6.1.3 Základním podkladem pro stanovení poměrů dělení podpůrných nákladů I energetické výrobny na elektřinu a tepelnou energii je metoda dělení nákladů používaná držitelem licence.
Náklady na výrobu tepelné energie a elektřiny se měsíčně rozdělují v souladu s používanou metodou dělení nákladů. Roční hodnota těchto údajů se získá sečtením měsíčních nákladů a část těchto nákladů (podpůrné náklady I) se potom převede z nákladů na výrobu tepla a elektřiny do nákladů na výrobu elektřiny. Tyto náklady budou v tabulce N1 – 31, 32 podklady na řádku 9 sl. „d“ uvedeny minus a na ř. 9 sl. „b“ plus.
Výsledná hodnota přímo přiřaditelných nákladů na výrobu elektřiny ve výkazu N1-31, 32 je tedy tvořena přímo přiřaditelnými náklady (tabulka N1-31, 32 podklady sl. „b“) a podílem z nákladů, které slouží jak na výrobu tepelné energie tak elektřiny (tabulka N1–31, 32 podklady ř. 9 sl. „b“).
Výsledná hodnota přímo přiřaditelných nákladů na výrobu tepelné energie ve výkazu N1-31,32 je tedy tvořena náklady sloužícími přímo na výrobu tepelné energie (N1-31,32 podklady sl. „c“) a zůstatkem podílu z nákladů, které slouží jak na výrobu tepelné energie tak elektřiny (tabulka N1–31, 32 podklady sl. „b“).