1. Pravomoc k projednání dědictví i dědických sporů u movitého majetku mají příslušné justiční orgány té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku.

2. Pravomoc k projednání dědictví i dědických sporů ohledně nemovitého majetku mají justiční orgány té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.

3. Nachází-li se všechen movitý majetek zůstavitele, který byl státním občanem jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, má pravomoc projednat dědictví, jestliže všichni dědicové s tím souhlasí, na žádost kteréhokoli dědice či jiné osoby, která má práva anebo nároky na dědictví, justiční orgán této druhé smluvní strany.