(1) Za potřebného se považuje občan, jehož výživa není zabezpečena vlastními příjmy ani výživným od jiných osob.

(2) Výživa se zpravidla nepokládá za zabezpečenou, jestliže

a) jednotlivá osoba je odkázána na příjem nedosahující 550 Kčs měsíčně nebo manželská dvojice (druh a družka) na příjem nedosahující 900 Kčs měsíčně;

b) uživatel zemědělské půdy je odkázán na výnos půdy, kterou obhospodařuje a která nepřesahuje výměru 0,5 ha a v horské oblasti 2 ha.

(3) Při posuzování potřebnosti se nehledí k vyživovací povinnosti podle zákona o rodině, jestliže by jejím plněním byla ohrožena slušná životní míra povinného nebo příslušníků jeho rodiny.