Notářský poplatek z převodu nemovitostí
(K § 6 až 10 zákona)

(1) K převodu, popřípadě k přechodu (dále jen „převod“) vlastnictví nemovitosti dochází zejména na základě smluv, rozhodnutí státních orgánů a dohod.

(2) Nemovitostí se rozumí i její příslušenství.

(3) Převod nemovitosti je úplatný tehdy, je-li zjištěno, že úplata za nemovitost byla skutečně poskytnuta nebo, že je nabyvatel zavázán ji poskytnout.

(4) Je nerozhodné, v jakém plnění úplata záleží.

(5) Nabývá-li spoluvlastník při reálném rozdělení společné nemovitosti mezi spoluvlastníky nemovitosti v ceně převyšující hodnotu jeho podílu, považuje se nabytí nemovitosti nad tuto hranici, pokud je úplatné, za úplatný převod nemovitosti.

(1) Základem poplatku je souhrn úplat za všechny nemovitosti převáděné mezi týmž převodcem a nabyvatelem.

(2) Vyměňují-li se dvě nemovitosti, považují se převody obou nemovitostí za jeden převod. Poplatek se vybírá z převodu té nemovitosti, z jejíhož převodu je poplatek vyšší, a ze základu, kterým je cena druhé nemovitosti, uvedená v § 6 odst. 3 zákona, zvýšená o případnou jinou úplatu.

(3) Pro zjištění základu poplatku je rozhodný stav ke dni, kterým vlastnictví k nemovitosti přešlo.

(4) Ustanovení § 2 odst. 4 o určení ceny opětujícího se plnění platí obdobně.