3.3.5 Odhad účinnosti a její meze spolehlivosti
Účinnost neznámého přípravku vyjádřená ve vyšší dávce standardu jako jednotce je:
$R=\frac{b_U}{b_S}.\text{(3.3.5-1)}$
Meze spolehlivosti jsou:

Obr. 3.3.4-I Vývojový diagram testů validity v rutinní zkoušce: model podílu sklonů
kde:
$CR-\frac{36t^2{s}^2}{35{\mathrm{nb}}_S^2}\pm \frac{t}{b_S}\sqrt{\frac{8s^2}{35n}8-9R+8R^2-\frac{10t^2{s}^2}{{\mathrm{nb}}_S^2}},\text{(3.3.5-2)}$
$C=\frac{35{\mathrm{nb}}_S^2}{35{\mathrm{nb}}_S^2-64t^2{s}^2}.\text{(3.3.5-3)}$
Kritická hodnota t z tabulky 6.1 má stupně volnosti reziduálního rozptylu.
Účinnost zkoušeného přípravku se získá vynásobením relativní účinnosti a jejích mezí spolehlivosti vyšší dávkou standardu v obsahových jednotkách mezinárodního systému (viz obr. 3.3.5-I).

Obr. 3.3.5-I Model podílu sklonů, plán pěti skupin se společnou nulovou skupinou
Na základě deklarované účinnosti zkoušeného přípravku jsou jeho dávky u₁ a u₂ stanoveny tak, aby byly ekvivalentní dávkám standardu s₁ a s₂ dávky s₂ a u₂ jsou označeny hodnotou 1,0, dávky s₁ a u₁ hodnotou 0,5. Svislé úsečky vyjadřují rozpětí odpovědí v jednotlivých skupinách na dávky vyznačené na vodorovné ose. V tomto modelu mají regresní přímky závislosti odpovědi na dávce standardu a testovaného přípravku sklony b_S a b_U.