SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O DÁVKÁCH A SLUŽBÁCH SOCIÁLNÍ PÉČE

(1) Dávky a služby sociální péče se poskytují jen občanům, kteří mají trvalý pobyt na území Československé socialistické republiky; nenáležejí za dobu, po kterou se oprávněný zdržuje v cizině, i když jen přechodně.

(2) Sociálně potřebným občanům se poskytují služby a dávky sociální péče zcela nebo zčásti ze státních prostředků. Za sociálně potřebného občana se považuje občan, jehož výživa není zabezpečena ani vlastními příjmy ani výživným, popřípadě příspěvkem na výživu od jiných osob (§ 102 odst. 2).

(3) Dávky sociální péče nemohou být postoupeny a nemohou být předmětem dohody o srážkách ani nepodléhají výkonu rozhodnutí.

(4) O poskytování dávek a služeb sociální péče a o právu požadovat vrácení neprávem poskytnutých dávek nebo o právu požadovat náhradu výdajů, vynaložených na službu sociální péče poskytnutou neprávem, bezplatně nebo jen za nižší úhradu, platí obdobně společná ustanovení o dávkách důchodového zabezpečení (§ 61, § 62 odst. 1 věta první a druhá a odstavec 2, § 64 odst. 1, § 68, § 71); o povinnosti k náhradě rozhoduje národní výbor, který rozhodl o poskytnutí dávky nebo služby.