1102 (1) Nitrocelulóza bodu 401, číslice 24b) zahřívaná půl hodiny při teplotě 132 °C nesmí vylučovat žádné viditelné žlutohnědé nitrózní páry (nitrózní plyny). Zápalná teplota musí být vyšší než 180 °C. Viz následující odstavce (3) až (8), (9)a) a (10).

(2) 3 g zvláčněné nitrocelulózy zahřívané jednu hodinu při teplotě 132 °C nesmí vylučovat žádné viditelné žlutohnědé nitrózní páry (nitrózní plyny). Zápalná teplota musí být vyšší než 170 °C. Viz následující odstavce (3) až (8), (9)b) a (10).

(3) Dále uvedených zkušebních postupů se použije, vzniknou-li názorové rozdíly o přípustnosti přepravy látek po železnici.

(4) Užije-li se k ověření podmínek stálosti, uvedených v části A tohoto přípojku, jiných postupů, musí vést tyto postupy ke stejnému výsledku, k jakému je možno dojít dále uvedenými postupy.

(5) Při dále popsané zkoušce stálosti zahříváním se nesmí teplota v sušárně, ve které se zkoušený vzorek nachází odchylovat více než o 2 °C od předepsané teploty; doba zkoušky musí být dodržena s odchylkou nejvýše 2 minut při jejím trvání 30 nebo 60 minut. Sušárna musí být uzpůsobena tak, aby po vložení vzorku dosáhla teplota požadované výše nejdéle do 5 minut.

(6) Zkušební vzorky se musí před zkouškami podle odstavců (9) a (10) sušit ve vakuovém exsikátoru opatřeném roztaveným a zrněným chloridem vápenatým při okolní teplotě po dobu nejméně 15 hodin; přitom musí být zkušební vzorek rozprostřen v tenkou vrstvu; k tomu účelu musí být vzorky, které nejsou ani práškovité, ani vláknité, buď rozlámány, rozstrouhány nebo rozřezány na malé části. Tlak v exsikátoru se musí udržovat pod 6,6 kPa (0,066 bar).

(7) Dříve než se přikročí k sušení látek za podmínek uvedených v předchozím odstavci (6), musí být látky podle odstavce (2) předsušeny v sušárně s dobrým provzdušněním, při teplotě udržované na 70 °C, tak dlouho, dokud úbytek hmotnosti za 15 minut není menší než 0,3 % navážky.

(8) Slabě nitrovaná nitrocelulóza podle odstavce (1) musí být nejdříve předsušena za podmínek uvedených v předchozím odstavci (7); sušení se ukončí pobytem po dobu nejméně 15 hodin v exsikátoru opatřeném koncentrovanou kyselinou sírovou.

(9) Zkouška chemické stálosti vůči teplu

a) Zkouška látky vyjmenované v odstavci (1).

1. Do každé z obou skleněných zkumavek, které mají

délku	350 mm,
vnitřní průměr	16 mm,
tloušťku stěny	1,5 mm

se vloží 1 g látky vysušené chloridem vápenatým (sušení se musí provést, je-li toho zapotřebí, s látkou zmenšenou na kousky, jejichž hmotnost nepřesahuje 0,05 g). Obě zkumavky se přikryjí těsně tak, aby závěr nekladl odpor, pak se vloží do sušárny tak, aby bylo vidět alespoň 4/5 jejich délky a ponechají se po dobu 30 minut při teplotě 132 °C. Po tuto dobu se pozoruje, zda se vyvíjí nitrózní plyny ve formě žlutohnědých par, které jsou zvlášť dobře viditelné na bílém pozadí.

2. Neobjeví-li se tyto páry, považuje se látka za stálou.

b) Zkouška zvláčněné nitrocelulózy [odstavec (2)]
Pozorování a zhodnocení jako pod a).

1. 3 g zvláčněné nitrocelulózy se vloží do stejných skleněných zkumavek jako pod a) a tyto se pak vloží do sušárny s konstantní teplotou 132 °C.

2. Zkumavky se zvláčněnou nitrocelulózou zůstanou v sušárně jednu hodinu. Po tuto dobu nesmějí být viditelné žádné žlutohnědé nitrózní páry (nitrózní plyny).

(10) Zápalná teplota [viz odstavce (1) a (2)]

1. Zápalná teplota se stanoví zahříváním 0,2 g látky vložené do skleněné zkumavky, která je ponořena do lázně z Woodovy slitiny (kovové lázně). Zkumavka se vloží do lázně, když tato dosáhla teploty 100 °C. Teplota lázně se pak zvyšuje každou minutu o 5 °C.

2. Zkumavky musí mít:

délku	125 mm
vnitřní průměr	15 mm
tloušťku stěny	0,5 mm

a musí být ponořeny do hloubky 20 mm.

3. Zkouška se musí opakovat třikrát a pokaždé se musí zjistit teplota, při níž došlo k zapálení / vznícení látky, t.j. k pomalému nebo rychlému shoření, k deflagraci nebo výbuchu.

4. Nejnižší teplota zjištěná při těchto třech zkouškách je teplota zapálení / vznětu.