1. 6. 3. 2 Měření
Výpočet mrtvého času t_o
Mrtvý čas t₀ je možné stanovit buď pomocí homologické řady (např. n-alkylmetylketonů) nebo nezadržovaných organických sloučenin (např. thiomočoviny nebo formamidu). Pro výpočet mrtvého času t0 s použitím homologické řady se nastříkne sada alespoň sedmi členů homologické řady a stanoví se příslušné retenční časy. Neupravené retenční časy t_{r(nc + 1)} se vynesou jako funkce t_{r(nc )} a stanoví se absolutní člen a a směrnice b regresní rovnice:
$t_{r(nc+1)}=a+b.t_{r\left(nc\right)}$
(n_c = počet atomů uhlíku).
Mrtvý čas t_o je pak dán vztahem:
$t_0=\frac{a}{1-b}$
Kalibrační křivka
Následujícím krokem je sestrojení korelační závislosti log k na log P pro příslušné referenční sloučeniny. V praxi se současně nastříkne soubor 5 až 10 standardních referenčních sloučenin, jejichž log P leží v očekávané oblasti, a stanoví se retenční časy, nejlépe zapisovacím integrátorem napojeným na detekční systém. Vypočtou se příslušné logaritmy kapacitních faktorů, log k, a vynesou se jako funkce log P, stanovených metodou třepací láhve. Kalibrace se provádí v pravidelných intervalech, nejméně jednou denně, aby bylo možné brát do úvahy případné změny ve funkci kolony.
Stanovení kapacitního faktoru zkoušené látky
Zkoušená látka se nastříkne v co nejmenším množství mobilní fáze. Stanoví se retenční čas (dvakrát), umožňující výpočet kapacitního faktoru k. Z korelační křivky referenčních látek je možné interpolovat rozdělovací koeficient zkoušené látky. U velmi nízkých a velmi vysokých rozdělovacích koeficientů je nutná extrapolace. V těchto případech je nutno věnovat zvláštní pozornost intervalům spolehlivosti regresní přímky.