(3) U směsí radionuklidů, u nichž je známa identita a aktivita každého jednotlivého radionuklidu, se použijí tyto podmínky:
a) u radioaktivních látek zvláštní formy:
b) u radioaktivních látek v jiné formě:
přičemž B (i) je aktivita radionuklidu i a A1(i) a A2(i) jsou příslušné hodnoty pro radionuklid i.
Alternativně může být hodnota A2 u směsí stanovena takto:
přičemž f(i) je zlomek nuklidu i ve směsi a A2(i) příslušná hodnota A2 pro nuklid i.