(1) Umělcům náleží nemocenské, jsou-li pro nemoc nebo úraz uznáni dočasně neschopnými k výkonu své činnosti.

(2) Výkonným umělcům a artistům se poskytuje nemocenské od prvního dne pracovní neschopnosti. Spisovatelům, hudebním skladatelům, výtvarným umělcům, architektům, vědeckým pracovníkům a novinářům se poskytuje nemocenské od prvního dne pracovní neschopnosti, jestliže v důsledku pracovní neschopnosti nemohli přijmout nebo dokončit objednanou uměleckou práci; v ostatních případech jim náleží nemocenské od osmého dne pracovní neschopnosti.

(4) Za první tři kalendářní dny pracovní neschopnosti se snižuje výše nemocenského stanovená v předchozím odstavci o 20 %.

(5) Nemocenské může být při pracovní neschopnosti pro aktivní tuberkulózu zvýšeno až o 15 %, jestliže pracovní neschopnost z tohoto důvodu trvá déle než měsíc; zvýšení může být přiznáno nejdříve od počátku druhého měsíce trvání této pracovní neschopnosti. Po dobu ústavního ošetřování může být zvýšené nemocenské vypláceno jen tehdy, má-li umělec nezaopatřené dítě; při rozhodování o přiznání zvýšeného nemocenského se hledí k sociálním poměrům umělcovy rodiny.

(6) Poskytuje-li se nemocenské podle tohoto dílu vyhlášky za tutéž dobu vedle nemocenského poskytovaného podle jiných předpisů, stanoví se nemocenské podle tohoto dílu vyhlášky nejvýše částkou, která spolu s nemocenským poskytovaným podle jiných předpisů nepřevýší za den částku 90 Kčs, popřípadě při zvýšení pro aktivní tuberkulózu částku 100 Kčs.