bod 3 · 1/1998 Sb.

3.3.3 Analýza rozptylu
Tato zkouška se obvykle analyzuje pomocí modelu vícenásobné regrese:
$y = a + b_{S} v_{S} + b_{U} b_{U}, (3.3.3-1)$
kde y je odpověď a v_S, v_U jsou dávky standardu a testovaného přípravku.
Každou skupinu ošetření určují hodnoty v_S a v_U. Pro skupiny, které neobdržely dávku standardu, je v_S = 0. Stejně pro testovaný přípravek. Ruční zpracování se zjednoduší kódováním nižší a vyšší dávky standardu i přípravku hodnotami 0,45, resp. 1,0. Použije-li se toto značení (jako v tabulce 3.3.3-I), musí se nakonec provést korekce vypočtené účinnosti a regresních koeficientů. Vzorce pro výpočet jsou v tabulce 3.3.3-I. Po zkontrolování odpovědí a případné transformaci odpovědi se vypočtou jejich součty. Je třeba podotknout, že sklony regresní přímky jak pro standard, tak i pro zkoušený přípravek se počítají odděleně. Takže nejsou nezávislé, protože obě zčásti závisí na odpovědích ve skupině bez ošetření. Kontrast průsečíků (L_I) měří rozdíl odhadů odpovědí při nulové koncentraci, počítaných zvlášť pro standard i neznámý přípravek. Tímto kontrastem se testuje základní předpoklad modelu, tj. stejná odpověď při nulové dávce přípravků.
Kontrast nulové dávky (L_B) měří odchylku průměrné odpovědi na nulovou dávku od odpovědi na nulovou dávku, vypočítané pouze z odpovědí na nenulové dávky obou přípravků.
Tyto vzorce se použijí k porovnání zdrojů variability pomocí součtů čtverců popsaných v tabulce 3.3.3-II. Podobně jako dříve se vypočte korekční člen K, čtverec celkového součtu dělený počtem odpovědí a ∑y² součet čtverců všech odpovědí.
Tab. 3.3.3-I Vzorce pro pětibodovou zkoušku se společnou skupinou bez ošetření

Součet odpovědí na nulovou dávku	B
Součet odpovědí na nižší dávku standardu	S₁
Součet odpovědí na vyšší dávku standardu	S₂
Součet odpovědí na nižší dávku testovaného přípravku	U₁
Součet odpovědí na vyšší dávku testovaného přípravku	U₂
Součet součinů pro standard	$0,5 S_{1} + S_{2} - \frac{3 B + S_{1} + S_{2} + U_{1} + U_{2}}{10} = J_{S}$
Součet součinů pro testovaný přípravek	$0,5 U_{1} + U_{2} - \frac{3 B + S_{1} + S_{2} + U_{1} + U_{2}}{10} = J_{U}$
Sklon regresní přímky standardu	$\frac{- 15 B + S_{1} + {17 S}_{2} - {6 U}_{1} + {3 U}_{2}}{35 \frac{n}{2}} = b_{S}$
Sklon regresní přímky testovaného přípravku	$\frac{- 15 B - {6 S}_{1} + {3 S}_{2} + U_{1} + {17 U}_{2}}{35 \frac{n}{2}} = b_{U}$
Kontrast nulové dávky	$2 B - {2 S}_{1} + S_{2} - {2 U}_{1} + U_{2} = L_{B}$ ¹⁾
Kontrast průsečíků	${2 S}_{1} - S_{2} - {2 U}_{1} + U_{2} = L_{I}$ ¹⁾

¹⁾ L_B a L_I se nesmí zaměňovat s L_S...L_Z.
→ Tento vývojový diagram ilustruje jednotlivé kroky analýzy výsledků zkoušky. Při použití tohoto grafu k vytvoření počítačového programu se při konečném rozhodnutí o přijetí, zamítnutí nebo modifikaci testu přihlíží k podrobnějším výsledkům, které poskytl počítač.
Tab. 3.3.3-II Validita zkoušky

Zdroj variability	Stupně volnosti	Součet čtverců
regrese	2	$b_{S} J_{S} + b_{U} J_{U}$
nulová dávka	1	$\frac{L_{B}^{2}}{14 n}$
průsečík	1	$\frac{L_{I}^{2}}{10 n}$
reziduální chyba	5n - 5	*
celkem	5n -1	$\sum y^{2} - R$

* Vypočte se odečtením všech součtů čtverců od celkového součtu čtverců.