(1) Dojde-li k úrazu pojištěného a doba, které je podle poznatků vědy obvykle třeba ke zhojení nebo k ustálení tělesného poškození způsobeného úrazem (dále jen „průměrná doba nezbytného léčení“) je delší než dva týdny; je pojišťovna povinna vyplatit z pojistné částky tolik procent, kolika procentům podle oceňovacích tabulek odpovídá průměrná doba nezbytného léčení tohoto tělesného poškození.

(2) Není-li tělesné poškození, které bylo pojištěnému úrazem způsobeno, uvedeno v oceňovacích tabulkách, určí se výše plnění podle doby nezbytného léčení, která je přiměřená povaze a rozsahu tohoto tělesného poškození (dále jen „přiměřená doba nezbytného léčení“); v těchto případech je pojišťovna povinna plnit tehdy, je-li přiměřená doba nezbytného léčení delší než dva týdny.

(3) Podle přiměřené doby nezbytného léčení je pojišťovna povinna plnit také tehdy, jestliže tato doba přesáhne dobu nezbytného léčení vlastního tělesného poškození způsobeného úrazem, a to

a) v případě uvedeném v § 22 odst. 2 písm. a), b), d) o více než čtyři týdny,

b) pro celkový zdravotní stav pojištěného, který nemá povahu nemoci, o více než čtyři týdny.

(4) Pojišťovna je povinna plnit za průměrnou dobu nezbytného léčení, popřípadě za přiměřenou dobu nezbytného léčení, nejvýše za dobu jednoho roku.

(5) Za dobu nezbytného léčení (odstavec 1 až 3) není pojišťovna povinna plnit, zemře-li pojištěný do jednoho měsíce od úrazu.