(5) Optimalizace radiační ochrany při lékařském ozáření se dosahuje zejména volbou vhodného radiodiagnostického či radioterapeutického postupu, přitom

a) při radiodiagnostice zevním ozářením je třeba používat doporučených provozních parametrů ozařovacích zařízení s uvážením požadavků na kritéria správného zobrazení a s použitím správné zobrazovací techniky tak, aby dávky ve tkáních ve vyšetřované části těla byly co nejnižší, aniž by to zabránilo získání nezbytných radiodiagnostických informací,

b) při aplikacích radionuklidů je nutné aplikovat nezbytné množství radioaktivní látky požadované čistoty a aktivity, které zaručuje dostatečnou diagnostickou informaci při co nejnižší zátěži pacienta,

c) při radioterapeutických výkonech se ozáření terčového objemu, na který je léčba zářením zaměřena, provádí v rozsahu nezbytném k dosažení požadovaného účinku a ozáření ostatních tkání má být tak nízké, jak lze rozumně dosáhnout bez omezení léčby.