(1) Ústavní lázeňskou péči lze poskytnout nemocnému, u něhož je tato péče indikována, na návrh ošetřujícího lékaře, který má nemocného v soustavné péči; poskytuje se zpravidla na základě poukazu na lázeňskou péči. Ústavní lázeňskou péči povolují orgány uvedené v § 19 zákona. Při přijímání do výzkumných ústavů pro fyziatrii, balneologii a klimatologii se postupuje podle ustanovení § 14 odst. 2; přitom se u nemocných, kteří jsou v pracovním poměru, přihlíží též k vyjádření závodního výboru Revolučního odborového hnutí pracoviště nemocného.

(2) Návrhy na ústavní lázeňskou péči pro osoby stižené vleklými nemocemi musí být pro příští období podány ke stanovenému termínu. Tato lhůta se nevztahuje na návrhy podávané při pozdějším vzniku potřeby lázeňské péče anebo jde-li o osoby neschopné práce nebo osoby stižené závažnými nemocemi zvlášť označenými v indikačním seznamu pro poskytování lázeňské péče.

(3) Ústavní lázeňská péče se poskytuje pracovníkům v rámci dovolené na zotavenou s výjimkou případů, kdy se poskytuje pro léčení závažných nemocí zvlášť označených v indikačním seznamu pro poskytování lázeňské péče. Pracovníci, kteří nastoupili ústavní lázeňskou péči v rámci dovolené na zotavenou, mohou být během této péče uznáni neschopnými práce pro nemoc, nelze-li jim z tohoto důvodu poskytovat lázeňské procedury.