A. Podmínky stálosti a bezpečnosti pro výbušné látky a předměty s výbušnou látkou a pro nitrované směsi celulózy
Podmínky týkající se směsí nitrované celulózy třídy 4.1

1100 Všeobecně
Dále uvedené podmínky jsou minimálními požadavky na látky a předměty připuštěné k přepravě.

1101 Podmínky pro výbušné látky a předměty s výbušnou látkou
Zkouška trhavin na výpotek k bodu 1101

Obr.1: Těleso závaží, tvaru zvonu; hmotnost 2220 g; pro zavěšení na bronzový píst

Obr.2: Dutý bronzový válec, z jedné strany uzavřen, nárys a půdorys rozměry v mm

Obr.3: Válcovitý bronzový píst, rozměry v mm
(1) 4 řady po 5 otvorech o průměru 0,5
(2) měď
(3) olověná deska se středovým kuželem na spodní straně
(4) 4 otvory, cca 46 x 56, rozděleny rovnoměrně po obvodu

(1) Zkouška pro přiřazení do třídy 1
Vykazují-li látky nebo předměty výbušné vlastnosti nebo by vykazovat mohly, je třeba přezkoušet na základě zkoušek, postupů a kritérií uvedených v Příručce zkoušky a kritéria, díl I, zda mají být přiřazeny ke třídě 1.
Látku nebo předmět, přiřazenou ke třídě 1, je povoleno přepravovat jen tehdy, byly-li přiřazeny k některému z pojmenování nebo označení j.n. v bodu 101 a odpovídají-li kritériím Příručky zkoušky a kritéria.

(2) Klasifikace
Látky a předměty třídy 1 musí být přiřazeny k odpovídající podtřídě a skupině snášenlivosti podle zkušebních postupů a zkušebních kritérií předepsaných v Příručce zkoušky a kritéria.

(3) Přiřazení k číslici, číslu k označení (identifikačnímu číslu) a pojmenování
Látky a předměty třídy 1 musí být přiřazeny k číslici, číslu k označení (identifikačnímu číslu) a pojmenování nebo označení j.n. podle tabulky 1 bodu 101. Výbušné látky a předměty se smějí přiřadit označení j.n. jen tehdy, když nemohou být přiřazeny k pojmenování v tabulce 1 bodu 101. Zařazení k označení j.n. provede příslušný úřad země původu. Interpretace pojmenování látek a předmětů v jednotlivých číslicích tabulky 1 bodu 101 se provádí na podkladě glosáře v bodu 1170.

(4) Zkouška na výpotek

a) Látky číslice 4, identifikačního čísla 0081 (trhaviny, typ A) musí vyhovět, vykazují-li obsah kapalného esteru kyseliny dusičné větší než 40%, navíc kromě shora uvedené zkoušce, ještě dále uvedené zkoušce na výpotek.

b) Přístroj pro zkoušení trhavin na výpotek (obr. 1 až 3) se skládá z dutého bronzového válce. Tento válec, který je na jedné straně uzavřen deskou z téhož kovu, má vnitřní průměr 15,7 mm a hloubku 40 mm. Na stěně je 20 otvorů o průměru 0,5 mm (4 řady po 5 otvorech). Bronzový píst tvaru válce o délce 48 mm, jehož celková délka činí 52 mm, může vnikat do kolmo postaveného válce; tento píst, jehož průměr je 15,6 mm se zatíží závažím o hmotnosti 2220 g, takže se vyvíjí tlak 120 kPa (1,2 bar) na dno válce.

c) Z 5 až 8 gramů trhaviny se vytvoří žmolek o délce 30 mm a průměru 15 mm, který se obalí velmi jemnou gázou a vloží do válce; potom se přiloží píst se závažím, aby byla trhavina podrobena tlaku 120 kPa (1,2 bar).
Zaznamenává se čas, který je třeba, než se ve vnějších otvorech ve válci objeví první olejové kapičky (nitroglycerin).

d) Objeví-li se při pokusu provedeném při teplotě 15 °C až 25 °C první kapičky až po více než 5 minutách, vyhovuje trhavina stanoveným podmínkám.

1102 (1) Nitrocelulóza bodu 401, číslice 24b) zahřívaná půl hodiny při teplotě 132 °C nesmí vylučovat žádné viditelné žlutohnědé nitrózní páry (nitrózní plyny). Zápalná teplota musí být vyšší než 180 °C. Viz následující odstavce (3) až (8), (9)a) a (10).

(2) 3 g zvláčněné nitrocelulózy zahřívané jednu hodinu při teplotě 132 °C nesmí vylučovat žádné viditelné žlutohnědé nitrózní páry (nitrózní plyny). Zápalná teplota musí být vyšší než 170 °C. Viz následující odstavce (3) až (8), (9)b) a (10).

(3) Dále uvedených zkušebních postupů se použije, vzniknou-li názorové rozdíly o přípustnosti přepravy látek po železnici.

(4) Užije-li se k ověření podmínek stálosti, uvedených v části A tohoto přípojku, jiných postupů, musí vést tyto postupy ke stejnému výsledku, k jakému je možno dojít dále uvedenými postupy.

(5) Při dále popsané zkoušce stálosti zahříváním se nesmí teplota v sušárně, ve které se zkoušený vzorek nachází odchylovat více než o 2 °C od předepsané teploty; doba zkoušky musí být dodržena s odchylkou nejvýše 2 minut při jejím trvání 30 nebo 60 minut. Sušárna musí být uzpůsobena tak, aby po vložení vzorku dosáhla teplota požadované výše nejdéle do 5 minut.

(6) Zkušební vzorky se musí před zkouškami podle odstavců (9) a (10) sušit ve vakuovém exsikátoru opatřeném roztaveným a zrněným chloridem vápenatým při okolní teplotě po dobu nejméně 15 hodin; přitom musí být zkušební vzorek rozprostřen v tenkou vrstvu; k tomu účelu musí být vzorky, které nejsou ani práškovité, ani vláknité, buď rozlámány, rozstrouhány nebo rozřezány na malé části. Tlak v exsikátoru se musí udržovat pod 6,6 kPa (0,066 bar).

(7) Dříve než se přikročí k sušení látek za podmínek uvedených v předchozím odstavci (6), musí být látky podle odstavce (2) předsušeny v sušárně s dobrým provzdušněním, při teplotě udržované na 70 °C, tak dlouho, dokud úbytek hmotnosti za 15 minut není menší než 0,3 % navážky.

(8) Slabě nitrovaná nitrocelulóza podle odstavce (1) musí být nejdříve předsušena za podmínek uvedených v předchozím odstavci (7); sušení se ukončí pobytem po dobu nejméně 15 hodin v exsikátoru opatřeném koncentrovanou kyselinou sírovou.

(9) Zkouška chemické stálosti vůči teplu

a) Zkouška látky vyjmenované v odstavci (1).

1. Do každé z obou skleněných zkumavek, které mají

délku	350 mm,
vnitřní průměr	16 mm,
tloušťku stěny	1,5 mm

se vloží 1 g látky vysušené chloridem vápenatým (sušení se musí provést, je-li toho zapotřebí, s látkou zmenšenou na kousky, jejichž hmotnost nepřesahuje 0,05 g). Obě zkumavky se přikryjí těsně tak, aby závěr nekladl odpor, pak se vloží do sušárny tak, aby bylo vidět alespoň 4/5 jejich délky a ponechají se po dobu 30 minut při teplotě 132 °C. Po tuto dobu se pozoruje, zda se vyvíjí nitrózní plyny ve formě žlutohnědých par, které jsou zvlášť dobře viditelné na bílém pozadí.

2. Neobjeví-li se tyto páry, považuje se látka za stálou.

b) Zkouška zvláčněné nitrocelulózy [odstavec (2)]
Pozorování a zhodnocení jako pod a).

1. 3 g zvláčněné nitrocelulózy se vloží do stejných skleněných zkumavek jako pod a) a tyto se pak vloží do sušárny s konstantní teplotou 132 °C.

2. Zkumavky se zvláčněnou nitrocelulózou zůstanou v sušárně jednu hodinu. Po tuto dobu nesmějí být viditelné žádné žlutohnědé nitrózní páry (nitrózní plyny).

(10) Zápalná teplota [viz odstavce (1) a (2)]

1. Zápalná teplota se stanoví zahříváním 0,2 g látky vložené do skleněné zkumavky, která je ponořena do lázně z Woodovy slitiny (kovové lázně). Zkumavka se vloží do lázně, když tato dosáhla teploty 100 °C. Teplota lázně se pak zvyšuje každou minutu o 5 °C.

2. Zkumavky musí mít:

délku	125 mm
vnitřní průměr	15 mm
tloušťku stěny	0,5 mm

a musí být ponořeny do hloubky 20 mm.

3. Zkouška se musí opakovat třikrát a pokaždé se musí zjistit teplota, při níž došlo k zapálení / vznícení látky, t.j. k pomalému nebo rychlému shoření, k deflagraci nebo výbuchu.

4. Nejnižší teplota zjištěná při těchto třech zkouškách je teplota zapálení / vznětu.

1103 - 1169