(1) Za trvalou změnu základní mzdy se pro účely zjišťování průměrného výdělku považuje změna základní mzdy

a) v rámci stanoveného rozpětí příslušného mzdového tarifu,

b) při změně tarifní třídy (funkce) a u dělníků při změně osobní (kvalifikační) třídy,

c) v souvislosti se změnou tarifní stupnice s výjimkou případů, kdy ke změně dochází v souvislosti s přechodem na jinou pracovní dobu,²⁸)

d) při změně procenta podílu z docílené tržby u pracovníků odměňovaných podílovou mzdou, dojde-li k ní pro změnu osobní (kvalifikační) třídy pracovníka nebo pro změnu třídy jím vykonávané práce.

(2) Za trvalou změnu základní mzdy se považuje též

a) přiznání, změna a odnětí osobního platu,

b) změna základní mzdy v případech uvedených v § 37 odst. 1 písm. a), b), c) a e) zákoníku práce.

(3) Jako při trvalé změně základní mzdy se postupuje při změně sjednané délky týdenní pracovní doby s tím, že výše ostatních složek mzdy zúčtovaných v rozhodném období se upraví podle poměru délky nové a dřívější pracovní doby; toto ustanovení neplatí při změnách délky týdenní pracovní doby podle bodu 1 vyhlášky č. 63/1968 Sb.

(4) Za trvalou změnu základní mzdy se nepovažuje

a) je-li pracovník odměňován dočasně průměrným výdělkem,²⁹)

b) převedení pracovníka na jinou práci, je-li mu k nové mzdě poskytován doplatek do průměrného výdělku,³⁰)

c) přechod z úkolové mzdy na časovou a naopak a

d) změna třídy vykonávané práce u dělníků.