebo veřejné činnosti, lze poskytnout příspěvek na jeho zakoupení. Příspěvek může být poskytnut i v jiných případech hodných zřetele, např. jestliže invalida nemůže používat mechanického vozíku nebo jestliže jeho používání těžce poškozuje invalidovo zdraví. Prodej motorového vozíku je invalida povinen neprodleně oznámit národnímu výboru, od něhož příspěvek obdržel; tento národní výbor stanoví, zda a jakou částku z poskytnutého příspěvku je invalida povinen vrátit.

(4) Občanu nemocnému tuberkulózou může být poskytován příspěvek na úhradu zvýšených nákladů na stravování, pokud nemohou být uhrazeny z vlastního příjmu nemocného ani z výživného, popřípadě příspěvku na výživu od osob povinných nemocného vyživovat.

(5) Občanu, jehož hospodářské poměry odůvodňují poskytování pomoci po delší dobu, může být poskytován opakující se příspěvek.

(6) V mimořádných životních situacích, které vznikají v důsledku nepředvídaných událostí (např. živelní pohromou), nebo k úhradě nezbytných životních nákladů lze poskytnout sociálně potřebnému občanu jednorázový příspěvek, pokud nelze potřebnou pomoc poskytnout jiným způsobem.

(1) Mimořádné výhody jsou určeny pro občany, jimž jejich vada nebo choroba způsobuje trvalé těžké poškození zdraví, které podstatnou měrou omezuje jejich pohybovou schopnost. Jsou to těžké vady nebo choroby, které způsobují, že postižený občan buď nemůže delší dobu stát nebo není schopen delší chůze, popřípadě nemůže bez průvodce používat veřejných hromadných dopravních prostředků. Při určování stupně tělesného poškození postiženého občana se přihlíží ke všem vadám, chorobám a okolnostem, které ve vzájemné souvislosti omezují jeho pohybovou schopnost.

a) vyhrazené místo k sezení ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob kromě vlaků (vozů), v nichž je místo k sezení vázáno na zakoupení místenky,

(2) Občanům trvale těžce poškozeným na zdraví, kteří nemohou delší dobu stát, může okresní národní výbor poskytnout tyto výhody:

b) přednost při osobním projednávání jejich věcí, např. v úřadech, v ordinacích aj.

b) slevu poloviny jízdného ve druhé vozové třídě osobního vlaku a rychlíku a v pravidelných spojích autobusové dálkové dopravy.

(3) Občanům trvale těžce poškozeným na zdraví, kteří nejsou schopni delší chůze, lze vedle výhod uvedených v předchozím odstavci poskytnout tyto další výhody:

a) bezplatnou dopravu pravidelnými spoji místní hromadné veřejné dopravy osob (tramvajemi, trolejbusy a autobusy),

(4) Občanům trvale těžce poškozeným na zdraví, kteří nemohou bez průvodce používat veřejných hromadných dopravních prostředků, lze poskytnout výhody uvedené v odstavcích 2 a 3 a dále slevu poloviny vstupného na divadelní a filmová představení a jiné kulturní a sportovní podniky. Jejich průvodci se poskytuje sleva poloviny vstupného na tyto podniky a bezplatná doprava veřejnými hromadnými dopravními prostředky. Vodicí pes se dopravuje spolu s nevidomým a bezplatně.

(5) Okresní národní výbor může odejmout výhody, jestliže jich bylo opětovně zneužíváno.

(6) Okresní národní výbor vydává průkaz opravňující k výhodám podle předchozích odstavců. Průkaz občana trvale těžce poškozeného na zdraví platí zároveň i pro jeho průvodce.

a) s trvalými těžšími tělesnými vadami, zejména s těžším poškozením pohybového a nosného ústrojí, jestliže vada znemožňuje nebo podstatně ztěžuje normální způsob výchovy, vzdělání a pracovního výcviku,

b) s trvalými lehčími tělesnými vadami, jestliže nelze zabezpečit potřebnou rehabilitaci v prostředí, v němž žijí.

(1) Ústavy pro tělesně vadnou mládež jsou určeny pro mládež ve věku od 3 do 18 let,

(2) Některé ústavy pro tělesně vadnou mládež mohou být vyhrazeny dětem a mladistvým, kteří vedle tělesné vady jsou postiženi též vadným duševním vývojem lehčího stupně, který však nevylučuje vzdělávání ve zvláštní škole zřízené při ústavu.

(3) V ústavech pro tělesně vadnou mládež se poskytuje ubytování, zaopatření, včetně ošacení, zdravotní péče, včetně rehabilitace, a vhodná příprava pro život.

c) přípravu pro povolání, která se uskutečňuje buď studiem na školách mimo ústav nebo odborným výcvikem; odborný výcvik se provádí v socialistických organizacích nebo v ústavních dílnách, a to v učebním poměru,

(4) Příprava pro život zahrnuje:

d) zácvik k jednoduchým pracem, na které stačí mladistvý vzhledem ke svému zdravotnímu stavu.

b) mimoškolní a mimopracovní výchovu,

a) předškolní výchovu pro děti ve věku od 3 do 6 let a školní výchovu pro děti školou povinné,

(5) V ústavech pro tělesně vadnou mládež se může poskytovat v potřebném rozsahu péče uvedená v odstavcích 3 a 4 též dětem a mladistvým, kteří bydlí mimo ústav.

(1) Ústavy pro duševně vadnou mládež jsou určeny pro nevzdělavatelnou mládež s těžším stupněm slabomyslnosti ve věku od 3 do 25 let. Do těchto ústavů mohou být přijímány též nevzdělavatelné duševně vadné děti s přidruženou tělesnou nebo smyslovou vadou.

(2) V ústavech pro duševně vadnou mládež se poskytuje ubytování, zaopatření, včetně ošacení, zdravotní péče, včetně přiměřené rehabilitace, a výchova zaměřená podle možnosti též k pracovnímu uplatnění.

(3) Pro mládež se středním stupněm slabomyslnosti bydlící v rodině jsou určena zařízení sociální péče pro denní (týdenní) pobyt mládeže. V těchto zařízeních se mládeži poskytuje v potřebném rozsahu strava, zdravotní péče a výchova zaměřená též k pracovnímu uplatnění, v zařízeních pro týdenní pobyt též ubytování během týdne mimo dny pracovního klidu.

(1) Ústavy pro dospělé občany středního věku jsou určeny pro občany s velmi těžkým tělesným nebo smyslovým poškozením ve věku od 18 let a pro duševně vadné občany ve věku od 25 let, jejichž vada je trvalá a kteří potřebují ústavní zaopatření, nikoliv však léčebnou péči v lůžkovém zdravotnickém zařízení.

(2) V ústavech pro dospělé občany středního věku se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní péče, včetně přiměřené rehabilitace, kulturní péče a příležitost k systematické práci ve vhodných podmínkách.

a) pro staré občany postižené trvalými chorobnými stavy, které i po poskytnutí léčebné a rehabilitační péče vyžadují zvýšené péče, s výjimkou občanů, jejichž zdravotní stav vyžaduje ošetřování v lůžkovém zdravotnickém zařízení;

b) pro ostatní staré a osamělé občany, kteří potřebují ústavní péči, zejména jsou-li plně odkázáni na pomoc společnosti.

(1) Domovy důchodců jsou určeny

(2) V domovech důchodců se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a kulturní péče a příležitost k dobrovolné činnosti podle schopností a zájmů obyvatel ústavu tak, aby byla zajištěna vhodná náplň jejich života.

(1) V ústavech pro dospělé občany středního věku tělesně nebo smyslově vadné a v domovech důchodců se obyvatelé zúčastňují na uspořádání života v ústavu svými zástupci zvolenými do výboru obyvatel; výbor obyvatel zejména spolupracuje při zajišťování kulturní náplně života a pracovní činnosti obyvatel ústavu a dbá o dodržování pořádku v ústavu a o ochranu ústavního majetku.

(2) Ústavům pro mládež napomáhají při plnění jejich úkolů sdružení rodičů a přátel ústavu; v ústavech, při nichž jsou ustavena sdružení rodičů a přátel školy, vykonávají uvedenou působnost tato sdružení.

(1) Ke zvýšení kulturní úrovně života v ústavu zřizuje se kulturní fond. Fond spravuje výbor obyvatel, který používá jeho prostředků v dohodě s vedoucím ústavu. Není-li v ústavu výbor obyvatel (v ústavech pro mládež a v ústavech pro duševně vadné), rozhoduje o použití prostředků fondu vedoucí ústavu podle zmocnění národního výboru.

(2) Do kulturního fondu plyne část čistého výtěžku pomocného hospodářství ústavu, včetně ústavní výroby, o který se podstatně zasloužili svojí prací obyvatelé ústavu, a dobrovolné příspěvky.

(4) Národní výbor může v odůvodněných případech stanovit, že se nehledí k pracovním odměnám nevidomých nebo občanů zvlášť těžce postižených na zdraví a k odměnám za práce v zemědělství, jsou-li organizovány ústavem.

(3) Pro stanovení výše příspěvku se do příjmu nezahrnují

(2) Poskytuje-li se ústavní zaopatření manželům, bere se za základ pro stanovení příspěvku každého z nich jedna polovina úhrnu jejich důchodů (příjmů); má-li důchod (příjem) jen jeden z manželů, polovina jeho důchodu (příjmu).

(1) Příspěvek v ústavech pro dospělé občany středního věku a v domovech důchodců se stanoví až do výše provozních nákladů připadajících v průměru na jednoho obyvatele podle hospodářských poměrů žadatele o přijetí (obyvatele ústavu) s přihlédnutím k jeho pracovním a jiným zásluhám. Z důchodu nebo z jiného pravidelného příjmu musí zůstat obyvateli ústavu aspoň 15 %, nejméně však 70 Kčs měsíčně.

a) částky poskytované osobám, které je žadatel o přijetí (obyvatel ústavu) povinen vyživovat,

b) odměny za práce konané při vlastním provozu ústavu,

c) jedna polovina čisté odměny za jiné práce, konané se souhlasem vedoucího ústavu; k odměnám nepřesahujícím 100 Kčs měsíčně se nehledí a z vyšších odměn musí obyvateli ústavu zůstat aspoň 100 Kčs měsíčně.

(4) O výši příspěvku podle předchozích odstavců a o jeho prominutí rozhoduje vedoucí ústavu podle zmocnění národního výboru.

(3) Je-li obyvatel ústavu pro dospělé občany středního věku nebo domova důchodců v bezplatném zaopatření léčebného zařízení, platí se po dobu, po kterou se důchod vyplácí v plné výši (§ 54 odst. 2 a 3 zákona), stanovený příspěvek, nejvýše však 10 Kčs denně; za tuto dobu se nepožaduje placení doplatku od občanů, kteří mají vůči obyvateli ústavu vyživovací povinnost. Za dobu, po kterou se důchod nevyplácí anebo po kterou byla vyplacena jen polovina důchodu, se nepožaduje placení příspěvku.

(2) Zdržuje-li se obyvatel ústavu pro dospělé občany středního věku nebo domova důchodců přechodně se souhlasem vedoucího mimo ústav, platí se příspěvek nejvýše 5 Kčs denně.

(3) Příspěvek se zaokrouhluje na celé koruny dolů.

(2) Za období kratší jednoho měsíce se platí příspěvek podle dnů; denní příspěvek činí třicetinu měsíčního příspěvku. Zemře-li obyvatel ústavu během období, na něž byl příspěvek předem zaplacen, nevrací se část příspěvku zaplaceného obyvatelem ústavu.

(1) Příspěvek se platí měsíčně předem, a to v den nástupu do ústavu za dobu do konce kalendářního měsíce a za další měsíce vždy do 5. dne každého měsíce. Důchodci platí příspěvek v den nástupu do ústavu za dobu do dne příští výplaty důchodu a nadále vždy v den výplaty důchodu; příspěvek se sráží z důchodu (§ 61 odst. 2 zákona).