5.1 Úvod
Ke splnění požadavků lékopisu je často nutné zkoušku nezávisle opakovat a výsledky kombinovat. Pak se naskytá otázka, zda je vhodné kombinovat takové zkoušky, a pokud ano, jakým způsobem.
Zkoušky lze považovat za navzájem nezávislé, když výsledky jedné zkoušky neovlivňují výsledky jiné. Také náhodné chyby ve všech faktorech ovlivňujících výsledek (např. ředění standardu a zkoušeného přípravku, citlivost biologického ukazatele) v jedné zkoušce musí být nezávislé na stejné chybě v druhé zkoušce. Zkoušky ve dnech po sobě následujících používající původní ředění standardu tedy nezávislé nejsou.
Existuje několik způsobů kombinování výsledků nezávislých zkoušek. Dále jsou popsány dvě z těchto metod. Za předpokladu, že jsou splněny nezbytné předpoklady, mohou být samozřejmě použity i jiné metody. V kapitole 5.2 je popsána metoda používající k odhadu účinnosti vážený průměr a v kapitole 5.3 metoda použitelná i v případě, že vážený průměr nelze použít.
Při kombinování odhadů účinnosti získaných pomocí modelu rovnoběžnosti je nutné pracovat s logaritmem účinnosti. Při použití modelu poměru sklonů se pracuje přímo s účinností. Protože v praxi je častější model rovnoběžnosti, užívá se pro logaritmus účinnosti symbol M. Při modelu poměru sklonů se použijí stejné vzorce, v nichž se pod M rozumí účinnost, a nikoliv její logaritmus. Před kombinováním musí být všechny odhady účinnosti upraveny na deklarovanou účinnost každého testovaného přípravku (viz příklad 3.2.8.1).