ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
Pojištění pro případ smrti
Pojištění pro případ dožití
Pojištění pro případ smrti nebo dožití
Pojištění úrazové
Plnění za dobu nezbytného léčení
Plnění za trvalé následky úrazu
Plnění za smrt následkem úrazu
Pojištění s výplatou důchodu

(1) Z pojištění pro případ smrti je pojišťovna povinna vyplatit pojistnou částku, zemře-li pojištěný v době, na kterou bylo pojištění sjednáno.

(2) Bylo-li toto pojištění sjednáno jako pojištění pohřbu, je pojišťovna povinna zaplatit v rozsahu uvedeném ve smlouvě náklady za vypravení pohřbu pojištěného. Zaplatí je přímo organizaci obstarávající pohřby, popřípadě občanu, který této organizaci náklady pohřbu zaplatil; jestliže však náklady pohřbu byly zaplaceny ze společenských prostředků nebo pohřeb nebyl vůbec vypraven, vyplatí pojišťovna odpovídající částku tomu, komu vzniklo právo na plnění podle § 372 obč. zákoníku.

(1) Z pojištění pro případ dožití je pojišťovna povinna vyplatit pojistnou částku, jestliže se pojištěný dožije konce doby, na kterou bylo pojištění sjednáno.

(2) Nedožije-li se pojištěný konce této doby, je pojišťovna povinna vyplatit tomu, komu smrtí pojištěného vzniká právo na plnění, částku ve výši zaplaceného pojistného, jen bylo-li tak ve smlouvě dohodnuto.

(1) Z pojištění pro případ smrti nebo dožití je pojišťovna povinna vyplatit pojistnou částku, jestliže pojištěný zemře v době, na kterou bylo pojištění sjednáno, nebo dožije-li se konce této doby.

(2) Bylo-li toto pojištění sjednáno pro dvojici pojištěných, je pojišťovna povinna vyplatit pojistnou částku, jestliže alespoň jeden z pojištěných zemře v době, na kterou bylo pojištění sjednáno, nebo dožijí-li se oba pojištění konce této doby.

(1) Z pojištění úrazového je pojišťovna povinna plnit, jestliže během trvání pojištění neočekávaným a náhlým působením zevních sil nebo vlastní tělesné síly anebo neočekávaným a nepřerušeným působením vysokých nebo nízkých vnějších teplot, plynů, par, záření a jedů (s výjimkou jedů mikrobiálních a látek imunotoxických) bylo pojištěnému způsobeno tělesné poškození, popřípadě mu byla způsobena smrt; jestliže se tělesné poškození projevilo nebo smrt nastala po skončení pojištění, je pojišťovna povinna plnit tehdy, došlo-li k úrazu během trvání pojištění.

(2) Pojišťovna je povinna plnit i za újmy na zdraví, které byly pojištěnému způsobeny

(1) Pojistnou událostí v úrazovém pojištění je působení skutečností uvedených v § 22 (úraz), které vyvolalo tělesné poškození pojištěného nebo jeho smrt. Z téže pojistné události je pojišťovna povinna poskytnout podle podmínek uvedených v § 27 až 29 této vyhlášky plnění za dobu nezbytného léčení tělesného poškození způsobeného úrazem, za trvalé následky úrazu a za smrt způsobenou úrazem. Zda se pojištění vztahuje na všechny druhy plnění nebo jen na některé z nich, je rozhodující obsah smlouvy.

(2) Výši plnění za dobu nezbytného léčení tělesných poškození způsobených úrazem a za trvalé následky úrazu určuje pojišťovna podle přílohy, která obsahuje zásady a tabulky pro hodnocení tělesných poškození v úrazovém pojištění (dále jen „oceňovací tabulky“).

a) nemocí vzniklou výlučně následkem úrazu,

b) zhoršením následků úrazu nemocí, jíž pojištěný trpěl před úrazem,

c) místním hnisáním po vniknutí choroboplodných zárodků do otevřené rány způsobené úrazem a nákazou tetanem při úrazu,

d) diagnostickými, léčebnými a preventivními zákroky provedenými za účelem léčení následků úrazu.

a) za vznik a zhoršení kýl (hernií), nádorů všeho druhu a původu, za vznik a zhoršení aseptických zánětů pochev šlachových, úponů svalových, tíhových váčků a epikondylitid,

b) za infekční nemoci, i když byly přeneseny zraněním, a za pracovní úrazy a nemoci z povolání, pokud nemají povahu úrazu podle této vyhlášky,

c) za následky diagnostických, léčebných a preventivních zákroků, které nebyly provedeny za účelem léčení následků úrazu,

d) za zhoršení nemoci v důsledku úrazu; při náhlých ploténkových páteřních syndromech, při náhlých příhodách cévních a při amocích sítnice je však pojišťovna povinna plnit, byl-li úraz jejich výlučnou nebo zřejmě převažující příčinou.

(1) Dojde-li k úrazu pojištěného a doba, které je podle poznatků vědy obvykle třeba ke zhojení nebo k ustálení tělesného poškození způsobeného úrazem (dále jen „průměrná doba nezbytného léčení“) je delší než dva týdny; je pojišťovna povinna vyplatit z pojistné částky tolik procent, kolika procentům podle oceňovacích tabulek odpovídá průměrná doba nezbytného léčení tohoto tělesného poškození.

(2) Není-li tělesné poškození, které bylo pojištěnému úrazem způsobeno, uvedeno v oceňovacích tabulkách, určí se výše plnění podle doby nezbytného léčení, která je přiměřená povaze a rozsahu tohoto tělesného poškození (dále jen „přiměřená doba nezbytného léčení“); v těchto případech je pojišťovna povinna plnit tehdy, je-li přiměřená doba nezbytného léčení delší než dva týdny.

b) pro celkový zdravotní stav pojištěného, který nemá povahu nemoci, o více než čtyři týdny.

(3) Podle přiměřené doby nezbytného léčení je pojišťovna povinna plnit také tehdy, jestliže tato doba přesáhne dobu nezbytného léčení vlastního tělesného poškození způsobeného úrazem, a to

a) v případě uvedeném v § 22 odst. 2 písm. a), b), d) o více než čtyři týdny,

(4) Pojišťovna je povinna plnit za průměrnou dobu nezbytného léčení, popřípadě za přiměřenou dobu nezbytného léčení, nejvýše za dobu jednoho roku.

(5) Za dobu nezbytného léčení (odstavec 1 až 3) není pojišťovna povinna plnit, zemře-li pojištěný do jednoho měsíce od úrazu.

(1) Zanechá-li úraz pojištěnému trvalé následky, je pojišťovna povinna vyplatit z pojistné částky tolik procent, kolika procentům odpovídá podle oceňovacích tabulek rozsah trvalých následků po jejich ustálení a v případě, že se neustálily do tří let ode dne úrazu, kolika procentům odpovídá jejich stav ke konci této lhůty.

(2) Nemůže-li pojišťovna plnit podle předchozího odstavce proto, že trvalé následky úrazu nejsou po uplynutí šesti měsíců ode dne úrazu ještě ustáleny, je povinna poskytnout pojištěnému na jeho požádání přiměřenou zálohu.

(3) Týkají-li se trvalé následky úrazu části těla nebo orgánu, jejichž funkce byly sníženy již před úrazem, je pojišťovna oprávněna své plnění přiměřeně snížit.

(4) Jestliže před výplatou plnění za trvalé následky úrazu pojištěný zemře, nikoliv však na následky tohoto úrazu, vyplatí pojišťovna jeho dědicům částku, která odpovídá rozsahu trvalých následků úrazu pojištěného v době jeho smrti, nejvýše však částku, odpovídající pojistné částce dohodnuté pro případ smrti následkem úrazu.

(1) Byla-li úrazem způsobena pojištěnému smrt, která nastala nejpozději do tří let ode dne úrazu, je pojišťovna povinna vyplatit pojistnou částku pro případ smrti následkem úrazu tomu, komu smrtí pojištěného vzniklo právo na plnění.

(2) Zemře-li však pojištěný na následky úrazu a pojišťovna již plnila za trvalé následky tohoto úrazu, je povinna vyplatit jen případný rozdíl mezi pojistnou částkou pro případ smrti následkem úrazu a částkou již vyplacenou.

c) stane-li se pojištěný invalidním ve smyslu předpisů o sociálním zabezpečení nebo nastane-li u něho jiná podobná skutečnost (invalidní důchod).

(1) Z pojištění s výplatou důchodu (§ 2) je pojišťovna povinna vyplácet pojištěnému podle obsahu smlouvy důchod, a to

a) dožije-li se pojištěný dne uvedeného ve smlouvě (životní důchod),

b) přežije-li pojištěného ten, v jehož prospěch bylo pojištění sjednáno (důchod na přežití),

(2) Důchod se vyplácí po dobu života pojištěného, popřípadě toho, v jehož prospěch bylo pojištění sjednáno, nejdéle však po dohodnutou dobu.

(1) Důchod se vyplácí v dohodnutých obdobích, která se počítají od prvního dne v měsíci, ve kterém právo na výplatu důchodu vzniklo.

(2) Důchod je splatný vždy prvého dne dohodnutého období.

(3) Po vzniku práva na výplatu důchodu má ten, jemuž má být důchod vyplácen, právo, aby na jeho požádání bylo vyplácení důchodu odloženo na pozdější dobu; v takovém případě je pojišťovna povinna důchod přiměřeně zvýšit.