(1) Za potřebného se považuje občan, jehož výživa není zabezpečena vlastními příjmy ani výživným od jiných osob.

(2) Výživa se zpravidla nepokládá za zabezpečenou, jestliže

(3) Při posuzování potřebnosti se nehledí k vyživovací povinnosti podle zákona o rodině, jestliže by jejím plněním byla ohrožena slušná životní míra povinného nebo příslušníků jeho rodiny.

a) jednotlivá osoba je odkázána na příjem nedosahující 550 Kčs měsíčně nebo manželská dvojice (druh a družka) na příjem nedosahující 900 Kčs měsíčně;

b) uživatel zemědělské půdy je odkázán na výnos půdy, kterou obhospodařuje a která nepřesahuje výměru 0,5 ha a v horské oblasti 2 ha.