Zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte a důchodové zabezpečení umělců
Zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte
Důchodové zabezpečení
K § 1. odst. 1 č. 1 písm. g) a § 143 odst. 3 zákona
Společná ustanovení

Důchodové zabezpečení pracovníků
Pracovní kategorie
K § 5 zákona
Náhradní doby
K § 6 odst. 3 písm. b) zákona
Průměrný měsíční výdělek
K § 9 zákona
Důchody pozůstalých
Invalidní (částečný invalidní) důchod
Sociální důchod
Vdovský důchod

Zvláštní ustanovení o době zaměstnání, hrubém výdělku a pracovním úrazu platná pro některé pracovníky
Domáčtí dělníci
Pracovníci v zahraničí
Experti v zahraničí

Důchodové zabezpečení dalších pracujících
Funkcionáři národních výborů
Studenti
Vědečtí a umělečtí aspiranti
Dobrovolní spolupracovníci pečovatelské služby

Důchodové zabezpečení některých pracujících pro případ pracovního úrazu
Brigádníci
Uplatnění nároku

Účastníci přípravy k obraně Československé socialistické republiky

Zabezpečení členů rodin občanů konajících službu v ozbrojených silách
K § 43 až 49 a § 143 odst. 3 zákona

(1) Kde zákon požaduje pro dosažení výhod z I. (II.) pracovní kategorie, aby byl pracovník v této kategorii zaměstnán v den vzniku nároku na důchod*), zachovávají se tyto výhody, jestliže

b) takové zaměstnání skončilo z důvodů zdravotních, které uznala posudková komise sociálního zabezpečení okresního národního výboru, nebo z jiných vážných důvodů uznaných okresním národním výborem na podkladě vyjádření orgánu základní organizace Revolučního odborového hnutí a pokud tyto důvody trvají.

a) od skončení zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie neuplynulo více než dva roky nebo

(3) Doba uvedená v odstavci 1 písm. a) a doba přerušení zaměstnání uvedená v odstavci 2 se prodlužuje o dobu, po kterou pracovník požíval invalidní (částečný invalidní) důchod.

(2) Jestliže pracovník přerušil zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie a přerušení netrvalo déle než pět let, započítává se jako doba zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie i doba zaměstnání vykonávaného v této kategorii před přerušením. Trvalo-li však přerušení bez vážného důvodu déle než pět let, započítává se doba zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie před přerušením pro zachování výhod ze zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie, jen byl-li pracovník do dne vzniku nároku na důchod znovu zaměstnán v I. (II.) pracovní kategorii aspoň tři roky.

(4) Nebyl-li pracovník zaměstnán v I. nebo II. pracovní kategorii po celou dobu potřebnou pro získání výhod z této pracovní kategorie, započítává se doba zaměstnání v této pracovní kategorii jako doba zaměstnání v nejblíže nižší pracovní kategorii.

(1) Doba učebního poměru učně vychovávaného pro zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie se posuzuje jako doba zaměstnání této pracovní kategorie, jestliže se v rámci učebního plánu pravidelně provádí odborný výcvik učně na pracovištích nebo v provozech, kde se vykonává zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně i pro osoby připravující se k výkonu zaměstnání mimo učební poměr.

(1) Funkcionářům národního výboru a funkcionářům komise lidové kontroly, u nichž se doba výkonu funkce považuje za zaměstnání (§ 41), a funkcionářům složek Revolučního odborového hnutí všech stupňů i ostatních složek Národní fronty uvolněným ze zaměstnání pro výkon funkce, kteří byli zaměstnáni v I. (II.) pracovní kategorii bezprostředně před počátkem výkonu této funkce, se započítává doba výkonu funkce jako doba zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie, jestliže se funkcionáři po skončení výkonu funkce vrátili do zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie pokud úprava podle odstavce 2 není pro ně výhodnější; to platí též, jestliže v době výkonu funkce vznikl jim nebo pozůstalým po nich nárok na dávky důchodového zabezpečení.

(3) Doba zaměstnání pracovníků Odborového svazu zaměstnanců v hornictví, Odborového svazu zaměstnanců hutního průmyslu a rudných dolů a Odborového svazu zaměstnanců ve stavebnictví, kteří byli před nastoupením zaměstnání ve svazu zaměstnáni v I. pracovní kategorii aspoň 20 let a u nichž s výkonem nynějšího zaměstnání je spojena povinnost pravidelně navštěvovat pracoviště pod zemí v dolech, se započítává jako doba zaměstnání I. pracovní kategorie.

(2) Členu závodního výboru základní organizace Revolučního odborového hnutí, členu odborové rady na stavbě a funkcionáři základní organizace Komunistické strany Československa nebo Československého svazu mládeže, který byl uvolněn pro výkon této funkce na závodě ze zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie, se započítává doba výkonu funkce jako doba zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie.

b) soustavné pracovní činnosti vykonávané v ústavech sociální péče občany, kteří jsou umístěni v těchto ústavech pro velmi těžké tělesné (smyslové) nebo duševní poškození (§ 106 až 108), jestliže pracovní odměna dosahuje aspoň 120 Kčs měsíčně,

a) po kterou pracovník byl zařazen do pracovního útvaru*),

d) po kterou byl pracovník začleněn okupanty v době nesvobody do zvláštních útvarů zřízených pro válečné účely.

c) pracovní výchovy v třídících domovech mládeže,

b) doba činné služby v poměru bývalých délesloužících poddůstojníků nebo další dobrovolné činné služby konané podle nařízení č. 224/1934 Sb., o podporučících a poručících v další činné službě, v obdobích uvedených pod písm. a).

(2) Dobou jiné vojenské služby je:

(1) Jako náhradní doba se započítává:

d) doba výkonu služby na hranicích v bývalých oddílech Stráže obrany státu.

a) doba vojenské služby v Rudé armádě od 1. ledna 1923 do 21. června 1941,

a) doba základní (presenční) služby, vojenského výcviku, cvičení ve zbrani, činné služby za mobilizace a jiné služby konané v armádě Československé republiky od 28. října 1918 do 31. prosince 1939 a v Československé armádě a v bezpečnostních sborech od 9. května 1945, pokud tyto služby nebyly konány z povolání,

c) doba vojenské služby v armádě tzv. Slovenského státu za doby nesvobody (včetně zajetí), pokud nejde o dobu služby vojáka z povolání,

b) doba vojenské služby v československých legiích po 11. listopadu 1918,

(3) Do doby zaměstnání může být též započtena jako doba náhradní doba vojenské služby v jiných armádách (včetně doby zajetí), kterou konali povinně občané za doby nesvobody.

(4) Doby vojenských služeb se prokazují zpravidla potvrzením vydaným příslušným vojenským orgánem.

(1) Dobou odbojové činnosti a věznění (internace) z politických, národnostních nebo rasových důvodů v době nesvobody se rozumí:

(2) Polní službou se rozumí vojenská služba

a) doba vojenské služby v Rudé armádě od 7. listopadu 1917 do 31. prosince 1922 a od 22. června 1941 do 9. května 1945,

b) doba vojenské služby v československých legiích do 11. listopadu 1918,

c) doba vojenské služby ve vojenských jednotkách Slovenské republiky rad a v armádě Maďarské republiky rad v roce 1919,

d) doba účasti na protiválečných vzpourách za první světové války,

e) doba služby československého dobrovolníka ve španělské republikánské armádě (mezinárodních brigádách) v době od 19. července 1936 do 28. března 1939 a doba, kterou strávil v internačních táborech ve Francii,

f) doba vojenské služby v útvarech československých zahraničních armád, 1. československé armády na Slovensku a v jednotkách spojeneckých armád v období od 15. března 1939 do 9. května 1945,

g) doba služby v partyzánských jednotkách, které se zúčastnily přímých bojů s fašisty nebo záškodnické činnosti v týlu nepřítele buď na území československého státu a Sovětského svazu nebo v jiné evropské zemi,

h) doba pobytu ve spojeneckých zemích před vstupem do československé zahraniční nebo spojenecké armády v době od přestoupení československých hranic, nejdříve však od 15. března 1939, do dne vstupu do armády, jestliže jsou splněny podmínky pro uznání za příslušníka československé zahraniční nebo spojenecké armády,

ch) doba strávená v nacistických vězeních, káznicích nebo koncentračních táborech (v internaci) v důsledku prokázané persekuce v období od 1. října 1938 do 5. května 1945 z politických, národnostních nebo rasových důvodů,

i) doba účasti na Slovenském národním povstání nebo na jiném domácím nebo zahraničním odboji v období od 15. března 1939 do 9. května 1945,

j) doba zajetí, pokud bylo v souvislosti s dobou započitatelnou podle tohoto ustanovení, nejdéle do 9. května 1945,

k) doba nutného léčení na následky nezaviněného zranění nebo onemocnění, vzniklých při výkonu služby (činnosti) nebo v souvislosti s omezením osobní svobody, pokud toto léčení bránilo výkonu zaměstnání, nejdéle do 9. května 1945.

a) v Rudé armádě za bojů proti nepřátelům Sovětského svazu (Sovětského Ruska) v době od 7. listopadu 1917 do 31. prosince 1922 a od 22. června 1941 do 9. května 1945,

b) v jednotkách 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu v době od 1. února 1942 do 9. května 1945 a v Polském legionu od 1. do 29. září 1939,

c) u polních útvarů v československých zahraničních armádách za druhé světové války za bojů ve Francii od 1. září 1939 do 17. června 1940, za bojů v Severní Africe od 1. listopadu 1940 do 31. srpna 1943 a za bojů na západní frontě od 6. června 1944 do 9. května 1945, jestliže se tyto útvary účastnily boje proti fašismu na západní frontě, a u polních útvarů ve spojeneckých armádách na západoevropském a jiných bojištích v době od 1. září 1939 do 9. května 1945,

d) výkonného letce v československé zahraniční armádě nebo ve spojenecké armádě, parašutisty shozeného nebo vysazeného v týlu nepřítele a v době od 1. srpna 1940 do 1. srpna 1941 též doba služby příslušníka pozemních útvarů, letišť a protiletadlového dělostřelectva v Anglii,

e) v 1. československé armádě na Slovensku v době Slovenského národního povstání od 29. srpna 1944,

f) československého dobrovolníka ve španělské republikánské armádě (mezinárodních brigádách) v době od 19. července 1936 do 28. března 1939,

g) u polních útvarů československých legií nebo ve spojeneckých armádách v době od 1. srpna 1914 do 11. listopadu 1918,

h) v útvarech uvedených v odstavci 1 písm. c) a g).

(3) Době polní služby se klade naroveň doba nutného léčení na následky nezaviněného zranění nebo onemocnění, vzniklých při výkonu polní služby, pokud toto léčení bránilo výkonu zaměstnání, nejdéle do 9. května 1945.

(4) Doby odbojové činnosti (odstavec 1) a služby v poli (odstavec 2 a 3) se prokazují potvrzením vydaným příslušným vojenským orgánem.

a) jestliže byl tento pracovník po skončení pracovní činnosti v družstvu zaměstnán do vzniku nároku na důchod aspoň po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod; doba důchodového zabezpečení (pojištění) družstevních rolníků se v tomto případě započítává pro vznik i výši nároku na důchod;

b) jestliže tento pracovník sice nesplňuje podmínku pod písm. a), avšak získal v samotném důchodovém zabezpečení pracovníků dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod, a jde-li o starobní důchod, dobu potřebnou pro nárok na tento důchod; uplynulo-li však mezi skončením zaměstnání a vstupem do nového zaměstnání více než pět let, započítává se doba zaměstnání předcházející době pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu, jen jestliže byl znovu zaměstnán aspoň tři roky. Doba důchodového zabezpečení (pojištění) družstevních rolníků se započítává v tomto případě pro výši důchodu.

(1) Nárok na důchod pracovníka, který byl členem jednotného zemědělského družstva, jež nebylo uznáno za družstvo s vyšší úrovní hospodaření, a který nesplnil podmínky pro nárok na invalidní nebo starobní důchod z důchodového zabezpečení družstevních rolníků, se posuzuje podle předpisů o důchodovém zabezpečení pracovníků,

(2) Nelze-li nárok pracovníka uvedeného v předchozím odstavci posuzovat podle předpisů o důchodovém zabezpečení pracovníků, posuzuje se podle předpisů o důchodovém zabezpečení družstevních rolníků; doba zaměstnání se započítává v tomto případě jako doba důchodového zabezpečení družstevních rolníků.

a) členem jednotného zemědělského družstva s vyšší úrovní hospodaření, nebo

ve všech těchto případech se doba důchodového zabezpečení družstevních rolníků započítává pro vznik i výši nároku na důchod.
(3) Podle předpisů o důchodovém zabezpečení pracovníků se posuzuje vždy nárok na důchod pracovníka, který nesplnil podmínky pro nárok na invalidní nebo starobní důchod z důchodového zabezpečení družstevních rolníků a byl před vstupem do pracovního poměru

(4) Podmínkou pro hodnocení doby důchodového pojištění družstevních rolníků před 1. dubnem 1962 jako doby zaměstnání podle předchozích odstavců je, že bylo ve stanovené lhůtě zaplaceno pojistné; doba, za kterou nebylo zaplaceno pojistné, se nehodnotí.

(5) Doba důchodového zabezpečení (pojištění) družstevních rolníků se hodnotí jako doba zaměstnání III. pracovní kategorie; jestliže se však pracovní činnost v družstvu hodnotí podle předpisů o sociálním zabezpečení družstevních rolníků jako činnost II. pracovní kategorie, hodnotí se doba této činnosti jako doba zaměstnání II. pracovní kategorie.

c) členem jednotného zemědělského družstva a stal se při přeměně družstva na státní statek nebo na jinou zemědělskou organizaci pracovníkem tohoto statku nebo této organizace;

b) členem jiného jednotného zemědělského družstva, jestliže mu byly při vstupu do družstva zachovány nároky na důchod podle předpisů o důchodovém zabezpečení pracovníků**), nebo

(2) Nárok na důchod pracovníka, který byl důchodově pojištěn jako osoba samostatně hospodařící (spolupracující člen rodiny), nesplnil podmínky pro nárok na invalidní nebo starobní důchod z tohoto pojištění a byl již před započetím samostatné výdělečné činnosti zaměstnán, se posuzuje podle předpisů o důchodovém zabezpečení pracovníků obdobně podle § 8 odst. 1 písm. b).

(1) Nárok na důchod pracovníka, který byl důchodově pojištěn jako osoba samostatně hospodařící (spolupracující člen rodiny) a nesplnil podmínky pro nárok na invalidní nebo starobní důchod z tohoto pojištění, se posuzuje podle předpisů o důchodovém zabezpečení pracovníků, jestliže pracovník byl po skončení samostatné výdělečné činnosti zaměstnán aspoň po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod, jde-li o invalidní (částečný invalidní) důchod, a aspoň po dobu 10 roků, jde-li o starobní důchod. Nesplňuje-li pracovník podmínky uvedené v předchozí větě, posuzuje se jeho nárok na důchod podle předpisů o důchodovém pojištění osob samostatně hospodařících; doba zaměstnání se započítává v tomto případě jako doba důchodového pojištění osob samostatně hospodařících.

(4) Pracovnici, která je zaměstnána v zemědělství na státním (školním) statku nebo v jiné zemědělské organizaci, se započítává jako doba důchodového pojištění spolupracujícího člena rodiny jednotlivě hospodařícího rolníka též doba její účasti v období od 1. října 1948 do 31. prosince 1968 na výdělečné činnosti manžela, který byl jednotlivě hospodařícím rolníkem nebo spolupracujícím členem jeho rodiny, jestliže splňovala v té době podmínky stanovené pro důchodové pojištění spolupracujícího člena rodiny v § 1 odst. 3 vyhlášky č. 105/1964 Sb., o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících a o poskytování zaopatřovacího příspěvku členům jejich rodin, ve znění vyhlášek č. 93/1968 Sb. a č. 181/1968 Sb.

(3) Podmínkou pro hodnocení doby důchodového pojištění osob samostatně hospodařících (spolupracujících členů rodiny) jako doby zaměstnání je, že bylo včas zaplaceno pojistné*) za celou dobu trvání tohoto pojištění; doba důchodového pojištění se hodnotí jako doba zaměstnání III. pracovní kategorie.

(2) Pracovníku, který již splnil podmínky pro nárok na starobní důchod z důchodového zabezpečení družstevních rolníků nebo z důchodového pojištění osob samostatně hospodařících, nepobíral po 30. červnu 1964 důchod a byl zaměstnán po splnění podmínek pro nárok na důchod aspoň 5 roků, může být přiznán důchod podle předpisů o důchodovém zabezpečení pracovníků, jestliže z celkové doby jeho pracovní činnosti připadají aspoň tři čtvrtiny na dobu zaměstnání.

(1) Nárok na starobní nebo invalidní důchod pracovníka, který byl před vstupem do zaměstnání osobou samostatně hospodařící a jemuž nevznikl nárok na důchod jako družstevníku nebo jako osobě samostatně hospodařící jen proto, že nebylo řádně zaplaceno pojistné, se posuzuje vždy jen podle předpisů o důchodovém zabezpečení (pojištění) družstevních rolníků, popřípadě o důchodovém pojištění osob samostatně hospodařících pro něj platných v den, kdy se jinak splnily všechny podmínky pro nárok na důchod s výjimkou podmínky zaplacení pojistného.

(7) Do hrubých výdělků pracovníka, který v době, z níž se zjišťuje průměrný měsíční výdělek, byl střídavě zaměstnán nebo důchodově zabezpečen jako člen jednotného zemědělského družstva nebo výrobního družstva anebo jako příslušník ozbrojených sil, se započítávají také příjmy z pracovní činnosti započitatelné podle předpisů o sociálním zabezpečení družstevních rolníků pro stanovení průměrné měsíční odměny nebo hrubé výdělky ve výrobním družstvu (hrubé výdělky vojáků z povolání); příjmy z pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu za dobu před 1. dubnem 1962 se však započítávají, jen bylo-li pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě.

b) v němž vznikl pracovníku nárok na důchod nebo v němž pracovník skončil zaměstnání po vzniku nároku na starobní důchod (§ 9 odst. 2 zákona).

a) v němž pracovník poprvé vstoupil do zaměstnání a

b) jde-li o důchod z důchodového pojištění osob samostatně hospodařících, z průměrného měsíčního výdělku stanoveného za dobu zaměstnání po vzniku nároku na důchod.

a) jde-li o důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) družstevních rolníků z průměrné měsíční pracovní odměny, z níž byl důchod vyměřen. Nebyl-li důchod vyměřen z průměrné měsíční pracovní odměny, vypočítává se zvýšení důchodu z průměrného měsíčního výdělku stanoveného za dobu zaměstnání po vzniku nároku na důchod;

(6) Hrubým výdělkem pracovníka, který vykonává souběžně dvě nebo více zaměstnání (§ 6 zákona), je součet hrubých výdělků ze všech zaměstnání; pracuje-li pracovník také v jednotném zemědělském družstvu, započítávají se do hrubých výdělků i příjmy z pracovní činnosti započitatelné podle předpisů o sociálním zabezpečení družstevních rolníků pro stanovení průměrné měsíční pracovní odměny.

(5) Naturální požitky se pro určení hrubého výdělku oceňují stejně jako pro účely daně ze mzdy***).

(4) Prémie a podíly na hospodářských výsledcích *) se počítají do hrubých výdělků dosažených v té době, v níž byly vyplaceny.

(3) Do hrubého výdělku se nezapočítává mzda (příjem), která je osvobozena od daně ze mzdy zákonem o dani ze mzdy.**).

(2) Hrubým výdělkem je také hrubá mzda (příjem), jestliže se z ní neprovádí srážka daně ze mzdy jen proto, že výdělek nedosahuje zdanitelné výše.

(1) Hrubým výdělkem je veškerá hrubá mzda (příjem) dosažená v zaměstnání nebo v souvislosti s tímto zaměstnáním, jestliže podléhá dani ze mzdy.

(5) Jestliže starobní důchod nebyl vyměřen z průměrného měsíčního (ročního) výdělku, vypočítává se zvýšení důchodu z průměrného měsíčního výdělku stanoveného za dobu zaměstnání po vzniku nároku na důchod.

(4) Nedotčena zůstávají ustanovení o výpočtu průměrného ročního výdělku pracovníků, kteří byli uvolněni nebo přemístěni v důsledku reorganizace průmyslu a státní správy*) anebo v souvislosti s přestavbou územní organizace státu, ke dni jejich uvolnění nebo přemístění, jestliže je to pro pracovníka výhodnější.

(2) Stal-li se poživatel invalidního (částečného invalidního) důchodu částečně invalidním (plně invalidním) a v době požívání důchodu nebyl zaměstnán, vyměřuje se částečný invalidní (invalidní) důchod vždy jen z průměrného měsíčního výdělku, z něhož byl vyměřen dosavadní důchod.

(3) Jestliže pracovník požívá nebo požíval starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod ze sociálního zabezpečení družstevních rolníků, který byl vyměřen z průměrné měsíční pracovní odměny, nebo důchod z důchodového zabezpečení příslušníků ozbrojených sil, který byl vyměřen z důchodového základu, nesmí být jeho důchod ze zaměstnání vyměřen z nižšího průměrného měsíčního výdělku, než kolik činila průměrná měsíční pracovní odměna nebo důchodový základ (§ 133 zákona), z nichž byl vyměřen dřívější důchod.

(1) Do doby, z níž se vypočítává průměrný měsíční výdělek, se zahrnují též období, v nichž neměl pracovník žádný výdělek. Do této doby se však nezahrnují náhradní doby a doby, po které bylo zaměstnání přerušeno z vážných důvodů (§ 8 zákona).

(3) Byla-li výplata důchodu zastavena na žádost pracovníka, může být obnovena, trvá-li zaměstnání, nejdříve po uplynutí jednoho roku.

(2) Zvýšení nároku na starobní důchod podle předchozího odstavce se vypočítává,

(1) Pracovníku, který již splnil podmínky pro nárok na starobní důchod z důchodového zabezpečení družstevních rolníků nebo z důchodového pojištění osob samostatně hospodařících, zvyšuje se nárok na starobní důchod za dobu zaměstnání před 1. červencem 1964 podle předpisů platných před tímto dnem. Za dobu zaměstnání po 30. červnu 1964 se nárok na starobní důchod zvyšuje podle předpisů platných pro pracovníky, jestliže pracovník nepobíral po dobu zaměstnání starobní důchod; ustanovení § 16 odst. 2, § 17 odst. 2 a § 117 odst. 1 zákona tu však neplatí.

(3) Péče ženy o jiné než její (i osvojené) dítě se hodnotí pro nárok na starobní důchod za podmínek stanovených v § 7.

(2) Podmínka výchovy dítěte je splněna též, jestliže žena nemohla dočasně osobně pečovat o dítě nebo dokončit jeho výchovu z vážných důvodů, zejména pro nemoc nebo proto, že dítě zemřelo nebo bylo delší dobu v ústavní péči. Podmínka výchovy není splněna, jestliže dítě zemřelo do šesti měsíců po narození nebo jestliže se žena ujala výchovy dítěte krátce před dosažením jeho zletilosti.

(1) Podmínka výchovy dítěte je splněna, jestliže žena pečuje nebo pečovala o dítě aspoň do skončení jeho povinné školní docházky.

(3) Jestliže však kalendářní rok předcházející bezprostředně kalendářnímu roku, v němž vznikl nárok na důchod, je také rokem prvého vstupu do zaměstnání, vypočítá se průměrný měsíční výdělek z hrubých výdělků dosažených za celou dobu zaměstnání; to platí též, jestliže nárok na důchod vznikne v kalendářním roce, který je současně rokem prvého vstupu do zaměstnání.

(2) Při výpočtu průměrného měsíčního výdělku se nehledí k době zaměstnání ani k výdělkům dosaženým v kalendářním roce,

(1) Jestliže rok prvého vstupu do zaměstnání spadá do období posledních 10 nebo 5 kalendářních let, za které se vypočítává průměrný měsíční výdělek, vypočítává se tento výdělek i za dobu kratší 10 (5) let z hrubých výdělků dosažených za kalendářní léta po roce prvního vstupu do zaměstnání.

(3) Při výpočtu průměrného měsíčního výdělku se nehledí k době mateřské dovolené a další mateřské dovolené, ani když pracovnice nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství. Jestliže je to pro pracovnici výhodnější, nehledí se k době, po kterou jí byl po převedení na jinou práci pro těhotenství nebo mateřství poskytován vyrovnávací příspěvek, ani k příjmům dosaženým v této době.

(2) K době učňovského poměru nebo studia ani k příjmům v této době dosaženým se nehledí, je-li to pro pracovníka výhodnější.

(1) Kryje-li se náhradní doba s dobou zaměstnání, hledí se k době zaměstnání a k výdělkům v ní dosaženým, je-li to pro pracovníka výhodnější.

(9) Ustanovení předchozích odstavců platí přiměřeně i o hrubém výdělku členů výrobních družstev; do výdělku se však včítá i doplňková odměna za práci, a to v tom roce, v němž byla vyplacena.

(8) Do hrubého výdělku pracovníka, který byl před vstupem nebo opětovným vstupem do zaměstnání důchodově pojištěn jako jednotlivě hospodařící rolník nebo jiná osoba samostatně hospodařící, se započítávají jako příjmy ze samostatné výdělečné činnosti vyměřovací základy, podle nichž se stanovila výše pojistného, avšak jen bylo-li včas zaplaceno pojistné.

(1) Stejné nároky, jako při pracovním úrazu, má pracovník též při úrazu utrpěném při zvláštních druzích činnosti za okolností uvedených v § 54. Přitom se za průměrný měsíční výdělek (§ 9 zákona) považuje nejméně částka 800 Kčs.

(2) Nemoci z povolání jsou nemoci uvedené v příloze k této vyhlášce, jestliže vznikly za podmínek tam stanovených.

(1) Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pokládá nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy potrvá déle než rok.

(2) Soustavné zaměstnání je zaměstnání v pracovním poměru vykonávané s určitou pravidelností a v takovém rozsahu, že dosažený výdělek tvoří stálý zdroj příjmu pracovníka; takovým zaměstnáním však není zaměstnání, které nezakládá pojistnou povinnost v nemocenském pojištění podle předpisů platných pro pracovníky*).

(3) Plně invalidním je též pracovník, který pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav může sice vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen za zcela mimořádných podmínek (např. slepci, osoby s velmi těžkými ortopedickými vadami).

(4) Zaměstnání je zcela nepřiměřené dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního povolání, jestliže je pracovníku zcela cizí a odlehlé jeho dosavadnímu zaměstnání a není-li v něm dostatečně využito jeho dřívějších schopností, takže z hlediska společnosti není účelné, aby pracovník vykonával takové nepřiměřené zaměstnání. Dřívějšími schopnostmi pracovníka se rozumí jak vrozené tělesné i duševní schopnosti, tak i dovednosti, vědomosti a zkušenosti získané před dlouhodobým zhoršením zdravotního stavu přípravou pro povolání v závodech nebo studiem na školách všech stupňů, popřípadě déle trvajícím výkonem zaměstnání.

(1) Za podstatný pokles výdělku pracovníka se zpravidla považuje, jestliže průměr jeho hrubých výdělků za posledních šest měsíců je aspoň o třetinu nižší než průměrný měsíční výdělek, z něhož se vypočítává důchod, avšak neomezený podle § 9 odst. 3 zákona. Jde-li však o důchod, který podle dřívějších předpisů nebyl stanoven z průměrného měsíčního (ročního) výdělku, nebo jestliže se pracovník stal částečně invalidním v době přípravy pro povolání anebo jestliže po přiznání důchodu nastaly podstatné změny ve mzdových poměrech pracovníků, srovnává se průměr hrubých výdělků pracovníka zpravidla za posledních šest měsíců s průměrnou mzdou obvykle dosahovanou v zaměstnání, které pracovník konal v době vzniku nároku na důchod.

(2) Nečiní-li hrubý výdělek pracovníka (poživatele částečného invalidního důchodu) více než 1000 Kčs měsíčně, považuje se podmínka podstatného poklesu výdělku za splněnou.

(3) Zaměstnání stejně kvalifikované je zaměstnání, které není zcela odlehlé dosavadnímu zaměstnání, klade podobné požadavky na zdatnost pracovníka a zpravidla mu umožňuje dosáhnout přibližně stejného výdělku jako v dosavadním zaměstnání.

(4) Zvlášť ulehčené pracovní podmínky jsou podstatné pracovní úlevy, zejména zvláštní úprava pracovní doby (např. zkrácení pracovní doby a rozmnožení nebo prodloužení pracovních přestávek), snížení požadavků na pracovní výkon pracovníka pracujícího v úkolu apod.

(5) Zaměstnání méně kvalifikované je zaměstnání, na něž pracovník stačí svými tělesnými a duševními schopnostmi, které však při srovnání s dosavadním zaměstnáním klade menší požadavky na tělesnou sílu, dovednost, vědomosti a zkušenosti, popřípadě na odpovědnost pracovníka, a zpravidla mu umožňuje dosáhnout jen podstatně nižšího výdělku než v dosavadním zaměstnání.

a) stipendia poskytovaná podle příslušných stipendijních předpisů; do vlastního příjmu se však zahrnují stipendia, která mají povahu náhrady výdělku,

(1) Příjmem z výdělečné činnosti je nejen hrubý výdělek z pracovního nebo obdobného poměru, nýbrž i příjem z jakékoli činnosti pravidelně konané. Do příjmu se zahrnují též peněžité dávky nemocenského pojištění (zabezpečení v nemoci) nahrazující ušlý příjem z výdělečné činnosti. Jde-li však o výdělečnou činnost, která by zakládala důchodové pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a ostatních osob samostatně hospodařících, považují se za příjem z této činnosti vyměřovací základy stanovené podle předpisů o důchodovém pojištění uvedených osob.

(2) Do úhrnu důchodu a příjmu z výdělečné činnosti se nevčítá zvýšení důchodu pro bezmocnost.

(3) Péčí o dítě se rozumí péče poskytovaná dítěti do skončení povinné školní docházky; poté nejdéle do 26. roku věku dítěte, je-li splněna některá z podmínek uvedených v § 33 odst. 3 zákona.

(4) Jestliže pracující poživatelce vdovského důchodu náleží invalidní (částečný invalidní) důchod nebo starobní důchod (§ 58 zákona), provede se nejprve úprava důchodů podle § 56 zákona a vdovský důchod nebo jeho část se krátí pro souběh s výdělkem podle ustanovení o souběhu vdovského důchodu s výdělkem.

f) příležitostný výdělek za výpomoci nebo za obdobné dočasné práce, jakož i výdělek za práce podle dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr; *)

e) výdělek studenta (žáka) za práce organizované nebo zadané školou nebo v dohodě se školskými orgány,

d) výdělek za práci konanou v době od skončení výuky v jednom školním roce do počátku výuky v následujícím školním roce, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu na téže nebo jiné škole, výdělek za práci v době školních prázdnin navazujících bezprostředně na skončení studia, pokud dítě nevstoupilo do trvalého zaměstnání, popřípadě nezačalo vykonávat jinou trvalou pracovní činnost, jakož i výdělek, který učeň nebo mladistvý připravující se na budoucí povolání v pracovním poměru získal v době své dovolené na zotavenou,

c) výživné (alimenty) poskytované na dítě,

b) hodnota bezplatného internátního zaopatření a bezplatně poskytovaných jídel a ošacení podle předpisů o hmotném zaopatření mládeže připravující se na budoucí povolání a hodnota naturálií, které se poskytují studentům vysokých škol při výkonu vojenských povinností o prázdninách,

(3) Při posuzování potřebnosti se nehledí k vyživovací povinnosti podle zákona o rodině, jestliže by jejím plněním byla ohrožena slušná životní míra povinného nebo příslušníků jeho rodiny.

(2) Výživa se zpravidla nepokládá za zabezpečenou, jestliže

(1) Za potřebného se považuje občan, jehož výživa není zabezpečena vlastními příjmy ani výživným od jiných osob.

a) jednotlivá osoba je odkázána na příjem nedosahující 550 Kčs měsíčně nebo manželská dvojice (druh a družka) na příjem nedosahující 900 Kčs měsíčně;

b) uživatel zemědělské půdy je odkázán na výnos půdy, kterou obhospodařuje a která nepřesahuje výměru 0,5 ha a v horské oblasti 2 ha.

a) že byl neschopen práce podle předpisů o nemocenském pojištění platných pro pracovníky nebo mu byla nařízena karanténa podle předpisů o boji proti přenosným nemocem, měl-li přitom nárok na nemocenské, nebo že nemohl konat práci z jiných důvodů, avšak po dobu nekonání prací měl nárok na náhradu mzdy,

b) že během měsíce konal službu v ozbrojených silách nebo se z ní vrátil, nebo proto,

c) že domácká dělnice byla na mateřské nebo na další mateřské dovolené a měla přitom nárok na peněžitou pomoc v mateřství.

(2) Hrubý výdělek se započítává i za kalendářní měsíce, které nelze započítat do doby zaměstnání; tyto měsíce se též zahrnují do doby, za kterou se vypočítává průměrný měsíční výdělek.

(3) Hrubý výdělek se započítává do výše průměrného výdělku, kterého by dosáhl dělník vykonávající v téže době stejné zaměstnání v závodě, pro který domácký dělník pracoval.

(1) Za hrubý výdělek domáckého dělníka v kalendářním měsíci se považuje hrubá odměna za odvedenou práci, která byla domáckému dělníku zúčtována za tento měsíc, pokud podléhá dani ze mzdy. Do výdělku se nezapočítávají režijní náhrady a cena surovin, které si domácký dělník opatřuje na vlastní náklad.

(2) Pracovním úrazem učně je též úraz, který učeň utrpěl při výchově k povolání nebo v souvislosti s ní.

(1) Za hrubý výdělek učně se považuje částka 800 Kčs měsíčně, pokud odměny učně nejsou vyšší. Stal-li se učeň invalidním (částečně invalidním) následkem pracovního úrazu, považuje se za hrubý výdělek učně, pokud je to pro něj výhodnější, měsíční průměr hrubých výdělků dosažených v posledních třech kalendářních měsících před pracovním úrazem.

(3) Ustanovení o důchodovém zabezpečení učňů platí obdobně pro mládež starší 15 let, která je vychovávána k povolání v zařízeních státní správy pro mládež vyžadující zvláštní péče, i když nejde o učební poměr.

(1) Za dobu zaměstnání sezónního nebo kampaňového pracovníka*) se považují kalendářní měsíce, za které dosáhl hrubého výdělku aspoň 120 Kčs. Jestliže pracovník odpracoval v zemědělství nebo v lesnictví na sezónních nebo kampaňových pracích v kalendářním roce aspoň 150 dnů a dosáhl v tomto roce hrubého výdělku za tyto práce aspoň 3000 Kčs, započítává se do doby zaměstnání celý kalendářní rok.

(2) Pro určení průměrného měsíčního výdělku se započítává úhrn všech měsíčních výdělků dosažených v kalendářním roce výkonem sezónních nebo kampaňových prací, tedy i měsíčních výdělků nižších než 120 Kčs; kalendářní měsíce, za které pracovník dosáhl výdělků nižších než 120 Kčs měsíčně, se též zahrnují do doby, za kterou se vypočítává průměrný měsíční výdělek.

(2) Pro určení průměrného měsíčního výdělku se započítává úhrn všech měsíčních výdělků dosažených v kalendářním roce při nepravidelných výpomocích, tedy i měsíčních výdělků nižších než 120 Kčs; kalendářní měsíce, za které pracovník dosáhl výdělků nižších než 120 Kčs měsíčně, se též zahrnují do doby, za kterou se vypočítává průměrný měsíční výdělek.

(1) Za dobu zaměstnání pracovníka na nepravidelnou výpomoc*) se považují kalendářní měsíce, v nichž pracoval více než šest dnů v měsíci a za které dosáhl hrubého výdělku aspoň 120 Kčs.

(1) Pracovníky v zahraničí**) jsou pracovníci československých rozpočtových, hospodářských nebo jiných organizací, kteří jsou československými občany a jsou přiděleni nebo přijati po 30. září 1948 k výkonu činnosti pro tyto organizace mimo území Československé socialistické republiky.

(3) Nenáleží-li pracovníku v zahraničí funkční plat nebo není-li stanoven, považuje se za hrubý výdělek částka, kterou podle povahy jeho činnosti v zahraničí stanoví příslušný ústřední orgán v souladu se zásadami mzdových úprav pro pracovníky zahraniční služby.

(2) Za hrubý výdělek pracovníka v zahraničí se pro účely důchodového zabezpečení považuje hrubý funkční plat, který mu náleží podle příslušné mzdové úpravy po dobu jeho činnosti v zahraničí.

(4) Je-li hrubý výdělek podle předchozích odstavců nižší než měsíční hrubá mzda (plat), která pracovníku náležela v průměru za poslední rok před vysláním do zahraničí, popřípadě před započetím přípravy pro službu v zahraničí, považuje se za hrubý výdělek tato měsíční mzda (plat).

(5) Zahraniční přídavek, popřípadě jiné příplatky nebo zvýšení platu poskytované k úhradě zvýšených výdajů v zahraničí se do hrubého výdělku podle předchozích odstavců nezapočítávají.

(2) Stejně jako experti se v důchodovém zabezpečení posuzují pracovníci, kteří byli vysláni ke studijnímu pobytu v zahraničí a pobírají v zahraničí stipendium.

(1) Za experty v zahraničí***) se považují českoslovenští občané, kteří v rámci mezinárodní spolupráce jsou se souhlasem československých orgánů činni po 30. září 1948 v zahraničí pro zahraniční zaměstnavatele (podniky).

(3) Pro účely důchodového zabezpečení se za experty nepovažují pracovníci, kteří sice vykonávají činnost uvedenou v odstavci 1, avšak jsou za ni odměňováni některou československou organizací v souladu se zásadami mzdových úprav pro pracovníky zahraniční služby; tito pracovníci jsou zabezpečeni podle § 35 a 36.

a) na pracovníky - členy posádek československých dopravních prostředků a na pracovníky, jejichž zaměstnání záleží v jiné činnosti v československém dopravním prostředku;

d) na občany zabezpečené podle předpisů o sociálním zabezpečení družstevních rolníků*), u nichž i po dobu jejich činnosti v zahraničí zůstávají zachovány podmínky pro další trvání dosavadního zabezpečení.

c) na pracovníky, kteří v době odchodu do zahraničí jsou povinně zabezpečeni podle předpisů o nemocenském a důchodovém zabezpečení spisovatelů, hudebních skladatelů, výtvarných umělců, architektů, vědeckých pracovníků, výkonných umělců a artistů (§ 59 a násl.), u nichž i po dobu jejich činnosti v zahraničí zůstávají zachovány podmínky pro další trvání dosavadního zabezpečení;

b) na pracovníky vyslané na zahraniční pracovní cestu, jimž je poskytována po dobu této pracovní cesty náhrada výdajů;

(1) Pokud jinak nevyplývá z dalších ustanovení, jsou ve stejném rozsahu jako pracovníci důchodově zabezpečeni i funkcionáři národních výborů, funkcionáři komisí lidové kontroly a statistiky, soudci z povolání, advokáti - členové advokátních organizací, studenti, vědečtí a umělečtí aspiranti a dobrovolní spolupracovníci pečovatelské služby.

(3) V rozsahu uvedeném v § 53 jsou důchodově zabezpečeni odsouzení, kteří jsou v době výkonu trestu odnětí svobody zařazeni k výkonu prací.

(2) Jako pracovníci jsou též důchodově zabezpečeni pracující, kteří jsou činni pro socialistickou organizaci v poměru, který má obsah pracovního poměru, není však takto označen nebo nemá všechny náležitosti předepsané pro vznik pracovního poměru. Toto ustanovení neplatí pro občany, kteří jsou zabezpečeni podle zákona o sociálním zabezpečení družstevních rolníků a předpisů vydaných podle něho.

a) jsou plně uvolněni pro výkon této funkce ze svého zaměstnání nebo z jiné činnosti nebo

d) splňují podmínky pro nárok na starobní důchod nebo požívají jiný důchod z důchodového zabezpečení a vykonávají funkci plně uvolněného funkcionáře.

c) jsou poživateli invalidního (částečného invalidního) důchodu a vykonávají funkci aspoň po polovinu normální pracovní doby nebo

b) pro výkon funkce mohou vykonávat své dosavadní zaměstnání jen zčásti a jsou již z důvodu zaměstnání důchodově zabezpečeni jako pracovníci nebo

(2) Úraz, který utrpí funkcionář při plnění úkolů vyplývajících z funkce nebo v souvislosti s ní, se považuje za pracovní úraz.

(1) Za hrubý výdělek funkcionářů uvedených v § 41 se považuje hrubá odměna za výkon funkce v národním výboru, včetně té části odměny, která je osvobozena od daně ze mzdy.

(2) Utrpěl-li pracovní úraz poslanec národního výboru, který je poživatelem starobního nebo invalidního (částečného invalidního) důchodu z důchodového zabezpečení pracovníků, nevykonává zaměstnání ani není důchodově zabezpečen podle § 41 a jemuž pracovní úraz způsobil plnou (částečnou) invaliditu, vyměří se mu invalidní (částečný invalidní) důchod náležející při pracovním úrazu z jeho průměrného měsíčního výdělku, nejméně však z průměrného měsíčního výdělku 800 Kčs.

(1) Utrpěl-li pracovní úraz poslanec národního výboru, který není důchodově zabezpečen podle § 41 ani není důchodově zabezpečen z jiného důvodu a stal se následkem tohoto úrazu plně (částečně) invalidním, náleží mu invalidní (částečný invalidní) důchod ve výši náležející při pracovním úrazu; důchod se vyměřuje z průměrného měsíčního výdělku 800 Kčs.

(3) Zemřel-li následkem pracovního úrazu poslanec národního výboru, který byl zabezpečen podle předchozích odstavců, náležejí pozůstalým po něm dávky pozůstalých vyměřené z důchodů stanovených podle těchto odstavců.

(1) Odměny poskytované národním výborem poslanci národního výboru, který není důchodově zabezpečen podle § 41, ale je důchodově zabezpečen jako pracovník, se započítávají pro stanovení průměrného měsíčního výdělku; jde-li o poživatele částečného invalidního důchodu, nehledí se však k těmto odměnám pro zjištění, zda trvá pokles výdělku jako podmínka nároku na částečný invalidní důchod.

(2) Náhrady ušlého výdělku poskytované národním výborem, popřípadě jiným orgánem, poslanci uvedenému v předchozím odstavci, se započítávají pro stanovení průměrného měsíčního výdělku.

(3) Orgán, který poskytl odměnu nebo náhradu ušlého výdělku podle předchozích odstavců, oznámí její výši závodu, k němuž je poslanec národního výboru v pracovním poměru, a závod ji uvede v evidenčním listě o době zaměstnání a výdělku odděleně od ostatních příjmů.

(2) Za hrubý výdělek advokáta se považují jeho hrubé příjmy na odměnách za práci v advokátní organizaci, vyplácené podle předpisů o odměňování za činnost v advokacii, pokud podléhají dani ze mzdy; za hrubý výdělek se však nepovažují příjmy, které jsou osvobozeny od daně ze mzdy zákonem o dani ze mzdy.

(1) Doba členství advokáta v advokátní organizaci se považuje pro účely důchodového zabezpečení za dobu zaměstnání.

(1) Dobou studia je vedle dob studia uvedených v § 6 odst. 1 č. 4 zákona též

b) doba studia účastníků inženýrských kursů.

a) doba studia československých občanů v cizině; tato doba se započítává za stejných podmínek, za jakých se započítává doba zaměstnání v cizině ( § 6 odst. 1 č. 5 zákona);

(3) Dosáhl-li student při výrobní práci v některém měsíci vyššího hrubého výdělku než 800 Kčs měsíčně, považuje se za jeho výdělek v tomto měsíci hrubý výdělek skutečně dosažený. Stal-li se student plně (částečně) invalidním následkem pracovního úrazu, který utrpěl při výrobní práci nebo v souvislosti s ní, považuje se za hrubý výdělek studenta, pokud je to pro něj příznivější, hrubý výdělek, kterého by dosáhl při výrobní práci, kdyby ji konal po plnou pracovní dobu stanovenou právními předpisy pro příslušné pracovní odvětví.

(2) Za hrubý výdělek studenta se považuje částka 800 Kčs měsíčně.

b) při výrobní práci v závodě nebo provozní praxi anebo v souvislosti s nimi; ustanovení § 22 odst. 1 druhé věty zákona platí obdobně.

(4) Pracovním úrazem je úraz, který student utrpěl

a) při vyučování nebo v souvislosti s ním*) a při práci ve školní dílně nebo na školním pozemku anebo v souvislosti s ní; ustanovení § 22 odst. 1 druhé věty písm. b) až d) zákona platí obdobně;

(3) K hospodářskému zabezpečení, které účastníkům studia vedle zaměstnání poskytuje závod v době neplaceného pracovního volna, se nehledí pro stanovení výše dávky důchodového zabezpečení.

(1) Do doby zaměstnání pracovníků, kteří jsou účastníky studia vedle zaměstnání (večerního, dálkového, externího), se započítává i doba neplaceného pracovního volna, které jim bylo poskytnuto závodem pro účely studia; pro tyto účastníky však neplatí ustanovení § 47 odst. 2 a 3.

(2) Doba neplaceného pracovního volna se považuje pro výpočet průměrného měsíčního výdělku za náhradní dobu.

(4) Utrpí-li pracovník, který je účastníkem studia vedle zaměstnání, úraz za okolností uvedených v § 47 odst. 4, považuje se takový úraz za pracovní úraz v zaměstnání; ustanovení § 22 odst. 1 druhé věty zákona platí obdobně.

(1) Pracovním úrazem vědeckého nebo uměleckého aspiranta je úraz utrpěný při činnosti vykonávané podle organizačního a studijního řádu pro vědecké nebo umělecké aspiranty nebo v souvislosti s ní; ustanovení § 22 odst. 1 druhé věty zákona platí obdobně.

(2) Za hrubý výdělek vědeckého nebo uměleckého aspiranta se považuje stipendium a odměny vyplácené za činnost vykonávanou podle organizačního nebo studijního řádu pro vědecké nebo umělecké aspiranty; u aspiranta vyslaného na školení do ciziny se považuje za hrubý výdělek částka odpovídající stipendiu, které by mu náleželo, kdyby se školil v Československé socialistické republice.

(3) Úraz, který utrpí vědecký (umělecký) aspirant-externista důchodově zabezpečený jako pracovník při činnosti vykonávané podle organizačního a studijního řádu pro vědecké (umělecké) aspiranty-externisty nebo v souvislosti s touto činností, se považuje za pracovní úraz v zaměstnání; ustanovení § 22 odst. 1 druhé věty zákona platí obdobně.

(2) Odsouzený, který je zařazen k výkonu prací za jiných podmínek, než které jsou uvedeny v předchozím odstavci, je důchodově zabezpečen jen za podmínek stanovených ve směrnicích ministerstva vnitra vydaných podle odstavce 7.

(4) Za hrubý výdělek odsouzeného se považuje odměna za vykonanou práci. Bylo-li přiznáno odškodnění za vazbu nebo za trest, započítává se pro stanovení průměrného měsíčního výdělku náhrada odpovídající ušlému výdělku (§ 9 odst. 3 zákona) v kalendářním roce vazby nebo trestu do hrubého výdělku za tento rok.

(5) Pro odsouzeného, který je v době výkonu trestu odnětí svobody v učebním poměru, platí ustanovení § 32.

(6) Při posuzování plné (částečné) invalidity odsouzeného se za jeho dosavadní zaměstnání považuje jeho zaměstnání před počátkem výkonu trestu; jestliže však odsouzený konal během výkonu trestu déle než dva roky práce vyšší kvalifikace nebo jestliže utrpěl při výkonu těchto prací pracovní úraz, považují se za dosavadní zaměstnání tyto práce. O plné (částečné) invaliditě odsouzeného rozhoduje okresní posudková komise sociálního zabezpečení po konsultaci mezi lékařem této komise a zdravotnickým orgánem nápravného zařízení.

(3) Doba, po kterou byl odsouzený důchodově zabezpečen, se hodnotí jako doba zaměstnání III. pracovní kategorie.

(7) Ministerstvo vnitra stanoví v dohodě se Státním úřadem sociálního zabezpečení a Ústřední radou odborů podrobnosti.

(2) Jestliže se pečovatel stal plně (částečně) invalidním nebo zemřel následkem pracovního úrazu, vyměřuje se invalidní (částečný invalidní) důchod z průměrného měsíčního výdělku, nejméně však z průměrného měsíčního výdělku 800 Kčs; z takto vyměřeného invalidního důchodu se stanoví též dávky pozůstalých.

(1) Za pracovní úraz pečovatele (§ 50) se považuje úraz, který se přihodil pečovateli při úkonu pečovatelské služby prováděné podle pokynů daných národním výborem.

(1) Za měsíční hrubý výdělek pečovatele se považuje odměna za vykonané pečovatelské služby; započítává se za ten měsíc, za který byla zúčtována.

(2) Při stanovení průměrného měsíčního výdělku se započítávají i odměny, které nedosahují částky 400 Kčs měsíčně; měsíce, za které dosáhl pečovatel odměny nižší než 400 Kčs měsíčně, se zahrnují též do doby, za kterou se vypočítává průměrný měsíční výdělek.

a) že byl neschopen práce podle předpisů o nemocenském pojištění platných pro pracovníky nebo mu byla nařízena karanténa podle předpisů o boji proti přenosným nemocem, měl-li přitom nárok na nemocenské,

b) že pečovatel během měsíce konal službu v ozbrojených silách nebo se z ní vrátil,

c) že mu byla poskytována lázeňská péče podle předpisů o nemocenském pojištění platných pro pracovníky, nebo proto,

d) že pečovatelka byla na mateřské nebo na další mateřské dovolené a měla přitom nárok na peněžitou pomoc v mateřství.

(1) Důchodové zabezpečení odsouzeného, který v době výkonu trestu odnětí svobody je zařazen k pravidelnému výkonu prací v rozsahu obvyklém u pracovníků, vzniká dnem zařazení na tyto práce, nejdříve však dnem 1. ledna 1953; přitom nerozhoduje, zda pracuje v útvaru nápravného zařízení nebo mimo tento útvar. Důchodové zabezpečení zaniká dnem, kdy odsouzený byl z výkonu těchto prací odvolán.

b) dobrovolní požárníci, jakož i občané, kteří byli přibráni ku pomoci nebo konali povinnost v oboru požární ochrany, při plnění úkolů v oboru požární ochrany, počítajíc v to i potřebný výcvik, nebo při zásahu proti živelním pohromám nebo nehodám a při odstraňování jejich následků;

a) poslanci a členové komisí národních výborů, soudci, kteří vykonávají svou funkci vedle svého zaměstnání (pracovní činnosti), soudci místních lidových soudů a jiní funkcionáři při výkonu funkce nebo v souvislosti s ní, pokud nejsou důchodově zabezpečeni již podle předchozích ustanovení;

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod se poskytuje pro plnou (částečnou) invaliditu způsobenou úrazem, který utrpěli

(2) Pracovnímu úrazu se klade naroveň onemocnění přenosnými a parasitárními nemocemi, které vzniklo v příčinné souvislosti s činnostmi uvedenými v předchozím odstavci.

ch) účastníci krátkodobých nebo neplacených brigád (§ 56).

h) účastníci organizované tělesné výchovy, kteří dokončili povinnou školní docházku, s výjimkou účastníků ze zahraničí, jestliže se jim úraz přihodil jako cvičencům, sportovcům, turistům nebo jako dobrovolným organizačním a výchovným pracovníkům při činnosti vykonávané podle pokynů příslušného vedoucího nebo tělovýchovné složky, která poskytuje příležitost k této činnosti v souladu s příslušnými pravidly a řády;

g) občané se změněnou pracovní schopností při provádění přípravy pro povolání;

f) dobrovolní spolupracovníci pečovatelské služby, pokud nejsou zabezpečeni jako pracovníci (§ 50 až 52), při úkonu této služby prováděné podle pokynů daných národním výborem;

e) dobrovolní členové Horské služby při plnění úkolů Horské služby, zejména v souvislosti se záchrannými akcemi;

d) dárci krve při účasti na všech úkonech potřebných k splnění úkolů organizovaného dárcovství krve;

c) zdravotníci, funkcionáři a členové Československého červeného kříže při přímé účasti na provádění úkolů této organizace, počítajíc v to i potřebný výcvik, jakož i dobrovolní spolupracovníci přibraní k pomocným akcím spadajícím do působnosti Československého červeného kříže při součinnosti na provádění těchto úkonů;

(1) Důchod se vyměřuje z průměrného měsíčního výdělku 800 Kčs, pokud není pro oprávněného výhodnější vyměřit důchod z průměrného měsíčního výdělku z jeho zaměstnání.

(2) Jde-li o nepracujícího poživatele invalidního (částečného invalidního) důchodu nebo starobního důchodu z důchodového zabezpečení (pojištění), vyměří se invalidní (částečný invalidní) důchod z průměrného měsíčního výdělku 800 Kčs, pokud je to pro důchodce výhodnější.

(3) Zemřel-li zraněný následkem úrazu uvedeného v § 54, náleží pozůstalým po něm dávky pozůstalých.

(2) Za brigádníky se považují též občané vypomáhající při svépomocné bytové výstavbě v rozsahu svépomoci vymezené národním výborem v rozhodnutí o přípustnosti stavby.

(3) Utrpěl-li brigádník při brigádnické činnosti nebo v přímé souvislosti s ní pracovní úraz nebo onemocněl-li nemocí z povolání v přímé souvislosti s brigádnickou činností, náleží mu invalidní (částečný invalidní) důchod ve výši náležející při pracovním úrazu, jsou-li splněny ostatní stanovené podmínky.

(1) Krátkodobá ani neplacená brigádnická činnost*) se nepovažují pro účely důchodového zabezpečení za zaměstnání. Jestliže však pracovní poměr brigádníka k dosavadnímu závodu trvá a poskytl-li tento závod brigádníkovi neplacené pracovní volno k výkonu brigádnické činnosti, nezahrnují se dny tohoto neplaceného pracovního volna do doby, za niž se vypočítává průměrný měsíční výdělek.

(4) Byl-li brigádník bezprostředně před nástupem na brigádnickou akci důchodově zabezpečen jako pracovník, vyměřuje se důchod z jeho průměrného měsíčního výdělku; jestliže je to pro brigádníka příznivější, vyměřuje se důchod z průměrného měsíčního výdělku, který by měl podle příslušných mzdových úprav pracovník, vykonávající obdobný druh práce, nejvýše však z průměrného měsíčního výdělku 800 Kčs. Nebyl-li brigádník důchodově zabezpečen jako pracovník nebo nebyl-li důchodově zabezpečen vůbec, vyměří se důchod z průměrného měsíčního výdělku 800 Kčs.

(2) Kdo organizuje brigádnickou akci, je povinen dát závodu, pro nějž se brigáda koná, podklady potřebné pro splnění úkolů uvedených v předchozím odstavci.

(1) Závod, pro nějž brigádník pracuje, je povinen

a) vést jmenovitě seznamy všech brigádníků, vyznačit u každého z nich dny, ve kterých brigádník pracoval, a tyto seznamy řádně uschovávat, popřípadě je předkládat podle pokynů orgánů sociálního zabezpečení;

b) hlásit úraz (nemoc z povolání) podle předpisů o hlášení pracovních úrazů.

(1) Spisovatelé, hudební skladatelé, výtvarní umělci, architekti, vědečtí pracovníci, novináři, výkonní umělci a artisté, uznaní příslušnou vrcholnou ideovou organizací (dále jen „umělci“), kteří
jsou účastni zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte a důchodového zabezpečení jako pracovníci s odchylkami uvedenými v tomto díle vyhlášky (povinné zabezpečení).

a) vykonávají svou činnost jako povolání tvořící trvalý a hlavní zdroj příjmů, avšak nikoli v pracovním poměru,

c) nepožívají důchod starobní, invalidní ani osobní,

b) nejsou již z jiného důvodu účastni důchodového zabezpečení,

(2) Umělci, kteří
jsou s odchylkami stanovenými v tomto díle vyhlášky zabezpečeni jako umělci uvedení v odstavci 1, jestliže vykonávají svou činnost jako povolání tvořící trvalý zdroj příjmů, avšak nikoli v pracovním poměru, a přihlásí se k zabezpečení (dobrovolné zabezpečení).

a) jsou již účastni důchodového zabezpečení nebo

b) požívají některý z důchodů uvedených v odstavci 1 písm. c),

(3) Jako výkonní umělci jsou zabezpečeni též

b) estrádní umělci uznaní organizacemi, kterým přísluší řídit a organizovat estrádní činnost podle zákona č. 82/1957 Sb., o estrádách, artistických produkcích a lidové zábavě, a podle předpisů vydaných podle něho**).

a) hudebníci z povolání uznaní organizací, které přísluší řídit a organizovat koncertní a jinou hudební činnost podle zákona č. 81/1957 Sb., o koncertní a jiné hudební činnosti, a podle předpisů vydaných podle něho,

(1) Povinné zabezpečení umělce vzniká dnem, kterým podle vyjádření příslušné vrcholné ideové organizace umělec začal soustavně vykonávat svou činnost, a zaniká dnem, kterým podle vyjádření této organizace uvedená činnost skončila; zaniká také dnem, od něhož umělec již nesplňuje některou z podmínek uvedených v § 59 odst. 1.

(2) Dobrovolné zabezpečení umělce uznaného příslušnou vrcholnou ideovou organizací vzniká dnem, od něhož se umělec k zabezpečení přihlásil, nejdříve však od 1. ledna toho roku, v němž přihláška k zabezpečení došla k orgánu příslušnému provádět zabezpečení podle tohoto dílu vyhlášky, a zaniká dnem, kterým se umělec odhlásil ze zabezpečení, ne však dříve než koncem kalendářního měsíce, v němž odhláška došla.

(3) Jako doba zaměstnání se započítává doba umělecké činnosti nejdříve od 1. října 1948. Jde-li o dobrovolné zabezpečení umělce, započítává se z doby před 1. lednem 1969 jen doba, za kterou byl zaplacen příspěvek podle předpisů platných před tímto dnem (§ 62).

(1) Povinně zabezpečení umělci se zařazují podle výše ročního příjmu plynoucího z jejich činnosti do příjmových stupňů určených těmito pevnými měsíčními částkami:

	roční příjem Kčs	příjmový stupeň (měsíčně) Kčs
-	do 5 400	250
nad 5 400	do 11 400	500
nad 11 400	do 17 400	1 000
nad 17 400	do 23 400	1 500
nad 23 400	do 34 400	2 000
nad 34 400		2 500

(2) Za roční příjem umělce se považuje hrubý příjem z umělecké činnosti podrobený dani za kalendářní rok, snížený o skutečné režijní náklady spojené s výkonem této činnosti, nejvýše však

a) o 60 % při umělecké činnosti v oboru sochařství,

c) o 40 % při ostatní umělecké činnosti.

b) o 50 % při jiné výtvarné činnosti a při umělecké fotografii a

(3) Do příjmových stupňů zařazuje umělce orgán příslušný provádět zabezpečení podle tohoto dílu vyhlášky po slyšení příslušné vrcholné ideové organizace. V prvém roce zabezpečení se umělec zařadí podle pravděpodobné výše hrubého příjmu. Změnu v zařazení do příjmového stupně lze provést při podstatné změně příjmu jen do budoucna od počátku následujícího kalendářního roku.

(4) Dobrovolně zabezpečený umělec se zařazuje do toho z příjmových stupňů uvedených v odstavci 1, který odpovídá příjmu z jeho činnosti podle vyjádření příslušné vrcholné ideové organizace.

(1) Ze zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte se poskytují tyto dávky

a) lázeňská péče,

b) nemocenské,

c) peněžitá pomoc v mateřství,

f) pohřebné.

e) přídavky na děti,

d) podpora při narození dítěte,

(2) Pokud se dále nestanoví jinak, řídí se poskytování dávek uvedených v předchozím odstavci předpisy o poskytování obdobných dávek platnými pro pracovníky.*)

(1) Umělcům náleží nemocenské, jsou-li pro nemoc nebo úraz uznáni dočasně neschopnými k výkonu své činnosti.

(2) Výkonným umělcům a artistům se poskytuje nemocenské od prvního dne pracovní neschopnosti. Spisovatelům, hudebním skladatelům, výtvarným umělcům, architektům, vědeckým pracovníkům a novinářům se poskytuje nemocenské od prvního dne pracovní neschopnosti, jestliže v důsledku pracovní neschopnosti nemohli přijmout nebo dokončit objednanou uměleckou práci; v ostatních případech jim náleží nemocenské od osmého dne pracovní neschopnosti.

v příjmovém stupni Kčs měsíčně	za kalendářní den Kčs
250	7
500	13
1 000	26
1 500	40
2 000	52
2 500	64

(3) Nemocenské se poskytuje za kalendářní dny a činí

(4) Za první tři kalendářní dny pracovní neschopnosti se snižuje výše nemocenského stanovená v předchozím odstavci o 20 %.

(5) Nemocenské může být při pracovní neschopnosti pro aktivní tuberkulózu zvýšeno až o 15 %, jestliže pracovní neschopnost z tohoto důvodu trvá déle než měsíc; zvýšení může být přiznáno nejdříve od počátku druhého měsíce trvání této pracovní neschopnosti. Po dobu ústavního ošetřování může být zvýšené nemocenské vypláceno jen tehdy, má-li umělec nezaopatřené dítě; při rozhodování o přiznání zvýšeného nemocenského se hledí k sociálním poměrům umělcovy rodiny.

(6) Poskytuje-li se nemocenské podle tohoto dílu vyhlášky za tutéž dobu vedle nemocenského poskytovaného podle jiných předpisů, stanoví se nemocenské podle tohoto dílu vyhlášky nejvýše částkou, která spolu s nemocenským poskytovaným podle jiných předpisů nepřevýší za den částku 90 Kčs, popřípadě při zvýšení pro aktivní tuberkulózu částku 100 Kčs.

Kčs měsíčně	Kčs denně
250	7
500	13
1000	26
1500	40
2000	52
2500	64

(1) Peněžitá pomoc v mateřství umělkyně se poskytuje za kalendářní dny a činí v příjmovém stupni

(2) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje i umělkyni, které náleží obdobná dávka z nemocenského pojištění (nemocenské péče) podle jiných předpisů; ustanovení § 65 odst. 6 platí obdobně.

(1) Pro výpočet průměrného měsíčního výdělku se považuje za hrubý výdělek příjmový stupeň, do něhož byl umělec zařazen.

(2) Za hrubý výdělek za dobu před 1. květnem 1960 se považují

a) v době od 1. října 1948 do 31. prosince 1956 vyměřovací základy, do nichž byl umělec v té době zařazen,

b) v době od 1. ledna 1957 do 30. dubna 1960 vyměřovací základy (příjmové stupně), podle nichž umělec platil pojistné.

(2) Umělci, který vykonává svou činnost po vzniku nároku na starobní důchod a má z ní po srážce skutečných režijních nákladů (§ 61 odst. 2) příjem vyšší než 6 000 Kčs ročně, se starobní důchod neposkytuje. Pro umělce starší 65 let a umělkyně starší 60 let, jejichž příjem přesahuje uvedenou částku, platí o výplatě starobního důchodu a o zvyšování nároku na tento důchod předpisy platné pro pracovníky. Za dobu, po kterou se starobní důchod neposkytuje, zvyšuje se nárok na tento důchod za každý rok činnosti, pro niž je umělec zabezpečen a která je vykonávána po vzniku nároku na starobní důchod, podle předpisů platných pro pracovníky.

(1) Netrvalo-li zabezpečení podle tohoto dílu vyhlášky bezprostředně přede dnem vzniku nároku na starobní důchod nepřetržitě aspoň 10 let, nepřihlíží se při stanovení průměrného měsíčního výdělku k příjmu dosaženému činností umělce v době, kdy byl zabezpečen dobrovolně. Jestliže umělec dovrší dobu 10 let nepřetržitého zabezpečení podle tohoto dílu vyhlášky teprve po vzniku nároku na starobní důchod, přizná se mu ode dne dovršení této doby zabezpečení, je-li to pro něj výhodnější, starobní důchod nově vypočtený ke dni vzniku nároku na důchod z průměrného měsíčního výdělku, při jehož stanovení se přihlédne i k příjmu dosaženému umělcem v době, kdy byl zabezpečen dobrovolně.

(1) Vrcholné ideové organizace umělců spolupůsobí při provádění zabezpečení umělců a při přípravě podkladů potřebných pro rozhodování o dávkách, zejména

b) sledují činnost umělců a určují počátek a konec této činnosti pro vznik a zánik zabezpečení,

a) podávají vyjádření o tom, které kulturní pracovníky lze uznat za umělce,

c) podávají vyjádření o výši příjmů umělců a o jejich hospodářském postavení v době pracovní neschopnosti.

(2) Přihlášky k zabezpečení a odhlášky z něho se podávají okresnímu národnímu výboru prostřednictvím vrcholných ideových organizací. Pokud jde o vědecké pracovníky, podávají se přihlášky a odhlášky přímo okresnímu národnímu výboru, který také sám zjišťuje výši příjmu vědeckých pracovníků a jejich hospodářské postavení v době nemoci.

d) ve věcech spisovatelů a překladatelů literárních děl, kteří nejsou členy Svazu československých spisovatelů, ministerstvo kultury a informací nebo orgán jím pověřený.

(3) Působnost, která podle této vyhlášky náleží příslušné vrcholné ideové organizaci umělců, vykonává

c) ve věcech hudebníků z povolání a estrádních umělců organizace uvedené v § 59 odst. 3,

b) ve věcech artistů organizace, kterým přísluší organizovat a provozovat artistickou činnost podle zákona č. 82/1957 Sb. a předpisů vydaných podle něho,

a) ve věcech vědeckých pracovníků ústřední výbor Odborového svazu pracovníků školství a vědy podle zásad dohodnutých s Československou akademií věd,

(2) Kdo utrpěl úraz (nemoc z povolání) při přípravě nebo v přímé souvislosti s ní, je povinen ohlásit to bez prodlení složce, která organizovala přípravu; to platí obdobně pro pozůstalé po něm.

(1) Za účast na přípravě k obraně Československé socialistické republiky se považuje účast na akci, která je předem organizována a označena jako příprava k této obraně a je též tak prováděna.

(3) Složka, která organizuje přípravu, je povinna spolupůsobit při zjišťování skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení nároků podle tohoto oddílu, a vydávat o těchto skutečnostech potvrzení. Je také povinna ohlásit úraz (nemoc z povolání) nejpozději do osmi dnů po provedeném šetření okresnímu národnímu výboru.

d) vojenské cvičení (§ 39 branného zákona),

e) mimořádná služba (§ 46 odst. 1 branného zákona),

f) zvláštní služba (§ 46 odst. 2 branného zákona), s výjimkou zvláštní služby příslušníků Veřejné bezpečnosti a Státní bezpečnosti,

g) osobní úkony pro potřebu ozbrojených sil (§ 45 branného zákona).

(1) Službou v ozbrojených silách se rozumí

a) základní služba (§ 27 branného zákona č. 92/1949 Sb., ve znění zákona č. 19/1958 Sb.),

(2) Vykonává-li voják po skončení jednoho druhu služby bezprostředně tentýž nebo jiný druh služby v ozbrojených silách, posuzuje se navazující služba z hlediska nároku na zaopatřovací příspěvek jako pokračování předcházející služby.

b) náhradní služba (§ 28 branného zákona),

c) další služba (§ 37 branného zákona),

(4) Za nezaopatřené dítě se považuje dítě do skončení povinné školní docházky; poté až do 26. roku věku, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání předepsaným výcvikem anebo studiem, nebo je invalidní [§ 33 odst. 3 písm. b) a c) zákona]. Za nezaopatřené se nepovažuje dítě, které má bezplatné plné ústavní nebo internátní zaopatření z prostředků rozpočtových, hospodářských nebo jiných organizací.

(3) Zaopatřovací příspěvek se poskytuje těm členům rodiny vojáka, kteří mají trvalý pobyt na území Československé socialistické republiky.

(5) Za dítě vojáka se považuje i dítě, které převzal do péče nahrazující péči rodičů, jestliže s ním žilo do dne jeho nástupu služby v ozbrojených silách ve společné domácnosti a voják o ně pečoval, protože otec dítěte zemřel nebo je nezvěstný.

(6) Podmínka společné domácnosti je splněna, i když manželka, dítě vojáka nebo dítě, které voják převzal do péče nahrazující péči rodičů, žijí odděleně ze závažných důvodů, zejména z důvodů bytových, zdravotních, hospodářských nebo vzdělávacích. Za vážný důvod, pro který manželka nebo družka nemůže být výdělečně činnou, se považuje např. těhotenství počínajíc čtvrtým měsícem, studium, péče o zdravé dítě předškolního věku starší tří let, jestliže nelze péči o ně zajistit jinak, apod.

(8) Zaopatřovací příspěvek lze v případech hodných zřetele poskytovat též zletilé příbuzné manželky vojáka za podmínek stanovených v § 44 odst. 1 písm. e) zákona.

(7) Péči o dítě ve věku do tří let se klade na roveň péče o invalidní dítě starší tří let až do skončení 18. roku jeho věku, které potřebuje stálé péče a nemůže být umístěno v ústavu sociální péče.

(1) Zaopatřovací příspěvek může být poskytován též rodičům, prarodičům, občanům, kteří pečovali o vojáka jako rodiče, tchánovi a tchyni vojáka, kteří jsou starší 65 let nebo plně invalidní a jsou sociálně potřební, pokud jim voják poskytoval prostředky k výživě aspoň po dobu tří měsíců přede dnem nástupu služby v ozbrojených silách.

(2) Zaopatřovací příspěvek pro občany uvedené v předchozím odstavci činí 300 Kčs měsíčně na osobu, nemůže však činit více, než činí průměrná částka, kterou jim voják pravidelně poskytoval v posledních třech kalendářních měsících před nástupem služby v ozbrojených silách.

(3) Zaopatřovací příspěvek se krátí o částku, o kterou úhrn zaopatřovacího příspěvku a čistého příjmu občanů uvedených v odstavci 1 převyšuje částku 300 Kčs měsíčně; jde-li o manželskou dvojici nebo o druha s družkou, krátí se úhrn jejich zaopatřovacích příspěvků o částku, o kterou tento úhrn spolu s čistým příjmem manželské dvojice (druha a družky) převyšuje částku 600 Kčs měsíčně.

(2) Měl-li voják v rozhodné době několik druhů příjmů z pracovní činnosti, např. z pracovního poměru a z činnosti v jednotném zemědělském družstvu, zjišťuje se průměr čistých výdělků ze součtu všech příjmů (§ 13 odst. 6 až 9).

(1) Průměr čistých výdělků vojáka se pro účely zaopatřovacího příspěvku zjišťuje z příjmů, které jsou započitatelné pro stanovení průměrného měsíčního výdělku (§ 13) po srážce daně ze mzdy, popřípadě z příjmů, které jsou započitatelné pro zařazení umělce do příjmového stupně (§ 61) po srážce daně z literární a umělecké činnosti.

(3) U vojáků, kteří v posledních 12 kalendářních měsících před nastoupením služby v ozbrojených silách byli učni nebo studenty, se v těchto kalendářních měsících považuje za příjem z pracovní činnosti částka 800 Kčs měsíčně, pokud odměna učně nebo skutečný výdělek studenta dosažený při výrobní práci není vyšší.

(4) Z doby rozhodné pro výpočet průměru čistých výdělků vojáka se vylučuje doba služby v ozbrojených silách, doba pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz a doba účasti na odborném a politickém školení; vylučují-li se tyto doby, nezapočítávají se ani příjmy v nich dosažené.

(1) Podle dalších ustanovení se poskytuje umělcům (§ 59 odst. 1 a 3) zaopatřovací příspěvek v době výkonu vojenského cvičení nebo jiné obdobné služby v ozbrojených silách s výjimkou vojenské základní a náhradní služby, jestliže jejich důchodové zabezpečení trvalo bezprostředně před nástupem vojenského cvičení aspoň tři měsíce; splnění této podmínky se nevyžaduje, jestliže nemohla být splněna z důvodu obecného zájmu nebo z jiných vážných důvodů.

(5) Při vyměřování zaopatřovacího příspěvku podle odstavce 3 se hledí k těmto osobám:

(3) Zaopatřovací příspěvek činí za každý měsíc vojenského cvičení

b) k jiným osobám, jestliže nemají vlastní příjem přesahující částku 200 Kčs měsíčně a žijí s umělcem ve společné domácnosti, nebo s ním sice ve společné domácnosti nežijí, avšak umělec jim pravidelně přispíval na výživu před nástupem služby v ozbrojených silách aspoň částkou 100 Kčs měsíčně.

a) k manželce, nezletilým dětem a vnukům, žijí-li s umělcem trvale ve společné domácnosti;

d) 760 Kčs, jsou-li tu tři nebo více takových osob.

(6) V době, za kterou umělci náleží zaopatřovací příspěvek podle těchto ustanovení, nenáleží členům jeho rodiny zaopatřovací příspěvek podle jiných předpisů*).

c) 720 Kčs, jsou-li tu dvě z uvedených osob,

b) 520 Kčs, je-li tu jedna z uvedených osob,

a) 400 Kčs, není-li tu žádná z osob uvedených v odstavci 5,

(2) Do doby tříměsíčního trvání důchodového zabezpečení umělce před nastoupením vojenského cvičení se započítává též doba studia na odborné škole nebo doba trvání pracovního poměru umělce, jestliže bezprostředně předcházely umělecké činnosti.

(4) Zaopatřovací příspěvek umělce se snižuje o částky, které umělec přijme v době vojenského cvičení za svou uměleckou činnost.

(2) O poskytnutí zaopatřovacího příspěvku rozhoduje okresní národní výbor**), v jehož obvodu měl voják naposledy trvalý pobyt před nástupem vojenské služby. Tento národní výbor vyrozumí o přiznání zaopatřovacího příspěvku také vojenský útvar, jehož je voják příslušníkem.

(1) Nárok na zaopatřovací příspěvek se uplatňuje u místního (městského) národního výboru, v jehož obvodu má člen rodiny vojáka trvalý pobyt, popřípadě v jehož obvodu měl umělec trvalý pobyt naposledy před nástupem služby v ozbrojených silách. Místní (městský) národní výbor ověří skutečnosti uvedené v přihlášce o zaopatřovací příspěvek a postoupí ji okresnímu národnímu výboru.