B. Podmínky o materiálech a konstrukci nádob podle bodu 206 určených pro hluboce zchlazené zkapalněné plyny třídy 2

1. Materiály a nádoby

a) Nádoby z oceli

1255 Konstrukční materiály používané pro výrobu nádob a svařované spoje musí vyhovovat při svých nejnižších provozních teplotách přinejmenším dále uvedeným podmínkám vrubové houževnatosti.
Zkoušky se přitom mohou provádět buď se zkušebními tyčemi s vrubem ve tvaru U, nebo se zkušebními tyčemi s vrubem ve tvaru V.

Materiál	Vrubová roztažnost1), 2) plechů a svařovaných spojů při nejnižší provozní teplotě
	J/cm2 3)	J/cm2 4)
nelegovaná ocel, uklidněná	35	28
ferritová ocel, legovaná Ni < 5 %	35	22
ferritová ocel, legovaná 5 % ≤ Ni ≤ 9 %	45	35
austenitická Cr-Ni ocel	40	32

¹) Hodnoty vrubové houževnatosti stanovené s různými zkušebními tyčemi nejsou mezi sebou srovnatelné.
²) Viz body 1258 až 1260.
³) Hodnoty se vztahují na zkušební tyče s vrubem ve tvaru U, popsaným v následujícím nákresu.
⁴) Hodnoty se vztahují na zkušební tyče s vrubem ve tvaru V podle ISO/R 148.

U austenitických ocelí se musí zkoušet jen svařený spoj na vrubovou houževnatost.
Při provozních teplotách pod -196 °C se neprovádí zkouška vrubové houževnatosti při nejnižší provozní teplotě, ale při teplotě -196 °C.

b) Nádoby z hliníku a hliníkových slitin

1256 Svařované spoje nádob musí vyhovět při teplotě prostředí následujícím podmínkám pro koeficient ohýbatelnosti:

Tloušťka plechu e v mm	Koeficient ohýbatelnosti k1) pro svařovaný spoj
	kořen v pásmu tlaku	kořen v pásmu tahu
≤ 12	≥ 15	≥ 12
> 12 až 20	≥ 12	≥ 10
> 20	≥ 9	≥ 8

¹) Viz bod 1261.

c) Nádoby z mědi nebo ze slitin mědi

1257 Zkoušky k prokázání dostatečné vrubové houževnatosti není třeba provádět.

2. Zkoušky

a) Stanovení vrubové houževnatosti

1258 Hodnoty vrubové houževnatosti uvedené v bodu 1255 se vztahují na zkušební tyče 10 mm x 10 mm s vrubem ve tvaru U, popř. na zkušební tyče 10 mm x 10 mm s vrubem ve tvaru V.
Pozn.

1. O tvaru zkušebních tyčí, viz poznámky 3) a 4) bodu 1255 (tabulka).

2. U plechů tloušťky méně než 10 mm, ale nejméně 5 mm, se použije zkušebních tyčí o průřezu 10 mm x e mm, kde e = tloušťka plechu. U těchto zkoušek vrubové houževnatosti vyplynou všeobecně vyšší hodnoty než u normálních zkušebních tyčí.

3. U plechů o tloušťce menší než 5 mm a jejich svarových spojů se neprovádí žádná zkouška vrubové houževnatosti.

1259 (1) Při zkouškách plechů se stanoví vrubová houževnatost na 3 zkušebních tyčích. Odběr zkušebních vzorků se provádí kolmo ke směru válcování u zkušebních tyčí s vrubem ve tvaru U a ve směru válcování u zkušebních tyčí s vrubem ve tvaru V.

(2) Při zkoušce svarových švů se odebírají zkušební tyče takto:
e ≤ 10 mm
3 zkušební tyče ze středu svarového švu;
3 zkušební tyče z oblasti tepelně ovlivněné při svařování (vrub je zcela vně roztavené oblasti, ale co nejblíže k ní).


Střed svarové housenky

Přechodová oblast
tj. celkem 6 zkušebních tyčí.
Zkušební tyče jsou zpracovány tak, aby měly co největší možnou tloušťku.
10 mm < e ≤ 20 mm
3 zkušební tyče ze středu svarového švu;
3 zkušební tyče z tepelně ovlivněné oblasti.

Střed svarové housenky

Přechodová oblast
tj. celkem 6 zkušebních tyčí.
e > 20 mm
Dvě sady 3 zkušebních tyčí (1 sada: horní strana plechu, 1 sada: spodní strana plechu) se odeberou na těchto označených místech:

Střed svarové housenky

Přechodová oblast
tj. celkem 12 zkušebních tyčí.

1260 (1) U plechů musí průměr ze tří zkoušek vyhovět nejmenším hodnotám uvedeným v bodu 1255, přičemž žádná z jednotlivých hodnot nesmí být nižší o více než 30 % uvedené nejnižší hodnoty.

(2) U svarů musí průměrné hodnoty ze tří zkoušek odebraných na různých místech ze středu svarového švu a v přechodové oblasti odpovídat udaným nejnižším hodnotám. Žádná z hodnot nesmí být nižší o více než 30 % uvedené nejnižší hodnoty.

b) Stanovení koeficientu ohýbatelnosti

1261 (1) Koeficient ohýbatelnosti k uvedený v bodu 1256 je definován takto:
$k=50\frac{e}{r}$
přičemž e = tloušťka plechu v mm,
r = střední poloměr zakřivení v mm u zkušební tyče v okamžiku, kdy se objeví první trhlina v pásmu tahu.

(2) Koeficient ohýbatelnosti se určuje pro svarový šev. Šířka zkoušky činí 3e.

(3) U svarového švu se provádějí čtyři pokusy a to dva pokusy s kořenem v tlakové oblasti (obr. 1) a dva pokusy s kořenem v tahové oblasti (obr. 2), přičemž všechny jednotlivé hodnoty musí vyhovět nejmenším hodnotám uvedeným v bodu 1256.

Obr. 1

Obr. 2

1262 -1269

1250 (1) Nádoby musí být vyrobeny z oceli, hliníku, hliníkových slitin, mědi nebo slitin mědi, např. mosazi. Měď nebo slitiny mědi jsou však připuštěny jen pro ty plyny, které neobsahují acetylen.

(2) Smějí se používat jen takové konstrukční materiály, které se hodí pro nejnižší provozní teplotu nádob, jakož i jejich příslušenství.

1251 K výrobě nádob se použijí tyto konstrukční materiály:

a) Oceli, nepodléhající lomu ze zkřehnutí při nejnižší provozní teplotě (viz bod 1255).
Použitelné jsou:

1. nelegované jemnozrnné oceli až do teploty -60 °C;

2. legované niklové oceli (s obsahem od 0,5 % do 9 % niklu) až do teploty -196 °C, podle obsahu niklu;

3. austenitické chrom-niklové oceli až do teploty -270 °C;

b) hliník s obsahem nejméně 99,5 % Al nebo hliníkové slitiny (viz bod 1256);

c) odkysličená měď s obsahem nejméně 99,9 % mědi a slitiny mědi s obsahem mědi přes 56 % (viz bod 1257).

1252 (1) Nádoby smějí být jen bezešvé nebo svařované.

(2) Nádoby z austenitické oceli, mědi či slitin mědi smějí být natvrdo spájené.

1253 Součásti příslušenství smějí být upevněny na nádoby našroubováním nebo následovně:

a) u nádob z oceli, hliníku nebo hliníkových slitin svařováním;

b) u nádob z austenitické oceli, mědi nebo slitin mědi svařováním nebo pájením natvrdo.

1254 Nádoby musí být konstruovány tak, aby bylo spolehlivě zabráněno ochlazení nosných částí a jejich zkřehnutí. Zařízení k upevnění nádob musí být samo uzpůsobeno tak, aby mělo potřebné mechanické vlastnosti i tehdy, když dosáhne nejnižších, pro nádobu povolených provozních teplot.