(1) Duchovní službu v ústavu vykonávají osoby pověřené vedením příslušné církve nebo náboženské společnosti. Ústav vytváří pro duchovní péči o odsouzené co nejpříznivější podmínky. Odsouzený nesmí být k účasti na bohoslužbách a k rozhovorům s duchovním nijak nucen, v účasti mu nesmí být přímo ani nepřímo žádným způsobem bráněno.