Sedmá část
SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

(1) Náhradu nákladů a škod vzniklých plněním povinností v péči o zdraví lidu, zejména prováděním opatření k ochraně přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů nebo odběrem vzorků k těmto účelům, popřípadě příspěvek ke krytí takových nákladů nebo škod poskytuje stát, jen pokud to stanoví předpisy vydané podle tohoto zákona nebo jiné předpisy*).

(2) O náhradě škody vzniklé při poskytování zdravotní péče platí ustanovení občanského zákoníku; i když povinnost k náhradě škody nevznikla, může stát v mimořádných případech hodných zvláštního zřetele poskytnout poškozenému příspěvek.

(3) Předpisy vydané k provedení tohoto zákona stanoví, kdy škoda na zdraví způsobená očkováním nařízeným pro určité skupiny pracovníků vzhledem k povaze jejich pracovních úkolů se pokládá za pracovní úraz.

(1) Úkoly stanovené k ochraně zdraví lidu jinými předpisy v souvislosti s ochranou jiných společenských zájmů jsou povinny orgány a organizace určené takovými předpisy plnit podle zásad tohoto zákona a v těsné vzájemné spolupráci s orgány a zařízeními v něm uvedenými. To se týká zejména ochrany zdraví podle předpisů pracovněprávních (především k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), předpisů o využití nerostného bohatství, o vodním hospodářství, o veterinární péči a o státní zemědělské, potravinářské a obchodní inspekci. Orgány stanovené v těchto předpisech a zdravotnické orgány spolu úzce spolupracují. Způsob této spolupráce se podrobně vymezuje dohodou zúčastněných ústředních orgánů.

(2) Předpisy upravující podrobněji úkoly uvedené v odstavci 1 a technické normy, pokud se dotýkají péče o zdraví lidu podle tohoto zákona, se vydávají v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

(3) Pokud při rozhodování o zájmech chráněných jinými předpisy řeší orgány podle nich zřízené také souvisící otázky péče o zdraví lidu podle tohoto zákona, vydávají svá rozhodnutí v dohodě s orgány příslušnými podle tohoto zákona. Tato zásada platí též, jestliže orgány podle tohoto zákona při opatřeních v péči o zdraví lidu rozhodují zároveň o ochraně souvisících zájmů podle jiných předpisů. K rozhodnutí je příslušný vždy orgán, do jehož působnosti spadá ochrana převažujícího zájmu.

(4) Působnost ministerstva zemědělství České republiky podle zákona o veterinární péči¹⁴), zejména ve věcech tlumení nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat a při výrobě, dovozu a distribuci veterinárních biopreparátů, a působnost odborně způsobilých veterinárních pracovníků při zabezpečování zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu včetně prohlídky jatečných zvířat a masa je nedotčena.

(1) Organizaci a výkon zdravotní péče v oboru ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a Vězeňské služby České republiky upravují příslušní ministři obdobně podle zásad tohoto zákona.

(2) Je-li třeba k zabezpečení péče o zdraví lidu opatření obecné povahy nebo jejich jednotného provádění, postupují orgány ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a Vězeňské služby České republiky v úzké součinnosti s orgány státní zdravotní správy.

(3) Součinnost orgánů ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a Vězeňské služby České republiky a orgánů státní zdravotní správy při provádění tohoto zákona upraví ministerstva zdravotnictví, obrany, vnitra a spravedlnosti České republiky.

(4) Organizaci a výkon zdravotní péče na železnicích upraví ministerstvo dopravy v dohodě s ministrem zdravotnictví.

(5) Zdravotní péče osobám ve výkonu zabezpečovací detence, trestu odnětí svobody a vazby je poskytována Zdravotnickou službou Vězeňské služby České republiky, v případě potřeby na základě uzavřených dohod i v jiných zdravotnických zařízeních.

(1) Zrušují se

(2) Zákonné opatření č. 23/1955 Sb., o jedech a látkách škodlivých zdraví, se zrušuje dnem, který stanoví vláda nařízením podle § 82.

1. zákon č. 271/1949 Sb., o výrobě a distribuci léčiv;

2. zákon č. 170/1950 Sb., o zdravotnických povoláních;

3. zákon č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, ve znění zákonného opatření č. 64/1955 Sb., zákona č. 17/1957 Sb. a zákona č. 78/1959 Sb.;

4. zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, ve znění zákona č. 18/1957 Sb.;

5. zákon č. 43/1955 Sb., o československých lázních a zřídlech;

6. vládní nařízení č. 24/1951 Sb., o lékařích;

7. vládní nařízení č. 25/1951 Sb., o dentistech;

9. vládní nařízení č. 14/1952 Sb., o nižších zdravotnických pracovnících;

8. vládní nařízení č. 77/1951 Sb., o středních zdravotnických pracovnících;

11. vládní nařízení č. 51/1952 Sb., o poskytování preventivní a léčebné péče vojenským a válečným poškozencům a obětem války a fašistické persekuce;

10. vládní nařízení č. 44/1952 Sb., o lékárnících;

13. nařízení ministra zdravotnictví č. 5/1952 Sb., o dobrovolných dárcích krve;

12. nařízení ministra zdravotnictví č. 37/1950 Sb., o zabezpečení výroby a dovozu hodnotných léčiv;

15. nařízení ministra zdravotnictví č. 87/1953 Sb., o hygienické a protiepidemické ochraně vody;

14. nařízení ministra zdravotnictví č. 11/1953 Sb., o zdravotních obvodech;

17. nařízení ministra zdravotnictví č. 25/1954 Sb., o hygienické a protiepidemické ochraně půdy;

19. nařízení ministra zdravotnictví č. 40/1955 Sb., o boji proti přenosným nemocem;

16. nařízení ministra zdravotnictví č. 24/1954 Sb., o hygienické a protiepidemické ochraně vzduchu;

20. nařízení ministra zdravotnictví č. 42/1956 Sb., o hygienické ochraně práce.

18. nařízení ministra zdravotnictví č. 8/1955 Sb., o pohřebnictví;