TECHNICKÉ A ORGANIZAČNÍ PODMÍNKY BEZPEČNÉHO PROVOZU PRACOVIŠŤ SE ZDROJI IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ
[k provedení § 4 odst. 10, § 13 odst. 3 písm. d) a § 17 odst. 1 písm. d) zákona]

(1) Kontrolované pásmo se na pracovištích se zdroji ionizujícího záření vymezuje tak, aby regulací pohybu osob, vytvořením ochranných bariér a případně i stavebními úpravami, režimem práce, rozsahem monitorování a dalšími opatřeními přiměřenými používaným zdrojům a způsobům nakládání s nimi bylo zajištěno, že se zdroji budou nakládat jen osoby k tomu dostatečně odborně i zdravotně způsobilé, poučené o možném riziku práce a náležitě vybavené a že důsledky případné radiační nehody zůstanou co nejvíce omezeny.

(2) Kontrolované pásmo se vymezuje všude tam, kde se očekává, že za běžného provozu nebo za předvídatelných odchylek od běžného provozu by ozáření mohlo překročit tři desetiny základních limitů pro pracovníky. Pokud není zvláštním způsobem nakládání se zdroji ionizujícího záření zdůvodněno jinak, např. časově omezeným používáním, je účelné kontrolované pásmo vymezit tam, kde se očekává, že

b) součet součinů objemových aktivit jednotlivých radionuklidů v ovzduší na pracovišti a konverzních faktorů h_inh pro příjem vdechnutím pracovníkem se zdroji podle tabulek přílohy č. 3 bude větší než 2,5 µSv.m^-3,

a) příkon efektivní dávky ze zevního ozáření na pracovním místě bude vyšší než 2,5 µSv/h,

c) povrchové znečištění pracovních míst bude vyšší než směrné hodnoty povrchového znečištění radionuklidy uvedené v tabulce č. 1 přílohy č. 2.

(3) Kontrolované pásmo se vymezuje jako ucelená a jednoznačně určená část pracoviště se zdroji ionizujícího záření, zpravidla stavebně oddělená, a musí být zajištěno tak, aby do něho nemohly vstoupit nepovolané osoby. Pro přechodná terénní pracoviště (např. defektoskopická) se kontrolované pásmo vymezuje stanovením oblasti dávkových příkonů, která nemá být přístupna nepovolaným osobám. Na vchodech nebo ohraničení se kontrolované pásmo označuje znakem radiačního nebezpečí podle ČSN 01 8015.

a) rozsah kontrolovaného pásma, a to zpravidla výčtem místností a schématickým plánkem (náčrtem) nebo pro přechodná terénní pracoviště stanovením příslušné hranice dávkových příkonů,

b) zdůvodnění navrhovaného rozsahu kontrolovaného pásma, zejména výpočty a jiné důkazy dokládající splnění požadavků odstavce 2,

c) popis stavebního nebo technického zajištění kontrolovaného pásma proti vstupu nepovolaných osob,

(4) Návrh na vymezení kontrolovaného pásma se předkládá jako součást Úřadem schvalované dokumentace k žádosti o nakládání se zdroji ionizujícího záření. Tento návrh zahrnuje

d) předpokládaný počet osob pracujících v kontrolovaném pásmu a způsob jejich poučení o rizicích při práci v kontrolovaném pásmu, např. vzor pokynů pro vstup a práci v kontrolovaném pásmu.

(1) Do kontrolovaného pásma smí vstupovat jen osoby poučené o tom, jak se tam mají chovat, aby neohrozily zdraví své ani zdraví ostatních osob. U pracovníků kategorií A a B se takové poučení uskutečňuje prokazatelným způsobem a nejméně jednou ročně.

(2) Do kontrolovaného pásma pracoviště se zdroji ionizujícího záření nesmí vstupovat těhotné ženy a osoby mladší 18 let, kromě případů pacientů, kteří se na těchto pracovištích mají podrobit lékařskému ozáření [§ 18 odst. 1 písm. i) zákona], a kromě osob, které na těchto pracovištích pracují nebo se připravují na výkon povolání se zdroji ionizujícího záření.

(3) Při vstupu do kontrolovaného pásma musí být každý pracovník se zdroji ionizujícího záření vybaven osobními dozimetry v rozsahu stanoveném v programu monitorování a ochrannými pracovními pomůckami přiměřenými způsobu nakládání se zdroji ionizujícího záření, a jestliže příkon dávkového ekvivalentu může překročit 1 mSv/h, rovněž signálními přímoodečítacími operativními osobními dozimetry; tato ustanovení se u velmi významných zdrojů vztahují na každou vstupující osobu, kromě osob, které vstupují do kontrolovaného pásma zdravotnického pracoviště se zdroji ionizujícího záření, aby se tam podrobili léčení nebo vyšetření s použitím zdrojů ionizujícího záření.

(4) V kontrolovaném pásmu smí používat zdroje ionizujícího záření pouze pracovníci kategorie A a pod jejich dohledem také žáci, učni a studenti po dobu jejich specializované přípravy na výkon povolání se zdroji ionizujícího záření.

(5) V kontrolovaném pásmu pracovišť s velmi významnými zdroji a pracovišť s otevřenými radionuklidovými zářiči III. kategorie a zpravidla i II. kategorie, pokud není v podmínkách povolení stanoveno jinak, se pracuje po převléknutí a při výstupu z nich se uskutečňuje kontrola znečištění radionuklidy a případná osobní očista.

(1) K bezpečnému provozu musí být na každém pracovišti se zdroji ionizujícího záření, kromě zdrojů nevýznamných a drobných, nejpozději před zahájením vlastního nakládání se zdroji ionizujícího záření zajištěno

a) vykonávání soustavného dohledu nad dodržováním radiační ochrany na pracovišti [§ 18 odst. 1 písm. i) zákona] alespoň jednou osobou se zvláštní odbornou způsobilostí⁹) v radiační ochraně,

c) vybavení pracoviště přístroji, zařízeními a pomůckami v množství a kvalitě dostatečných k zabezpečení všech měření uvedených v programu monitorování, vnitřním havarijním plánu, protokolu o přejímací zkoušce, případně Úřadem stanovených v podmínkách povolení k nakládání, a jejich udržování v řádném technickém stavu,

b) vymezení a označení kontrolovaného pásma v souladu s ustanoveními § 35 a zajištění podmínek pro regulaci pohybu osob v tomto pásmu v souladu s ustanoveními § 36,

d) vybavení pracovníků se zdroji ionizujícího záření osobními ochrannými prostředky (např. pláště, zástěry, brýle, rukavice s odpovídajícím stínícím účinkem) a odpovídajícími ochrannými pracovními pomůckami (např. pinzety, kleště, stínící ochranné obaly, kontejnery).

(2) Zvláštní zdravotní způsobilost pracovníků kategorie A musí být pravidelně, nejméně jednou za dva roky, ověřována Úřadem určeným zdravotnickým zařízením preventivními lékařskými prohlídkami v rozsahu odpovídajícím posuzování zdravotní způsobilosti na rizikových pracovištích.¹) Záznamy o lékařských prohlídkách se na pověřeném zdravotnickém zařízení uchovávají po dobu nejméně 30 let od ukončení práce v kontrolovaném pásmu a současně alespoň do dosažení věku 90 let nebo 10 let po úmrtí daného pracovníka. S výsledky a závěry lékařských prohlídek je pracovník seznamován a na vyžádání se zasílají také příslušným držitelům povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření.

c) informovanost pracovníků o výsledcích vyhodnocení jejich osobních dozimetrů.

(3) U pracovníků kategorie A je nutno zajistit

a) pravidelné výměny a vyhodnocení osobních dozimetrů,

b) okamžité výměny a vyhodnocení osobních dozimetrů v případě podezření nebo vzniku radiační nehody,

(4) Znečištění radionuklidy povrchu těla, oděvu, zařízení nebo stavebních částí pracovišť se zdroji ionizujícího záření má být udržováno pod směrnými hodnotami povrchového znečištění radionuklidy stanovenými v tabulce č. 1 přílohy č. 2. Pokud znečištění radionuklidy tyto úrovně překračuje, je nutno vykonat účinnou dekontaminaci, přičemž pro znečištění radionuklidy povrchů v kontrolovaném pásmu, které vzniklo v důsledku předvídaných způsobů používání zdrojů ionizujícího záření, se stanovené hodnoty vztahují pouze na snímatelnou část povrchového znečištění radionuklidy.

d) aby v prostorách přilehlých k radiodiagnostickým vyšetřovnám roční efektivní dávky nepřekročily 100 µSv.

c) aby v prostorách přilehlých k radioterapeutickým ozařovnám roční efektivní dávky nepřekročily 250 µSv,

a) pro jaderná energetická zařízení, aby kolektivní efektivní dávka u všech pracovníků kategorií A a B nepřekročila za kalendářní rok 4 Sv na každý instalovaný GW výkonu,

b) aby průměrné efektivní dávky u příslušné kritické skupiny obyvatel nepřekročily v kalendářním roce 200 µSv v důsledku výpustí do ovzduší ani 50 µSv v důsledku výpustí do vodotečí nebo 250 µSv celkově ze všech výpustí z daného pracoviště,

(5) Nutnou podmínkou pro to, aby provoz pracoviště se zdroji ionizujícího záření mohl být považován za bezpečný, je

(1) Generátor záření smí být zapínán a používán pouze po nezbytnou dobu.

(2) Při ozařování a prozařování s generátorem záření se před vstupem do vymezeného či stíněného ozařovacího prostoru a po skončení práce musí měřením nebo signalizací zkontrolovat, že generátor záření byl vypnut.

(3) Stacionární rentgenová zařízení a jiné stacionární generátory záření se umísťují do samostatných ozařoven nebo vyšetřoven a obsluhují se z chráněných obsluhoven s výjimkou rentgenových přístrojů, jejichž konstrukce nebo účel použití vylučují překročení limitů ozáření. V případě rentgenových zařízení pro radiodiagnostiku, která je nutno ovládat přímo z vyšetřovny, se pro tento účel instalují pevné nebo posuvné ochranné zástěny zajišťující nepřekročení limitů ozáření.

(4) Na pracovištích s generátory záření, které jsou komponentou jiného přístroje nebo zařízení a jejichž neoddělitelnou součástí je ochranné stínění, je nutno při provozu zajistit, aby

b) přístroj nebo zařízení nebylo možné uvést do činnosti, pokud je ochranné stínění odstraněno, a bylo automaticky vyřazeno z činnosti při otevření ochranného stínění.

a) ochranné stínění zabezpečovalo, že v prostoru přístupném pouze rukama obsluhy je příkon dávkového ekvivalentu menší než 250 µSv/h a současně na kterémkoliv jiném přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je menší než 1 µSv/h,

(5) Generátor záření nesmí být používán, dokud neprošel přejímací zkouškou (§ 43) ani pokud od poslední zkoušky dlouhodobé stability (§ 44) již uplynula lhůta pro její periodické provádění nebo nastaly jiné důvody k jejímu provedení.

(1) Uzavřený radionuklidový zářič smí být používán jen po nezbytnou dobu a mimo tuto dobu nemá být v pracovní poloze, ale zasunut do stínícího krytu nebo jinak zastíněn. Uzavřené radionuklidové zářiče mají být skladovány tak, aby příkon dávkového ekvivalentu vně skladovacích místností a prostor nepřekročil hodnotu 1 µSv/h.

(2) Při ozařování a prozařování s uzavřeným radionuklidovým zářičem se po skončení práce nebo před vstupem do vymezeného či stíněného ozařovacího prostoru musí měřením nebo signalizací zkontrolovat, že zářič byl řádně zastíněn či zasunut do stínícího krytu. Při manipulaci s uzavřeným radionuklidovým zářičem, u něhož nelze vyloučit jeho uvolnění z ozařovacího zařízení nebo jeho ztrátu, se k takovému měření používá přístroj umožňující za všech podmínek stanovit polohu zářiče.

(3) Uzavřený radionuklidový zářič nesmí být používán, dokud neprošel přejímací zkouškou (§ 43) ani pokud od poslední zkoušky dlouhodobé stability (§ 44) již uplynula lhůta pro její periodické provádění nebo nastaly jiné důvody k jejímu provedení. Při jakémkoliv podezření na netěsnost a únik radionuklidů má být uzavřený radionuklidový zářič neprodleně odstaven z používání.

(1) Pracoviště s otevřenými zářiči, která jsou pracovišti s jednoduchými nebo významnými zdroji ionizujícího záření, se zařazují do I., II. nebo III. kategorie podle toho, zda jejich vybavení izolačními a ventilačními zařízeními a úroveň provedení kanalizace splňuje základní požadavky na standardní vybavení pracovišť s otevřenými zářiči podle tabulky č. 1 přílohy č. 4.

(2) Maximální aktivita otevřených radionuklidových zářičů, které smí být současně zpracovávány na jednotlivých pracovních místech pracovišť s otevřenými zářiči I., II. nebo III. kategorie, se stanoví na základě kritérií zohledňujících současně a ve vzájemné návaznosti vybavení pracovních míst a celého pracoviště ochrannými (ventilačními, izolačními a stínícími) zařízeními, úroveň provedení kanalizace, fyzikální charakteristiky, zejména těkavost a prašnost materiálů, které mají být zpracovávány, náročnost a potenciální rizikovost očekávaných pracovních operací, a to tak, že v tabulce č. 4 přílohy č. 4 se vybere hodnota odpovídající dané kategorii pracoviště s otevřenými zářiči a charakteristice materiálů a práce s nimi a tato se vynásobí koeficientem vybavenosti daného pracovního místa podle tabulky č. 2 přílohy č. 4. Při současném použití více radionuklidů na jednom pracovním místě nesmí součet podílů zpracovávané aktivity jednotlivých radionuklidů a uvedeným postupem stanovené maximální aktivity pro tyto jednotlivé radionuklidy být větší než jedna.

(3) Pokud se otevřené radionuklidové zářiče nepoužívají a nejedná se o zářiče, které jsou tvořeny technologickými celky nebo medii pracoviště, mají být umístěny v ochranných stínících krytech nebo kontejnerech, a to zpravidla tak, aby při skladování příkon dávkového ekvivalentu na povrchu krytu, kontejneru, stíněných skladovacích prostor, trezorů a stíněných boxů se zdroji ionizujícího záření nepřekročil hodnotu 100 µSv/h a ve vzdálenosti 1 m od povrchu hodnotu 10 µSv/h a při přenášení zářičů na pracovišti příkon dávkového ekvivalentu ve vzdálenosti 1 m od povrchu přepravního krytu nepřekročil hodnotu 100 µSv/h.

(4) Na pracovištích s otevřenými radionuklidovými zářiči III. kategorie a zpravidla i II. kategorie, pokud není v podmínkách povolení stanoveno jinak, má být zřízen samostatný kanalizační rozvod pro vypouštění radioaktivních odpadových vod z pracoviště a napojen na samostatnou záchytnou nádrž.

(5) Při nakládání s otevřenými radionuklidovými zářiči se používají osobní ochranné prostředky (stínící olověné pláště, zástěry, brýle, rukavice) a odpovídající ochranné pracovní pomůcky (pinzety, kleště, stínící ochranné obaly, kontejnery ap.), otevřené radionuklidové zářiče se neberou do rukou a roztoky s těmito zářiči se nepipetují ústy, činnosti, při kterých může dojít k úniku radioaktivních látek do ovzduší, se vykonávají v uzavřených prostorech (v digestoři, hermetickém boxu apod.).